Nedýchatelný vzduch v Hanoji a hory plastového odpadu na plážích Hoi Anu. Jak zoufale nám chybí zpětná vazba! (Seriál: Postřehy z Vietnamu)

09. 04. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Také znečištěná a zničená příroda patří k silným dojmům, které jsme si přivezli z naší poslední návštěvy Vietnamu. V tomto díle seriálu Postřehů z Vietnamu chci popsat dva konkrétní příklady. 

Přiletěli jsme do Hanoje. Hodně lidí nám říkalo, jak je to krásné a zajímavé město. Nikdo nás ale nepřipravil na to, že kvalita vzduchu je tu ještě horší, než kdybychom sfárali do uhelného dolu. Během dvou našich pobytů, na přelomu 2024/25 se Hanoj statečně držela v top pěti světových měst s největším znečištěním ovzduší (podle Air Quality Index).

V některých částech Hanoje byl vzduch denně až v poslední části škály AQI s názvem "hazardous", tj. riskantní. U této úrovně znečištění se důrazně doporučuje zákaz vycházení všem skupinám osob, v interiérech se doporučuje nevypínat filtry vzduchu a zásadně omezit pohyb. Stačilo nám tu pobýt tři dny a naše holky se obsypaly ekzémem. Trvalo měsíc, než se ho zbavily. 

Já jsem na toxický vzduch též velmi citlivý, před 15 lety jsem v Pekingu, Xianu a dalších (tehdy) smogem zamořených městech na severovýchodě Číny onemocněl. To samé jsem zažil v roce 2007 při pobytech v Bamaku, Kayes, Bissau a jinde v podobně zamořených západoafrických městech. V obou případech se mi zanítily dutiny, v Africe jsem musel dokonce do nemocnice, což řadím mezi top život měnící zážitky (svůj strach o život detailně popisuji v knize Třináct tisíc dní). Hanoj jsem překvapivě přežil bez zevních projevů. Kromě škrábání v krku a kýchání, si vybavuji jen, po vysmrkání, černý kapesník.

Podívejte se na pár přefocených obrazovek z měření kvality ovzduší v době, kdy jsme tam byli (prosinec 24, leden 25).  

Úroveň znečištění v průběhu dne (průměr za celé město): 

Krásná "bramborová medaile": Hanoj je světová čtyřka v míře znečistěného vzduchu: 

Kvalita ovzduší podle jednotlivých stanic ve městě. Hádejte, kde jsme bydleli? LFAY - French School :-). Mimochodem fascinující mi přišlo, že děti mají v prominentní a drahé francouzské škole, v této míře znečištění, tělesnou výchovu a přestávky tráví venku. 

Byly chvíle, kdy to bylo vážně k neudýchání...

Hlavní problém Hanoje jsou ty nejmenší částice prachu, tzv. PM 2,5. Toto je informace o tom, že limit pro PM 2,5 byl ve městě právě překročen 48,4 krát:

Doporučení při "nezdravé" úrovni, což je v Hanoji relativně "dobrý vzduch". Při "riskantní" úrovni je to ještě o level výš.   

Byla to taková mizérie, že jsme vycházeli až po jedenácté a venku nosili roušky. Řada místních roušky nosí běžně, na motorkách lidi bez roušek skoro nevidíte. Část naší rodiny jejich nošení ale bojkotovala :-). 

Mnoho místních tato varování ale neznají nebo ignorují - viz několik záběrů v tomto videu... 

Prostě každé náměstíčko, každý park, každý kousek veřejného prostoru,... jsou tu ve dne v noci našlapané lidmi, kteří tu cvičí, tančí, sportují, diskutují nebo jen tak jsou. Je jim fuk, jestli je úroveň znečištění nezdravá nebo riskantní. O tom více viz Konvivialita ve Vietnamu: Obří dávka inspirace i pro česko-slovenská města (Seriál: Postřehy z Vietnamu). Viz jeden z mnoha příkladů, kdy si místní na náměstíčku uprostřed města namalovali hřiště:

Nemají informace, jsou to “pomalu vařené žáby”, tj. nestihli si všimnout, co se děje nebo nemohou jinak? Zajímalo by mě, jak o tom přemýšlejí.

