"Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU.
22. 08. 2024, TOMÁŠ HAJZLER
V důsledku teroristického útoku na Charlie Hebdo, při němž bylo zabito dvanáct lidí – včetně šéfredaktora a čtyř dalších kreslířů – a čtyři Židé byli zavražděni v košer obchodě krátce poté, vyhlásil francouzský premiér Manuel Valis "válku proti terorismu, proti džihádismu, proti radikálnímu islámu, proti všemu, co směřuje ke zničení bratrství, svobody a solidarity."
Miliony lidí demonstrovali za odsouzení těchto zvěrstev, posílené sborovým protestem proti hrůze pod transparenty s nápisem ”Je suis Charlie”. Byly tu výmluvné projevy rozhořčení, které dobře vyjádřil šéf izraelské Strany práce Isaac Herzog, který prohlásil že "terorismus je terorismus a není možné jej vykládat dvěma způsoby, a že všechny národy, které usilují o mír a o svobodu, čelí ohromné výzvě ze strany brutálního násilí." Foto: CC0 1.0 UNIVERSAL
Tyto zločiny vyvolaly také záplavu komentářů, jež hledaly kořeny těchto šokujících útoků v islámské kultuře a zkoumají způsoby, jak se postavit vražedné vlně islámského terorismu, aniž bychom obětovali naše hodnoty. New York times popisovali útok jako “střet civilizací”. “Je to válka ZA civilizaci proti skupinám na druhé straně hranice”.
Scénu v Paříži pro New York Times živě popisoval zkušený evropský dopisovatel Steven Erlanger: “Celý den houkají sirény, ve vzduchu jsou helikoptéry, vycházejí horečnaté přehledy novinek, jsou tu policejní kordony a vystrašené davy, malé děti jsou odváděny ze škol domů kvůli bezpečnosti. Byl to den, jako dva předchozí, plný hrůzy a krve, v Paříži i v jejím nejbližším okolí."
Foto: zdroj - CC BY 2.0
Erlanger rovněž citoval přeživšího novináře, který řekl: "Všechno bylo zničené. Nebylo cesty ven. Všude byl kouř. Bylo to hrozné. Lidé křičeli. Bylo to jako noční můra." Jiný novinář popisoval "obrovskou detonaci a všechno zahalila naprostá tma". Scéna, jak referuje Erlanger "se čím dál více podobala důvěrně známému obrazu roztříštěného skla, pobořených zdi, vyvrácených dřevěných přepážek, spálené malby na stěnách a emocionální devastace".
Citáty z předchozího odstavce ovšem – jak nám připomíná nezávislý novinář David Peterson – nejsou z ledna 2015. Jsou z reportáže, kterou Erlanger napsal 24. dubna 1999 a která si získala daleko méně pozornosti. Erlanger v ní psal o raketovém útoku NATO na ústředí srbské státní televize, který vyřadil vysílání Rádia a televize Srbska (RTS) z "éteru”, přičemž bylo zabito 16 novinářů.
Oficiální představitelé NATO a USA útok obhajovali jako součást úsilí podkopat režim Slobodana Miloševiče v Jugoslávii, napsal Erlanger. Mluvčí Pentagonu řekl na tiskové konferenci ve Washingtonu, že srbská televize je stejně tak součástí Miloševičova vražedného mechanismu jako jeho armáda, a proto je legitimním terčem útoku.
V té době se nekonaly žádné demonstrace ani se neoneozývaly výkřiky hněvu, žádné skandování “Je suis RTS”, žádné hledání kořenů tohoto útoku v křesťanské kultuře a historii. Naopak, útok na ústředí televize byl vychvalován. Vysoce vážený diplomat Richard Holbrooke, pozdější zvláštní velvyslanec pro Jugoslávii, popisoval úspěšný útok na RTS jako mimořádně významný a, domnívám se, pozitivní krok.
.... potud citace z knihy Noama Chomského s názvem: Kdo vládne světu (s. 246-248).
Zatímco na počest dvanácti zavražděných Francouzů uspořádali "světoví lídři" mírový pochod, ve jménu uctění památky jejich šestnácti kolegů nikdo ze "světových lídrů" nikam nepochodoval. Když bychom to vztáhli na vraždění v dnešní Gaze je kontrast ještě markantnější. Ani za 200 tisíc zabitých žádný "světový lídr" nepochoduje. Mimochodem zajímavý termín - ti "světoví lídři".
Při nedávné návštěvě Bělehradu jsem se jel k budově RTS podívat. Dodnes tam stojí vybombardovaná jako memento hromadné vraždy těch šestnácti lidí.
Hned vedle, v parku, je památník, na kterém stojí holčička a je tu napsáno: "Byli jsme jen děti". Vojáci NATO zabili v bývalé Jugoslávii minimálně 81 dětí (zde) a přes 2500 dospělých (zde). Přesný počet je ale neznámý. Podrobný seznam zločinů NATO v bývalé Jugoslávii najdete ZDE.
"Věnováno těm malým, kteří byli zabiti během agrese NATO v roce 1999."
Cestou jsem se stavil ještě k jednomu mementu, které stojí na svém místě do dnešních dní - rozbombardovaná budova bývalého ministerstva obrany Jugoslávie:
V závěru jednoho z balkánských článků s názvem "Muzeum zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu" jsem zmiňoval i tzv. Balkánský syndrom. NATO v Jugoslávii (stejně tak jako i v jiných zemích) používalo munici s ochuzeným uranem. K tisícům zabitých a zraněných lidí během náletů a bombardování je tak nutné připočítat i všechny mrtvé a trpící, kteří dodnes umírají na následky vystavení radiaci a následné kontaminace.
