• A kde teda čtete - v době všudypřítomné propagandy - zprávy?

    Léta nesleduji, nečtu a neposlouchám to, čemu se říká zprávy nebo zpravodajství
    "A kde teda berete informace o tom, co se děje ve světě?", zeptala se mě - v návaznosti na to - nedávno jedna paní. Napadlo mě vzít odpověď, kterou jsem jí poslal a trochu jí rozpracovat i sem do blogu. Třeba to bude někomu k užitku. 

    číst více
  • Zprávy ze života #96: Pane Hajzler, vy jste kontroverzní osoba!

    Zde jsou slibované Zprávy ze života č. 96. Poslední léta slyším mnohem častěji než dřív, že jsem "kontroverzní osoba". V těchto Zprávách se chci podělit o to, jak to celé chápu, co jsem v tomto tématu zatím zažil, co to se mnou dělá a chci se zamyslet nad tím, co to je, kde se to celé bere a co s tím. 

    číst více
  • Zprávy ze života #95: Příběh Alana Batese jako inspirace v tom, jak se vzepřít nespravedlnosti

    Zprávy ze života č. 95. Doporučuji v nich čtyřdílný seriál Mr. Bates vs. Britská pošta, což je skutečný příběh toho, jak se obyčejný člověk dokázal postavit nespravedlivému, destruktivnímu systému. 

    číst více
  • Nevratné poškození - kniha, kterou doporučujeme každému rodiči dnešních dívek

    Nevratné poškození je kniha, kterou jsme jako rodiče dospívajících dcer a nakladatelé knih Gabora Matého přečetli jedním dechem. Proto jsme jí i zařadili do našeho eshopu, abychom jí pomohli šířit. Záhy na to jsme ale zjistili, že je to jedna z knih, kterou používají různí bojovníci dnešních kulturních válek. Abych vysvětlil, proč je - z mého pohledu - tato kniha důležitým příspěvkem do nutné celonárodní diskuze, napsal jsem tento blog. 

    číst více
  • Funkční místní ekonomika je nutným předpokladem dobrého života. V porovnání s Vietnamem v tom Česko vychází jako naprostý outsider. (Seriál: Postřehy z Vietnamu)

    Pokaždé, když se vrátím odněkud, kde ještě funguje místní ekonomická infrastruktura a tím pádem i místní komunity, dostanu facku. Před týdnem jsme se (po měsíci) vraceli z Vietnamu, kde i v těch nejmenších městečkách míjíte na každém kroku nějaké potraviny, restaurace, kavárny, železářství, domácí potřeby,... všude jsou tržiště, řemeslné dílny a opravny snad všeho, co si člověk dovede představit. Čerstvé, sezónní, místní jídlo a všechno ostatní, co člověk potřebuje, je tu na každém kroku - tj. dostanete se k tomu pěšky. A protože ta infrastruktura je naprosto dokonalá, všude jsou lidé (ve Vietnamu bohužel i mraky motorek). To samé na venkově. Tam zase míjíte jedno malé políčko za druhým, na kterých pracují místní lidé. 

    číst více
  • Knižní ulice v Saigonu: Ráj pro milovníky knih, lokalizace, komunitního života a dobré kávy (Seriál: Postřehy z Vietnamu)

    Knižní ulice v Saigonu - Ho Chi Minh City Book Street - je úžasné místo. Někoho tu napadlo vyhradit celou jednu ulici jenom knihkupectvím, nakladatelstvím a vytvořit tu místo, kde můžete strávit den s celou rodinou, neboť si tu každý najde něco. Nejsou tu žádná auta, je to jen pro pěší. Za to tu jsou - kromě knih - i mraky místních kaváren, vývařoven, posezení, workshopů,... je tu dokonce i pódium pro pořádání besed, přednášek a vystoupení.   

