Vlastní cesta

Je to jeden z "plíživých převratů dnešní doby". Jednou větou: Našim dětem není dobře. Mají deprese a jiná psychická onemocnění, řežou se, chtějí si měnit pohlaví,... V české a celkově v západní společnosti ovšem neexistuje diskuze o skutečných příčinách této alarmující krize. Odborníci (i laici na asociálních sítích) se o příčinách a důsledcích přou spíše než že by připustili ty skutečné. Existuje totiž nespočet studií, které nám tu "nepohodlnou pravdu" o skutečných příčinách servírují jako na talíři. 
S mnoha těmito studiemi se můžete seznámit v literatuře. Jednou z našich posledních knih, kterou jsme vydali je světový bestseller Mýtus normálnosti, který ty příčiny polopaticky vysvětluje. Popisuji je i já ve své poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Proto obě knihy najdete balíčku s názvem  Dekonstrukce konzumu. V tomto krátkém článku mi dovolte jen  drobný příspěvek do tolik potřebné diskuze. 

číst více

Nechal jsem si týden na to, abych si sepsal dojmy ze sarajevského Muzea zločinů proti lidskosti a genocidy z let 1992 - 1995. Pro mě osobně to bylo jedno z nejsilnějších muzeí genocid, které jsem v životě navštívil. Vedle Muzea arménské genocidy v Jerevenu, Muzea míru v Hirošimě, Muzea Gulagu v Moskvě a Muzeu okupace v Rize ho řadím do svým top 5 míst s tematikou ultimátního lidského zla. 
Ještě nikdy jsem ale nebyl v muzeu, kde by bylo lidské zlo páchané na jiných lidech tak detailně zdokumentované jako zde v Sarajevu.
Máte-li na to žaludek, v tomto blogu se podívejte na několik fotografií a přečtěte si pár mých komentářů. Není to systematické, spíše jsem vybral to, u čeho se mi podlomila kolena. 
Pokud mohu doporučit, prohlédněte si to i optikou aktuální genocidy Palestinců. Pokud jsou genocidy z dob jugoslávských válek dnes už solidně zdokumentované, genocida páchaná státem Izrael na Palestincích je nám poslední léta přenášena doslova online. Nikdy v historii jsme neměli tolik informací jako máme dnes z Gazy a Západního břehu... což je v ostrém kontrastu s tím, jak vehementně je tato systematická eliminace jednoho celého etnika, popírána celým blokem tzv. západních zemí. Česko je v tomto popírání světovým Hujerem. 
Na pár příkladů "pokrytectví Západu" se podívejte do jiném blogu z Balkánu s názvem: "Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU. nebo "Evropo, nestačilo to? Obnažená tvář evropské/americké "demokracie" uprostřed Bosny", případně v knihách "Obnažený Západ".  V závěru dovolte i něco málo k tématu skutečných příčin rozbití Jugoslávie, což je též téma, které by nám mohlo pomoci pochopit skutečné dění i v našich devadesátkách a mnohé konflikty dneška. 

číst více

Fascinují mě systémy uspořádání života, a to nejenom toho našeho, lidského. Došlo mi, že pokud chci pochopit ty naše... lidské, evropské musím Evropu (nebo obecně "globální sever" opustit. Tím se snažím, už přes třicet let, řídit. Proto pravidelně odjíždím do zemí, kde si vytvořili jiné systémy, jiné způsoby organizace života. 
O tom, co je to (ve skutečnosti) "demokracie", "(neo)liberalismus" a obecně kapitalismus - tedy "náš systém" po roce 1990 - jsem se naučil nejvíc v zemích, kterým byl tento systém násilně nebo skrytě (v)nucen. Mezi tyto země patří i ty, které bývaly součástí Jugoslávie (o rozbití Jugoslávie zde). Přijde mi, že "nejčistější zrcadlo" tam má náš systém nastavené v Bosně a v Srbsku. 

číst více

Před několika dny jsme byli v Sarajevu. Půl dne jsem tam strávil v Muzeu zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu. Ze všeho nejvíc mě tam zaujala a dojala místnost, která byla komplet polepená postihy od návštěvníků. Nadchlo mě a překvapilo, že jsem tu nenašel jediný nenávistný vzkaz. Každý papírek volal po míru. Byl to oči-otevírající kontrast mezi tím, co slyšíte dnes a denně od politiků a z (jejich) médií oproti tomu, co opravdu, ve skutečnosti všichni chceme. Pár post-itů jsem vyfotil...