Myslím, že to co, jak a hlavně proč se dělo v 90. letech v Jugoslávii je nebývale aktuální. Jsem přesvědčený, že pokud bychom my Evropané věděli, co a proč se tam opravdu dělo, nenechali bychom si kousek za naší východní hranicí rozhořet válku, která nás ožebračila jako nic jiného za posledních 35 let, zpřetrhala vazby a působí obrovskou destrukci na životech i přírodě. Jsem přesvědčený, že bychom evropským vládám nedovolili ani to, aby kryly a všemožně jinak podporovali genocidu páchanou izraelským státem na Palestincích.
Byl jsem toho v Bělehradě plný. Ze všeho nejvíc se mi hlavou honily dvě věci (a také mnohé jiné):
Zaprvé je tu téma tohoto článku. Na jedné straně tu máme tsunami odsouzení vraždy francouzských novinářů a na druhé vlnu schvalování vraždy jejich šestnácti srbských kolegů. Stejná věc, dva výklady. Do očí bijící KONTRAST, který nám může pomoci zahlédnout skutečnou tvář toho, co je nazýváno (americkou/evropskou) demokracií. Podobných kontrastů je sice na celém světě každý den nespočet, ale tento je učebnicový.
Z pohledu nás Čechů mě zaujalo i to, že zabíjení NATO v Jugoslávii bylo v rozporu s mezinárodním právem - prostě bylo nelegální. To samé se dělo v Iráku, Afghánistánu nebo v Libyi, kde vojáci NATO též zabíjeli. Komunikační materiály NATO tvrdí, že se jedná o obrannou alianci založenou k obraně svých členů. I průměrně informovaný člověk ale dnes ví, že v případě Jugoslávie, Libye, Afghánistánu nebo Iráku k žádnému napadení člena aliance nedošlo.
Myslím, že každý Čech by měl zpozornět nad informací o tom, že současný český prezident Petr Pavel, byl v roce 1999 už vysoce postaveným důstojníkem NATO. Ať se nám to tedy líbí nebo nelíbí - těch 81 zabitých dětí, 2500 + dalších lidí a stovky umírajících na rakovinu jdou i na jeho triko. Zpozornět bychom měli i nad tím, že Petr Pavel se podílel i na nelegální invazi do Íráku. Neměli bychom přehlédnout fakt, že byl jedním z dobových zdrojů lživých, později vyvrácených tvrzení, že Írák používá zbraně hromadného ničení (viz např. zde). A myslím, že i průměrně pozorný čtenář si nemůže nevšimnout, že Pavel v dnešní mezinárodní politice hraje stejnou úlohu jakou hrál v roce 2003. Dál šíří ničím nepodložená tvrzení (viz např. zde).
To hlavní, co jsem si odnesl z Muzea zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu bylo to, jak je toto šíření nenávisti z úst našich politiků nebezpečné a toxické, a že je to způsob, jak se vytvářejí války a genocidy. Leká mě, že se tomu v Česku nikdo nediví, že tu vlastně neexistuje na toto téma žádná diskuze. Přijde mi alarmující, že co se týče minulosti Petra Pavla, rozebíralo se pouze jeho členství v KSČ, což je z dnešního pohledu naprosto irelevantní. O tom, že se podílel na masovém vraždění, nepadla ve veřejném prostoru ani zmínka.
Pro zájemce o pochopení tématu rozbití Jugoslávie, démonizace Srbů a vytvoření genocidních válek v 90. letech, doporučuji začít třeba tímto Krátkým videem, které vysvětluje kontext:
Velmi inspirativní je vyprávění Michaela Parentiho. Například zde:
A pak je tu velmi povedený, laicky velmi názorný, třídílný dokument s názvem "Tíha okovů". Už jsem ho na tomto blogu doporučoval.
Vlastně to byl tento dokument, který byl důvodem této naší cesty na Balkán. Doporučuji vzít ten dokument jako encyklopedii, jako jakýsi odrazový můstek a pustit se do studia tématu. Ve filmu vystupuje řada vědců, novinářů, aktivistů, vojáků, politiků a dalších lidí, kteří se tématu rozpadu Jugoslávie věnují, je tu nespočet odkazů na historické události. Doporučuji vše prověřit vlastní rešerší, proklikat se hlouběji a pročíst se k podstatě. Považuji to za mimořádně probouzející.
Mimochodem v tomto dokumentu - zejména v jeho 2. dílu, je detailně rozebrané i to, jak se korporacím a oligarchům s kořeny v USA/EU podařilo zničit velmi prosperující a unikátní jugoslávskou ekonomiku. Celosvětově úspěšné jugoslávské firmy byly prodány "za pár haléřů" západním korporacím. Důsledkem bylo a je masívní a neustále narůstající zadlužení všech států, které rozpadem Jugoslávie vznikly, podřízenost Západu, nezaměstnanost, chudoba, nárůst sebevražd a extrémismu/fašismu. Je to velmi ilustrativní vyprávění, které nám může pomoci pochopit to, co se stalo v celé východní Evropě, včetně Československa.
Velmi doporučuji. Zde jsou dva další díly: Váha okovů II a Váha okovů III
Pravdě zdar! Aneb, jak psával George Orwell „Mluvit pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin.“
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.