Vlastní cesta

Radost jako emoce či stav bytí přitom patří v naší moderní společnosti k těm nejméně pochopeným. Většina z nás si ji plate s radovánkami. Chce-li člověk žít spokojený a vyrovaný život, je třeba si tyto dvě zcela rozdílné polohy vyjasnit. Text je z mé knihy: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

číst více

Chvíli před loňskými Vánoci mi kamarád poslal informaci o tom, že vyšla přelomová kniha "Our Future is Local". Já si knihu obratem objednal, jedním dechem přečetl a přemluvil kolegy, abychom ji v rekordním čase vydali i v češtině. To se nedávno podařilo: Naše budoucnost je lokální. Tak jsem se dozvěděl o Heleně Norberg Hodge, která zasvětila svůj život tématu ekonomické lokalizace. Než bys řekl švec, vznikla Lokalnost.org s misí šířit tyto principy v Česko-Slovensku. Společně jsme pak připravili seznam česko-slovenských lokalizačních iniciativ (který najdete jako přílohu knihy nebo na webu ("Prolistujte si") nebo zde. Stejně tak "přes noc" jsme se stali členy světového lokalizačního hnutí, a to vám musím říct, že je pořádný protilék na enviromentální a sociální žal. Jeden až žasne, co všechno se ve světě aktuálně probouzí. Včera jsem se konečně podíval i na film Ekonomika štěstí (z roku 2011, ale naprosto nadčasový; v úvodu ke shlédnutí s CZ titulky). Film dohromady s knihou Naše budoucnost je lokální je aktuálně tím nejdůležitějším, co bych já doporučil každému, kdo hledá cestu z krize a chce lepší svět pro sebe a své děti. Najdete tu, jak vysvětlení příčin, tak i vysvětlení řešení. Vše přesně, polopaticky, zcela srozumitelně a poutavě. Přece jenom je znát, že autorka (rok narození 1946) zasvětila tématu celý svůj život. Ta zkušenost je v jejím projevu prostě znát. 

číst více

Právě vyšla naše nejradikálnější kniha (z latinského radix = kořen, tj. jdoucí ke kořenům) Naše budoucnost je lokální. Je to kniha, kterou osobně považuji za nejdůležitější ze všeho, co jsme zatím vydali. Vysvětluje příčiny strmě se zhoršujícího stavu demokracie, narůstajících nerovností, pocitů nespravedlnosti, populismu, extremismu a k tomu ještě ekologické krize. Je to kniha super-čtivá, praktická, návodná a stručná: má “jenom” 150 stran. Hlavně je to ale kuchařka, podle které lze opět vybudovat svět, ve kterém bude možné žít. Od podlahy, zespodu. S kolegy z lokalnost.org jsme si dali tu práci a knihu vybavili seznamem česko-slovenských lokalizačních iniciativ (str. 148-159 - zde, tlačítko "prolistujte si". Už to je obrovská inspirace a naděje. 

V tomto blogu si přečtěte dvě předmluvy, kterými jsme knihu vybavili: Ekologické ekonomky Nadi Johanisové (viz knihy), v naší zemi té možná nejvlivnější myslitelky na poli lokalizace, alternativních ekologických systémů a nové ekonomiky. A pak mojí, kde vysvětluji ze svého pohledu, proč je právě tato kniha tak důležitá. 

U každé nové knihy prosím naše čtenáře o pomoc s šířením. U této knihy o to prosím úpěnlivě :-). Myslím si totiž, že každý jednotlivý výtisk mezi lidmi znamená větší šanci, že naše budoucnost bude k žití. Díííky!

číst více

Kvalita pitné vody se týká každého z nás. Nikdo bez ní nepřežije. Ti bohatší si ji mohou koupit v PET lahvích (v mylné naději, že je čistší než ta z kohoutku nebo ze studny) nebo si doma naistalovat filtr (v bláhové naději, že si kohoutkovku očistí od pesticidů, hormonů, reziduí léčiv nebo mikroplastů). My ostatní jsme odkázání na to, co nám přiteče kohoutkem z veřejných zdrojů nebo z vlastní studny. Dozvědět se, co pijeme může člověka vylekat, ale zároveň nás to může probudit, abychom zatlačili na naše zákonodárce a požadovali okamžitou instalaci uhlíkových filtrů na hlavní veřejné zdroje vody a urychlené zavedení zón ekologického zemědělství v dostatečné vzdálenosti od zdrojů pitné vody. 

číst více

Dnes by měl narozeniny Lukáš. Letos je to pět let, co nám ze dne na den zmizel ze života (zde). Mnohým z nás od té doby chybí. Já s ním vedu pravidelné vnitřní monology (nejenom o zhoršujícím se stavu světa). Věnoval jsem mu svojí novou knihu, kde na konci popisuji "zážitek" jeho smrti, našeho truchlení a loučení. Rozhodl jsem se  ten kus textu překopírovat do blogu jako vzpomínku a také jako výzvu, abychom se (pokud covid dovolí) my, kteří jsme ho měli rádi, po pěti letech opět sešli a zavzpomínali na něj - na výročí jeho odchodu, V PÁTEK 18.6.'21 V 16.00 V KARLACHOVÝCH SADECH. Kdo přijdete, napište mi prosím na tomas@peoplecomm.cz, ať víme na koho se těšit. Všiml jsem si, že máloco dovede spojit tak, jako smrt. A v naší stále rozdělenější společnosti potřebujeme máloco tolik jako spojení. Lukáš by nás tak mohl znovu spojit. To byla jedna z věcí, v kterých vynikal - otevírat srdce a spojovat. 

