Zpátky k jídlu

V tomto blogu najdete poslední číslo Newsletteru PeopleComm. 

Dobrý den, milí čtenáři! 

Dnes o tom, proč a jak nejíst (aspoň někdy) sám - tedy o hostinách a hostění. 

Naší rodině totiž hostiny, ve smyslu společného stolování s dalšími lidmi, změnily život. Z anonymního místa, kam jsme se před lety nastěhovali, nám pomohly vytvořit domov (viz úvodní foto z jedné z našich hostin, kdy stolujeme se sousedy v naší nehostinné :-) panelákové chodbě). 

Hostění, včetně obstarávání skutečného místního, sezónního jídla nás natolik nadchlo, že jsme se rozhodli ho nastudovat i teoreticky, některé hostiny nafotit a napsat k nim podrobný manuál, včetně toho, kde a jak se v Česku dostat k jídlu, toho co všechno člověk k pořádání hostin potřebuje a samozřejmě a také desítek sezónních receptů. Tak vznikla kuchařská kniha "HOSTINA". 

Hostinu (tak, jak na tento fenomén nahlížíme) považujeme za úžasný nástroj léčení a posilování zdraví, antidepresivum, nástroj vzdělání a výchovy dětí, úžasnou metodu řešení konfliktů, cestu budování místní ekonomiky, propojování se s ostatními a budování dobrého života. Proto jí věnujeme celé toto číslo našeho newsletteru. Hostinu v něm chceme blíže představit, požádat vás, ať nám ji jako koncept pomůžete šířit a max. osm z vás i na hostinu pozvat. 

číst více

Před dvanácti lety jsme se nastěhovali do jedné z těch anonymních nocleháren, které se dnes staví na periferiích velkých měst. Napadlo nás, že hostina by pro nás mohla být prostředek, jak v té anonymitě nalézt blízké lidi, jak vytvořit vazby a jak rozšířit rodinu pro naše děti a děti našich sousedů.
Po nějakém čase nás nadchlo, jak skvělý nástroj hostina je. Rozhodli jsme se proto téma hostění nastudovat i teoreticky, některé hostiny nafotit a napsat k nim podrobný manuál, včetně receptů. Tak vznikla kuchařská kniha "HOSTINA". 
Každá hostina byla obrovský zážitek, a tak jsme se rozhodli pro pokračování. Pustili jsme se do projektu "HOSTINA II". Už jsme nechtěli propojovat sousedy a kamarády, ale místo toho jsme začali vyhledávat aktivní lidi, kteří (ve stínu konzumu) budují jeho regenerativní alternativy. Chtěli jsme přispět k tomu, že se o těchto lidech a jejich projektech bude více vědět, a hlavně !!, že se navzájem lépe propojí. 
Tématem první hostiny bylo zemědělství a byla skvělá. Reportovala o ní Sláma v botách: ZDE.
Při druhé hostině jsme se zaměřili na školství a jeho změnu tak, aby nevytvářelo "ozubená kolečka do soukolí konzumní mašinérie!, ale celé, zdravé a šťastné lidi. Taky byla skvělá. 
Bohužel, jak se dočtete v závěru tohoto článku, tato "školní hostina" byla, projektu HOSTINA II, naše poslední. 
V dnešním blogu najdete záznam části myšlenek, které se mi podařilo během té hostiny zachytit. Jsou to "jen" útržky, ale mnohdy silné a hluboké. Alespoň pro mě. Přišlo by mi líto si je nechat pro sebe. Nejedná se vždy o přesné citace, někdy spíše o převyprávění toho, co ten večer padlo. Tam, kde se mi podařilo zachytit autora, najdete u citace i jméno. 
Myslím, že i vědomí toho, že tu podobní lidé existují, může v dnešní smutné době zahřát u srdce a naplnit nás nadějí. 

číst více

Pokaždé, když se vrátím odněkud, kde ještě funguje místní ekonomická infrastruktura a tím pádem i místní komunity, dostanu facku. Před týdnem jsme se (po měsíci) vraceli z Vietnamu, kde i v těch nejmenších městečkách míjíte na každém kroku nějaké potraviny, restaurace, kavárny, železářství, domácí potřeby,... všude jsou tržiště, řemeslné dílny a opravny snad všeho, co si člověk dovede představit. Čerstvé, sezónní, místní jídlo a všechno ostatní, co člověk potřebuje, je tu na každém kroku - tj. dostanete se k tomu pěšky. A protože ta infrastruktura je naprosto dokonalá, všude jsou lidé (ve Vietnamu bohužel i mraky motorek). To samé na venkově. Tam zase míjíte jedno malé políčko za druhým, na kterých pracují místní lidé. 

