Zprávy ze života #88: Hledání odpovědí na otázky dnešního světa v místech jugoslávských genocid z 90.let

30. 08. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

V 88. čísla "Zpráv ze života" píši o naší nedávné cestě po několika státech, které vznikly rozpadem Jugoslávie. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud je nedostáváte a chtěli byste, objednat si je můžete zde. (Foto v úvodu: kavárna v jiho-bosenském Trebinje).

Milí přátelé,

Zdravím vás s novým školním rokem. 

Byli jsme na oči-otevírající cestě po několika místech bývalé Jugoslávie. Bylo toho hodně, co mě tam nadchlo, zarazilo, poučilo a často i rozplakalo. Tak, jak se svět propadá stále hlouběji do vleklých konfliktů a jak jsou nám války prodávány jako mír, chci vám napsat především o pár místech genocid z 90. let, která jsme tam navštívili. Pro mě osobně to bylo OČI-OTEVÍRAJÍCÍ. Věřím, že by mohlo být i pro některé z vás. 

Přijde mi totiž, že Jugoslávie je pro nás obrovskou studnicí inspirace a po-učení. Ať už to byla celá jejich historie od roku 1918, příklady spojování národů, ale i vlny nenávisti a etnických čistek, ukázka unikátního ekonomického modelu, "třetí cesty" mezi komunismem a kapitalismem, role Jugoslávie a konkrétně Josipa Tita v Hnutí nezúčastněných až po násilné rozbití Jugoslávie v 90. letech. Myslím si, že především rozbití Jugoslávie je učebnicová "případová studie", která by nám mohla pomoci pochopit, co se to dnes se světem děje. 

Jiho-slovanký Balkán mě "volal" dlouho.... kamarád z Bělehradu mi vyprávěl o tom, jaké to bylo ve městě v době bombardování NATO v roce 1999. Oči mi otevřel třídílný dokument o rozbití Jugoslávie a destruktivních silách neoliberalismu s názvem Váha okovů. Začal jsem sledovat práci Michaela Parentiho, jednoho z historiků, který se tématu rozbití Jugoslávie do hloubky věnoval. Vždy mě fascinovalo Hnutí nezúčastněných a postava Josipa Tita. Pošťouchl mě Jason Hickel v knize  Propast, který o tomto hnutí poutavě psal. Impulsem pro mě byla i kniha Kdo vládne světu z pera Noama Chomského, ve které se dočtete o tom, jak světoví lídři reagovali na masakr v pařížské redakci Charlie Hebdo v roce 2015 v porovnání s tím, jak nikdo "nehnul ani brvou" při podobném masakru srbských novinářů v Bělehradě, šest let předtím. No a nakonec je tu - mému srdci blízké - téma slovanství, našich společných kořenů a jazyka. Důvodů proč se za jižními Slovany (opakovaně) vydat, je hodně. 

Zde je pár střípků, které s vámi chci dnes sdílet.
Pokusím se stručně, s odkazy na další čtení (pro zájemce o více podrobností). Velmi doporučuji dát tomu čas a proklikat se do hloubky - především to, jak byla rozbita Jugoslávie je opravdu DECH-BEROUCÍ. Jak zjistíte skutečnost je zcela jiná, než jak nám byla předkládána našimi politiky a médii. Myslím, že pozornému čtenáři neuniknou paralely především s dnešním konfliktem na Ukrajině.  

Osijek a Vukovar, Chorvatsko

První noc jsme nocovali v Osijeku, v jednom z míst masového zabíjení v letech 1991 - 92. Osijek je, co by kamenem dohodil od Vukovaru, jednoho z nejznámějších míst genocid z dob jugoslávských válek. Je to město, které je dodnes plné mement toho šíleného období - dodnes tu stojí rozstřílené domy nebo jsou tu jen rozlehlé prázdné plochy tam, kde byla dříve zástavba (případně jsou tyto plochy dnes zastavěné nákupními centry). Jedním z nejznámějších symbolů Vukovaru je rozstřílená vodní věž v centru města, která dnes slouží jako vyhlídka pro turisty: 

Kousek za městem, směrem na východ, je asi to největší místní memento - památník, který je ve skutečnosti největším masovým hrobem v Chorvatsku a největším masovým hrobem v Evropě od druhé světové války. Bylo z něho exhumováno 938 těl (více zde).

