Postřehy z matrixu

Zde je první díl toho, co u mě letos už nejspíš nic nepřekoná. Čtyři dny v klášteře pro lidi bez budoucnosti. Inkognito. Neuvěřitelné místo. Právě vychází v Pravém domácím časopise. Druhá část zde.

číst více

Zkoušeli jste někdy přečíst bílé písmo na bílém papíře nebo černé na černém? To nejde, že jo?! Není to vidět.
Stejně tak, jakékoli lidské chování - i to nejabsurdnější - přestává být vidět, pakliže se tak chová většina. Většinové chování je bílou na bílé.
My jsme včera přišli po více než měsíci v Maroku do španělské Ceuty (španělská enkláva na severu Maroka) a já mám pocit, že jsem dnes zase zahlédl pěknou řádku bílé na bílé - tj. rysů naší kultury, která je často absurdní, mnohdy až toxická, ale pro nás, kteří jsme její součástí, zůstává neviditelná.
Některé věci jsou tak na hlavu, že jsem si na ní musel mezi sepisováním stoupnout :-). 

číst více

Momo a ukradený čas: jeden z mých velkých literárních objevů posledních pěti let. Pohádkový román z roku 1973. Autorem je Michael Ende, kterého zná většina z nás z Nekonečného příběhu (Atrej, rychlodrak Falco,... vzpomínáte, ne?). Knížku jsme u nás doma dočetli tento týden. Mě ale nadchla natolik, že z ní čas od času předčítám na přednáškách a psal jsem o ní i do Pravého domácího časopisu. Nepoznal jsem mnoho knih, které by dokázaly tak uchvátit a obohatit čtenáře, kterému je šest, stejně jako čtenáře, kterému je 86. Knihu proto doporučuji, kudy chodím.

číst více

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

Kdo máte předplacený Pravý domácí časopis, tak vám nejspíše už včera přistál do schránky. Když si nalistujete stranu 37-39, najdete tam mojí úvahu nad tím, jaký vliv má dostupnost veřejných, bezplatných toalet na kvalitu života. Vkládám ten text i sem do blogu, neboť - přízemnímu tématu navzdory - mi přijde životně důležitý. Týká se totiž na prvním místě lidí, kteří nejsou ve společnosti slyšet - starých, nemocných, těhotných nebo rodičů s dětmi. Pro ty všechny a mnohé další je to téma velmi, velmi osobní a kvalitu života zásadně ovlivňující.

číst více

Vůbec nevím, proč jsem téma Andrej Babiš tak dlouho ignoroval. Nikdy jsem o něm nepsal i v rozhovoru se mu vyhýbám. Je to asi proto, že je to pro mě celé pořád něco jako zlý sen, z kterého doufám, že se probudím. Nebo proto, že už jen myšlenka na to, co s sebou tento člověk do naší společnosti přinesl, je mi bytostně nepříjemná a bolestivá. Dlouho jsem nevěřil tomu, že i u nás je možné vytvořit (skutky nepodloženou) značku politika-spasitele podobně snadno jako se dá vybudovat značka psího žrádla nebo čokoládové tyčinky...

Jak všichni víme, možné to je a sen to rozhodně není.

číst více

číst více

Stydím se to přiznat: Začetl jsem se do Marxova Kapitálu.
Nestydím se ale - ani za nehet - za to, že čtu Kapitál, ale za to, že se k tomuto štosu knih dostávám až ve svých šestačtyřiceti. Léta se věnuji tématu práce, jehož úplné pochopení není bez Marxova historického pohledu dost dobře možné.
Nu což!? Pozdě - líp než nikdy. Ne?

číst více

Zde je sestřih rozhovoru se Standou Hruškou na jeho Standa Show.
Zajímavý experiment to byl!
V čem? Nikdy jsem si takhle dlouho (celkem to byly dvě hodiny) s nikým nepovídal z naší ložnice. V naší ložnici to jo, ale ne s někým, kdo sedí jinde.
Mluvili jsme o škole, o budoucnosti práce a podnikání, o to, jak funguje náš současný ekonomický systém. Bavilo mě to. Díky, Stando!

číst více

číst více