Postřehy z matrixu

Děti navrhly, abychom jeli v létě k moři. Já věděl o letním spoji Praha-Split provozovaný firmou Regiojet. Přemýšlel jsem, že by se mi tahle cesta hodila do seriálu o car-free životě, kde mapuju, jak dnes funguje veřejná doprava. A tak jsem navrhl, že bychom jeli vlakem. Děti budou mít moře, já experiment :-). Jestli chcete, udělejte si kafe/čaj a přečtěte si, co jsme na té cestě zažili. Byl to experiment dobrodružný, tak říkajíc "za všechny prachy". 

číst více

Dvě bouře během posledního týdne mi na zahradě poničily úrodu tak jako se to zatím nepovedlo ani slimákům, a že ti žerou letos jako pominutí. Teď jsem šel Valče naproti k autobusu a z cesty, po které běžně chodíme do sousedních Modřan je potok. V pondělí (27.6.22) okolo 16.00, tj. 48 hodin po posledním dešti. Pršelo u nás v sobotu, od té doby jen tropy. Za deset let, co jsme tu doma, jsem tohle nezažil. Vody u nás spadlo tolik, že nedokáže vsáknout a ještě po dvou dnech odtéká přes louky a cesty pryč. A to v noci Spadly další 4 cm. Připoměnlo mě to kapitolu z mé knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti s názvem "Nový klimatický jazyk", který vznikl právě na údivu nad klimatickými jevy, které jsme nikdy v životě nezažili. 

číst více

"Putinova invaze na Ukrajinu je válečný zločin, který je na úrovni americké invaze do Iráku nebo Hitlerova/Stalinova vpádu do Polska v roce 1939.", prohlásil Noam Chomsky v nedávném interview. To je neoddiskutovatelný fakt, kterým je třeba začít.
Potíž je, že většina informací mimo ruskou sféru vlivu o konfliktu dnes vypráví černo-bílý lineární příběh: agresor = trest a oběť = solidarita. 
Moderní válka je ale vždy na prvním místě selháním humanity a nejvyšší formou zmaru. O tom, ale dnes většina politiků i médií mlčí. Mám pocit, že (kromě úžasné pomoci uprchlíkům) slyším z úst politických představitelů jen povzbuzování do dalšího válčení, dalších sankcí, boje, zabíjení a destrukce. Jenomže války se nevyhrávají. Ve válkách prohrávají nakonec všichni. Ti, kdo je přežijí si z nich odnášejí traumata, která se nevymažou ani po generacích. Obrovsky trpí příroda a život v ní. 
Ta aktuální ukrajinská má své hluboké příčiny a může nás naučit mnohé o fungování dnešního světa i o nás samých.
Naše civilizace vykazuje všechny znaky svého konce - už jenom fakt, že kolabuje planeta a my místo maximálních kolektivních snah o záchranu dál zrychlujeme v zabíjení jeden druhého, nabíráme na tempu v drancování přírody, mrháme vzácnými zdroji a do atmosféry vypouštíme další a další tuny CO2 a dalších splodin. Jako by nám míra naší civilní destrukce byla málo, přidáváme další válku. 
Je už definitivně vědecky potvrzeno, že jsme se ocitli na prahu nepředstavitelného utrpení. Pochopit, co a proč se na Ukrajině a ve světě děje, je tak nyní naše další, možná už ale definitivně poslední, velká šance v porozumění tomu, co se na nás valí a v tom, co dělat dál. 
Jenomže víte, jak je to s učením... "Učitel se zjeví teprve potom, co je žák připravený". COVID, který nám sliboval naučit stejné věci, jsme si nechali upláchnout a místo toho se topili v absurdních bojůvkách "očkovaných" s "neočkovanými". Dnes nejsme připravení o nic lépe. Jak se ale říká: "Je hrozné nechat si upláchnout krizi". Pokud nás tato válka nezabije, nechme se jí poučit! Prosím o to aspoň za naše děti. 
Tyto "Zprávy ze života" (#58) jsou mým příspěvkem. Je to čtení dlouhé a ne-veselé. Je určeno lidem, kteří učtou víc než jen post na fejsbuku a kteří se chtějí dostat pod povrch, za aktuální bojový ryk. Jde mi o po-rozum-ění, ne jakékoli schvalování či odsuzování. O to prosím i vás čtenáře. Pokud vás text zaujme, pokuste se mu porozumět, ne s ním jakkoli (ne)souhlasit. Pokud chcete někdo v debatě pokračovat, pojďme naživo.

