Umění žít

V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

číst více

Zdravím z Melbourne. 9.1. - 12.4. jsme na cestě po třech, pěti zemích.
V tomto blogu chci vysvětlit, co má tahle cesta za cíl a jak můžu - jako relativně ekologicky smýšlející člověk - v roce 2019 ještě vůbec lítat.  
To první se mi osvědčilo proto, že pak mě občas někdo propojí s někým na místě (např. vloni v Atlasu) a to druhé pro případ, že by mě chtěl někdo kritizovat za to, že lítáme letadlama (tak, ať k tomu máte potřebný kontext). 

číst více

Tak jako jsem si koncem roku zvykl slavit Vánoce nebo Silvestra, už pár let sedám v tomhle období ke kompu, abych si sepsal to nejzajímavější z roku, který skončil. Zde je mých top dvaadvacet AHA roku 2018. Zde 2017, 2016 zde a 2014 zde. 

číst více

Plánoval jsem letos zůstat zalezlý, abych dopsal knihu, kterou jsem posledních pět let rešešoval. Samotného mě překvapilo, jak jsem si tyto své hranice (zase) nedokázal udržet. Vysvětluju si to tak, že mě vychovali jako hodné dítě, pro které je schopnost stanovení si NE holt slabinou.
A tak jsem, svým předsevzetím navzdory, mluvil letos o všem možným. Do tohoto blogu jsem vybral to co mě nejvíc bavilo. Najdete tu přednášky o chudobě, o marketingu bez manipulace, o svobodě, zodpovědnosti, o naší KPZce nebo o tom, jak náš dnešní svět ovlivnilo to, co se stalo v letech 1939 - 1952 nebo dokonce mezi lety 1000 - 1300. Když byste se chtěli do něčeho zaposlouchat, ať víte, kam se podívat. Jinak mnoho dalších monologů i dialogů najdete na mém youtube kanále. 

číst více

Minulý čtvrtek jsme strávili na evropském summitu organizace s názvem 1% pro planetu v Amsterdamu. Byl to den, který mě nabil i vybil na hodně dlouho. V tomto blogu se podívejte na pár fotek a dojmů.

číst více

Když se rozhlédnete okolo, nemůžete si nevšimnout, kolik lidí se všude probouzí a kolik iniciativ na polidštění života se děje zezdola. Jednou z nových je projekt video-rozhovorů Leap Makers, který si dal do podtitulku: Vracíme Čechům důvěru v sebe i ostatní. V našich projektech motivujeme lidi překonávat své hranice a naplňovat svůj potenciál. Měl jsem tu čest, že mě kluci vyzpovídali mezi prvními. Bylo to moc príma letní povídání. Mluvíme o úspěchu, štěstí, práci i o obyčejném životě. Zaposlouchejte se. 

číst více

Stavovali jsme se minulý týden u disfrutalistky, antropoložky a velké experimentároky se životem Katky Varhaník Wildové. Katku můžete znát z Manifestu disfrutalismu, z Kapitol z dospělé ekonomie, jejích článků v Pravém domácím časopise nebo našich rozhovorů z maringotky (např. zde). V mém okolí je to jeden z mála lidí, který dokáže žít bez toho, že by na život musel vydělávat. Pro nás ostatní je tak obrovskou inspirací v tom, jak se vymanit z nadvlády peněz a pro mnohé i z tzv. hypotékového otroctví.

číst více

Na tenhle blog jsem se těšil dva roky :-). Spouštíme jím totiž registraci do prvního spolkového obchodu OBŽIVA, kterým chceme do našich končin přinést (staro)nový model obchodu, který vlastní jeho členové. V situaci, kdy českému trhu s potravinami dominují nadnárodní potravinové řetězce nabízející všechno možné, jen ne skutečné jídlo a odsávající hodnotu neznámo kam, to považujeme za velmi důležité.
Obchod chceme otevřít na jaře 2019 v prostorách pražského Dvora Kobylisy. V tomto blogu chci vysvětlit, jak Obživa funguje, čím je tento projekt v českých podmínkách unikátní a jak se do něho zapojit. Máte-li zájem, ZDE se můžete zaregistrovat.

A moc prosím, pomozte nám Obživu rozkřiknout do světa, ať se o ní dozví ti, pro které by mohla být cestou k jídlu a/nebo ti, kteří by podobný obchod mohli otevřít ve své obci či čtvrti.

číst více

Někdy od roku 2005 jsem se profesně věnoval na prvním místě budoucnosti práce. V té době jsem se začal divit, kolik lidí vydělává na život místo aby prostě žili. Navrhl jsem Důlek, napsal k tomu knihu, odstartoval Svobodu v práci, která nakonec vyústila v projekt Slušné firmy. Okolo roku 2013 mi začalo docházet, že práci nepochopíme bez pochopení života. Sedl jsem proto a sepsal další knihu: Třináct tisíc dní, v které jsem poprvé použil sousloví "Dobrý život". Pak přišla první přednáška s tématem Dobrý život v konzumní společnosti a nespočet cest do míst, kde se dobrý život žije. Nejvíce mě ovlivnily cesty do Sudbury, Ithacy, na Okinawu a do Dobrého pastiera.
Od února pracuji na nové knize, které se zabývá právě tím, zda a jak žít dobrý život v konzumní společnosti. Díky tomuto projektu mě došlo, že přesně toto je poslední léta mé úhlavní téma, tedy to, co mě ze všeho nejvíc zajímá. Práce a spolu-práce (tedy svoboda, slušnost a zodpovědnost ve firmách) jsou pouhou podmnožinou, stejně tak jako i témata dětství, rodičovství a vzdělávání. Ve světle toho se změnilo i Proč? našeho nakladatelství. Od založení jsme se věnovali změně práce a podnikání. Už nějakou dobu je to ale spíše ten zmiňovaný dobrý život v konzumní společnosti.

číst více

Veronika Kyčera Kučerová alias Sláma v botách je můj nový objev. Musím vám jí v tomto blogu představit - pro případ, že byste jí náhodou ještě neznali :-).
"Zahlédl" jsem jí sice už před dvěma lety na jedné sešlosti, ale až teprve letos jsem si přečetl její knihu a už dlouho jsem nečetl nic tak čtivého! Co se týče tématu jídla a zahradničení, je to snad nejvtipnější (přitom ale velmi poučná kniha), kterou jsem kdy četl.
Fakt je ten, že Češi jsou národem zahrádkářů. Devadesátým letům a snaze developerů zastavět každou zelenou plochu navzdory. Není tu ale moc lidí, kteří by o pěstování zeleniny a ovoce uměli tak poutavě vyprávět. Zahrádkaření je přitom fascinující fenomén. Je to cesta, jak se dostat zpátky k jídlu a k lidem, je to parádní fitko, studnice vitamínu Dé, hektolitry čerstvého vzduchu a také škola života. Je to jeden z přirozených způsobů, jak si vzít život zpátky. A zdá se, že je nás víc, kdo si to uvědomujeme... alespoň soudě podle vzrůstající aktivity v zahrádkářských koloniích, na soukromých zahradách, v městských komunitních zahradách nebo třeba jen na balkonech, střechách nebo terasách městských domů.

číst více