Bosna a Hercegovina, Sarajevo

Asi víte, že Bosna si v 90. letech zažila své. Dnes tu člověk projíždí dvěma odlišnými světy - Republikou srbskou, které dominují pravoslavné kostely a nápisy v azbuce/cyrylice a pak Bosnou/Hercegovinou, kterou člověk pozná podle mešit a minaretů. V obou částech nám většina církevních staveb přišla nově postavená, což má svůj logický důvod. Jen co se týče mešit - před válkou jich bylo v zemi 1144. 614 jich bylo kompletně zbořeno a 307 poškozeno. (zde)

Sarajevo bylo nejdéle obléhaným městem v dějinách moderního válečnictví. Obležení trvalo od 5. dubna 1992 do 29. února 1996 (1 425 dní). Byl jsem tu s rodiči v roce 1984, pár měsíců po Olympijských hrách. Přišlo mi neskutečné, jak rychle se "olympijské město", odkud se přenášely záběry sportovců do celého světa, propadlo do toho nejhoršího chaosu, během kterého lidí hladověli, byli bombardování a na ulicích ostřelování jako zajíci. 

Shodou okolností jsme se tu ubytovali u Amry Abadžič, válečné novinářky, která si blokádu odžila na vlastní kůži. Nedávno jí na toto téma vyšla kniha: Sarajevo: The Longest Siege. Jejich dům je přímo proti jednomu z velkých hřbitovů, kde leží oběti té doby jako dokonalé, každodenní memento. (první dům zprava hned nad hřbitovem - stojí před ním naše stříbrná Škodovka). 

Všechny náhrobky jsou tu z roku 1992:

Pro mě osobně bylo ve městě nejsilnější Muzeum zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu. Strávil jsem tam přes půl dne, slzel jsem u toho a dodnes to rozdýchávám. Za všechno, co tam vystavují, bych zmínil jen jeden absurdní exponát. Je tak absurdní, že má dnes dokonce ve městě svůj pomník. Během blokády, kdy byl v Sarajevu hladomor, byla do města shazována americká "potravinová pomoc" - mimo jiné i 20 let prošlé konzervy s hovězím masem, ještě z doby vietnamské války. Podle pamětníků to v Sarajevu odmítali žrát i vyhladovělí psi a kočky. Kromě toho - do města s převahou muslimského obyvatelstva - házeli Američané i plechovky s vepřovým. 

V muzeu mě dojala místnost věnovaná vzkazům lidí lidem - mrkněte: Muzeum genocidy v Sarajevu: Vzkazy od lidí lidem. 

A pak taky... Sarajevo bylo na každém kroku "vyzdobené" nějakým sloganem, heslem, výzvou. U jednoho baru jsme narazili na pěknou kolekci plakátů kritických vůči EU/USA/NATO - Evropo, nestačilo to? Obnažená tvář evropské/americké "demokracie" uprostřed Bosny.

Trebinje, jižní Bosna

Moc se nám líbilo v Trebinje, v menším městě na jihu Bosny, asi 30 km od Dubrovníku. Fotka kavárny v úvodu je odtamtud. Níže najdete odkaz na fantastický trh, který se tam koná každý den. V centru města mají tuto halu, napěchovanou fotkami lidí zabitých v 90. letech. Dovedu si představit, že každé město v Bosně, i v mnoha jiných částech Jugoslávie, má podobné místo.

Bělehrad, Srbsko

Do Bělehradu jsme jeli primárně za kamarádem. Já osobně chtěl do Muzea Jugoslávie a pak se podívat na některá místa, která byla bombardována jednotkami NATO. Můj italský kamarád Roberto mi totiž už dlouho vypráví o "Balkánském syndromu", který je v Itálii několik let skloňován, neboť "na něj" zemřelo už skoro 400 italských vojáků, kteří v bývalé Jugoslávii, během bombardování, sloužili. Všichni zemřeli na rakovinu. NATO tam totiž používalo munici s ochuzeným uranem, stejně jako v Iráku, stejně jako dnes na Ukrajině. Z Iráku a z bývalé Jugoslávie víme, že tato místa jsou trvale zamořena radioaktivitou a vyznačují se vysokým výskytem rakoviny, rozením znetvořených dětí i zvířat a dalšími poruchami a nemocemi. 

