Jak to, že vlaky v zaostalé, rozvojové zemi jezdí 2 - 3 krát rychleji než u nás? (38. díl seriálu o car-free životě)

22. 11. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Toto mne opravdu zaujalo. V zaprášeném, polopouštním, rozvojovém Uzbekistánu jezdí už od roku 2011 rychlovlaky. Vzdálenost, na kterou českým vlakem potřebujete 4-5 hodin, ujedete v Uzbekistánu za 2 hodiny. 

Pro porovnání: Zde je vzdálenost Praha - Bratislava - automobilem 330 km 

Několik možností vlakového spojení mezi Prahou a Bratislavou - od 4h 19 minut po 5 h, 25 minut. To je ovšem plán. Realita, jak víme, bývá jiná... 

Taškent - Samarkand 313 km

Tři příklady vlakového spojení Taškent - Samarkand (po silnici 313 km) - 2h, 8 min - 3 h, 19 min. 

Černou na černé neuvidíme. Tj. bez potřebného kontrastu nepochopíme, jak zaostalá je naše veřejná doprava. V seriálu O carfree životě jsem už psal o cestování na japonské, ruské nebo čínské železnici jako pro mě tři z nepřekonaných ukázek funkční a dostupné veřejné dopravy. Uzbekistán je pro mě další fascinující příklad, neboť - podle indikátorů růstového kapitalismu - se jedná o chudou zemi. 

Včera mě na hlavním nádraží v Praze rozesmála tahle vizualizace. Zatímco v Uzbekistánu jezdí rychlovlakem od roku 2011, my na konci roku 2025 máme zatím jen billboard. Před třema roky se u nás vystavovaly 40 let staré francouzské rychlovlaky: TGV v Česku. Pojízdná výstava 40 let staré francouzské budoucnosti. 

V našem Hujeristánu, kde jsou naši předáci vždy o kus paženější než papež, budujeme americký styl kapitalismu, co nám jen síly stačí. Co se dopravy týče, znamená to maximální omezení (a ideálně i kompletní likvidaci dopravy hromadné) a na druhou stranu maximální podporu dopravy individuální. Model "několik aut do každé rodiny" (a ideálně i soukromých tryskáčů, helikoptér a/nebo jachet) je přece jenom pro korporace, které tyto dopravní prostředky vyrábí, mnohem lukrativnější než nějaké vlaky nebo busy. V Česku, jehož představitelé poslušně přijali fakt, že se staneme evropskou montovnou automobilů (s návaznou sítí dodavatelů) zajistili, že "trvalý" rozmach individuální dopravy (a tedy tlumení/privatizace dopravy veřejné) bude pro naší zemi "otázkou života a smrti".  

Jeden drobný příklad - Česko vynakládá na dopravu 5,2% HDP. Z toho 97% jde na rozmach individuální automobilové dopravy. Nesmíme se divit, že v roce 2025 jsme se zatím zmohli jen na jednu výstavku historických francouzských vlaků a billboard na pražském Hlavním nádraží. 

My Češi jsme poddajný, snadno manipulovatelný národ. A tak, když nám PR ODS a spol řekne, že je třeba stavět další a další dálnice, obchvaty, tunely, obří nákupáky za městy a další auto-infrastrukturu a ne železnici, ne autobusovou, ne jiné formy hromadné dopravy, tak kývneme a děláme, co se nám řekne. A když se pak žába pomalu vaří a bez auta už se v zemi nedá žít, tak jen brbláme, ale příčiny ani východiska většinou nevidíme. 

Proto mi přijde tak moc důležité zažívat tyto kontrasty - obzvlášť ty asijské. Pro mě jsou oči-otevírající a život-měnící. 

Připomínám i můj příspěvek o cestování 3. třídou spacího vlaku jako ukázku svobody vybrat si různé úrovně a způsoby cestování, o kterých si my v Česku můžeme nechat jen zdát:

P.S.: Pro kontext se mrkněte ještě na tuto fascinující vizualizaci, která barevně označuje cestovní vzdálenosti od Vídně v hodinách strávených cestou na železnici v roce 1912. Malinko se to zrychlilo, co říkáte? 

Více v dalších dílech seriálu O carfree životě. 

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.