Zprávy ze života #99: Moje zahrada a deset důvodů proč zahradničím

04. 07. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Zde jsou Zprávy ze života č. 99. Chci vás v nich pozvat k sobě na zahradu a sdílet s vámi svých deset důvodů, proč zahradničím. Tradičně píšu i o tom, jak se mám a posílám též odkazy na svou tvorbu a na články, videa a projekty, které mě od minule otevřely oči - pro ty z vás, kteří tyhle Zprávy čtete a rádi se proklikáváte do větších hloubek a souvislostí.  

Začnu tou zahradou. 

Narodil jsem se do doby a místa, kde samo-zásobitelství bylo normou. Do mých osmnácti pro mě bylo (regenerativní, ne-toxické) zahradničení, chov králíků, slepic nebo i kachen normálním aspektem života. Pak jsem vyrazil do světa (To jsem popsal ve své knize 13000 dní). Pěstování mě zavolalo zpět s narozením naší Vali, tj. před dvaceti lety. Od té chvíle jsem zahradničil na mnoha zahrádkách. Posledních 14 let je základem mého země-dělství moje paneláková mikro-zahrádečka. Před čtyřma lety jsem ale zacítil, že potřebuju víc půdy, a že se chci pokusit o soběstačnost (o tomto za-volání více zde). Kromě toho pomáhám ještě mamince na její horské zahradě (900 m.nm.). 

Dnes je to tři roky, co zahradničím v zahrádkářské kolonii Praha-Cholupice (rozloha: 300 m). Letos se mi podařilo zahradu dostat do stavu, kdy nás začíná slušně živit a já jsem spokojený s tím, co vidím. Minulý týden jsme tam s Týnkou natočili krátké video pro vzpomínku. Pro mě je to malý zázrak a velké zadostiučinění, přikládám ho ZDE.

V dnešním světě je zahrádkaření potenciálně obrovská věc. Hovořím o něm léta s mnoha lidmi a mám stále jasněji v tom, že máloco nás může osvobodit a ozdravit tolik jako pěstování jídla i kdyby to bylo jen pár bylinek na okenním parapetu městského bytu. Za mě je zahrádkaření - ze všeho nejvíc - pozoru-hodné v následujících desíti bodech. Píšu o tom dlouho (mimo jiné zde), a tak se budu opakovat. Když pozoruji českou zemi, vidím tu dominanci monokultury obřích polí, vzestup velkofarem a supermarketů tak vím, že to opakování potřebujeme jak prase drbání. To samé vidím i jinde napříč Evropou, kde jde většina dotací obřím ago-korporacím (nebo zde) a kde za poslední roky obrovsky narostly průmyslové giga-farmy v americkém stylu ve vlastnictví nadnárodních koncernů. Myslím, že návrat k místnímu pěstování, je jednou z těch věcí, kterou nevyhnutelně potřebujeme udělat pro naší záchranu. 

Za mě je pěstování: 

1) jedna z nejpřirozenějších forem terapie - Všiml jsem si, že čím hůř mi je ze stavu světa, tím víc času jídlem (jeho pěstováním, zpracování, uchováním, přípravou,...) trávím. Všiml jsem si, že na zahradě jsem většinu času v přítomnosti, nepozoruji u sebe žádnou prázdnotu, úzkosti nebo závislosti. Vše je, jak má být. 

2) úžasné fitko: bezplatné a na čerstvém vzduchu - Člověk tu cvičí celé tělo ve všech zákl. parametrech - 1) oběhový systém, 2) sílu svalů i 3) celkovou ohebnost - detailně popsáno v kapitole z mé posl. knihy - Sedm elementů dobrého života (část zdraví). Jen musím dávat bacha na ne-přetěžování některých částí (např. hřbet), dbát na pestrost, abych cvičil všechno.  

3) meditace - napojení na sebe/zpřítomnění. Člověk je většinu času tady a teď. Žije ne tak, že si život plánuje nebo na něj vzpomíná (jak je to běžné), ale je ve "flow"... Carpe diem.

