Seriál o car-free životě

Včera jsem v Newsletteru PeopleCommu informoval o tom, že jsme začali šířit i několik knih z nakladatelství Neklid. Já právě dočítám Imperiální způsob života, kde je - mimo jiné - mistrně popsané téma automobilismu, a to z pohledu psychologie, historie, kvality života, dopadů na naše zdraví, štěstí a přírodu. Část z toho, s dovolením, kopíruji do seriálu o Carfree životě, který se právě těmto souvislostem věnuje.
Je to "long-read", a tak si na to prosím vyhraďte nerušený čas, až budete moct. Jak uvidíte, je to strhují a oči-otevírající čtení.
Imperiální způsob života, podobně třeba jako Dějiny světa a další "Neklidné knihy" jsou důležitými kousky puzzle do pochopení fungování moderní společnosti a krizí, kterým čelíme. Velmi doporučuji. Pomozte nám je šířit. Díky. 

číst více

Nutnou podmínkou funkční veřejné dopravy je to, že je frekventovaná, bezpečná a dostupná. Aby to tak mohlo být, je třeba na ní nahlížet jako na veřejnou službu, ne jako na byznys, který musí produkovat zisk. V podmínkách neoliberálního kapitalismu, kdy jsme "ve dvou posledních volbách zachraňovali demokracii před populismem", je dnes u moci společenství stran, jejíž členové nahlížejí na život, na prvním místě, právě optikou peněz. V jejich světě se služby mění na byznys, lidé by si ideálně měli na všechno vydělat sami. V tomto duchu padá jeden nápad za druhým...  zavedení školného ve školách, nadstandardů ve zdravotnictví, zkracování mateřské, snížení ochrany v nezaměstnanosti,...a mimo jiné se zrušilo i zvýhodnění jízdného pro děti a staré lidi a zdražuje se i to běžné jízdné. 
Jedním z příkladů proměny veřejných služeb na výdělečný byznys je už léta česká železnice a konkrétně i České dráhy. Po návratu ODS k moci tento vývoj nabral na tempu. V tomto blogu se chci podělit o čtyři osobní postřehy z naší železnice, které tento pozvolný převrat dokládají. V době sílící klimatické krize, můžeme v mnoha místech planety pozorovat opačný trend, kdy veřejná doprava zlevňuje nebo je dokonce provozována z veřejných zdrojů zdarma (Španělsko, Kanárské/Baleárské ostrovy/Ceuta, Německo,...).

číst více

Zde je několik otázek, které jsem dostal v létě od serveru Čierna labuť na téma života bez automobilu. Mé odpovědi sem přidávám jako další díl mého Car-free seriálu. Všechny díly z této série naleznete zde. 

číst více

Tohle je newyorská Broadway a Chinatown minulý týden. Před covidem to byla normální ulice tak, jak je to v New York City běžné - non-stop napěchovaná auty. Dnes jsou tu dlouhé úseky, které se podařilo znovu otevřít pro lidi. Stejně tak i jinde ve městě. Dohromady se v NYC podařilo vrátit lidem neuvěřitelných 160 km silnic/ulic. 

číst více

Highline v NYC je obří inspirace pro další světová města v tom, jak využít zkrachovalé průmyslové objekty a zóny. Jedná se o bývalé kolejště z roku 1934, po kterém se mezi továrnami na západní straně středního Manhattanu přepravovalo maso, mléko a jiné výrobky mezi místními továrnami. V 60. letech začala trať pomalu dosluhovat a následně krachovat. Za starosty Gulianiho se měla dokonce zbourat. Nakonec se ale spojili místní obyvatelé a z bývalého kolejiště vytvořili unikátní, 2,33 km dlouhý park a zelenou stezku, dokonalou oázu, vyhlídku, fascinující místo, které se stalo důležitým centrem života místních obyvatel i magnetem pro návštěvníky z celého světa. 

