Ekologický kolaps

Toto je fotka Aralského moře v roce 1989 (nalevo) a 2014 (napravo). Vyschnutí Aralského moře patří k největším ekocidám naší doby (ekocida = genocida zaměřená převážně proti jiným druhům, než je Homo Sapiens). Je to obrovská ekologická katastrofa, která by se měla detailně vyučovat ve všech školách světa a ve společnosti bychom jí měli studovat jako názornou ukázku upřednostnění ekonomického růstu, zisku nad životem a lidské neschopnosti dohlédnout důsledků svých činů. 
Aralské moře a jeho příběh byl pro mě jedním z hlavních důvodů, proč jsem se vydal do Uzbekistánu. Do toho blogu vkládám své postřehy, videa, fotky a odkazy pro případné další bádání. (Foto zdroj).  

číst více

Po pár letech jsme se sešli s Tadeášem Žďárským, jednou z nejviditelnějších tváří české odnože nerůstového hnutí. Povídali jsme si o kapitalismu, o životě po kapitalismu, o podobě společnosti, která umožňuje dobrý život pro všechny a také o naději. Rozhovor si poslechněte v úvodu. V závěru se podívejte i na dva vybrané rozhovory s Jasonem Hicklem, autorem naší knihy Propast, neboť neznám dnes mnoho lidí, kteří dokážou otázku ekonomických systémů vysvětlit tak brilantně jako on. 

číst více

Často, když skládám knihy, když někam vezu balíky, když píšu předmluvy, když sedím hodiny a hodiny u textů a korektur,... abych vydělal na lidi v naší politice (viz třeba na ty dva v úvodním plakátku), ve veřejné správě, v České televizi,... není mi vůbec dobře. 

číst více

Také znečištěná a zničená příroda patří k silným dojmům, které jsme si přivezli z naší poslední návštěvy Vietnamu. V tomto díle seriálu Postřehů z Vietnamu chci popsat dva konkrétní příklady. 

číst více

České dráhy zavedly novou linku na sever Polska. Chtěl jsem si koupit jízdenku do Gdaňsku. Když jsem viděl jejich cenu, zhořkl mi úsměv. Když jsem si ji pak porovnal s náklady na cestu autem a letadlem, zhořkl mi ještě víc. 

číst více

Tento blog patří do seriálu o carfree životě, neboť vypráví o jedné 700 km dlouhé cestě, kterou se nám s dětmi podařilo překonat - z větší části - veřejnou dopravou. Daleko víc je to ale příběh o jedné z velkých absurdit moderní doby, kdy zástupy turistů ze zemí bohaté části světa jezdí pozorovat poslední zbytky přírody, které na Zemi ještě zbývají. Člověk se považuje za cosi odděleného od přírody. Na jedné straně dělá maximum proto, aby přírodu vytěžil a tedy zničil, na druhé straně jezdí (jako turista) její zbytky pozorovat. My se, v rámci našeho pobytu v Ománu, vydali do vyhlášené želví rezervace. Přečtěte si, jak to dopadlo. Foto: V Ománu jsme byli v roce 2016, kdy byly naše dcery ještě malé. Byly doslovným magnetem pro místní, kteří se s nimi chtěli neustále fotit :-).  

číst více

Je to jeden z "plíživých převratů dnešní doby". Jednou větou: Našim dětem není dobře. Mají deprese a jiná psychická onemocnění, řežou se, chtějí si měnit pohlaví,... V české a celkově v západní společnosti ovšem neexistuje diskuze o skutečných příčinách této alarmující krize. Odborníci (i laici na asociálních sítích) se o příčinách a důsledcích přou spíše než že by připustili ty skutečné. Existuje totiž nespočet studií, které nám tu "nepohodlnou pravdu" o skutečných příčinách servírují jako na talíři. 
S mnoha těmito studiemi se můžete seznámit v literatuře. Jednou z našich posledních knih, kterou jsme vydali je světový bestseller Mýtus normálnosti, který ty příčiny polopaticky vysvětluje. Popisuji je i já ve své poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Proto obě knihy najdete balíčku s názvem  Dekonstrukce konzumu. V tomto krátkém článku mi dovolte jen  drobný příspěvek do tolik potřebné diskuze. 

číst více

Po letech jsem si tento týden naservíroval návrat do EU po zemi. Už jsem to zažil dvakrát - jednou z Maroka (pěšky) a pak z Běloruska (busem). Ze Srbska jsme se vraceli autem. 

číst více

Ve Zprávách ze života #82 píšu o několika událostech posledního měsíce a nových knihách, které jsme v PeopleCommu vydali. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

číst více

Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

číst více