Hlavní příčinou tohoto dramatického znečištění je obrovský rozmach individuální motocyklové a automobilové dopravy. Ve městě neexistuje metro, nejsou tu tramvaje, trolejbusy,... Většina dopravy je tu proto individuální - především mopedy a auta (se spalovacími motory). Motorek je tu tolik, že jezdí i po chodnících, ovšem jen tam, kde nejsou chodníky motorkami už zastavěné, protože chodníky slouží ve Vietnamu primárně jako parkoviště - všimněte si toho ve videu v úvodu. K dalším zdrojům znečištění patří spalování dřevěného uhlí, stavebnictví, spalování odpadu a pálení trávy v zemědělství. 

Mrkněte těch motorek: 

Jak jsem říkal... chodníky jsou ve Vietnamu hlavně parkoviště pro motorky. Chodci chodí po silnici. 

K hlavní strategii řešení místní vlády patří přechod na elektromobily - tj. ten astronomický počet dopravních prostředků se spalovacími motory je pomalu nahrazován, do budoucna podobně astronomickým počtem elektromobilů, elektro-autobusů a elektro-mopedů. 

Na toto téma nás překvapilo, že ve Vietnamu sídlí automobilka, která už několik let chrlí mraky dopravních prostředků na el. pohon. Pro zajímavost se podívejte na 2 mikro-ukázky. Firma se jmenuje VinFast a osobně si myslím, že nějakou Teslu - co se týče designu nebo šířky sortimentu strčí hravě do kapsy.

Jo a jezdí tu i hromada aut čínských. Většina na elektrický pohon:

Ačkoli je Vietnam komunistická země, ekonomický systém je z části kapitalistický. Jak známo, pro kapitalismus je každé neštěstí na prvním místě byznys příležitostí (nemoc a válka jsou dva největší zdroje zisku). V těch nejvíce znečištěných částech města tak běžně narazíte na krámky s filtry vzduchu, dýchacími maskami a dalšími výrobky, které se snaží vytvořit iluzi, že vy osobně - pokud si dostatečně zaplatíte - v otráveném vzduchu budete dýchat vzduch naprosto čistý a zdravý. Bohatí tak v asijských přesmogovaných městech mohou dýchat přefiltrovaný vzduch (do jisté míry jen iluze), chudí ho dýchají takový, jaký je. 

Níže dvě fotky z re-KLAM-y na krámem s přiléhavým názvem "Svoboda od prachu" (Dust Freedom) s podtitulkem: "Dýchejte lépe, žijte lépe". 

Dovolte mi, v této "reportáži o znečištění", krátký úkrok k tématu našeho hospodářského systému. Je to totiž systém, který je hlavní příčinou většiny zmaru v dnešním světě. Příklady komodifikace těch největších forem lidského neštěstí jsou tím, co nám ukazuje expanzivní sílu kapitalismu. Přijde mi, že právě všudypřítomná snaha "udělat ze všeho byznys" a potom to pomocí propagandy ostatní prodat jako "nezbytnou výhodu" je to, co drží tento predátorský a destruktivní ekonomický systém nad vodou. A já se bojím, že ho bude držet nad vodou ještě dlouho, možná tak dlouho, že to jako druh nepřežijeme. Svět se pomalu potápí do dystopie, a to s sebou nese obrovské "byznys příležitosti" (aktuálně "frčí válka", která je top 1 zdrojem zisku). V souvislosti s tím stoupají celosvětové výdaje na propagandu. Už jsem na tomhle blogu psal, že v roce 2024 překročily výdaje na manipulaci mas, astronomickou částku jednoho bilion dolarů (tj. 12 nul). Připomínám, že cílem propagandy je vytvořit souhlas s narativy mocných - oligarchů, korporací, politiků. K tématu doporučuji můj poslední roz-hovor (o školství, konzumu, komunitách a všeobjímajícím kapitalismu).

Všudypřítomná snaha "udělat ze všeho byznys" a potom to pomocí propagandy ostatní prodat jako výhodu je tím, co drží dnešní predátorský ekonomický systém nad vodou.