4) zdroj skutečného jídla - tomu jsme věnovali náš projekt Zpátky k jídlu (kdo neznáte, zaposlouchejte se do rozhovorů, které jsme k tématu natočili). Zahrada (i kdyby to byl jen ten zmiňovaný okenní parapet nebo balkon v paneláku) je spižírnou místního, sezónního jídla bez pesticidů, bez toxických obalů, bez průmyslové opracování, aditiv a hlavně plateb korporacím/oligarchům, kteří nám berou naši demokracii a zabíjejí nás.  

5) napojení se na půdu, cykly přírody - hlavní problém nás dnešních lidí tkví v tom, že jsme naší kulturou odpojováni (viz čtvero odpojení). Odpojit lidi je nutným předpokladem k tomu, aby se lidé nechali dobrovolně zotročit, podporovali destrukci přírody, zabíjení lidí a nevšimli si toho. 

6) napojení na předky - všichni naši předci pěstovali jídlo. Když zabořím ruce do hlíny, jsem s nimi ve spojení. Povídám si u toho s oběma babičkami, které byly mými (nejenom) zahradnickými učitelkami. Á propos, toto napojení mě naučila moje dnešní zahradnická učitelka Sláma v botách (o ni více i níže ve "zprávách z mého života").  

7) forma odboje proti oligarchii - když si člověk zvědomí, že žijeme ve stále ne-svobodnější společnosti (viz např. Den boje za svobodu a demokracii" je dnes oslavou vítězství konzumu a oligarchie spíš než svobody a demokracie), může si všimnout i toho, že ten, kdo kontroluje náš potravinový systém, kontroluje i zbytek našich životů. Například Helena Norberg Hodge mnoho let připomíná, že nejefektivnější formou odboje proti (nad)národní oligarchii, která nás má na lopatkách/zotročené, je právě pěstování vlastního jídla, podpora lokalizace ekonomiky a především právě té země-dělské. O stínech (nad)vlády korporátního potravinového systému jsem před lety psal třeba zde: Čtrnáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě.

8) způsob, jak se vrátit k lidem - V dnešní epidemii osamělosti je zahradničení i cestou zpět k mezilidské pospolitosti, k tomu někam opět patřit, cítit se někde skutečně doma. Člověk potřebuje semínka, rady, pomoc s těžkými úkony, udat někde přebytky... Každý krok na cestě zpátky k jídlu je krokem i zpět k lidem. My, kteří zahrádkaříme v zahrádkářských koloniích nebo v komunitních zahradách, dostáváme lidskou pospolitost jaksi samo-sebou, neboť je v DNA tohoto přístupu k pěstování... viz fotka z jednoho našich výjezdů s naší KPZ-kou na Svobodný statek, který nás ve své době živil: 

9) kolaps planetárních ekosystémů - každý květináč s bylinkami, každý malý záhonek je ukázkou lokalizace, která má zásadní vliv na zpomalení dopadů dnešního ničení Země. Dnes je naprosto normální si v Česku u nad-národních oligarchů koupit novozélandskou cibuli, chilské třešně nebo italská jablka, a to často řádově levněji než lokální varianty. Přitom italská jablka jedou kamióny do Česka a česká do Itálie. V Norsku se vyloví ryby, ty se letecky pošlou do Thajska na vykostění a pak se opět letecky pošlou zpátky do Norska,.... Moderní korporátní systém už nemůže být absurdnější ve své ne-lidskosti a míře devastace všeho živého. "Catch": Všechno to financujeme my. Dobrovolně. 

Každá malá zahrádka je tak důležitý symbol, signál a ukázka cesty dál. Je to malý kolibřík stavící se, společně s ostatními, dnešním poly-krizím. Zde je názorná připomínka toho, o co jde: 

10) ukázka ekonomiky ve sféře "commons" - v případě jako je ten můj, že zahradničíte v zahrádkářské kolonii (viz Proč jsou městské zahrádkářské kolonie doslova ne-zastupitelné - 8. díl seriálu "Příběhy z okraje aneb naše budoucnost je lokální" nebo na nějaké formě komunitní zahrady (např. Cirka), může zažívat i vzácný jev ekonomiky, která dříve byla základem základů obživy našich předků. Kapitalismus ale tuto sféru ekonomiky systémově ničí - o tom více viz Enclosure - čímž ničí i nás, naše životy a náš společný domov. Znovu-obnovení zahrádkářských kolonií a komunitního pěstování je jednou z těch nevyhnutelných věcí, které potřebujeme udělat, pokud chceme ozdravit nás a planetu. O pěti druzích ekonomiky si přečtěte zde.  

