Umění žít

V tomto blogu si přečtěte stručnou historii popírání klimatických změn. Text vznikl jako součást připravované knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Je to FASCINUJÍCÍ čtení. Posuďte sami. 

číst více

V Anketě Katedry české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy „Která kniha vás v uplynulém roce nejvíce zaujala? doporučuje dr. Josef Peterka knihu Třináct tisíc dní aneb Čtyřicátníkovi postřehy z cestování životem. 

číst více

Těsně před Vánoci, v sobotu 21.12. jsme se sešli v Parku Louny na Křtu Slámy v botách 2. 
Kdo jste u toho nemohli být s námi, podívejte se na video a fotky. Krásný to tam bylo. Ze všeho nejvíc pro mě byl projev Lidušky Kučerové (20. minuta). 
Sláma je vzácný a důležitý spojenec v tom, abychom zase začali žít tam, kde bydlíme. Zde jsem psal, Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu.

číst více

Vloni jsem sepsal 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči. Letos jednadvacet.
Dělám to (skoro) každý rok. Je to můj rituál konce a začátku roku. Zde jsou 2018, 2017, 2016 a 2014. 

číst více

V pondělí jsme složili naši novou knihu Sláma v botách 2. V tomto blogu chci popsat jedno malé dejá vu, které mi u ní naskočilo. Chci vysvětlit, proč si tuto knihu přečíst a obecně proč Slámu číst a šířit. A protože tato kniha je dalším evolučním krokem v tvorbě ekologických knih, chci napsat něco i k tomu. Na závěr přikládám i pár fotek toho, jak kniha vypadá. P.S.: Zítra 21.12. ji křtíme v Lounech a 9.1. v Uhříněvsi. Přijďte!

číst více

Sešli jsme se, po letech, s Petrem Márou.
Od března 2011 do listopadu 2013 jsme spolu natočili 23 dílů "lavičkového" filozofování pod názvem "Snídaně". Před třema lety jsme se pak sešli ještě jednou, k 24-ce. 
Teď jsme mluvili jsme o aktuálních křižovatkách, na kterých se lidstvo nachází, o tom, jak jsme se posunuli od našeho posledního setkání, jaká byla moje letošní cesta vlakem napříč Ruskem a probrali jsme i Gretu a Marxe :-).
Rozhovor je od včerejška venku. Enjoy!

číst více

Když jsme byli malí, dospělý svět po nás požadoval, abychom byli hodní a abychom nezlobili. Když jsme "tuto hru" odmítali hrát, hrozili nám nepřijetím. To nás samozřejmě děsilo. Pro dítě není nic horšího! A tak jsme se snažili být hodní (přijetí) a ne-zlo-bit. Tak dlouho jsme se snažili, až jsme přestali slyšet sebe a začali místo toho poslouchat druhé. Odřízli jsme se od svých pocitů, které jsou oním kompasem, který nám říká, co je správně a co špatně, co je pravda a co lež, komu věřit a komu ne nebo kdy už máme dost. Většina dospělých tak dnes své tělo neslyší, nerozumí svým pocitům. Proto si neumí stanovit své hranice a ohlídat si vlastní míru... bohužel příliš často až tak, že smrtelně onemocní. O tom, jak tento mechanismus funguje a co s tím, je tato kniha. V tomto blogu si přečtěte mojí předmluvu, ve které se snažím vysvětlit v čem je právě tato kniha speciální.  

číst více

Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde. 
Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

číst více

Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

číst více

V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

číst více