Blog o nové práci a dobrém životě

Právě jsem odeslal 60. Zprávy ze života. Věnují se v nich evoluci svobody. Jako vždy v nich najdete i většinu výstupů od minulých Zpráv (články, videa, setkání, zprávy). Minulá čísla Zpráv najdete zde.

V dnešním blogu si přečtěte 4. díl seriálu Příběhy z okraje, který vychází každý měsíc v Pravém domácím časopise (předplatné zde, minulá čísla zde). Dnes se seznamte se dvěma historickými příklady místních měn - fascinujícího fenoménu, který dovede neuvěřitelně nastartovat a znovu-obnovit místní ekonomiku a bohatnutí lidí. Článek si přečtěte buď nezeditovaný v blogu nebo v PDF ve formě článku z PDČ. 
12.5. pořádáme unikátní setkání, kam zveme několik průkopníků místních měn z dnešního Česko-Slovenska s prosbou, aby se s námi podělili o svoje know-how. Informace a registrace ZDE. 

Posílal jsem tento týden 59. Zprávy ze života, které tímto dávám i do blogu. Věnují se tématu jídla, potravin, jejich distribuce a zemědělství. A samozřejmě i Ukrajině. Předešlé Zprávy najdete zde. Pokud je neodebíráte a chcete, můžete zde.

Inspirace na téma místního života a funkční sousedské komunity z jedné lisabonské uličky. Místní tu proměnili svou ulici v galerii pod otevřeným nebem. Zdi domů vyzdobili fotografiemi nejstarších sousedů, kteří ve čtvrti žijí, jako poctu jejich životu.
Uměli bychom i v Česku někde něco takového?
O tématu lokalizace a místní ekonomiky se dočtete více v tomto blogu nebo nejvíce v knize Naše budoucnost je lokální. 

Hostina je kniha o tom, jak jídlo svádí lidi dohromady. Máme vše nafocené, napsané, texty prošly korekturou. V tomto blogu si přečtěte předmluvu, kterou jsem ke knize napsal. Došlo mi na tom, že hostina může být velmi praktickou technikou k tomu, jak měnit svět. Kdo byste chtěli informaci o tom, až bude kniha k dispozici, nechte na sebe kontakt zde. 

"Putinova invaze na Ukrajinu je válečný zločin, který je na úrovni americké invaze do Iráku nebo Hitlerova/Stalinova vpádu do Polska v roce 1939.", prohlásil Noam Chomsky v nedávném interview. To je neoddiskutovatelný fakt, kterým je třeba začít.
Potíž je, že většina informací mimo ruskou sféru vlivu o konfliktu dnes vypráví černo-bílý lineární příběh: agresor = trest a oběť = solidarita. 
Moderní válka je ale vždy na prvním místě selháním humanity a nejvyšší formou zmaru. O tom, ale dnes většina politiků i médií mlčí. Mám pocit, že (kromě úžasné pomoci uprchlíkům) slyším z úst politických představitelů jen povzbuzování do dalšího válčení, dalších sankcí, boje, zabíjení a destrukce. Jenomže války se nevyhrávají. Ve válkách prohrávají nakonec všichni. Ti, kdo je přežijí si z nich odnášejí traumata, která se nevymažou ani po generacích. Obrovsky trpí příroda a život v ní. 
Ta aktuální ukrajinská má své hluboké příčiny a může nás naučit mnohé o fungování dnešního světa i o nás samých.
Naše civilizace vykazuje všechny znaky svého konce - už jenom fakt, že kolabuje planeta a my místo maximálních kolektivních snah o záchranu dál zrychlujeme v zabíjení jeden druhého, nabíráme na tempu v drancování přírody, mrháme vzácnými zdroji a do atmosféry vypouštíme další a další tuny CO2 a dalších splodin. Jako by nám míra naší civilní destrukce byla málo, přidáváme další válku. 
Je už definitivně vědecky potvrzeno, že jsme se ocitli na prahu nepředstavitelného utrpení. Pochopit, co a proč se na Ukrajině a ve světě děje, je tak nyní naše další, možná už ale definitivně poslední, velká šance v porozumění tomu, co se na nás valí a v tom, co dělat dál. 
Jenomže víte, jak je to s učením... "Učitel se zjeví teprve potom, co je žák připravený". COVID, který nám sliboval naučit stejné věci, jsme si nechali upláchnout a místo toho se topili v absurdních bojůvkách "očkovaných" s "neočkovanými". Dnes nejsme připravení o nic lépe. Jak se ale říká: "Je hrozné nechat si upláchnout krizi". Pokud nás tato válka nezabije, nechme se jí poučit! Prosím o to aspoň za naše děti. 
Tyto "Zprávy ze života" (#58) jsou mým příspěvkem. Je to čtení dlouhé a ne-veselé. Je určeno lidem, kteří učtou víc než jen post na fejsbuku a kteří se chtějí dostat pod povrch, za aktuální bojový ryk. Jde mi o po-rozum-ění, ne jakékoli schvalování či odsuzování. O to prosím i vás čtenáře. Pokud vás text zaujme, pokuste se mu porozumět, ne s ním jakkoli (ne)souhlasit. Pokud chcete někdo v debatě pokračovat, pojďme naživo.

Toto je fronta před první pobočkou McDonald's v zemích bývalého východního bloku, v Moskvě. S kamarádem Martinem jsme v roce 1990 stávali několikaset metrové fronty na housku s karbanátkem i několik hodin. Tak šílená byla tehdy v Rusku situace. Ve světle aktuálního vývoje uveřejňuji krátkou kapitolu z knihy Třináct tisíc dní graficky popisující v čem jsme v Moskvě v roce 1990/91 žili. Sám sebe se ptám (i za své ruské přátele), zda (a jak rychle) se tehdejší situace může vrátit. 

Hned na začátku invaze na Ukrajinu pohrozil Vladimír Putin použitím jaderných zbraní v případě, že by někdo ohrozil Rusko. Včera prohlásil, že nařídil nejvyšší ruskému atomovému arzenálu nejvyšší bojovou pohotovost. Kopíruji sem kapitolu z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti věnovanou tématu atomové hrozby. Kapitola začíná mým osobním zážitkem v Muzeu míru v Hirošimě, kde jsem brečel jako želva a pak vzpomínkou na mé spolužáky, které zemřeli na rakovinu na následky nemoci z ozáření v důsledku exploze v Černobylu. Tyto dva zážitky pro mě byly tím hlavním, kdy jsem pochopil, že hrozba atomové války je jednou z hlavních hrozeb moderního světa, aktuálně tou nejvážnější. Úřad pro jadernou bezpečnost aktuálně vydal doporučení, co dělat v případě jaderného útoku.  

Posílal jsem Zprávy ze života #57. Zde je jejich blogová verze. 
Minulá čísla najdete pod tagem "Zprávy ze života".