• Labutí píseň zasněžujících podnikatelů aneb ničení našich hor zvoní umíráček

    Minimálně do 1.2.'21 jsou v Česku dlouhodobě uzavřené sjezdařské areály. Mnohé z nich však všemu navzdory naplno zasněžují. Tím spotřebovávájí hektolitry vody a megawatty (převážně fosilní) elektřiny, jejíž výroba je významným zdrojem rakovinotvorných látek a CO2, které je zase hlavním viníkem selhávání klimatu. Hluk ze "zasněžování" obtěžuje místní obyvatele a celý tento zbytečný (navíc momentálně nikomu nesloužící) a destruktivní cirkus si platíme z našich daní. Před týdnem jsem strávil pět dní v jednom lyžařském středisku, udělal tam pár fotek, video a nemůžu k tomu nepřidat i pár řádek. Tyto zasněžovací radovánky totiž považuji za velmi trefnou metaforu našeho dnešního přístupu k životu, k druhým lidem a planetě. 

    číst více
  • O další cestě bez auta Aneb tragédie české veřejné dopravy (1. díl seriálu o car-free životě)

    Je to už přes dva roky, co nevlastníme automobil. Ve výjimečných situacích si auto půjčíme, ale ve většině případů jsme odkázaní na veřejnou dopravu. Osobně ty dva "car-free roky" považuji za jeden z nejlepších sociologických experimentů naší rodiny za posledních deset let (a že jich už pár bylo :-)). Všiml jsem si totiž, že při cestování autobusy a vlaky po Česku se člověk o našem společenském, ekonomickém i politickém systému (stejně tak jako o sobě) naučí věci, které by mu jinak zůstaly skryty. 
    Před Vánocemi jsem dokončil svou novou knihu Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kde tématu automobilismu věnuji v několika kapitolách relativně dost místa. Uvědomil jsem si na tom, že mnohé historické, kulturní, sociální, ekonomické nebo i zdravotní souvislosti automobilismu zůstávají většinovému člověku do velké míry utajené a přitom jsou obrovsky oči-otevírající. Rozhodl jsem se proto tuto část knihy přepracovat do formy seriálu, který pak budu uveřejňovat postupně na tomto blogu. 
    Před několika dny jsme se opět pokusili dostat veřejnou dopravou z jedné české vesnice do druhé a bylo to podobně dobrodružné jako mnohé naše jiné cesty - například tato: Černomostecký bizár: Postřeh z jedné temné stránky české veřejné dopravy. Prostě se nemůžu nepodělit a tím de facto odstartovat zmiňovaný seriál o car-free životě v Česku. 

    číst více
  • Svoboda v práci: Deset let jednoho mini-hnutí

    Deset let je dlouhá doba… pro mojí mladší dceru Valentýnu - celý život.
    Tak dlouho se u nás věnuji tématu svobody v práci
    Byl to pro mě kus života, a tak cítím potřebu zbilancovat. Vzhledem k tomu, že žijeme v časech, kdy je třeba se znovu po-hnout, myslím že by česko-slovenský příběh hnutí za Svobodu v práci mohl posloužit i jako příklad toho, jak rozpoutat nějaká další hnutí.

    číst více
  • O tom, jak jsem v první tříde zapálil svoji základku a v čem všem to ovlivnilo můj život

    Bylo mi šest, chodil jsem do první třídy, když jsem zapálil svou základku. Podařilo se mi to uhasit a chvíli zatloukat, že jsem to jenom hasil, ale že to založil někdo jiný. Pak se ale pravda provalila a já dostal za vyučenou tak, že si to budu do smrt pamatovat. Díky tomu dnes nedokážu lhát a nedovedu vystát, když lže někdo jiný. Mimo jiné i proto jsem se pustil do projektu Slušná firma, neboť současný podnikatelský svět na lži stojí. Příběh kopíruji z mé knihy Třináct tisíc dní

    číst více
  • Vědomá spotřeba je bouda. Jedině ulice může něco změnit. Zde je čtrnáct radikálních věcí, které na ulici požadovat.

    Minulý týden jsem psal o COVIDU jako o historické příležitosti, jak se postavit hrozbám, které se na nás valí a přebudovat svět tak, aby v něm bylo místo i pro generace, které přijdou po nás (viz Šest hlavních věcí, které mi nasvítil koronavirus. Co si z toho vzít a co dál?).
    Dnes si kladu otázku, jak té změny dosáhnout a co přesně požadovat. Jedná se o čtrnáct bodů, které v knize najdete vzešly z pěti let práce na knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, která už míří na sazbu. Dávám to sem s vědomím, že některým bodům nebude bez předchozího textu rozumět. Text je stále ještě ve vývoji, bez zásahu editora, a tak velmi ocením jakoukoli vaši zpětnou vazbu, která mi pomůže text ještě vypilovat. Díky za ní předem. 