číst více

Městská tržnice v bělehradské čtvrti Zemun. Každý den tu místní prodávají místním, co vypěstovali na svých zahradách, ve svých sadech nebo co nasbírali v lesích.
Žádní korporátní prostředníci, žádné přetahování nezralých pesticidových rajčat přes celou Evropu. Možná jsou tu i překupnicí průmyslové produkce, ale já tu žádné neviděl.
Každá bělehradská čtvrť má takovouhle tržnici. Jejich funkčnost je projektem města, které dbá na to, aby tržnice byly maximálně funkční - jak pro prodejce, tak pro nakupující.
Na každé takového tržnici se ptám: Proč to tady jde a u nás ne?
Proč jsme my odkázaní na toxické napodobeniny ovoce a zeleniny z průmyslových velko-pěstíren ve Španělsku a Itálii ničích přírodu, zabíjejících duše afrických dělníků/otroků, zaplavujích dálnice miliony kamionů a plnících konta korporací v daňových rájích? Proč jsme se stali otroky nadnárodních supermarketů.  
Proč taky nemůžeme mít v každé čtvrti každý den tržnici, kde místní budou za místní ceny prodávat místním místní produkci?
Musíme to znovu-obnovit i u nás. Otázka je "Kdo a jak?" Kontakt najdete popsaný v knize Naše budoucnost je lokální.  

číst více

Stačí přejet Alpy (nebo je objet) a ve většině měst/městeček jste rázem v oáze dobrého života (i když ve stále delším stínu non-stop expandující konzumní společnosti). Srdcem těchto oáz jsou místní tržiště, kdy místní prodávají místním místní produkci. V tomto blogu se podívejte na dnešní trh v jiho-bosenském Trebinje a na předvčerejší v Sarajevu V Trebinje (v Sarajevu míň) je většina produkce domácí, bez pesticidů, bez odlivu peněz do center zahraničních korporací, za dostupné ceny. U většiny stánků stojí milé místní babičky, prodávají nejenom zeleninu, ovoce nebo ryby, ale i vlastní produkci sýrů, sirupů, olejů, bylinek, medu,... Každý takovýhle trh není jen nástrojem ekonomické směny a bohatnutí místních, ale i společenskou událostí... vidíte tu mraky diskutujících místních, ať už přímo na tržištích nebo v okolních kavárnách. Moje srdce plesá. Prohlédněte si fotky. Nejprve z Trebinje: 

číst více

Farma Jednorožec je můj nový objev. Stojí za ní Farmářská škola, což je pro mě jedna z největších nadějí na to, že ozdravíme české zemědělství, vyléčíme zničenou českou krajinu a vrátíme se k místnímu skutečnému jídlu bez toxických pesticidů. Kromě Farmářské školy je za Jednorožcem i AMPI a velký propagátor potravinové suverenity a alter-nativ zemědělství Honza Valeška. Ze všeho nejlepší je to, že jsou to de facto naši sousedi (15 km od našeho domova), a že od včerejška začali zásobovat i naší KPZ-ku. V tomto blogu se podívejte na pár fotek z minulého pátku. Pokud s nimi sdílíte misi uzdravení české krajiny, v závěru blogu se podívejte i na to, s čím jim kdo můžeme pomoct. 

číst více

Podívejte se na další dva příklady tržišť - tj. ekonomické demokracie, kdy místní prodávají místním bez korporátních překupníků a překážek od státních úředníků. Podívejte se na další dva příklady míst a způsobů, jak se dostat ke skutečnému, místnímu, čerstvému jídlu bez toxických jednorázových obalů za sousedské ceny. První je arménský Jerevan, druhý gruzínské Kutaisi.

číst více

Gruzie i Arménie jsou ráji tržišť. O těch místních píšu léta (např. zde), neboť je to fascinující fenomén, který u nás téměř vyhynul. Dnes vás chci pozvat na návštěvu jednoho obřího, v centru Tbilisi, ale především se vám chci pokusit na příkladu tržiště popsat, co to je a co není demokracie. Málokde je totiž demokracie tak dobře pozorovatelná a pochopitelná jako právě na tržištích. 

číst více

V zemích, kde se ještě "volnému trhu" (ideologie dominance korporací a oligarchů nad ekonomikou) nepodařilo rozbít místní ekonomickou infrastrukturu, máme unikátní příležitost pozorovat vliv tržišť, drobných místních krámků a dalších prvků místních komunit na kvalitu lidského života. Dnešní blog píšu v gruzínském Batumi. Chci v něm porovnat místní pekárny (jako jeden z příkladů podniku a ilustraci několika důležitých fenoménů) s těmi, které známe z našich měst. Musím říct, že je to fascinující rozdíl. 

číst více

Vedle "Saudské Arábie jako USA na ropných steroidech mě v KSA (království Saudská Arábie) dostalo a nadchlo několik příkladů městského, horského zahradničení. Čekal jsem vyprahlou zemi, kde je jenom písek a ropné vrty a kam se všechno k jídlu dováží z míst s příznivějším klimatem. Pak jsme ale přijeli do dvou měst v horách, kde byly v centrech měst rozlehlé zeleninové zahrady. Pěstovali tam nádhernou (bio)zeleninu, kterou jsme si pak mohli pořídit na místních tržištích nebo u místních zelinářů. 
To samé jsem v minulosti obdivoval opakovaně při návštěvách jiho-jordánského přístavního města Aqaba. I tam mají v samém centru nádherou zeleninovou zahradu, která místním produkuje tu nejlepší, dostupnou zeleninu. V tomto blogu si prohlédněte obě místa.

číst více