V Bělehradě pro mě byla nejsilnější asi budova jugoslávské televize a rozhlasu, v které vojáci NATO (jak už jsem psal výše) zabili najednou šestnáct srbských novinářů - více viz "Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU. A brečet se mi chtělo v nedalekém parku u pomníku zabitých dětí, kde stojí: "Byli jsme jen děti":  

Vojáci NATO zabili v bývalé Jugoslávii minimálně 81 dětí a přes 2500 dospělých. Přesný počet je ale neznámý. Podrobný seznam zločinů NATO v bývalé Jugoslávii najdete ZDE. 

Myslím, že pro nás Čechy mají tato mementa ještě jeden rozměr, a to proto, že prezidentem naší země je člověk, který byl dlouho vysokým důstojníkem  NATO, a je tedy za všechny ty zabité (minimálně morálně) spolu-zodpovědný. Považuji za minimálně zajímavé, že před prezidentskými volbami byla tato část jeho minulosti zcela opomenuta a nediskutována. 

Jak se to mohlo stát? 

Ve všech místech, kam jsme přijeli, všude jsem se ptal, jak se mohlo stát to, že soused zabíjel souseda jen proto, že měl v rodném listu napsanou jinou "národnost" nebo uctíval krapet jiného "Boha".  

Ve Vukovaru jsme se se poprvé doslechli o pogromech na Srby ze strany "Chorvatské národní gardy". Dočetl jsem se, že Srbové v severovýchodním Chorvatsku byli přepadáni, unášeni, zabíjeni a jejich domy a podniky vypalovány (viz 1991 zabíjení Srbů ve Vukovaru). Hodně tu byla zmiňována i postava Ante Gotoviny, chorvatského vojáka, usvědčeného masového vraha zodpovědného za zavraždění nejméně 600 Srbů a vyhnání 200 tisíc dalších. Gotovina byl odsouzen Mezinárodním soudním tribunálem v Haagu k 24 letům odnětí svobody, ale obratem byl propuštěn. To samé se stalo u členů KLA (Kosovské osvobozenecké armády), což byla teroristická organizace financovaná z obchodu s drogami a lidmi. Pro zajímavost, podívejte se na minulost dnešního prezidenta Kosova a dalších vysokých politiků. U mnoha zjistíte, že to jsou obvinění a u mnohých i odsouzení váleční zločinci/masoví vrazi, kteří ale byli následně obratem omilostněni. 

Zjistit si, proč byli mnozí viníci genocid chorvatského (a v Kosovu albánského) původu - na rozdíl od těch srbských - zbaveni viny (nebo byl jejich trest snížen), považuji za obrovsky oči-otevírající (a spatřuji v tom mnohé paralely s dnešními konflikty). Mimo jiné mi to pomáhá pochopit, proč dnešní izraelský a americký establishment soudem v Haagu, ve velkém opovrhuje a dál páchá zločiny proti lidskosti. A možná vzpomenete i na dobové "zpravodajství" z Jugoslávie, které vykreslovalo Srby jako viníky a všechny ostatní jako oběti. Toto "zpravodajství" jako by z oka vypadlo dnešnímu zpravodajství o konfliktu na "Ukrajině". K odtajněným faktům dnes patří to, že démonizace Srbů a velká část války byla vytvořena americkými PR agenturami. Mezi nejznámější patří Ruder Finn. Když si s tím dáte práci a ponoříte se do hloubky, zjistíte, že válka na Ukrajině se odehrává podle stejného scénáře. 

Myslím, že pro pochopení jugoslávských genocid je důležitá i historie rozpadu Jugoslávie před druhou světovou válkou. Kromě srbských "Četniků"(roajalisti), jugoslávských komunistů mi přijde velmi poučná historie chorvatského fašismu (Ustašovci). V historických zdrojích jsem několikrát, na různých místech, narazil na informaci o tom, že sám Hitler byl krutostí chorvatských fašistů zděšen (např. koncentrační tábor Jasenovac). 

Trauma: knihy Gabora Maté

Z čeho jsme se ale radovali bylo to, že v každém knihkupectví, kam jsme v Chorvatsku, Bosně, Černé hoře a Srbsku přišli, všude jsme našli - zpravidla mezi bestselery - knihy Gabora Maté. Jsem přesvědčený, že hlavní způsob, jak se zasadit o to, aby se genocidy zastavily, je pustit se do léčení traumatu - osobních, rodinných, národních, globálních. A právě Matého knihy jsou v tomto tématu skvělým průvodcem. Na fotce Mýtus normálnosti. 

