• O blikaJící přístroJové desce aneb když tělo řekne NE

    Když jsme byli malí, dospělý svět po nás požadoval, abychom byli hodní a abychom nezlobili. Když jsme "tuto hru" odmítali hrát, hrozili nám nepřijetím. To nás samozřejmě děsilo. Pro dítě není nic horšího! A tak jsme se snažili být hodní (přijetí) a ne-zlo-bit. Tak dlouho jsme se snažili, až jsme přestali slyšet sebe a začali místo toho poslouchat druhé. Odřízli jsme se od svých pocitů, které jsou oním kompasem, který nám říká, co je správně a co špatně, co je pravda a co lež, komu věřit a komu ne nebo kdy už máme dost. Většina dospělých tak dnes své tělo neslyší, nerozumí svým pocitům. Proto si neumí stanovit své hranice a ohlídat si vlastní míru... bohužel příliš často až tak, že smrtelně onemocní. O tom, jak tento mechanismus funguje a co s tím, je tato kniha. V tomto blogu si přečtěte mojí předmluvu, ve které se snažím vysvětlit v čem je právě tato kniha speciální.  

    číst více
  • Obživa, moje velká naděje na to, jak se dostat zpátky k jídlu a lidem se rozjela. Podívejte se, jak to tam vypadá a řekněte o ní ostatním, prosím.


    Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde
    Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

    číst více
  • Epidemie obezity, enkláva křesťanů uprostřed oceánu a korálový ráj bez korálů: Jak se žije na Samoi

    Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

    číst více
  • Naše australská zkušenost s HELPx jako cesta, jak propojit lidi, jak cestovat a učit se

    V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
    Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
    Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
    Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

    číst více
  • Naše letošní studijní cesta a můj vztah k CO2

    Zdravím z Melbourne. 9.1. - 12.4. jsme na cestě po třech, pěti zemích.
    V tomto blogu chci vysvětlit, co má tahle cesta za cíl a jak můžu - jako relativně ekologicky smýšlející člověk - v roce 2019 ještě vůbec lítat.  
    To první se mi osvědčilo proto, že pak mě občas někdo propojí s někým na místě (např. vloni v Atlasu) a to druhé pro případ, že by mě chtěl někdo kritizovat za to, že lítáme letadlama (tak, ať k tomu máte potřebný kontext). 

    číst více
  • 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči

    Tak jako jsem si koncem roku zvykl slavit Vánoce nebo Silvestra, už pár let sedám v tomhle období ke kompu, abych si sepsal to nejzajímavější z roku, který skončil. Zde je mých top dvaadvacet AHA roku 2018. Zde 2017, 2016 zde a 2014 zde

    číst více
  • Dělám, co můžu aneb 21 věcí, které můžeme dělat v Česku a na Slovensku v době ekologické a sociální krize

    Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé chrstne na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: “Co blbneš, vždyť to nemá cenu!” Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: “Dělám, co můžu.” viz Příručka kolibříka

    číst více
  • Jsme první generace lidí, kteří na vlastní kůži pocítí vliv změny klimatu a zároveň jsme poslední generace, která s tím může něco udělat ... aneb fotoreportáž ze summitu 1% pro planetu

    Minulý čtvrtek jsme strávili na evropském summitu organizace s názvem 1% pro planetu v Amsterdamu. Byl to den, který mě nabil i vybil na hodně dlouho. V tomto blogu se podívejte na pár fotek a dojmů.

    číst více
  • Rozhovor o úspěchu, štěstí, práci i o obyčejném životě & P.S.: Obživa

    Když se rozhlédnete okolo, nemůžete si nevšimnout, kolik lidí se všude probouzí a kolik iniciativ na polidštění života se děje zezdola. Jednou z nových je projekt video-rozhovorů Leap Makers, který si dal do podtitulku: Vracíme Čechům důvěru v sebe i ostatní. V našich projektech motivujeme lidi překonávat své hranice a naplňovat svůj potenciál. Měl jsem tu čest, že mě kluci vyzpovídali mezi prvními. Bylo to moc príma letní povídání. Mluvíme o úspěchu, štěstí, práci i o obyčejném životě. Zaposlouchejte se. 

    číst více
  • Fotoreportáž z toho, jak bydlí disfrutalistka a antropoložka Kateřina Varhaník Wildová

    https://blog.tomashajzler.com/clanek/fotoreportaz-z-toho-jak-bydli-disfrutalistka-a-antropolozka-katerina-varhanik-wildova

    Stavovali jsme se minulý týden u disfrutalistky, antropoložky a velké experimentároky se životem Katky Varhaník Wildové. Katku můžete znát z Manifestu disfrutalismu, z Kapitol z dospělé ekonomie, jejích článků v Pravém domácím časopise nebo našich rozhovorů z maringotky (např. zde). V mém okolí je to jeden z mála lidí, který dokáže žít bez toho, že by na život musel vydělávat. Pro nás ostatní je tak obrovskou inspirací v tom, jak se vymanit z nadvlády peněz a pro mnohé i z tzv. hypotékového otroctví.

    číst více