Blog o nové práci a dobrém životě

Zde jsou Zprávy ze života #67, v kterých posílám pět newyorských foto-reportáží a info o tom, co se událo od minule.
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Dnes jsme složili novou knihu - jmenuje se Jeden odstavec denně s podtitulkem "Kniha pěti let vzpomínek". Mezi tím, co jsme zatím v Peoplecommu vydali je to tak trochu unikát, a to ve dvou ohledech. Zaprvé je to první titul, který si napíše každý čtenář sám a zadruhé jsme ji vydali, protože ji doma nutně potřebujeme. Více si přečtěte v tomto blogu, který slouží jako "příbalový leták" ke knize :-). 

Tohle je newyorská Broadway a Chinatown minulý týden. Před covidem to byla normální ulice tak, jak je to v New York City běžné - non-stop napěchovaná auty. Dnes jsou tu dlouhé úseky, které se podařilo znovu otevřít pro lidi. Stejně tak i jinde ve městě. Dohromady se v NYC podařilo vrátit lidem neuvěřitelných 160 km silnic/ulic. 

Toto je poslední ze série foto-reportáží z naší návštěvy New Yorku minulý týden, z ekovesnice Ithaca, kam jsme přijeli za přáteli. Poprvé jsem tu byl sám v zimě 2017, teď se nám podařilo přijet celé rodině. Kdo jste četli knihu Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, pak Ithacu znáte - uváděl jsem je jako jeden z příkladů bydlení budoucnosti. Jedná se o alter-nativu anonymního městského předměstí, tj. je to městský styl bydlení (přestože v názvu je slovo "vesnice"). Genialita tohoto způsobu uspořádání spočívá v tom, že každý zde má svůj soukromý prostor/dům, kde si funguje podle svého vlastního uvážení. V každé ze tří čtvrtí je pakvždy i tzv. common house, což je společný prostor s profesionálně vybavenou kuchyní, řadou místností a zašíváren a vybevení k užitku všem společně. Do toho je ve vesnici i řada venkovních společných prostor, jak by řekl rakouský filozof Ivan Illich, konviviální (convivir - žít spolu) prvků a aktivit. 

Highline v NYC je obří inspirace pro další světová města v tom, jak využít zkrachovalé průmyslové objekty a zóny. Jedná se o bývalé kolejště z roku 1934, po kterém se mezi továrnami na západní straně středního Manhattanu přepravovalo maso, mléko a jiné výrobky mezi místními továrnami. V 60. letech začala trať pomalu dosluhovat a následně krachovat. Za starosty Gulianiho se měla dokonce zbourat. Nakonec se ale spojili místní obyvatelé a z bývalého kolejiště vytvořili unikátní, 2,33 km dlouhý park a zelenou stezku, dokonalou oázu, vyhlídku, fascinující místo, které se stalo důležitým centrem života místních obyvatel i magnetem pro návštěvníky z celého světa. 

Jsem velkým fanouškem znovu-obrození místních tržišť. Přál bych, aby každé malé město mělo opět svůj trh, kde místní mohou prodávat místním a od místních nakupovat. Tam, kde se to už podařilo, můžete pozorovat dokonalou renesanci života - lidé mohou zpomalit, poznávají se, propojují, společně bohatnou, jsou šťastnější a zdravější. Dlouho jsem nechápal, jak moc je právě místní tržiště pro život důležité. Až jsem v historické literatuře narazil na objev středověkého tržiště, které dokonale změnilo to, jak evropská města do té doby fungovala. 
Došlo mi, že naše budoucnost bude o to lokálnější, o co víc se nám podaří znovu-obnovit právě místní trhy. Klíčovou úlohu v tom musí sehrát místní zastupitelstva a vybudovat potřebnou infrastrukturu - ideálně zastřešný prostor, stoly, přívod vody, přípojku elektřiny, toalety, stojany na kola,... 
Minulý týden jsme byli na pracovní cestě ve státě New York, v rámci které jsme navštívili i Ithacu, kam jsem se vrátil po více než pěti letech. Navštívili jsme tam místní farmářský trh. V tomto blogu se podívejte na foto-reportáž z tohoto kouzelného místa.  

Mrkněte na pár fotek z 1. ročníku Zero waste festivalu v Písku. Pro mě bylo mimo-řádně inspirativní vidět, co se může stát, když se pár místních lidí a organizací spojí.To hlavní, co co bychom měli dělat, pokud chceme žitelnou budoucnost - je žít tam, kde bydlíme a se sousedy se co možná nejvíc propojovat. Písek je jedním z míst, kde se tohle daří. Mimochodem v Písku je BEZ - jeden z prvních spolkových obchodů s jídlem (vlastněný svými zákazníky). Festival vznikl pod vedením Voda a zeleň v Písku.

Zde jsou Zprávy ze života #66, v kterém píši o jednom seriálu, který mě vcelku dostal. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Dnes si přečtěte 10. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (minulá čísla zde). V říjnovém čísle popisuji osm let svého dobrovolničení v základní škole mých dětí - proč jsem to dělal, čemu jsem se věnoval, co mi to dalo a vzalo. Článek si přečtěte v časopise, stáhněte v PDF (výše) nebo v nezeditované verzi (s chybami) zde v blogu (níže).