    číst více
  • Šest hlavních věcí, které mi nasvítila první vlna covidu. Co si z toho vzít a co dál?

    Vstoupili jsme do druhé vlny COVID-19. Co jsme se naučili v té první? Pro mě osobně byla jarní fáze pandemie ze všeho nejvíc obří svítilna, která nasvítila nejeden stín naší společnosti tak, že jsme mohli nespočet jevů najednou vidět jako ve výkladě. Zrovna jsem dokončil závěr knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, která už míří na sazbu, a tak sem torzo věnované právě postřehům z jarní fáze COVIDU dávám. Třeba budou někomu k užitku a třeba od někoho dostanu zpětnou vazbu, která mi tuto část závěru ještě pomůže dopilovat. 

    číst více
  • Vymazané scény z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti: Čtvero ročních odcizení

    Tento měsíc dokončujeme s kolegy rukopis knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti k poslednímu pročtení před sazbou. A podobně jako když vzniká film, množí se i zde "deleted scenes"/vymazané scény... tj. příběhy, statistiky, metafory a souvislosti, které se do knihy nevejdou. Koncept "čtverého odcizení" (mimochodem popsaný před 176 lety Karlem Marxem a v posledních letech stále častěji znovu citovaný) v knize v knize nakonec bude, ale v mnohem komornější verzi. Tu plnou dávám sem do blogu. Pokud ho neznáte, velmi, velmi doporučuji. Je to jedna těch věcí, která by se měla učit už na základních školách a zároveň jedna z těch věcí, kterou až pochopíme, konzumní společnost, vysávající naše duše, se rozsype jako domeček z karet. Čtvero odcizení vysvětluje, proč se tak často cítíme ztracení a poukazuje na to hlavní, co je třeba opravit, abychom mohli být (tím, kým jsme, ne kým nejsme).

    číst více
  • V říši hladových duchů: O tom, jak jsem se zmýlil v závislostech a proč je tato kniha nezastupitelná

    V tomto blogu najdete úvod ke knize V říši hladových duchů, v kterém popisuji, jak moc jsem se ve vztahu k závislostem mýlil. Podle výzkumů se podobně mýlí 99% z nás. Závislosti mají jiný původ a jiná řešení, než ta, kterým dnes věříme. Kromě toho závislosti nejsou problémem jen úzké skupinky vyděděnců, ale týkají se prakticky každého z nás. Ve vysvětlení toho, co se děje a co s tím, je tato kniha nezastupitelná. Je to jedna z těch, které mění životy. Můžete si ji pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku s názvem Gábor Matéspolečně s dalšími dvěma Matého knihami Když tělo řekne NE a Držte si své děti.

    číst více
  • Konviviální aktivity a jejich renesance v době epidemie aneb, jak se člověk učí od člověka

    Tak, jak se koronavirus šířil po Zemi, psali mi kamarádi z různých míst na naší panetě (... z Moskvy, Kalifornie, Bolívie, Holandska, Slovinska, východní Austrálie, Mali, Nového Zélandu,...), že jsou všichni zavření se svými rodinami doma. Já měl poprvé v životě chvíli pocit, že jsme v jedné zemi, na jedné Zemi. Rozlítanost a nestíhání (na čas) ustaly. A i když se v některých částech světa už znovu pomalu rozbíháme, mnozí jsou stále spolu, užívají si jeden druhého, dělají, na co dlouho nebyl čas, vaří, pečou, kutí, zahradničí,....
    Jedna z věcí, které jsem si u většiny svých "planetárních přátel" všiml je to, jak moc a jak náhle přešli z "peněžní ekonomiky" do té "nepeněžní" - viz obrázky dvou pyramid níže - z pyramidy konzumu zpět do pyramidy soběstačnosti. Dávám je sem opakovaně, neboť jsou nesmírně ilustrativní. 
    Jill z novozélandského Wellingtonu mi napsala: "Vzpomínám na vás, začínám si vyrábět vlastní prací prostředek, jogurt a další věci. Jsme vděční za to, že máme zeleninovou zahradu, že umíme vařit, péct a být soběstační." Připomnělo mi to, jak jsme před rokem na Samoi učili jednu rodinu zavařovat ovoce a vařit marmeládu (viz foto v úvodu a níže v blogu). Byla to pro mě tenkrát oči-otevírající zkušenost, a tak jsem se rozhodl na ní ilustrovat jeden důležitý koncept pro pochopení fungování současného ekonomického modelu a principů dobrého života z dílny rakouského filozofa Ivana Illiche.

    číst více
  • O tom, jak jsem pochopil, kde se v lidech bere solidarita a o tom, jak povznášející je jí nyní zažívat

    V dubnu 2014 jsem při svém posledním půlmaratonu pochopil podstatu toho, co v lidech spouští solidaritu. 
    Úryvek z knihy Třináct tisíc dní:

    číst více