• Odborníci se pozastavují nad alarmujícím nárůstem duševních poruch (nejenom) u dětí

    Je to jeden z "plíživých převratů dnešní doby". Jednou větou: Našim dětem není dobře. Mají deprese a jiná psychická onemocnění, řežou se, chtějí si měnit pohlaví,... V české a celkově v západní společnosti ovšem neexistuje diskuze o skutečných příčinách této alarmující krize. Odborníci (i laici na asociálních sítích) se o příčinách a důsledcích přou spíše než že by připustili ty skutečné. Existuje totiž nespočet studií, které nám tu "nepohodlnou pravdu" o skutečných příčinách servírují jako na talíři. 
    S mnoha těmito studiemi se můžete seznámit v literatuře. Jednou z našich posledních knih, kterou jsme vydali je světový bestseller Mýtus normálnosti, který ty příčiny polopaticky vysvětluje. Popisuji je i já ve své poslední knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Proto obě knihy najdete balíčku s názvem  Dekonstrukce konzumu. V tomto krátkém článku mi dovolte jen  drobný příspěvek do tolik potřebné diskuze. 

    číst více
  • "Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU.

    V důsledku teroristického útoku na Charlie Hebdo, při němž bylo zabito dvanáct lidí – včetně šéfredaktora a čtyř dalších kreslířů – a čtyři Židé byli zavražděni v košer obchodě krátce poté, vyhlásil francouzský premiér Manuel Valis "válku proti terorismu, proti džihádismu, proti radikálnímu islámu, proti všemu, co směřuje ke zničení bratrství, svobody a solidarity."

    Miliony lidí demonstrovali za odsouzení těchto zvěrstev, posílené sborovým protestem proti hrůze pod transparenty s nápisem ”Je suis Charlie”. Byly tu výmluvné projevy rozhořčení, které dobře vyjádřil šéf izraelské Strany práce Isaac Herzog, který prohlásil že "terorismus je terorismus a není možné jej vykládat dvěma způsoby, a že všechny národy, které usilují o mír a o svobodu, čelí ohromné výzvě ze strany brutálního násilí." Foto: CC0 1.0 UNIVERSAL

    číst více
  • Vítejte v Evropě!! Zkušenost se vstupem do EU po zemi (srbsko - maďarská hranice)

    Po letech jsem si tento týden naservíroval návrat do EU po zemi. Už jsem to zažil dvakrát - jednou z Maroka (pěšky) a pak z Běloruska (busem). Ze Srbska jsme se vraceli autem. 

    číst více
  • Místní trhy na Balkáně: bělehradský Zemun

    Městská tržnice v bělehradské čtvrti Zemun. Každý den tu místní prodávají místním, co vypěstovali na svých zahradách, ve svých sadech nebo co nasbírali v lesích.
    Žádní korporátní prostředníci, žádné přetahování nezralých pesticidových rajčat přes celou Evropu. Možná jsou tu i překupnicí průmyslové produkce, ale já tu žádné neviděl.
    Každá bělehradská čtvrť má takovouhle tržnici. Jejich funkčnost je projektem města, které dbá na to, aby tržnice byly maximálně funkční - jak pro prodejce, tak pro nakupující.
    Na každé takového tržnici se ptám: Proč to tady jde a u nás ne?
    Proč jsme my odkázaní na toxické napodobeniny ovoce a zeleniny z průmyslových velko-pěstíren ve Španělsku a Itálii ničích přírodu, zabíjejících duše afrických dělníků/otroků, zaplavujích dálnice miliony kamionů a plnících konta korporací v daňových rájích? Proč jsme se stali otroky nadnárodních supermarketů.  
    Proč taky nemůžeme mít v každé čtvrti každý den tržnici, kde místní budou za místní ceny prodávat místním místní produkci?
    Musíme to znovu-obnovit i u nás. Otázka je "Kdo a jak?" Kontakt najdete popsaný v knize Naše budoucnost je lokální.  

