Vlastní cesta

Minulý čtvrtek jsme strávili na evropském summitu organizace s názvem 1% pro planetu v Amsterdamu. Byl to den, který mě nabil i vybil na hodně dlouho. V tomto blogu se podívejte na pár fotek a dojmů.

číst více

Když se rozhlédnete okolo, nemůžete si nevšimnout, kolik lidí se všude probouzí a kolik iniciativ na polidštění života se děje zezdola. Jednou z nových je projekt video-rozhovorů Leap Makers, který si dal do podtitulku: Vracíme Čechům důvěru v sebe i ostatní. V našich projektech motivujeme lidi překonávat své hranice a naplňovat svůj potenciál. Měl jsem tu čest, že mě kluci vyzpovídali mezi prvními. Bylo to moc príma letní povídání. Mluvíme o úspěchu, štěstí, práci i o obyčejném životě. Zaposlouchejte se. 

číst více

Stavovali jsme se minulý týden u disfrutalistky, antropoložky a velké experimentároky se životem Katky Varhaník Wildové. Katku můžete znát z Manifestu disfrutalismu, z Kapitol z dospělé ekonomie, jejích článků v Pravém domácím časopise nebo našich rozhovorů z maringotky (např. zde). V mém okolí je to jeden z mála lidí, který dokáže žít bez toho, že by na život musel vydělávat. Pro nás ostatní je tak obrovskou inspirací v tom, jak se vymanit z nadvlády peněz a pro mnohé i z tzv. hypotékového otroctví.

číst více

Na tenhle blog jsem se těšil dva roky :-). Spouštíme jím totiž registraci do prvního spolkového obchodu OBŽIVA, kterým chceme do našich končin přinést (staro)nový model obchodu, který vlastní jeho členové. V situaci, kdy českému trhu s potravinami dominují nadnárodní potravinové řetězce nabízející všechno možné, jen ne skutečné jídlo a odsávající hodnotu neznámo kam, to považujeme za velmi důležité.
Obchod chceme otevřít na jaře 2019 v prostorách pražského Dvora Kobylisy. V tomto blogu chci vysvětlit, jak Obživa funguje, čím je tento projekt v českých podmínkách unikátní a jak se do něho zapojit. Máte-li zájem, ZDE se můžete zaregistrovat.

A moc prosím, pomozte nám Obživu rozkřiknout do světa, ať se o ní dozví ti, pro které by mohla být cestou k jídlu a/nebo ti, kteří by podobný obchod mohli otevřít ve své obci či čtvrti.

číst více

Někdy od roku 2005 jsem se profesně věnoval na prvním místě budoucnosti práce. V té době jsem se začal divit, kolik lidí vydělává na život místo aby prostě žili. Navrhl jsem Důlek, napsal k tomu knihu, odstartoval Svobodu v práci, která nakonec vyústila v projekt Slušné firmy. Okolo roku 2013 mi začalo docházet, že práci nepochopíme bez pochopení života. Sedl jsem proto a sepsal další knihu: Třináct tisíc dní, v které jsem poprvé použil sousloví "Dobrý život". Pak přišla první přednáška s tématem Dobrý život v konzumní společnosti a nespočet cest do míst, kde se dobrý život žije. Nejvíce mě ovlivnily cesty do Sudbury, Ithacy, na Okinawu a do Dobrého pastiera.
Od února pracuji na nové knize, které se zabývá právě tím, zda a jak žít dobrý život v konzumní společnosti. Díky tomuto projektu mě došlo, že přesně toto je poslední léta mé úhlavní téma, tedy to, co mě ze všeho nejvíc zajímá. Práce a spolu-práce (tedy svoboda, slušnost a zodpovědnost ve firmách) jsou pouhou podmnožinou, stejně tak jako i témata dětství, rodičovství a vzdělávání. Ve světle toho se změnilo i Proč? našeho nakladatelství. Od založení jsme se věnovali změně práce a podnikání. Už nějakou dobu je to ale spíše ten zmiňovaný dobrý život v konzumní společnosti.