Ale zpět ke znečištění ovzduší, které zabije ročně na celém světě přes 8 milionů lidí a tento počet strmě roste. Znečištěné ovzduší zabije víc lidí než kouření a špatné jídlo. 

V našich městech není situace tak dramatická jako v Hanoji nebo třeba v Díllí, ale protěžování individuální automobilové dopravy, žalostný stav našich automobilů stále ještě převaha toxických naftových motorů si vybírá každoročně svou daň (astma, ekzémy, autoimunní onemocnění, rakovina). Tohle kraťoučké video jsem natočil před sedmi lety k tématu zimního smogu v našich obcích:  

Píšu o tom v článcích 5480 životů. Ročně. O toxicitě automobilismus pak v článcích Andělé za volantem, Všichni máme svobodu onemocnět rakovinou a jinde. 

Tolik ke znečištěnému vzduchu. 

.........

Naštěstí jsme se v Hanoji nezdrželi, sedli na vlak a sjeli 1000 km na jih do malebného městečka s názvem Hoi An. Jeli jsme tam především kvůli tomu, abychom se mohli vykoupat k moři (a zaléčit ty ekzémy). Vzduch tam byl mnohem dýchatelnější, zato pláže vypadaly jako obří skládky - viz třeba tato fotka:

V tomto videu se podívejte na víc obrazů...

Miluju kontrasty, a tak pro mě byl ze všeho nejvíc fascinující "kontrast dvou světů", na který jsme tam narazili. Zametený, načinčaný, líbivý, ale naprosto neautentický svět luxusních hotelů vs. skutečná tvář dnešního světa, který stojí na nekonečné spotřebě a nekonečném vyhazování toho, co spotřebováváme. Je to jeden z obrazů moderní konzumní společnosti, který stojí na propagandě green- a white- a jiného "washingu" - viz např. v článku: Evropa vs. Afrika (Asie).

Tohle mini-video jsem natočil před lety v Maroku: 

A tohle mě zaujalo na jižním Slovensku, v Kravanech nad Dunajom. Aneb co všechno plave v Dunaji:  

A co si z toho vzít? 

V kapitalismu je pro naše mocné (oligarchové a jejich korporace) Země bezednou lednicí, z které si ti bohatí (přes své korporace) mohou cokoli, kdykoli vzít, aby nám to následně přeprodaly se ziskem. Země je i bezedný odpadkový koš, kam můžeme cokoli kdykoli vysypat - do půdy, do vzduchu, do vody, na pláž,... kamkoli se nám zamane. Kapitalismus vytvořil i z odpadu multimiliardový byznys, a tak nám propaganda trvale a puntičkářsky vysvětluje, jak máme recyklovat (a v nakupování, tj. odpadech) se hlavně neomezovat, a že recyklováni je tím, co "ochraňuje přírodu". 

Myslím, že pokud nám dnes - běžným lidem - něco chybí, potom je to právě tahle zpětná vazba na to, jak strašlivé dopady mají naše konzumní životy na lidi a přírodu. Ať už to jsou hory toxických odpadků, které jsou po nás uklízeny nebo před námi tajeny, přes toxický, nedýchatelných vzduch, toxickou vodu, toxické potraviny, zbídačelé lidi, kteří - často na druhé straně planety - pěstují (s použitím tun chemie) naše jídlo, šijí naše oděvy nebo vyrábějí naše IPhony. Roční výdaje na green-, white-, pink-washing rostou jako houby po dešti. Pro našince v zemích globálního severu je těžké zpětnou vazbu na globální konzumní mejdan dostat. I proto stojí za to občas navštívit globální jih, kde dýchají, konzumují, pijí náš odpad. 

Pro našince v zemích globálního severu je těžké zpětnou vazbu na globální konzumní mejdan dostat. I proto stojí za to občas navštívit globální jih, kde dýchají, konzumují, pijí náš odpad. 

Je to důmyslně vymyšlený systém. Vymysleli ho mocní na nás méně mocné a bez-mocné. Zde jsem ho popsal na příkladu odpadů -  prvním díle a druhý díl. Detailně je to vše popsané v knize Dobrý život ve stínu konzumu í společnosti. Naší jedinou nadějí je tyto boudy prokouknout, spojit se postavit se jim. 

__________________