Níže mrkněte na pár fotek z Cholupic. Komplet je to vidět ve videu v úvodu: 

Tolik k tématu zahradničení. Níže přikládám odkazy na "novinky" a pár zpráv z mého osobního života. 

Moje články:

1)  - aktuálně zavírám všechny možné bobuloviny ze zahrady (co mi vytrhlý zub dovolí).
2) Dvacet let života vyděláváme na stát. Opravdu chceme, aby stále více těchto našich peněz šlo přímo americkým a evropským zbrojním korporacím? - nemohl jsem se udržet a musel jsem okomentovat poslední sešlost EU/NATO a s tím související "rozhodnutí" našich politiků. P.S.: V tomto článku najdete 2 rozhovory, které mě nedávno uchvátily. Pokud bych z celých těchto Zpráv mohl vypíchnout 1 věc, na kterou se určitě podívat, byla by to tato dvě videa. V obou případech jsou to ženy, které vysvětlují, jak funguje "Matrix", tj. co a proč se to s námi ve skutečnosti děje. 
3) “Bojovali a umírali za svobodu a demokracii” nebo “bojovali a umírali za to, aby mocní byli ještě mocnější”? - NATO jsem si začal rešeršovat vloni v létě po svém návratu z Jugoslávie, na kterou letouny NATO nasypaly přes 400 tisíc bomb, z toho obrovskou část s uranem (konkrétně to bylo celkem přes 415,000 bomb, z toho 350,000 kazetových pum a okolo 50,000 bomb s ochuzeným uranem). V závěru tohoto článku na blogu si určitě poslechněte úžasný rozhovor s německým válečným reportérem o skutečném dění na východě Ukrajiny, o tom co tam všemu předcházelo a co to pro nás pro všechny znamená. V rozhovoru padne i otázka: "S tím vším, co dnes víte... kdyby vám dnes bylo 28... zůstal byste v Německu, založil byste tam rodinu a budoval kariéru?" Reportér odpoví, že ne, že by emigroval. O tom, kam a proč a sportu dalších souvislostí si poslechněte ve videu.  
4) Další škodlivé mýty o našich dětech (31. díl seriálu "Škola základ života") - další díl seriálu Škola, základ života
5) Palestinci jsou náš budíček, naše poslední šance pochopit, co se děje. - jedno mé veliké aha z poslední doby
6) Kupte si "Váš čas spolu" P.S.: Každým další nákupem "čas spolu" ubývá a narůstá "čas nutný na vydělávání" - Krátká úvaha nad destruktivní a podmaňovací mocí moderní propagandy.

Moje  videa/audia:

1) Pojďme spolu polidštit Zemi! - Roz-hovor s úžasnou ženou, Hanan Hammadovou, o Palestině, Matrixu a odchodu z něj, o tom, co to znamená být člověk, o znovu-napojení se na sebe, o tíze a lehkosti bytí a hlavně o tom, jak polidštit zemi.
2) Jak pálím bio-uhel - mikro-záznam toho, jak pálím nezbytnou ingredienci pro mé záhony (blog o tom Můj nový objev: Biouhel) 
3) Mikro-postřeh z jednoho moderního pražského hřiště - zde
4) Rozhovor pro podcast Anhelo - o Matrixu, dobrém životě a všemu, co mu dnes brání

Tři krátké filmy k Přirozenému hnízdu:

K naší nové knize Při-rozené hnízdo vznikly od minule tři nové krátké filmy. Za CZ titulky děkuji dvěma čtenářům těchto Zpráv - Kateřině a Mirkovi.
Mrkněte na ně:

1. díl: Co to znamená být člověk
2. díl: Znovu-objevení Při-rozeného hnízda 
3. díl: Pojďme si znovu-představit, co znamená být člověkem

Já tu knihu v originále nečetl. Čtu to až teď a nedokážu ji odložit,.. podtrhávám,... považuji ji za obrovsky objevnou. Přijde mi jako by mi shrnovala vše podstatné, co jsem se posledních dvacet let učil o výchově, mezilidských vztazích a přírodě. Je to taková holistická, uzdravující kniha. Prosím, pomozte nám - ať ty tři filmy nebo tu knihu - rozkřiknout do světa: pošlete info o tom lidem okolo vás, vyprávějte o tom, co vás zaujalo, co vám otevřelo oči. Díky!