číst více

Veronika Kyčera Kučerová alias Sláma v botách je můj nový objev. Musím vám jí v tomto blogu představit - pro případ, že byste jí náhodou ještě neznali :-).
"Zahlédl" jsem jí sice už před dvěma lety na jedné sešlosti, ale až teprve letos jsem si přečetl její knihu a už dlouho jsem nečetl nic tak čtivého! Co se týče tématu jídla a zahradničení, je to snad nejvtipnější (přitom ale velmi poučná kniha), kterou jsem kdy četl.
Fakt je ten, že Češi jsou národem zahrádkářů. Devadesátým letům a snaze developerů zastavět každou zelenou plochu navzdory. Není tu ale moc lidí, kteří by o pěstování zeleniny a ovoce uměli tak poutavě vyprávět. Zahrádkaření je přitom fascinující fenomén. Je to cesta, jak se dostat zpátky k jídlu a k lidem, je to parádní fitko, studnice vitamínu Dé, hektolitry čerstvého vzduchu a také škola života. Je to jeden z přirozených způsobů, jak si vzít život zpátky. A zdá se, že je nás víc, kdo si to uvědomujeme... alespoň soudě podle vzrůstající aktivity v zahrádkářských koloniích, na soukromých zahradách, v městských komunitních zahradách nebo třeba jen na balkonech, střechách nebo terasách městských domů.

číst více

V tomto blogu se podívejte na mojí přednášku z konference Zero Waste, kde jsem se snažil představit to, jak funguje naše modřanská KPZ-ka. Systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) patří k mých největších objevům za posledních deset let.
V přednášce vysvětluji, proč jsme se do toho pustili, jak to celé funguje, jaké jsou s tím potíže a divím se, že hnutí KPZ, které k nám přišlo z Japonska a Francie, je v Česku otázkou zhruba jen asi 5000 lidí. Přitom máloco mě osobně změnilo život (směrem k tomu dobrému) tak zásadně jako právě KPZ-ka.

číst více

V tomto blogu najdete dvě přednášky v češtině, které mě letos osobně posunuly ze všech nejvíc. Pokud si chcete vybrat, na co se podívat, doporučuji právě tyto dvě. V této úvodní se seznamte s Honzou Valeškou, který stojí za neskutečným počtem projektů (Nadace pro půdu, Potravinová suverenita, Pro-bioliga, KPZky, Obživa, Kompot, Kuchyňka a jak jsem zjistil teprve nedávno i Šoulet). Už jenom tím je Honza velmi inspirativní. V přednášce mluví velmi otevřeně o krizi českého zemědělství a o tom, jak ovlivňuje doslova každého z nás. Zároveň nastiňuje některé cesty, jak z toho složitého dnešního stavu ven.

číst více

Objevil jsem důležitou knihu a s ní i velmi inspirativního člověka, a tak vám o nich musím říct. Možná je znáte. Já na ně narazil až letos v lednu na setkání Open space, které organizuje Naďa Johanisová. Tam jsem se seznámil s Hankou Bernardovou, která knihu přeložila do češtiny.
Požádal jsem jí, aby nám knihu představila (viz rozhovor v úvodu). Vše o knize najdete zde. Tam si ji můžete i pořídit.

číst více

V tomto blogu najdete moje vyprávění o tom, co mě letos bezkonkurenčně nejvíc rozhodilo - jak do smutku, tak do radosti. Pohled na život mi to změnilo jako máloco.
Zkraje roku jsme strávil zhruba týden v Dobrém Pastierovi, v kterém jsem objevil nejlepší laboratoř všeho, co je s dnešním světem špatně, ale zároveň to pro mě byla fascinující exkurze do světa, který stojí na úplně jiných principech než ten náš dnešní. Je to svět, který je násobně radostnější, užitečnější a udržitelnější než je většina z nás zvyklá. Co moje hlava nepobírá je to, že tento svět budují lidé "bez budoucnosti" - lidé z ulice, z polepšoven, dětských domovů, z věznic, se závislostmi a s nepřebernou škálou dalších hendikepů.

číst více