Svobodná práce

Bezmála milion českých dětí má za sebou prvních 9 dní vzdělávání bez docházení do školy. Těžko odhadovat, jak dlouho to ještě potrvá, ale např. ministr Vojtěch připouští, že bychom se do škol mohli vrátit až v září. Těch, kteří jsme na to zvyklí, je přitom naprosté minimum. Pro většinu to byla rána z nebe. Ze všech koutů slyším, jak obtížné je to pro mnohé rodiče. Přitom tzv. sebe-řízené vzdělávání není zase tak složité, pokud člověk pochopí určité souvislosti. Abychom přiložili ruku k dílu, rozhodli jsme se uvolnit elektronickou verzi knihy Svoboda učení z pera velkého propagátora učení bez školy Petera Graye, která dává učení bez školy důležitý kontext. 

číst více

Včera v Da Vinci v Dolních Břežanech jsme ještě nasedli na vlnu oslav 30 let svobody v naší zemi a bavili se o tom, co to svoboda je a co to není. Pokusil jsem se převyprávět svou cestu zkoumání svobody a podělit se o některá zjištění, která mi otevřela oči. Chcete-li, podívejte se na to ze záznamu. Níže se podívejte i na prezentaci: 

číst více

Tohle byl zase moc milý rozhovor! Po více než roce (viz O nové práci a o minimalismu) jsme se znovu sešli s Davidem Chábem, abychom probrali téma nové práce a radostného života. David dokázal švihnout s tím, co dělat nechtěl a vybudoval si život, o kterém mnozí sní. Navíc o tom, proč, co a jak dělá umí i poutavě vyprávět. Posuďte sami. S Davidem se budete moci pobavit na živo 4.10. na diskuzním podvečeru s tématem "dobrého života", který se jmenuje Život bez škatulek.

číst více

Ahoj přátelé! Kromě nového fejsbuku jsem včera dokončil i tři podzimní setkání, na kterých jsem dělal už od června, a na která se už moc těším. A když už to je, natočil jsem k tomu video-pozvánku. Podívejte se :-).

číst více

Před třema lety jsem si na půl roku vypnul sociální sítě ("Vzpomínky na offline"), abych si získal odstup a zamyslel se nad tím, jak je chci používat. Dnes, na základě toho, dělám pár změn ve fejsbucích, které spravuji. V tomto textíku chci vysvětlit tu hlavní: přestávám používat svůj osobní účet a místo toho přecházím ode dneška na fb.me/hajzlert.

číst více

Je to asi dva týdny, kdy jsem z pražského Hubu (jehož jsem členem) dostal mailem zprávu s tímto názvem: "Náš bar prodělává"... tak nějak jsem to v kostech tušil, ale přesto mě to dostalo. Hlavně to, jak velká ta ztráta je...
Abyste mi rozuměli.... Hub je jedním z mála míst v našich končinách, které fungují relativně velmi svobodně. Svou existenci staví především na důvěře. Fungují bez kontroly, bez cukru a bez biče. Nechávají tak například na členech, aby si sami (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) určili svůj úvazek a ten si následně ohlídali (a podle toho zaplatili) nebo, aby si v baru brali cokoliv podle své chuti a sami (bez kontroly) platili cenu podle jídelního a číst více

Mrkněte na další ze série letních gaučovo/lavičkových rozhovorů - tentokrát s Vláďou Dobešem z demokratické školy Donum Felix v Buštěhradě u Kladna. Téma svobody ve škole a fungování Sudbury modelu jsme se snažili pouze rozpovídat a chceme v něm pokračovat.

číst více

Přátelé, podívejte se na včerejší rozhovor s Michalem Beránkem, kmenovým náčelníkem společnosti OpenOne. Proč? Protože OpenOne patří, v naší části světa, k jedněm z největších experimentátorů s budováním ne-hierarchické firemní kultury postavené na sdílených hodnotách, smyslu a tedy na důvěře. Je to IT firma, momentálně s 22 zaměstnanci se sídlem v Praze. Více o nich - viz jejich profil na Cocumě.

číst více

S Honzou Strakou jsme se poznali před lety v HUBu. Honza po čase odešel a společně s kamarádem Petrem založili Cleverminds. Vytvořili si tak pro sebe smysluplnnou a pro druhé užitečnou práci, díky které dnes žijí mnohem více podle svých představ. Vyrábějí promyšlené papírové pomocníky, které jsou kromě funkčnosti - podobně jako v případě Papelote - až nečesky hezké. My Češi jsme přece jenom spíše na funkci a na vzhled zas tak nedáme a nalézt v našich končinách něco takhle pěkného je pro mě vždy potěšení. číst více

Co děláš?; Co Tě živí?; Jak moc pracuješ?; Jak se vlastně vůbec máš?… jsou otázky, na které mám dlouhodobě potíž odpovídat. Asi proto, že toho dělám relativně dost. Možná proto, že jsem si smazal rozdíl mezi "vyděláváním na život" a samotným životem. Prakticky nedělám nic, co by mě netěšilo. Když se mě tedy někdo zeptá, co dělám - nevím, co vybrat a o čem mluvit. Tápu i v tom, co mě živí. Kromě toho, že zvyšuji trvale "podíl nepeněžního zajišťování svých potřeb", dozvídám se to jen jednou za rok od našeho účetního Dana.
A jak se mám? No asi jako každý se někdy raduju, jindy zase pláču. Kecám. Plakat moc neumím. Ale smutno mi je někdy dost.
Buď jak buď, napadlo mě si zase po čase sednout a zkusit si to pro větší kl číst více