Umění žít

Tento měsíc dokončujeme s kolegy rukopis knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti k poslednímu pročtení před sazbou. A podobně jako když vzniká film, množí se i zde "deleted scenes"/vymazané scény... tj. příběhy, statistiky, metafory a souvislosti, které se do knihy nevejdou. Koncept "čtverého odcizení" (mimochodem popsaný před 176 lety Karlem Marxem a v posledních letech stále častěji znovu citovaný) v knize v knize nakonec bude, ale v mnohem komornější verzi. Tu plnou dávám sem do blogu. Pokud ho neznáte, velmi, velmi doporučuji. Je to jedna těch věcí, která by se měla učit už na základních školách a zároveň jedna z těch věcí, kterou až pochopíme, konzumní společnost, vysávající naše duše, se rozsype jako domeček z karet. Čtvero odcizení vysvětluje, proč se tak často cítíme ztracení a poukazuje na to hlavní, co je třeba opravit, abychom mohli být (tím, kým jsme, ne kým nejsme).

číst více

V tomto blogu najdete úvod ke knize V říši hladových duchů, v kterém popisuji, jak moc jsem se ve vztahu k závislostem mýlil. Podle výzkumů se podobně mýlí 99% z nás. Závislosti mají jiný původ a jiná řešení, než ta, kterým dnes věříme. Kromě toho závislosti nejsou problémem jen úzké skupinky vyděděnců, ale týkají se prakticky každého z nás. Ve vysvětlení toho, co se děje a co s tím, je tato kniha nezastupitelná. Je to jedna z těch, které mění životy. Můžete si ji pořídit i v cenově zvýhodněném balíčku s názvem Gábor Maté, společně s dalšími dvěma Matého knihami Když tělo řekne NE a Držte si své děti.

číst více

Tak, jak se koronavirus šířil po Zemi, psali mi kamarádi z různých míst na naší panetě (... z Moskvy, Kalifornie, Bolívie, Holandska, Slovinska, východní Austrálie, Mali, Nového Zélandu,...), že jsou všichni zavření se svými rodinami doma. Já měl poprvé v životě chvíli pocit, že jsme v jedné zemi, na jedné Zemi. Rozlítanost a nestíhání (na čas) ustaly. A i když se v některých částech světa už znovu pomalu rozbíháme, mnozí jsou stále spolu, užívají si jeden druhého, dělají, na co dlouho nebyl čas, vaří, pečou, kutí, zahradničí,....
Jedna z věcí, které jsem si u většiny svých "planetárních přátel" všiml je to, jak moc a jak náhle přešli z "peněžní ekonomiky" do té "nepeněžní" - viz obrázky dvou pyramid níže - z pyramidy konzumu zpět do pyramidy soběstačnosti. Dávám je sem opakovaně, neboť jsou nesmírně ilustrativní. 
Jill z novozélandského Wellingtonu mi napsala: "Vzpomínám na vás, začínám si vyrábět vlastní prací prostředek, jogurt a další věci. Jsme vděční za to, že máme zeleninovou zahradu, že umíme vařit, péct a být soběstační." Připomnělo mi to, jak jsme před rokem na Samoi učili jednu rodinu zavařovat ovoce a vařit marmeládu (viz foto v úvodu a níže v blogu). Byla to pro mě tenkrát oči-otevírající zkušenost, a tak jsem se rozhodl na ní ilustrovat jeden důležitý koncept pro pochopení fungování současného ekonomického modelu a principů dobrého života z dílny rakouského filozofa Ivana Illiche.

číst více

V dubnu 2014 jsem při svém posledním půlmaratonu pochopil podstatu toho, co v lidech spouští solidaritu. 
Úryvek z knihy Třináct tisíc dní:

číst více

Nepřestává mě fascinovat, jak se naše společnost zastavila. Připomnělo mi to šábes - čas od pátečního západu slunce do chvíle, kdy se na sobotním nebi rozsvítí první tři hvězdy, kdy se židovská společnost zastaví. Podobně jako je tomu dnes u nás, se v Izraeli každý týden pozavírají prakticky všechny obchody, přestane jezdit veřejná doprava a valná většina lidí je doma nebo v synagoze. Ulice jsou vylidněné (viz ilustrační foto). 
Ve sportu mají "time out, čili oddechový čas". Židé drží šabat. Vědí, že po nádechu přichází výdech, a tak vydechují... Nicnedělají, rozjímají, přemýšlejí a jsou se svými nejbližšími. A když pak naberou dech, znovu se rozběhnou. Odpočatí, posilnění a vědomí.
Koronavirus je náš šabat, naše příležitost se zastavit a uvědomit, zda vůbec žijeme životy, které chceme žít. Je to naše příležitost vrátit se k sobě a ke svým nejbližším. Více viz příběh, který jsem k tématu šabatu psal jako součást knihy Třináct tisíc dní. 

číst více

Epidemie koronaviru ukazuje mnohým z nás, že soběstačnost a vzájemná výpomoc jsou kvality, které v sobě musíme znovu-objevit. Vidíme, že spoléhat se ve všem výhradně na korporace a stát, je slepá cesta. Dovednosti se předávají nejlépe člověk člověku žitým příkladem. Jedním ze znovu-objevovatelů soběstačnosti v naší zemi je Veronika Kyčera Kučerová alias Sláma v botách. Zde jsem psal o tom, Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu.
Kromě toho, že mnozí z nás jsou nyní povinně zavření doma, se klube jaro a s ním i obrovská příležitost, abychom se ve velkém vrátili k soběstačnosti potravinové. Veronika s ní léta experimentuje a umí o ní strhujícím způsobem psát. Pro vás, kdo jste ještě nečetl její knihu Sláma v botách 2 Nejdůležitější v životě je láska. A hlína za nehty!, jsem si dal tu práci a vybral pár odstavečků z úvodu, které mi přijdou něčím trefné, vtipné či objevné. I když, kdo znáte Veroničino psaní, víte, jak těžké je vybrat malý kousek, neboť ono to je celé trefné, vtipné a objevné :-). Obzvlášť ten její humor je v dnešní době milá, ale velmi důležitá třešínka na dortu. 

číst více

V tomto blogu si přečtěte stručnou historii popírání klimatických změn. Text vznikl jako součást připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Je to FASCINUJÍCÍ čtení. Posuďte sami. 

číst více

V Anketě Katedry české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy „Která kniha vás v uplynulém roce nejvíce zaujala? doporučuje dr. Josef Peterka knihu Třináct tisíc dní aneb Čtyřicátníkovi postřehy z cestování životem. 

číst více

Těsně před Vánoci, v sobotu 21.12. jsme se sešli v Parku Louny na Křtu Slámy v botách 2. 
Kdo jste u toho nemohli být s námi, podívejte se na video a fotky. Krásný to tam bylo. Ze všeho nejvíc pro mě byl projev Lidušky Kučerové (20. minuta). 
Sláma je vzácný a důležitý spojenec v tom, abychom zase začali žít tam, kde bydlíme. Zde jsem psal, Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu.

číst více

Vloni jsem sepsal 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči. Letos jednadvacet.
Dělám to (skoro) každý rok. Je to můj rituál konce a začátku roku. Zde jsou 2018, 2017, 2016 a 2014. 

číst více