    číst více
  • Co je to ekonomie/ekonomika a jak by fungovala v případě, že by záleželo na člověku a přírodě

    Když se zeptáte běžného člověka, co to je ekonomie či ekonomika, zjistíte, že velká část nemá ponětí. Většině z nás to přijde tak složité a odtažité, že ekonomie je zkrátka něco, co s úlevou přenecháváme ekonomům, potažmo politikům a byznysmanům - viz Ekonom je novodobý šaman, za kterým chodí novináři ptát se na budoucnost. Bohužel, tím se stáváme jejich nevolníky. V úvodním videu se snažím vysvětlit esenci toho, co je to ekonomie/ekonomika z pohledu nás běžných lidí. Níže v textu to porovnávám s ekonomií z pohledu oligarchů a korporací. 

    číst více
  • Rozhovor o tom, co mě formovalo: život v 70.-80. letech, workoholická rodina, násilí, nadnárodní korporace,... O manipulaci, soběstačnosti, zodpovědnosti a Slušné Firmě

    Často se mě někdo ptá na to, jak se mi podařilo opustit "zlatou klec" korporací, najít svůj důlek a vytvořit si relativně svobodný, radostný mikro-život, který je (snad) navíc i někomu k užitku. Došlo mi, že důležitými pomocníky v mém osvobození (od nánosů výchovy a matrixu) byli všichni zvídaví lidé jako je například František Feer Balej, kteří se mě po celá ta léta ptají na to, kdo jsem, kde jsem se vzal, kam patřím a kam směřuji.
    Toto byl jeden z těch vzácných rozhovorů, kdy se o vás někdo upřímně zajímá, naslouchá vám, bedlivě si všímá toho, co jste řekli a klade otázky, která vás vedou hlouběji, než byste se kdy sami dostali. Jsem za ten rozhovor vděčný, stejně tak jako za všechny další, které mi pomohly uchopit svou podstatu a stát se tím, kým jsem. 

    číst více
  • S Vítkem Prokopem o levici

    Vítek Prokop je můj nedávný objev. Dozvěděl jsem se o něm v pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou. Nadchlo mě, jak jednoduše a přitom srozumitelně tam dokázal pojmenovat možná hlavní problém moderního Česka, kterým je extrémní nástup oligarchizace (vláda úzké skupinky superbohatých a tím de facto konec demokracie). Vítek je jeden z těch mladých lidí, kterým není jedno, co se děje s naší zemí a také se Zemí. Rozhodl se proto vstoupit do politiky (Strana Levice) a tím přiložit ruku k dílu k budování žitelnější budoucnosti. Jestli z něčeho čerpám naději, jsou to právě tito mladí lidé. Zasedli jsme spolu k (pro mě) velmi inspirativnímu rozhovoru, ve kterém jsme téma levice, politiky a problémů Česka pěkně rozpovídali.   

    číst více
  • Místní trhy na Balkáně: bělehradský Zemun

    Městská tržnice v bělehradské čtvrti Zemun. Každý den tu místní prodávají místním, co vypěstovali na svých zahradách, ve svých sadech nebo co nasbírali v lesích.
    Žádní korporátní prostředníci, žádné přetahování nezralých pesticidových rajčat přes celou Evropu. Možná jsou tu i překupnicí průmyslové produkce, ale já tu žádné neviděl.
    Každá bělehradská čtvrť má takovouhle tržnici. Jejich funkčnost je projektem města, které dbá na to, aby tržnice byly maximálně funkční - jak pro prodejce, tak pro nakupující.
    Na každé takového tržnici se ptám: Proč to tady jde a u nás ne?
    Proč jsme my odkázaní na toxické napodobeniny ovoce a zeleniny z průmyslových velko-pěstíren ve Španělsku a Itálii ničích přírodu, zabíjejících duše afrických dělníků/otroků, zaplavujích dálnice miliony kamionů a plnících konta korporací v daňových rájích? Proč jsme se stali otroky nadnárodních supermarketů.  
    Proč taky nemůžeme mít v každé čtvrti každý den tržnici, kde místní budou za místní ceny prodávat místním místní produkci?
    Musíme to znovu-obnovit i u nás. Otázka je "Kdo a jak?" Kontakt najdete popsaný v knize Naše budoucnost je lokální.  

    číst více