číst více

Dlouho mě nikdo tak nenadchl jako Karolína Chovancová. Od malička žije se svalovou poruchou, která ji upoutala na invalidní vozík. To jí ale vůbec nebrání v tom, aby si s manželem postavili krásný přírodní dům, aby budovali rozsáhlou permakulturní zahradu, aby spolu vychovávali dítě, aby pomáhala druhým lidem, organizovala besedy, propojovala sousedy a další a další fascinující věci. 

číst více

Můžeme být vděční za to, že covid, ruská invaze na Ukrajinu a nakonec i poslední válka proti Gaze zcela obnažily fungování moderních západních médií. Z jedné strany je nám non-stop opakováno, že jsou demokratická, svobodná a nezávislá. My ale na druhé straně vidíme, že "zprávy" a "informace" jsou i v moderní západní společnosti "nebe a dudy", a že informace je třeba hledat úplně jinde než v médiích. V poslední fázi kapitalismu, ve které se aktuálně nacházíme, se média stala ještě důležitějším nástrojem mocenských zájmů, než tomu bylo v minulosti Většina médii jsou dnes vlastněna oligarchy a i ta, která ještě zůstala ve veřejné správě, byla oligarchům podřízena. Místo informování tak dnes všechna mainstreamoová slouží k šíření narativů umocňujících moc mocných. V tomto blogu se podívejte na tři, čtyři - do očí bijící - střípky z fungování dnešních médií.  

číst více

V pátek (21.6.) nám odešla Haluška, moje letitá spolu-běžkyně, spolu-zahradnice, nejvěrnější kamarádka, velká učitelka života a důležitý člen naší rodinné/sousedské smečky. Její umírání a odchod pro mě byly obrovsky silné a též oči-otevírající. Mimo jiné jsem ve svých 53 letech konečně pochopil, co to vlastně říkala liška Malému princovi. Ten příběh jsem četl nespočetněkrát, ale teprve dnes mám pocit, že ho chápu. 

číst více

19.díl seriálu Škola základ života pokračuje 8.mýtem (z deseti popsaných) naší kultury. Ten dnešní nám tvrdí, že ZÍTŘEK je to, co se počítá. DNEŠEK není důležitý, na přítomnost se můžeme zvesela vykašlat. Neměli bychom spočinout a jen tak být, jak bychom si tak často přáli. Naopak! Musíme neustále dřít, abychom mohli mít (víc, lepší, jiné,...), což nám naše kultura podsouvá jako smysl života. Pochopení tohoto mýtu nám může ukázat, jak hluboká je past, do které nakonec všichni padáme a kde se pak spolu plácáme.  
Na fotce v úvodu je břeh řeky Senegal v západoafrickém městě Kayes. Použil jsem ji jako jeden z obrazů zmiňované "pasti pokroku", kdy jednorázovost nahradila opakované použití, opravitelnost, využívání přírodních zdrojů a přinesla s sebou v historii nevídané množství odpadu a destrukce. Celý seriál najdete zde.  

číst více

Přátelé, zdravím! Jak víte, zítra/pozítří můžeme jít zase volit. Furt se mě někdo ptá, koho budu volit já. Napadlo mě odpovědět "veřejně" - do tohoto čísla "Zpráv ze života". Koho budu volit najdete až na samém konci. Pokud vás zajímá jen to, jděte na konec. Ostatní dovolte nejprve několik souvislostí (třeba to, kde se vzaly termíny "pravice" a "levice") a pár laických "optik", které mohou s orientací na aktuální CZ politické scéně, pomoct. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud tyto Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. 

číst více

V tomto blogu se podívejte na záznam z přednášky Peníze, nebo život?, verze '24 (video výše). V rámci povídání se snažím ukázat, jaký ideál života a peněz je nám předkládán propagandou konzumu vs. jaká je realita, následně vysvětluji, jak destruktivně v kapitalismu pracujeme a co s tím. 

číst více