Další čtení a sledování (co mě od minule zaujalo): 

1) O tom, jak nás kapitalismus zabíjí: Eating Our Way to Extinction: How Capitalism is Destroying the World 
2) Super-důležitý projekt z dílny Dr. Jason Hickela: Global inequality
3) Ukázka nové ekonomiky: Z družstva mestská farma. Brezno rozbieha vlastnú výrobu potravín, nechce byť závislé od reťazcov
4) Můj nový objev v oblasti aktivismu - Hamza Hamouchene (video)
5) Úžasně jednoduché vysvětlení toho, proč Západ osvobození Palestiny nemůže nikdy dovolit - Jason Hickel: Why a Liberated Palestine Threatens Global Capitalism (video)
6) Zakladatel Spotify investoval do firmy na vývoj robotů zabijáků. Úžasná ukázka, jak jeden z dnešních techno-feudálů obírá ostatní (v jeho případě umělce) a jejich peníze místo toho posílá na podporu zabíjení): Spotify’s Daniel Ek secures €600 million investment in A.I military drone company - Tohle je ta firma (samozřejmě existují proto, aby "bránili demokracii". Tenhle slogan snad nikdy nevyčpí. 
7) Tohle by mělo jet v hlavních vysílacích časech a mělo by se to učit ve školách - co je kapitalismus a kde a jak se zrodil: The True Origin of Capitalism
8) Co je BlackRock a jak nás všechny vlastní
9) Težina lanaca 3 (2019) - O tom, jak si Západ zotročil/zkolonizoval Srbsko - jako ukázka toho, jak si zotročili/zkolonizovali i nás. Předchozí díly jsem posílal v minulých dílech. Tento díl je v bezplatné verzi jen srbsko-anglicky, ale i tak je velmi oči-otevírající. 
10) China offers an alternative to Western ‘technofeudalism’ - Při hledání cesty ven z globálního západního techno-feudalismu, je vždy velká inspirace pohlédnout ven mimo tento "náš" systém. Inspirativní řešení nabízí překvapivě v Čína. 
11) Peníze pro budoucnost: cesty k etickému financování v České republice

Nové knihy (a jedno Memento Vivere)

Od minula jsme do našeho eshopu zařadili hromádku fascinujících oči-otevírajících knih a dokončili jsme jeden (pro mě velmi důležitý) projekt, který jsem měl léta v šuplíku. Zde je pět nových knih, které mě nadchly natolik, že je chceme přes náš e-shop pomoct šířit:

Zde si můžete každou prohlédnout a případně i objednat. 

Morální ambice - Přestaňte plýtvat svým talentem a začněte pracovat na svých ideálech

Vyhlaďte všechny ty netvory - Kultovní kniha o černém svědomí Západu

Neviditelné ženy - Kniha, která vám pomůže vidět, že dnešní svět je navržen pro muže

Stravitelná ekonomie - Hladový ekonom vysvětluje svět

Tichá dřina - Unikátní vhled do života dělníků v jedné české továrně korporace Baťa

Zde je můj šuplíkový projekt

Léta s ním pracuji na přednáškách a při kurzech... vlastně od doby, co mi došlo, že vědomí smrti probouzí život. Mrkněte: 

Můj život v týdnech A2 - Celoživotní kalendář v týdnech - plakát - velikost A2

Můj život v týdnech A3 - Celoživotní kalendář v týdnech - plakát - velikost A3

Zprávy z (mého osobního) života: 