číst více

Hned na začátku invaze na Ukrajinu pohrozil Vladimír Putin použitím jaderných zbraní v případě, že by někdo ohrozil Rusko. Včera prohlásil, že nařídil nejvyšší ruskému atomovému arzenálu nejvyšší bojovou pohotovost. Kopíruji sem kapitolu z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti věnovanou tématu atomové hrozby. Kapitola začíná mým osobním zážitkem v Muzeu míru v Hirošimě, kde jsem brečel jako želva a pak vzpomínkou na mé spolužáky, které zemřeli na rakovinu na následky nemoci z ozáření v důsledku exploze v Černobylu. Tyto dva zážitky pro mě byly tím hlavním, kdy jsem pochopil, že hrozba atomové války je jednou z hlavních hrozeb moderního světa, aktuálně tou nejvážnější. Úřad pro jadernou bezpečnost aktuálně vydal doporučení, co dělat v případě jaderného útoku.  

číst více

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak je možné, že se v demokratické zemi formou svobodných voleb dostanou k moci vyšinuté, psychicky narušené osoby typu Mussoliniho, Hitlera, v dnešní době Trumpa, u nás Babiše nebo Zemana? Jak to, že v posledních volbách v naší zemi zcela propadli Piráti, se stabilní voličskou základnou, a jak to, že se do parlamentu - v době, kdy narůstá chudoba a kolabuje příroda - nedostal vlastně nikdo, kdo měl tato dvě témata v programu? Jak se dočtete dál, důvodem jsou volby, které jako nástroj demokracie přestaly fungovat. Jsou dnes "na prodej" a jsou tak stále snadnějším nástrojem, jak legitimně převzít moc. Historie ukazuje, že pokud volby neopravíme nebo spíše za ně nenajdeme funkčnější alternativu, čekají nás vážné sociální konflikty a válka. O tom, co je s volbami špatně a jak z této šlamastyky dál, je dnešní blog. Text je výňatkem z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

číst více

Poslal jsem právě 56. Zprávy ze života. Dávám je opět do blogu pro lidi, kterým nechodí. Minulá čísla najdete pod tagem "Zprávy ze života".

číst více

Včera jsem posílal 55. Zprávy ze života. Dávám je i do blogu pro ty z vás, kterým nechodí. 

číst více

Po mýtu svobodné vůle a oddělenosti tu mám dnes další základní mýtus starého příběhu, kterým je "past pokroku". V knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, z které čerpám, najdete - kromě těchto tří - celkem deset základních mýtů, na kterých naše moderní společnost stojí. Máme-li mít naději na žitelnou budoucnost, jsou to právě mýty, které je nutné převyprávět. 

číst více

Včera jsem posílal svoje 54. Zprávy ze života. Po bezmála dvou letech jsem pocítil potřebu se vyjádřit ke covidu. Děje se pár věcí, z kterých mi je ouzko - potřeboval jsem o nich napsat. Dávám je i sem do blogu. Foto (Niko Tavernise /Netflix)

číst více

Chtěli jsme si v malém jiho-italském městě v jenom z místních krámků komupit nějaké místní (nebo alespoň italské) pivo. Toto mělo být zaručeně italské. A Peroni (níže) prý také - to má dokonce na etiketě nápis "neoddiskutovatelně italské, produkt Bari, Říma a Padovy). Když jsme pak přišli domů, zjistili jsme, že ta větší je Asahi, předtím Anheuser-Busch, SAB Miller a to malé - které mělo být zaručeně italské, je Heinken - dohromady ty největší pivovarnické firmy. 
Toto zkupování malých velkými je jedním z viditelných rysů systému mezinárodních smluv a institucí, které zajistily těm největším korporacím naprosto naprosto famózní podmínky ve formě dotací, subvencí, nulových daní, infrastruktury zdarma, uprávy regalatorního prostředí tak, aby vyhovělo komerčním zájmům velkých firem. Pro tento fenomén se vžil název ekonomická globalizace a je důvodem, proč ti největší non-stop rostou a posilují, zatímco malí, místní živoří a krachují. V tomto blogu se podívejme na to, o co se jedná, neboť o čem víte, můžete kontrolovat (a měnit), zatímco o čem nevíte, kontroluje (a mění) vás.

číst více