    číst více
  • Muzeum zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu

    Nechal jsem si týden na to, abych si sepsal dojmy ze sarajevského Muzea zločinů proti lidskosti a genocidy z let 1992 - 1995. Pro mě osobně to bylo jedno z nejsilnějších muzeí genocid, které jsem v životě navštívil. Vedle Muzea arménské genocidy v Jerevenu, Muzea míru v Hirošimě, Muzea Gulagu v Moskvě a Muzeu okupace v Rize ho řadím do svým top 5 míst s tematikou ultimátního lidského zla. 
    Ještě nikdy jsem ale nebyl v muzeu, kde by bylo lidské zlo páchané na jiných lidech tak detailně zdokumentované jako zde v Sarajevu.
    Máte-li na to žaludek, v tomto blogu se podívejte na několik fotografií a přečtěte si pár mých komentářů. Není to systematické, spíše jsem vybral to, u čeho se mi podlomila kolena. 
    Pokud mohu doporučit, prohlédněte si to i optikou aktuální genocidy Palestinců. Pokud jsou genocidy z dob jugoslávských válek dnes už solidně zdokumentované, genocida páchaná státem Izrael na Palestincích je nám poslední léta přenášena doslova online. Nikdy v historii jsme neměli tolik informací jako máme dnes z Gazy a Západního břehu... což je v ostrém kontrastu s tím, jak vehementně je tato systematická eliminace jednoho celého etnika, popírána celým blokem tzv. západních zemí. Česko je v tomto popírání světovým Hujerem. 
    Na pár příkladů "pokrytectví Západu" se podívejte do jiném blogu z Balkánu s názvem: "Je suis Charlie", ale určitě ne "Je suis RTS". Jedna z mnoha ukázek dvojího metru vlád USA a EU. nebo "Evropo, nestačilo to? Obnažená tvář evropské/americké "demokracie" uprostřed Bosny", případně v knihách "Obnažený Západ".  V závěru dovolte i něco málo k tématu skutečných příčin rozbití Jugoslávie, což je též téma, které by nám mohlo pomoci pochopit skutečné dění i v našich devadesátkách a mnohé konflikty dneška. 

    číst více
  • Evropo, nestačilo to? Obnažená tvář evropské/americké "demokracie" uprostřed Bosny

    Fascinují mě systémy uspořádání života, a to nejenom toho našeho, lidského. Došlo mi, že pokud chci pochopit ty naše... lidské, evropské musím Evropu (nebo obecně "globální sever" opustit. Tím se snažím, už přes třicet let, řídit. Proto pravidelně odjíždím do zemí, kde si vytvořili jiné systémy, jiné způsoby organizace života. 
    O tom, co je to (ve skutečnosti) "demokracie", "(neo)liberalismus" a obecně kapitalismus - tedy "náš systém" po roce 1990 - jsem se naučil nejvíc v zemích, kterým byl tento systém násilně nebo skrytě (v)nucen. Mezi tyto země patří i ty, které bývaly součástí Jugoslávie (o rozbití Jugoslávie zde). Přijde mi, že "nejčistější zrcadlo" tam má náš systém nastavené v Bosně a v Srbsku. 

    číst více
  • Místní trhy na Balkáně I: Trebinje & Sarajevo

    Stačí přejet Alpy (nebo je objet) a ve většině měst/městeček jste rázem v oáze dobrého života (i když ve stále delším stínu non-stop expandující konzumní společnosti). Srdcem těchto oáz jsou místní tržiště, kdy místní prodávají místním místní produkci. V tomto blogu se podívejte na dnešní trh v jiho-bosenském Trebinje a na předvčerejší v Sarajevu V Trebinje (v Sarajevu míň) je většina produkce domácí, bez pesticidů, bez odlivu peněz do center zahraničních korporací, za dostupné ceny. U většiny stánků stojí milé místní babičky, prodávají nejenom zeleninu, ovoce nebo ryby, ale i vlastní produkci sýrů, sirupů, olejů, bylinek, medu,... Každý takovýhle trh není jen nástrojem ekonomické směny a bohatnutí místních, ale i společenskou událostí... vidíte tu mraky diskutujících místních, ať už přímo na tržištích nebo v okolních kavárnách. Moje srdce plesá. Prohlédněte si fotky. Nejprve z Trebinje: 

    číst více
  • Muzeum genocidy v Sarajevu: Vzkazy od lidí lidem

    Před několika dny jsme byli v Sarajevu. Půl dne jsem tam strávil v Muzeu zločinů proti lidskosti a genocidy 1992 - 1995 v Sarajevu. Ze všeho nejvíc mě tam zaujala a dojala místnost, která byla komplet polepená postihy od návštěvníků. Nadchlo mě a překvapilo, že jsem tu nenašel jediný nenávistný vzkaz. Každý papírek volal po míru. Byl to oči-otevírající kontrast mezi tím, co slyšíte dnes a denně od politiků a z (jejich) médií oproti tomu, co opravdu, ve skutečnosti všichni chceme. Pár post-itů jsem vyfotil...

    číst více
  • Rozšířená rodina dle vlastní volby (21. díl seriálu "Škola základ života")

    21.díl seriálu Škola základ života se zaměřuje na to, jak vytvořit to nejzákladnější prostředí pro výchovu zdravých, NE-traumatizovaných dětí v případě, že nežijete poblíž své pokrevní rodiny a mimo blízkou sousedskou komunitu. Všechny díly seriálu najdete zde. Foto v úvodu je z jednoho ze srazů naší KPZ-ky

    číst více
  • S Karolínou Chovancovou o jejím unikátním pohledu na život

    Dlouho mě nikdo tak nenadchl jako Karolína Chovancová. Od malička žije se svalovou poruchou, která ji upoutala na invalidní vozík. To jí ale vůbec nebrání v tom, aby si s manželem postavili krásný přírodní dům, aby budovali rozsáhlou permakulturní zahradu, aby spolu vychovávali dítě, aby pomáhala druhým lidem, organizovala besedy, propojovala sousedy a další a další fascinující věci. 

    číst více