číst více

Věřím v potřebu inspirace a v sílu příkladů. Po letech života a cestování v/po jiných kulturách vím, že největší dávky inspirace dostávám při návštěvách cizích zemí. To byl i můj profesní důvod pro naší nedávnou cestu okolo Baltu. Osobním/rodinným, tj. hlavním důvodem, byla návštěva přátel ve Stockholmu a v Gdaňsku. Kromě toho jsem se chtěl (tentokrát i s celou rodinou) nostalgicky vrátit do Rigy (v roce 2014 jsem tu běžel půlmaraton), do Tallinu (v roce 1990, ještě za Sovětského svazu, jsme tu zažili zajímavé věci, v roce 2000 jsem tu stonal) a do Helsinek (kam jsem v roce 1990 pašoval ruskou vodku). Všechny tyto zážitky najdete popsané v knize Třináct tisíc dní). Co se týče výzkumu - na cestě jsem hledal příklady místní ekonomiky, funkčnosti a dostupnosti veřejné dopravy, zajímal mě rozsah a příklady cyklodopravy, míra a příklady lokalizace i globalizace, dobrého života, dostupnost jídla, nezávislá knihkupectví, místní literatura a pak samozřejmě i dopady klimatických změn a vliv přímého  sousedství s Ruskem.
Do tohoto blogu chci sepsat to, jak jsme se na cestě dopravovali, neboť veřejná doprava tam funguje parádně a je (až na pár výjimek) překvapivě dostupná. Inspirace to byla veliká. 

číst více

Děti navrhly, abychom jeli v létě k moři. Já věděl o letním spoji Praha-Split provozovaný firmou Regiojet. Přemýšlel jsem, že by se mi tahle cesta hodila do seriálu o car-free životě, kde mapuju, jak dnes funguje veřejná doprava. A tak jsem navrhl, že bychom jeli vlakem. Děti budou mít moře, já experiment :-). Jestli chcete, udělejte si kafe/čaj a přečtěte si, co jsme na té cestě zažili. Byl to experiment dobrodružný, tak říkajíc "za všechny prachy". 

číst více

Je to fakt: Cyklistika je pro ekonomiku hotová katastrofa. Ovšem jen pro ekonomiku dnešní, která musí růst, aby nezkolabovala a jejíž životaschopnost se poměřuje přes HDP. Cyklistika tak, jak jsme ji pojali my Češi (drahá kola, dresy z lycry, přilby, tretry, rukavičky,...) ještě něco přispívá, ale pokud by kola sloužila ve velkém jako dopravní prostředek, tak jak to známe z Holandska, Dánska a dalších zemí (foto výše je z Kodaně), byla by to hotová pohroma.  

číst více

Tohle Holanďanům závidím (a nejen jim). Kolo je tam pro většinu tím, čím je pro našince auto. Jezdí se tam 365 dní v roce, 24/7, za každého počasí. Infrastruktura, které to umožňuje, je - jedním slovem - úžasná... Kdo tam o prázdninách budete, zkuste to vnímat. Je třeba psát o výhodách? Zdraví. Úspora peněz. Interakce s lidmi, tj. nárůst důvěry, sociálního kapitálu a tedy lokalizace a v souvislosti s tím nárůst kvality života. Roste míra ohleduplnosti, empatie ve společnosti a radost. Ekologické dopady jsou nesmírné. A kolo jako dopravní prostředek v holandské síti cyklostezek, parkovišť a další infrastruktury je úžasný nástroj prostředek svobody. Stačí jen sednout na kolo a člověk může i v tom největším holandském městě kamkoli. 

číst více

Pokud nežijete v Pardubickém kraji, nejspíš nevíte, že tam už přes měsíc kolabuje veřejná autobusová doprava. Jízdní řády jsou místním pro smích (častěji pro pláč), do IDOSu se tam už nikdo nedívá, autobusy se každý den po stovkách ruší. Staří, nezletilí, nemocní, nemajetní a všichni ostatní bez auta se nemají jak dostat tam, kam potřebují. Na to, jak fatální to pro mnohé místní je, v národních médiích o této kauze naleznete jen minimální zmínku (např.TV Nova, IDnes), zodpovědní politici mlčí a nějaký reálný plán řešení nebo poučení budete hledat marně.
Toto pondělí jsem veřejnou dopravu Pardubického kraje otestoval na svých dětech. Potřebovali jsme se dostat z Čenkovic do Prahy, ale autobusem z Čenkovic do Lanškrouna (1. spoj) jsme se nedostali nikam. Na té zkušenosti jsem zjistil, že situace je mnohem, mnohem horší než, co mi o tamním dění vyprávěli místní. Situace je natolik zlá, že jsem se rozhodl - z čiré frustrace - napsat tento veřejný dopis dvěma lidem, kteří by za tuto kauzu měli nést nějakou zodpovědnost. Myslím, že kromě nutnosti akutního řešení tamní situace je tu i obrovská možnost poučení pro jiné regiony. 

číst více