Blog o nové práci a dobrém životě

Úplně mě minula zpráva o paní učitelce, která se vloni v dubnu snažila žákům 8. třídy, na jedné pražské škole, vyložit svůj pohled na to, co a proč se dnes děje na východě Ukrajiny. Tématem hodiny byla slohová průprava a práce s informacemi. Dětem přišel výklad natolik bizarní, že si ho tajně nahrály a nahrávku rozeslaly ven. Paní učitelku na základě toho ze školy okamžitě vyhodili, vyšetřovala jí policie, případem se zabýval dokonce i český ministr školství, nakonec jí obžalovali u soudu, kde se musela hájit, o jejím případu “informovala” snad všechna česká média, kde byla ve velkém zesměšňována. Jako by tento "hon na čarodějnice" nestačil, žalobci jí dnes ženou k soudu vyšší úrovně a celá kauza tak dál pokračuje. 

číst více

Dostal jsem se po čase na ruzyňské letiště. Letiště jsou většinou eldorády konzumu, kde koncentrace toxických, předražených zbytečností a manipulativních re-klam-ních technik, je dech-beroucí. O to víc mě tu překvapil krámek s názvem Future is local. Přesně takhle se totiž v originále jmenuje jedna z našich nejdůležitějších knih Naše budoucnost je lokální (Our Future is local). Minimálně zevní dojem mě nadchl. 

číst více

Zaměstnání je dnes (stále ještě) nejčastější formou obživy. Když je něco časté, nezamýšlíme se nad tím. Je to pro nás normální a tedy neviditelné. Zamysleli jste se ale někdy opravdu nad tím, co to zaměstnání je a co s našimi životy dělá? 

číst více

Ve  "Zprávách ze života #78" píšu o seriálu, který je unikátním náhledem do fungování mocenských struktur na této planetě, do života 1% nejbohatších a bohatým studijním materiálem k tématu multi-generačního traumatu. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

číst více

Tyto prázdniny jsme se - poprvé od covidu - dostali do Holandska. Mimo jiné jsme tam vyrazili i na pár výletů. Z jednoho z nich vzniklo toto krátké video (výše). Jeli jsme na kolech ze Zoetermeeru (předměstí Haagu) do 12 km vzdáleného Delftu a zpět. Do tohoto blogu jsem pak sepsal některé základní souvislosti okolo holandské cyklo-dopravy, snažím se tu vyvrátit hlavní argument proti tomu, abychom podobnou infrastrukturu budovali i ve městech jako je Praha a chci ukázat, jak důležitá je cyklodoprava pro svobodu člověka. 

číst více

Zde jsou "Zprávy ze života #77", v kterých se loučím s projektem Slušná firma, který jsem před osmi lety spollu-zakládal. Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

číst více

Kravany nad Dunajom, malá obec na břehu Dunaje, moje velká srdcovka, kam jezdím od dětství. Natočil jsem tam tyto prázdniny video a v blogu popsal, jak se Kravany, za posledních padesát let změnily ze soběstačného místa plného života v "noclehárnu dělníků továren korporací". Kravany v tomto případě používám jako obraz změn, ke kterým v moderním západním světě, došlo napříč planetou. V blogu se snažím vysvětlit, proč k této změně došlo a navrhnout, co s tím - jak do Kravan (i jinam) navrátit (unesený) život.

číst více

Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

číst více

Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

číst více

Všímám si, že roste počet lidí, kteří si všímají, jak moc nám individuální automobilová doprava ve městech přerostla přes hlavu. Dochází nám, že čím víc je ve městě aut, tím méně je tam života a naopak. Kdo by chodil dobrovolně někam, kde neslyší vlastního slova, kde dýchá rakovinotvorné výpary, kde musí být non-stop ve střehu, aby ho něco nezabilo a pokud má s sebou dítě nebo psa tak musí být ve střehu dvoj-, troj-násob. Centra měst se proto vylidňují, podniky v centrech krachují ( = čem méně lidí, tím méně zákazníků). Místo života nastupuje, v mnoha místech, "automobilová dystopie" tak, jak ji známe z amerických, jihoasijských nebo třeba i saudsko-arabských megapolí, kde už se ani nebudují chodníky, neboť chodit tam (nebo jezdit na kole) by nikoho nenapadlo. O co víc jsou světová velkoměsta zaplavována auty, o to hlasitější jsou hlasy volající po humanizaci, tj. po návratu lidí do měst. Jedním z příkladů, kde tyto hlasy slyší, je Barcelona. V tomto blogu se podívejte na foto-reportáž z letošního února. 

číst více