Konvivialita ve Vietnamu: Obří dávka inspirace i pro česko-slovenská města (Seriál: Postřehy z Vietnamu)

01. 04. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Toto je další díl seriálu Postřehů z Vietnamu. Tento se zaměřuje na to, jak vybudovat městskou čtvrť, městečko nebo vesnici tak, aby v ní bujel život. Právě Vietnamci v tomto ohledu patří mezi Mistry. Podívejte se na několik videí/postřehů z toho, jak staví domy a jak využívají veřejný prostor.

Rakouský filozof Ivan Illich definoval vele-důležitý termín konvivialita. O konvivialitě často píšu (třeba zde), a tak vy kdo tu nejste poprvé, ten termín dobře znáte. Pokud ne, vznikl z latinského “con vivere”, což znamené “žít spolu.” Illich poukazoval na to, že bydliště se stává domovem a nesourodá skupina neznámých cizích lidí se mění na spolupracující sousedskou komunitu o to víc, o co víc “staví právě na konvivialitě”. 

Illich rozlišoval “konviviální design” a “konviviální aktivity”. 

konviviální design

Design je to, co vytváří obor, kterému říkáme architektura. Je to otázka toho, jak navrhnout čtvrť a obec tak, aby se v ní lidé mohli potkávat ideálně tak, aby do sebe mohli doslova "narážet". Ke klíčový prvkům konviviálního designu patří: místní obchody, opravny, dílny, místní řemeslníci, trhy, kavárny/čajovny, zastávky veřejné dopravy, dětská hřiště, sportoviště, veřejné toalety, pítka a jiné veřejné zdroje vody, lavičky, kašny, komunitní prostory jako jsou kulturáky, knihovny, kostely, debatní kluby, komunitní zahrady… dále pak volně přístupná místa jako jsou parky, náměstíčky, koupaliště, bazény, lesy, louky,.... Klíčové je, aby vše bylo v ekonomickém režimu commons, tedy ve správě obce/komunity a bylo tak volně přístupné všem. 

Hlavním cílem je navrhnout čtvrť/obec tak, aby v ní bylo možné si do 15 minut pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou zajistit veškeré potřeby: práce, nákup, vzdělání, zdraví, úřady, volný čas. Design je něco jako koryto řeky. Je důležité, aby bylo vyhloubené tak, aby řeka, tj. místní lidé mohli při-rozeně téct, bez hrází/bariér.

Dobrý konviviální design poznáte podle toho, že venku "lítají děti bez dozoru” dospělých, že venku jsou staří lidé a obecně, že venku jsou prostě lidé. Nebo opačně: Dobrý konviviální design poznáte podle toho, že tam nejsou hangáry nadnárodních supermarketů, velká vyasfaltovaná parkoviště, pobočky řetězců, nemáte prostě pocit, že někdo vyhlásil zákaz vycházení.... tak jako to máte v Lanškrouně, Kravanech nad Dunajom,... a dalších dnešních českých nebo slovenských městech.  

Dobrý konviviální design poznáte podle toho, že venku "lítají děti bez dozoru dospělých" a také, že venku jsou i staří lidé a obecně jsou prostě venku lidé a život ve všech svých podobách. 

konviviální aktivity

Design dává obci jakési základní nastavení. Je to jako kulisy pro divadlo. Život do obce ale vnáší až (konviviální) aktivity, kterým design napomáhá nebo jim naopak vadí. Čím lepší design, tím přirozeněji se aktivity samy dějí. Stejně jako u konviviality designu, mezi konviviální aktivity řadíme cokoli, co svádí lidi dohromady: trhy, jarmarky, blešáky, slavnosti všeho druhu - hody, hostiny, masopusty, velikonoční svátky, čarodějnice, posvícení, stavění májky, bourání májky, dožínky, dětské dny, zpívání koled, Mikuláš, rozsvícení vánočního stromu, různé jiné křesťanské, pohanské či jiné svátky, mše, křtiny, biřmování, svatby, pohřby, oslavy všeho druhu. Patří sem samozřejmě i sportovní turnaje, umělecká vystoupení, komunitní kino, soutěže dobrovolných hasičů, komunitní úklidy, společné stavění nebo opravy,.. cokoli ve stylu tradičního “draní peří", tj. společné zavařování, společné nákupy, KPZ-ka, aktivity okolo spolkových/družstevních projektů. Konviviální aktivity jsou prostě nejčastěji tím, co nazýváme tradice. 

Jedna z věcí, které ve vietnamských městech našince nadchnou, je velmi intenzivní využívání veřejného prostoru místními lidmi. Poslední parčík, poslední zastrčené náměstíčko,.. jsou tu vždy plné lidí. Nejčastější formou využívání společného prostoru (chodníky, náměstí, promenády, parky,...) základem je tu samozřejmě 100% funkční místní ekonomika - krámky, dílny, vývařovny,.. vlastně cokoliv vás napadne - viz další článek z této série: Funkční místní ekonomika je nutným předpokladem dobrého života. V porovnání s Vietnamem v tom Česko vychází jako naprostý outsider.

