Vlastní cesta

V tomto blogu najdete moje vyprávění o tom, co mě letos bezkonkurenčně nejvíc rozhodilo - jak do smutku, tak do radosti. Pohled na život mi to změnilo jako máloco.
Zkraje roku jsme strávil zhruba týden v Dobrém Pastierovi, v kterém jsem objevil nejlepší laboratoř všeho, co je s dnešním světem špatně, ale zároveň to pro mě byla fascinující exkurze do světa, který stojí na úplně jiných principech než ten náš dnešní. Je to svět, který je násobně radostnější, užitečnější a udržitelnější než je většina z nás zvyklá. Co moje hlava nepobírá je to, že tento svět budují lidé "bez budoucnosti" - lidé z ulice, z polepšoven, dětských domovů, z věznic, se závislostmi a s nepřebernou škálou dalších hendikepů.

číst více

Koncem roku 2013 jsem na půl roku vypnul internet a zahodil mobil (zde). Před měsícem mě pozvali do Budějovic na místní univerzitu, abych jim povyprávěl o tom, co mě to naučilo. Naučilo mě to opravdu hodně a můj život je díky tomu jiný. Chcete-li, zaposlouchejte se.

číst více

Zde je druhá část dojmů z toho, co mě letos zatím nejvíc rozhodilo - z laboratoře, v které vidíte vše, co je s naší společností špatně a zároveň tam můžete pozorovat i to, jak vybudovat společnost na principech solidarity a dobrého života. Pokud neznáte Dobrý pastier, seznamte se. První díl zde. Vyšlo v Pravém domácím časopise.

číst více

Moudrá píseň. Z roku 1980.
O to, o co v životě jde. V textu je to všechno.

číst více

V dnešním blogu se podívejte na záznam přednášky z kladenské svbobodné školy Donum Felix s tématem, kterému se letos věnuji ze všeho nejvíc. Jedná se o to, jak do našich komunit vrát život, který začal mizet po roce 1939 a do dnešních dní "se nevrátil".

číst více

Dostal jsem od Michala Čagánka osm otázek, které mě přiměly k zamyšlení.
Co byste na to řekli vy?

číst více

Zde je první díl toho, co u mě letos už nejspíš nic nepřekoná. Čtyři dny v klášteře pro lidi bez budoucnosti. Inkognito. Neuvěřitelné místo. Právě vychází v Pravém domácím časopise. Druhá část zde.

číst více

Zkoušeli jste někdy přečíst bílé písmo na bílém papíře nebo černé na černém? To nejde, že jo?! Není to vidět.
Stejně tak, jakékoli lidské chování - i to nejabsurdnější - přestává být vidět, pakliže se tak chová většina. Většinové chování je bílou na bílé.
My jsme včera přišli po více než měsíci v Maroku do španělské Ceuty (španělská enkláva na severu Maroka) a já mám pocit, že jsem dnes zase zahlédl pěknou řádku bílé na bílé - tj. rysů naší kultury, která je často absurdní, mnohdy až toxická, ale pro nás, kteří jsme její součástí, zůstává neviditelná.
Některé věci jsou tak na hlavu, že jsem si na ní musel mezi sepisováním stoupnout :-).
21.3. budeme právě o tomhle mluvit na Demystifikaci Matrixu. Prosím, přijďte, ať to proberem a posunem se zase o kousek dál.

číst více

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

Naposlouchal jsem teď kolem voleb nezvykle moc politických projevů. Často jsem přitom myslel na Katku Wildovou, jak vysvětluje nejistotu lidí ve vrcholové politice nebo byznysu přes Maslowovu pyramidu potřeb. Neboť! Každý jsme měli nějaké dětství, že jo? A ti týraní nebo přinejmenším nemilovaní mají ve vrcholových patrech naší společnosti nespočet příležitostí tyto výchovné díry, alespoň na chvíli zalátat, ať už tím, že někoho porazí nebo opovržením, despektem, "kopnutím do kotníku", pomluvou, drobnou či větší lží... Však víte, co myslím...

číst více