Postřehy z matrixu

Vydávat se na netu za někoho jiného je hračka. Hacknout někomu účet na některé sociální síti už taková hračka není, ale jak pro koho. Člověk o tom slyší,  víme, že se to děje a víme, že se to děje (ve velkém) u náctiletých, dokonce u dětí a víme, že kyberšikana zabíjí. Co se týče sebevraždy, u dětských obětí se zvyšuje pravděpodobnost dvakrát. Otevřete si nějaký prohlížeč a zadejte: "cyber bullying statistics" a možná se budete divit.
Jenomže, jak už to tak bývá, slyšet a číst si o tom je jedna věc, ale zažít to na vlastní kůži je věc druhá. 
A já to teď zažil. U své třináctileté dcery Valérie.   

číst více

Minulý čtvrtek jsme strávili na evropském summitu organizace s názvem 1% pro planetu v Amsterdamu. Byl to den, který mě nabil i vybil na hodně dlouho. V tomto blogu se podívejte na pár fotek a dojmů.

číst více

V tomto blogu se podívejte na mojí přednášku z konference Zero Waste, kde jsem se snažil představit to, jak funguje naše modřanská KPZ-ka. Systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) patří k mých největších objevům za posledních deset let.
V přednášce vysvětluji, proč jsme se do toho pustili, jak to celé funguje, jaké jsou s tím potíže a divím se, že hnutí KPZ, které k nám přišlo z Japonska a Francie, je v Česku otázkou zhruba jen asi 5000 lidí. Přitom máloco mě osobně změnilo život (směrem k tomu dobrému) tak zásadně jako právě KPZ-ka.

číst více

V tomto blogu najdete dvě přednášky v češtině, které mě letos osobně posunuly ze všech nejvíc. Pokud si chcete vybrat, na co se podívat, doporučuji právě tyto dvě. V této úvodní se seznamte s Honzou Valeškou, který stojí za neskutečným počtem projektů (Nadace pro půdu, Potravinová suverenita, Pro-bioliga, KPZky, Obživa, Kompot, Kuchyňka a jak jsem zjistil teprve nedávno i Šoulet). Už jenom tím je Honza velmi inspirativní. V přednášce mluví velmi otevřeně o krizi českého zemědělství a o tom, jak ovlivňuje doslova každého z nás. Zároveň nastiňuje některé cesty, jak z toho složitého dnešního stavu ven.

číst více

Dostali jsme za úkol vyhodit 1200 nových knih, a to konkrétně Sedmidenní víkendu.
Ne, není to Apríl a já si nevzpomínám, kdy naposledy jsem psal podobně absurdní blog jako je ten dnešní.
Takže jako vážně. Na knihu, kterou jsem v roce 2010 zařadil mezi Dvanáct titulů, které nejvíc ovlivnily můj život, nám skončily práva a agent nám ji nyní uložil zlikvidovat.
Já tento blog píšu proto, abychom dali hlavy dohromady nad tím, jak ty zbylé knihy zužitkovat (rozuměj - darovat někomu, komu opravdu poslouží). A protože jsem se díky tomu dozvěděl, že se pravděpodobně nikdy v historii lidstva neničilo tolik knih jako dnes, chci informovat i o tom. Dostalo mě zjištění, že v likvidaci knih jsme dnes s největší pravděpodobností překonali i nacisty, kteří byli v likvidaci knih přeborníky (viz např. zde).

číst více

Koncem roku 2013 jsem na půl roku vypnul internet a zahodil mobil (zde). Před měsícem mě pozvali do Budějovic na místní univerzitu, abych jim povyprávěl o tom, co mě to naučilo. Naučilo mě to opravdu hodně a můj život je díky tomu jiný. Chcete-li, zaposlouchejte se.

číst více

Zde je druhá část dojmů z toho, co mě letos zatím nejvíc rozhodilo - z laboratoře, v které vidíte vše, co je s naší společností špatně a zároveň tam můžete pozorovat i to, jak vybudovat společnost na principech solidarity a dobrého života. Pokud neznáte Dobrý pastier, seznamte se. První díl zde. Vyšlo v Pravém domácím časopise.

číst více

V dnešním blogu se podívejte na záznam přednášky z kladenské svbobodné školy Donum Felix s tématem, kterému se letos věnuji ze všeho nejvíc. Jedná se o to, jak do našich komunit vrát život, který začal mizet po roce 1939 a do dnešních dní "se nevrátil".

číst více

Zde je první díl toho, co u mě letos už nejspíš nic nepřekoná. Čtyři dny v klášteře pro lidi bez budoucnosti. Inkognito. Neuvěřitelné místo. Právě vychází v Pravém domácím časopise. Druhá část zde.

číst více

Zkoušeli jste někdy přečíst bílé písmo na bílém papíře nebo černé na černém? To nejde, že jo?! Není to vidět.
Stejně tak, jakékoli lidské chování - i to nejabsurdnější - přestává být vidět, pakliže se tak chová většina. Většinové chování je bílou na bílé.
My jsme včera přišli po více než měsíci v Maroku do španělské Ceuty (španělská enkláva na severu Maroka) a já mám pocit, že jsem dnes zase zahlédl pěknou řádku bílé na bílé - tj. rysů naší kultury, která je často absurdní, mnohdy až toxická, ale pro nás, kteří jsme její součástí, zůstává neviditelná.
Některé věci jsou tak na hlavu, že jsem si na ní musel mezi sepisováním stoupnout :-).
21.3. budeme právě o tomhle mluvit na Demystifikaci Matrixu. Prosím, přijďte, ať to proberem a posunem se zase o kousek dál.

číst více