"Zpátky k jídlu" na Balkáně

Jeden z důvodů, proč jezdit na Balkán není jen historie, ale především - na mnoha místech ještě dobrý život. Skutečné jídlo (místní, pěstované bez pesticidů, bez devastace přírody, chované bez utrpení zvířat, distribuované bez jednorázových obalů, bez průmyslového zpracování a bez korporací) je tu na každém kroku. Nafotil jsem pár trhů: Místní trhy na Balkáně I: Trebinje & Sarajevo nebo Místní trhy na Balkáně: bělehradský Zemun. Miloval jsem tam pekárny (pekara), které jsou na každém kroku, drobné místní krámky se vším možným, kavárnicky,... prostě "ekonomika štěstí" v praxi. 

Samozřejmě, že i zde pomalu podléhají nadnárodní neoliberální globalizaci, nechali si sem vlézt LIDL a další německé a jiné západní supermarkety (se všemi známými dopady), plus další korporace (jak se to stalo, vysvětluje detailně zmiňovaný dokument "Tíha okovů"). 

Návrat domů

Při cestě domů jsme, po letech zažili neočekávaný, ale přitom velmi oči-otevírající experiment. Tím experimentem je vstup do EU po zemi. Zažil jsem ho už dvakrát. Pokaždé byl mimořádně poučný. Ani srbsko - maďarská hranice nebyla výjimkou - více viz Vítejte v Evropě!! Zkušenost se vstupem do EU po zemi (srbsko - maďarská hranice). 

Co si z toho vzít?

Všiml jsem si, že všechny genocidy (masové vraždění jedné skupiny lidí jinou skupinou) začaly stejně, a to šířením nenávisti ze strany vůdců, (dnes politiků a médií). Leká mě, jak moc se štvaní proti jiným skupinám lidí (v CZ/EU aktuálně nejvíc proti Rusům, Palestincům, Muslimům, Íráncům, Čínanům, uprchlíkům,..), šíření nenávisti a obhajoba zbrojení staly v Evropě a v USA normou. 

Jeden (místní) příklad za všechny - z mého pohledu jeden z předních českých rusofobů, dehumanizátorů Palestinců a válečných štváčů Jan Lipavský. Pokud si chcete udělat experiment, zkuste chvíli sledovat jeho sociální sítě a rázem máte pocit, že jste v Jugoslávii v roce 1990/91. Jeho "zprávy" (posty) jsou velmi podobné tomu, co si jugoslávští pamětníci vybavují z dobových "zpráv".

Lipavského, ale také Fialu, Černochovou, Pekarovou-Adamovou, Pavla a další naše politiky a novináře - ve "verzi Jugoslávie 90. let" - si můžete do sytosti prohlédnout ve zmiňovaném dokumentu Váha okovů. Je strašidelné, jak moc se rétorika našich politických představitelů a novinářů podobá těm jugoslávským z let 1990 - 1991, které způsobily to strašné neštěstí. 

Tak jako my si dnes nedovedeme představit, že by nás někdo bombardoval, ostřeloval nás na ulicích, že by nás mučili nebo nás nechávali cíleně hladovět... ani Chorvaty, Srby, Slovince, Bosňany,... to tehdy nenapadlo ani v nejhorším snu. Zdá se, že naši politici a média ale dělají, co je v jejich silách, aby se to stalo. Myslím, že čím lépe dynamice vytváření válek porozumíme, tím větší šanci máme se tomu postavit (místo toho, abychom se stávali vojáky bojujícími s ostatními na sociálních sítích, jak je tomu dnes). 

Tolik k několika střípkům z ex-Jugoslávie, na které jsem chtěl poukázat. Kdybych měl kouzelný prsten, vypravil bych z každého evropského města několik vlaků/autobusů, vyplnil bych je místními politiky a novináři a povozil bych je po tamních masových hrobech a místech těch největších genocid s pravdivým historickým výkladem. 

V závěru dovolte odkazy na čtení, sledování, případné setkávání a prosby. 

