Vlastní cesta

Tahle přednáška mě bavila. Vloni v listopadu na pražském UJAKu, pár dní před návštěvou MU v Brně, tzn. mluvil jsem tam víceméně o stejných věcech. Náhodou jsem ji objevil na netu, a tak ji dávám sem k „obecnému prospěchu“. Třeba bude někoho taky bavit. Jen upozorňuji, není to nic novýho.

číst více

Pozn. editora: Tenhle článek napsal Lukáš Plíhal po své účasti na letošním Webexpu. I v rámci příprav Svobody NaŽivo – na které se Lukáš také podílí – slyšíme různé názory, a tak sem Lukášům článek s jeho svolením dávám též.

Ptala se mě holčička na konferenci Webexpo: Strejdo a proč se účastnit konference, když budou všechna videa s přednáškami online? Inu odpověděl jsem: Holčičko, proč bys chodila na koncert oblíbené kapely, když hrají její písničky zadarmo v rádiu?
číst více

Od minulé neděle do té včerejší jsem běžel. Sedmkrát. Běh v Budapešti, Rok jinak v HUBu, Svoboda v práci s ČSOB, finiš Cesty kolem světa, běh v Praze, včera přesun do Piranu a do toho „ultra–maraton“ Svoboda Naživo. Tempo, které jsem dlouho nezažil. Potřebuju to v sobě nějak uzavřít a mám z toho i pár postřehů, které by třeb číst více

Tuhle fotku jsme udělali s Péťou před deseti lety v Bolívii. Na cestě, která byla nejspíš výhybkou k mému dnešnímu životu. Tou fotkou jsem i začínal letošní Cestu kolem světa. Kromě nesporného půvabu mi přijde, že na druhý, možná až třetí pohled skrývá mnohá tajemství života. Určitě pomíjivost všeho živého (i neživého). Stejně jako ta mašina, i my se jednou vydáme na poslední cestu až skončíme na nějakém takovém „cemeteriu“. Líbí se mi ale hlavně kontrast toho vraku a nápisu na něm: „Asi es la vida! Necesito un mecánico con experiencia. ¡Urgente!“. „Takový je život! Potřebujeme zkušeného mechanika. Urychleně!“

číst více

S oblibou se lidí ptám, kdo se ještě dnes dívá na televizi, nebo čte noviny. Já jsem totiž televizi zrušil v roce 1997 a noviny jsem přestal pravidelně číst někdy okolo roku 2004. Začal jsem si totiž všímat, že na mě má bezhlavá konzumace médií devastující efekt. Že se následkem toho víc bojím, jsem negativnější, pozoruju pocity beznaděje, častěji se věnuji „konzumování“ a plíživě se ze mě stává poslušný a snadno manipulovatelný ovčan. A to je něco, při čem se tedy šťastný rozhodně necítím. Proto si chci dlouhodobě budovat vlastní názor.

číst více

Ještě před rokem bych se podepsal pod tvrzení, že mě více než 3/4 toho, co dělám, baví. Bylo ale nutné odjet do Mexika, tam si dát měsíc bez internetu a zároveň žít tak, jako žiju doma, aby mi došlo, kolik života dobrovolně odevzdávám zcela neprospěšným a neradostným činnostem. Zažil jsem tak dokonalé srovnání dne bez netu a dne s netem. Zdánlivá kravinka, ale já se až lekl, jak moc jsou ty dva dny jiné. A nejspíš díky tomu jsem přišel na dvě věci, které zcela zásadně spotřebovávají můj čas a navíc i „špiní“ ten, který věnuji jiným činnostem.

číst více

Minulou sobotu jsem dělal něco poprvé. Zaběhl jsem si pražský 1/2 maraton. Extrémně mě to bavilo! Přišlo mi, že jsem se celou cestu usmíval a v cíli jsem se dokonce dojal. Mám z toho běhu pár postřehů na téma svobodného života, a tak je tu s dovolením nabídnu.

číst více

I když mám poslední rok místy „jazyk na triku“, relativně se mi podařilo zařídit si život tak, abych většinu času dělal, co mě opravdu baví, stylem který mi vyhovuje a s lidmi, které mám rád. Když bych měl vytáhnout jednu jedinou věc, které za to vděčím, byla by to nejspíš metodika práce se silnými stránkami. S její pomocí jsem si před lety doslova přeposkládal život. Nadchlo mě to. A tak potom, co jsem to otestoval na sobě a na svých blízkých, jsem to vzal na Cestu kolem světa. A výsledky byly postupem času podobné. A tak jsme připravili samostatný kurz, který se věnuje čistě tomu, jak nalézt své silné stránky a jak je dostat do života. Samozřejmě i tomu, jak najít stránky slabé a ty ze života pro změnu odvést.

číst více

Fascinuje mě systém. To, jak funguje lidské společenství. Baví mě zkoumat, jak ho nastavit, aby mohl jednotlivec ve skupině dýchat, co možná nejsvobodněji tak, aby z něho skupina měla maximum užitku a aby byla v konečném důsledku funkčnější než jednotlivci o samotě. Přijde mi, že mi nic nepomůže systém pochopit tak, jako když z něj na chvíli vystoupím a podívám se z venku. Proto už léta podnikám své Honzíkovy cesty. O té poslední do Mexika jsem už krapet psal (Pár postřehů z Mexika). Těmito 22 body mám ambici utřídit si myšlenky a shrnout své hlavní postřehy. Co mě tedy trklo, zaujalo a co si odvážím do číst více