Na závěr přikládám pár zpráv z mého osobního života pro ty z vás, které zajímá, jak se mám.
Jsem už přes týden po vyoperování osmičky. V těch hicech se to hojí pomaleji a bolestivěji, a tak jsem stále dost "mimo kolej". I moje zahrady tím trpí. 
Mojí maminku operovali a Vesmír mi tím přihrál do cesty exkurzi do první linie českého zdravotnictví. To bývalo a stále je špičkové (v dostupnosti, kvalitě péče,..). V mnoha oblastech dnes ovšem drží pohromadě už jen díky nad-lidskému úsilí lidí, kteří v něm (pod stále větším tlakem) pracují. S úděsem pozoruji, jak o tento náš úžasný systém, který všichni (během života) potřebujeme, přicházíme. Jeden zážitek za všechny: Maminku operovali minulý čtvrtek odpoledne. Byla to velká operace (prsní nádor). V sobotu ráno jí poslali z nemocnice pryč. Prý si pro ní má někdo přijet nebo má odjet veřejnou dopravou. Domů z nemocnice to má 60 km - kombinace bus/vlak. Navíc, cestou se má stavit do lékárny, aby si koupila 10 injekcí, které si pak má doma sama píchat. Maminka řekla, že to nedokáže. Sestřičky mamince řekly, že si má vzít taxíka a jezdit do nemocnice v Ústí nad Orlicí, kde jí injekci píchnou. Jedna cesta ČT - Ústí je 400 Kč, tj. 10 injekcí = 8000 Kč. Penzi má maminka 19 tisíc.  
Za podstatný považuji kontext: "Rozřezanou" starou ženu, která při pohledu na krev omdlévá, pošlete v 30C vedrech, z poloprázdné nemocnice pryč, neboť je prý "moderním trendem zdravotnictví přenášet péči na domácí příslušníky". Tak to aspoň tvrdí propaganda konzumu. Skutečnost je ale taková, že v neoliberálním kapitalismu se cokoli veřejné privatizuje (předá korporacím, aby nás vytěžovaly se ziskem) nebo ruší. Je strašidelné pozorovat, jak rychle jsme připravováni o tyto výdobytky našich předků, a že třeba jen v míře dostupnosti a kvality veřejného zdravotnického systému se astronomickým tempem blížíme dnešnímu Řecku, Británii nebo USA, což (kdo znáte) jsou doslovné obrazy zdravotnického pekla. Mimochodem já na termín osmičky čekal 1/2 roku a musel jsem ten termín opakovaně potvrzovat a tak mi vyhrožovali, že me nevezmou. 
Zdravotním přemetům navzdory zažíváme doma řadu nádherných setkání a hlubokých inspirativních rozhovorů... minulý víkend "vítání léta" u přátel na Sedlčansku, včera u Slámy v botách. Obou setkání jsem dosud plný. Nádhera to byla. Včera jsem byl s kamarádkou, která žije s rodinou v Kolumbii a je tam činná v místním lokalizačním hnutí, dnešní ráno jsem strávil se sestřenicí z Austrálie, která je mým, jediným rodinným příslušníkem, s kterým společně pátráme po stopách rodinného traumatu. 
Po holotropním dýchání jsem se, po třiceti letech odhodlávání, dostal konečně i k halucinogenním houbám. Dnes jsem byl u terapeutky, která mě do tohoto náhledu na vědomí zasvětila. Zažívám, v této doméně objevy, o kterých jsem neměl ponětí a nepřestávám být fascinovaný tím, jak dlouho mě v životě trvá se k určitým věcem odhodlat a jak objevné to celé je. 
Zahrady nám teď plodí moře zeleniny - sklízíme hrách, řepy, mrkev, brokolice, saláty,... zavařujeme třešně, snídám smoothie rybízy všech barev s toscanou a řapíkem, rozdáváme okurky,...
Zasekli jsme se u práce na vydání další naší knihy Matky a ti druzí - nedaří se nám dostat k fotkám :-(. Držte palce. 

Toť v kostce vše. Snad se máte všichni, jak to jen jde. Přeji vám krásné prázdniny v původním významu slova - prázdného, od aktivity a zběsilého myšlení osvobozeného času, kterému se u nás nejčastěji říká dovolená. Přeji vám, abyste se o dovolenou nemuseli nikoho dovolat a mohli si jí prostě jen dovolit. 

Odpusťte tradičně hrubky/překlepy. Loučím se. 

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 

Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.