Nové knihy

Do našeho e-shopu jsme zařadili tři nové důležité knihy, které pomáháme šířit: Až skončí práce je velmi objevná knížka pojednávající o historii domácnosti, rodiny, práce a boje za volný čas. Pak je tu - pro nás Čechy extrémně důležitá - kniha s názvem Etnické čištění Palestiny o skutečné historii státu Izrael z pera renomovaného izraelského historika Ilana Pappého. Doporučuji s ním i tento rozhovor. Nakonec je tu neméně důležitá kniha o epidemii touhy po změně pohlaví, která propukla mezi dnešními dívkami s názvem Nevratné poškození. 

Nové články a videa

Odborníci se pozastavují nad alarmujícím nárůstem duševních poruch (nejenom) u dětí
Rozšířená rodina dle vlastní volby (21. díl seriálu "Škola základ života")
S Karolínou Chovancovou o jejím unikátním pohledu na život
Naše média byla unesena - střípky
Proč a jak se vyrábí válka? Protože nakupování a válka jsou dva základní fenomény, na kterých stojí kapitalismus
Chtějí se vaše děti vykoupat v rybníce? Pokud máte dvě, na pražské Lhotce si připravte 300 Kč za každý vstup.
Tři příklady sociopatie z české politiky. Proč je naší povinností se jim divit a komentovat je?

Moje filozofie - aktualizace

Sešlosti

30.9. Dobrý místní život v Trojanovicích
1.10. Peníze, nebo život? v Bílovci (u Ostravy)
2.10. Peníze, nebo život? v Kyjově
6.11. Sedlčany
13.11. Za minutu 12 v Berouně
Aktuální stav je zde

Další sešlosti:  

S knihami budeme na důležité konferenci: Soucit, všímavost a paměť těla v uzdravování 8. – 9. 11. v Kongresovém centru v Praze
Samořízení a spolupráce v týmech #1: V jaké evoluční fázi organizace se nacházíme? 9.9. v Hubu Ostrava

Další odkazy (pár věcí, které mě zaujaly): 

Absurdita od nás z Komořan: Lidé v Komořanech nabízejí radnici milion, aby zabránili stavbě závodníka Vavřince 
Psal jsem o tom už dříve zde:Jak se zastupitel za ODS na Praze 7 rozhodl vyrubat les v Komořanech  
Dech-beroucí svědectví lékařky z Gazy. Prosím, šiřte.
Můj nový objev: politoložka Kateřina Smejkalová  
Doporučuji sledovat MMT - jeden z nejlepších účtů s tematikou ekonomiky a peněz
Opakovaně doporučuji sledovat Janu Maláčovou a Ilonu Švihlíkovou (za mě jedny z nejlepších komentátorek asociálních aktivit aktuální české vlády)

Prosby

Nový příběh považuji za jednu z největších malých nadějí na budování post-kapitalistického světa. Aby mohli fungovat, vyhlásili sbírku. Moc prosím o sdílení - a pokud si to můžete dovolit - i o případný příspěvek. 

A nakonec: Máme v Peoplecommu léta sen. Chybí nám lidé, milujeme propojování. Při našich cestách po světě objevujeme fascinující knižní komunitní kavárny, které slouží jako "huby" inspirace, propojování a místního aktivismu. Nám takové místo v Praze chybí a chtěli bychom se pokusit něco takového vybudovat. Alfou omegou u takovéhle projektu jsou prostory. Pokud bychom se do toho měli pustit, potřebujeme najít něco v naší části Prahy (jsme z Komořan, Praha 12) - tj. od Braníku po Karlovo náměstí. Pokud byste věděli o něčem, co je k prodeji, moc prosím, napište mi. Díky. 

P.S.: A protože dnes začal další rok povinné školní docházky, dovolte mi - na úplný závěr - sdílet s vámi několik řádků z pera Jany Nováčkové, české psycholožky, která zasvětila svůj profesní život reformě českého školství a výchovy dětí. Když je něco časté, lidská mysl to vyhodnotí jako normální. Normální je ze své podstaty neviditelné. Velkou část našich životu jednoduše  nevidíme. Většině z nás nedochází, jak moc je systém povinné školní docházky kořenem mnoha našich dnešních problémů a de facto i našeho zotročení...

Mimochodem, Jana Nováčková dokončila letos k tématu respektování nový video-kurz. Mrkněte. 

Teď v tomto čísle vše. Mějte se hezky.

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.