Velmi častou a (pro nás Evropany) obrovsky inspirativní je to, že veřejný prostor se zde využívá velmi často i jako sportoviště, taneční sál, letní kino, diskuzní klub,.... Podívejte se na pár záběrů v tomto videu: 

Uvidíte tam jógu, tanec, různá bojová umění, meditační a diskuzní kroužky a nespočet druhů sportu. Je úžasné, s jakým málem si tu místní lidé vystačí. Stačí vzít laptop nebo mobil a reprobedny, pustit na tom video/audio, podle kterých pak - ve skupině třeba dvaceti lidí - cvičíte a tančíte,... Podobně úžasné je to, že v mnoha místech si místní na dlažbu/asfalt nakreslí hřiště, která jsou tu (především pod-večer) pak plně obsazená. Nepotřebují žádnou halu, žádné rezervace a starosti. Veřejný prostor je tu skutečně veřejnosti. Lidi nejsou sami u mobilů. Jsou spolu, tráví čas tím, co je těší. 

Kdo znáte jihovýchodní Asii, tak si tyto obrazy vybavíte nejspíš i z mnoha dalších zemí... 

Uměli bychom se tím, jak to dělají v zemích jako je Vietnam nechat nakazit??? Co myslíte? 

Obzvlášť v místech, kde je v Česko-Slovensku veřejný prostor limitovaný nebo žádný, uměli bychom jít jen tak ven (na náměstíčko, na louku, do parku,... a tam si společně zatančit, zacvičit nebo zahrát nějaký sport)?? Pro mě osobně je to totiž úžasný obraz "konviviality" a forma odboje proti nadvládě oligarchů, korporací a jejich politiků a s tím související epidemii osamělosti a vzestupu psychických onemocnění...  Je to prostě velká inspirace tak, jak je popsaná v knihách Naše budoucnost je lokální nebo Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. A mimochodem pro mě osobně je to i vzpomínka na dětství, kdy toto bylo normální i u nás. 

Co se týče konviality designu, navštívili jsme ve Vietnamu dvě nové čtvrti postavené v tradičním evropském stylu ještě v dobách, kdy se domy navrhovaly tak, aby se v nich dalo žít se vším všudy, tj. i pracovat, nakupovat a cokoli dalšího. Přestože se tu z kraje roku 2025 zatím jednalo, v obou případech, krapet o "města duchů", obě čtvrti jsou postavené tak, aby v nich bylo možné žít se vším všudy. Nejsou to noclehárny, či satelity, kam se jezdí přespávat (tak jako je to běžné u nás - viz Domov nebo noclehárna?). Není to ani (hlídané) ghetto pro bohaté, které známe ze zemí s vysokou mírou nerovností (jako jsou USA, Jižní Afrika nebo nově Česko). 

Ve videu v úvodu a pak ve videu ze Sunset townu (nad tímto odstavcem) se podívejte na celkový design, na veřejná prostranství, všechny ty konviviální prvky jako jsou náměstíčka, lavičky a jiná sezení, kašny, komunitní bazény,.... Já se z toho cítil povznešený. 

Ze všeho nejvíc fascinující pro mě byla míra nebytových prostor, které tu tvoří 100% přízemí. Neexistuje, že by v přízemí byly byty nebo garáže tak, jak je to dnes zcela běžné v developerských projektech v Česku. 

Mimochodem tato součást infrastruktury je právě základem základů konviviality. Nebytové prostory jsou místem pro pracovní příležitosti, pro možnosti zajištění si základních potřeb a jsou místy setkávání místních tak, aby to mohli být lidé blízcí, tj. na důvěře postavená spolupracující komunita. Je to nádherný příklad designu tzv. 15ti minutového města (do 15 min pěšky, na kole nebo veřejnou dopravou se dostanete za vším, co potřebujete). Sídliště, kde žiji já je navrženo jako 100% noclehárna a 100% izolace lidí jeden od druhého. Zajímavý kontrast. 

Pokaždé, když se vrátím ze zemí globálního jihu, tak mým hlavním závěrem je to, že místní lidé si ještě ubránili dobrý život. A ubránili před čím? Před volným trhem, před predátorskou korporátní globalizací, která ničí vše místní a vše živé. Popisoval jsem to před rokem na příkladu pekáren v gruzínské Batumi.   

Je mi jasné, že dokud budeme žít v systému, jehož hlavním cílem je komodifikace (zpoplatňováni) života poměřované HDP, tak můžeme na nějakou konvivialitu zapomenout. Dál budeme žít v bezduchých noclehárnách, kde budeme pouze přespávat a čas trávít u nějaké/ho displaye/obrazovky (o tom mluvíme v tomto novém rozhovoru). Uměli bychom zvrátit alespoň ten destruktivní přístup k architektuře, která je dnes nastavena tak, aby nás rozdělovala místo toho, aby nás spojovala? 

Čte to tu nějaký architekt, zastupitel, stavař,..? Máte nápad, co s tím? Napište do komentáře, prosím. Díky. 
__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života, Bluesky, Mastodon.