• Kateřina Varhaník Wildová: Kapitoly z dospělé ekonomie


    Přátelé, hlásím, že kniha Kapitoly z dospělé ekonomie od Kateřiny Varhaník Wildové je venku!
    Doporučuji všem, kdo se chce lépe vyznat v dnešním systému a život více žít a méně na něj pouze vydělávat. Knihu si můžete pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku společně s Katčinou první knihou Manifest disfrutalimu.

    číst více
  • Řídit stát jako firmu aneb co tím ten Babiš vlastně myslí?

    Vůbec nevím, proč jsem téma Andrej Babiš tak dlouho ignoroval. Nikdy jsem o něm nepsal i v rozhovoru se mu vyhýbám. Je to asi proto, že je to pro mě celé pořád něco jako zlý sen, z kterého doufám, že se probudím. Nebo proto, že už jen myšlenka na to, co s sebou tento člověk do naší společnosti přinesl, je mi bytostně nepříjemná a bolestivá. Dlouho jsem nevěřil tomu, že i u nás je možné vytvořit (skutky nepodloženou) značku politika-spasitele podobně snadno jako se dá vybudovat značka psího žrádla nebo čokoládové tyčinky...

    Jak všichni víme, možné to je a sen to rozhodně není.

    číst více

  • 9 z 10 lidí vydělává na život místo aby žilo. Práce je netěší a život se jim zcvrkl na víkendy a dovolené. Co s tím?

    Zde je audio záznam rozhovoru, který vyšel 9.9. na serveru ciernalabut.sk pod názvem "9 z 10 ľudí zarába na život namiesto toho, aby žili. Práca ich neteší a život sa im zmenšil na víkendy a dovolenky, hovorí odborník na slobodu v práci". Pokud preferujete čtení a nevadí vám slovenština, přečtěte si rohovor tam.
    Podle ohlasů mám pocit, že se ten rozhovor po Slovensku (přinejmenším v naší sociální bublině) doslova prolétl :-).

    číst více

  • Bydlet nebo žít? aneb o tom nejdůležitějším, co potřebujeme v naší společnosti změnit

    Vypadá to, že jsem asi začal přispívat do mého oblíbeného Pravého domácího časopisu (alespoň plán je takový) :-). Zde je můj srpnový příspěvek, který jsem napsal ve zmenšené verzi do blogu Doma v Komořanech o tom, jak jsme jeden den v nejodpudivějším místě u nás v Komořanech připadali jako někde v Provence.

     

    číst více

  • Das Kapital: Endlich!

    Stydím se to přiznat: Začetl jsem se do Marxova Kapitálu.
    Nestydím se ale - ani za nehet - za to, že čtu Kapitál, ale za to, že se k tomuto štosu knih dostávám až ve svých šestačtyřiceti. Léta se věnuji tématu práce, jehož úplné pochopení není bez Marxova historického pohledu dost dobře možné.
    Nu což!? Pozdě - líp než nikdy. Ne?

    číst více

  • StandaShow: Školy vychovávají tovární dělníky...

    Zde je sestřih rozhovoru se Standou Hruškou na jeho Standa Show.
    Zajímavý experiment to byl!
    V čem? Nikdy jsem si takhle dlouho (celkem to byly dvě hodiny) s nikým nepovídal z naší ložnice. V naší ložnici to jo, ale ne s někým, kdo sedí jinde.
    Mluvili jsme o škole, o budoucnosti práce a podnikání, o to, jak funguje náš současný ekonomický systém. Bavilo mě to. Díky, Stando!

    číst více

  • To není můj problém!

    Co jsem poznal lidi z Nového Prostoru (připojili se k projektu Slušná firma), mám dojem, že lépe rozumím tématu bez-domovectví - tomu, kde se bere a co to znamená pro společnost jako celek. Psal jsem o něm už i ve své knize Třináct tisíc dní  a protože je to téma zatraceně zapeklité, dávám dnes do blogu kapitolu z této knihy, která se tomuto extrémnímu projevu našeho systému věnuje. A zde ještě jeden text k tématu: číst více

  • Jak se dožít stovky

    Zítra se máme přesunout na Okinawu, kde bychom měli tři týdny (ve vesničce Ōgimi-son) pracovat na farmě (přes WWOOF). Na Okinawu a speciálně do Ōgimi-son jedeme proto, že tu žije nejvyšší počet stoletých žen na naší planetě. Psal jsem o nich ve své knize Třináct tisíc dní.

    V polovině března se máme přesunout na sever - do města Kagošima, kde se sejdeme s Petřinými rodiči a do dvou týdnů na to se vlakem dostat do Tokia, odkud se vracíme domů.
    Zpět bychom měli být 3.4. a mě pak čeká vcelku perné jaro - mrkněte zde.
    Do tohoto číst více

  • Nebuďme otroky svých životopisů

    V tomto blogu najdete jeden z podzimních rozhovorů, který vyšel v časopise Interview.

    Radka Smejkalová z časopisu píše: Hraje si se slovy, s myšlenkami, skládá z nich za pochodu myšlenkové mapy. Je mistr aforismů. Sype je ze sebe jako kostičky z krabice lega, staví z nich základy svých tezí. Hovory s Tomášem Hajzlerem s podobají dlouhé plavbě po nespoutané řece, kde cesta je cíl. Nespěchá. Vnímá. A říká nepříjemné pravdy....

    číst více

  • Co dělat v dnešní době?

    Pořád se ještě vzpamatovávám z toho, že si Američané zvolili Donalda Trumpa. Leká mě, kolik tomu všemu tleská lidí, vč. našinců. Podle Václava Klause zvítězil v amerických prezidentských volbách i jeho Institut, na což jsou patřičně pyšní (zde). Miloš Zeman je hrdý na to, že ho tu někteří lidé nazývají českým Donaldem Trumpem (zde). A nejsou zdaleka jediní. Tato prohlášení mě lekají. Přemýšlím, co dělat v době, kdy lidé tohoto ražení přicházejí k moci.

    číst více