číst více

V první díle seriálu "Mytologie moderní společnosti" (Mýtus svobodné vůle jako to hlavní, co nás dnes drží v šachu) jste se měli možnost seznámit s jedním ze dvou nejzákladnějších příběhů moderní společnosti, kterým je mýtus svobodné vůle. Dnes se podívejte ten druhý základ, na kterém naše moderní společnost už bezmála 500 let stojí - na mýtus oddělenosti. 

číst více

Historici a antropologové často upozorňují na fakt, že Homo sapiens, původně bezvýznamný živočich kdesi zprostředka potravinové pyramidy, se vyhoupl až na samý vrchol proto, že jako jediný druh na planetě dokáže spolupracovat s miliony, ba dokonce s miliardami jiných příslušníků svého druhu, které osobně vůbec nezná. Žádný jiný živočich toto nedokáže. Je to možné především díky tomu, že člověk umí vyprávět příběhy a těm následně i věřit. Sdílený příběh je pak to hlavní, co z jednotlivců dělá společnost. Takovým příběhům říkáme nejčastěji mýty. Ty mohou být pravdivé či smyšlené, životu mohou prospívat, nebo ho mohou ničit. V každém případě jsou však tím, co dává životu smysl, strukturu a řád a co z nás lidí udělalo pány tvorstva. Mýty jsou ze své podstaty neviditelné. Není to ústava, která by byla někde sepsaná. Často se do nich rodíme, bereme je jako dané a dál je vyprávíme tak, jak byly vyprávěny nám.

Jedním z nejdůležitějších mýtů moderní liberální společnosti je mýtus o svobodné vůli, který nás učí věřit, že se rozhodujeme zcela svobodně a nezávisle na ostatních lidech a naší kultuře. Pravda je však jiná. Naše vůle není svobodná, ale podmíněná (výchovou, kulturou, prostředím). Čím méně si tento fakt uvědomuje, tím jednodušeji jsme manipulovatelní. V době nástupu šmírovacího kapitalismu, stále drsnějšího politického (i jiného) marketingu v kontextu dominance sociálních sítí, je demystifikace mýtu svobodné vůle jedním z našich nejdůležitějších úkolů.

číst více

Během Covidu máme ojedinělou možnost všimnout si toho, jak naše společnost funguje. To, co bývá běžnému člověku skryto je najednou jako pod mikroskopem. Naše dcera Valérie byla nedávno s kamarádkou v centru Prahy. Vrátila se ale mnohem dřív než plánovala. Důvodem bylo to, že holky nenalezly ve městě ani po půl hodině toaletu. Dostupnost veřejných toalet (která je nyní covidem dokonale obnažená) patří k rysům společnosti, na které je možné ukázat skryté hodnotové systémy. O to se chci pokusit v dnešním blogu. Mimochodem, o tématu jsem psal v roce 2018 na stránkách Pravého domácího časopisu v textu s názvem "Toaleta: Lidské právo nebo produkt?". 

číst více

Od roku 2014 je jedním ze základů našeho života "KPZ-ka" (O ní více zde, zde, zde). Začínali jsme jako deset komořanských/modřanských rodin, které živil Miloš Kurka. Dnes je nás nějakých 70 - 80 rodin a KPZ-ka nám zajišťuje většinu toho, co domácnost potřebuje pro běžný provoz: vejce, mléčné výrobky, suché potraviny, víno, maso, ryby, med, drogerii... Sousedi si pomáhají, radí a sdílejí. Stala se z toho nádherná komunita, ke které vzhlížím s vděkem a obdivem. 
Dokonalost je však doménou Bohů a Hollywoodu, a tak každá funknční komunita řeší své obtíže. Jednou z těch našich je to, že jsme se rozrostli příliš rychle bez toho, abychom dbali na vylaďování se s nováčky na hodnotách. Už nějaký pátek žijeme v konzumní společnosti, pro kterou je základem ekonomika "volného trhu". KPZ-ky ale fungují na trhu komunitním. Tyto dva světy se odlišují jako den a noc a čím lépe tuto rozdílnost pochopíme, tím lépe může každá komunita (tedy i ta potravinová) fungovat. Kopíruji sem proto část textu ze své knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kde jsem se snažil tento rodíl vysvětlit. 

číst více

To, co vidíte na úvodní fotce jsou hovězí odřezky, pro které jezdím 1-2 krát ročně na jatka. Doma je pak napytlíkujeme, zamrazíme a používáme jako krmení pro Halušku, našeho psa. Při každé této cestě pro maso, přemýšlím o dopadu pejskaření, případně kočičkaření na lidskou společnost a planetu. Možná se nedívám pozorně, ale ani o tomto tématu nevidím v naší společnosti diskuzi. Do tohoto blogu proto nahazuji pár myšlenek. 
Nad tématem jsem se zamýšlel i v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti - část textu je odtamtud. 

číst více