Praha - Gdaňsk - Praha: autem 866 Kč, letadlem 978 Kč, vlakem: 2244 Kč (33. díl seriálu o car-free životě)

13. 03. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

České dráhy zavedly novou linku na sever Polska. Chtěl jsem si koupit jízdenku do Gdaňsku. Když jsem viděl jejich cenu, zhořkl mi úsměv. Když jsem si ji pak porovnal s náklady na cestu autem a letadlem, zhořkl mi ještě víc. 

Masívní re-KLAM-a tvrdila, že jízdenky budou od 742 Kč. (Jedna se o klasickou marketingovou manipulaci: A) Předložku "od" mysl nevnímá a vidí pouze částku, kterou si spojí s produktem. B) Přestože vlak je "marketován" našincům, jedná se o cenu za jednosměrnou jízdenku. Valná většina bude ale muset zaplatit dvojnásob).  

Chtěl jsem pořídit jízdenku Praha - Gdaňsk - Praha pro tři lidi - 1 dospělý, 2 senioři, přelom dubna/května 25, tedy 6 týdnů do odjezdu a za 3 dny zpět. Tj. - dva staří lidé se slevou a jeden dospělý, relativně dlouho dopředu. Nejnižší cena v eshopu ČD byla 6732,- tam a zpět za všechny. Tj. byly tam i časy, které byly násobně dražší. 

Na vlak mi to přišlo moc. Navíc, od nás z domova (Praha-Komořany) je to do Gdaňsku vlakem nějakých 10 hodin cesty. Cena tam i zpět na jednoho je 2244 Kč.

Spočítal jsem si cenu paliva (naším) autem - vyšla mě na 2600 Kč tam a zpět, čas srovnatelný. Náklady na jednoho 866 Kč

No a pak jsem se podíval na Ryanair a nejlevnější lety v našem časovém rozmezí stojí 978 Kč na jednoho.

V tomto seriálu o podobných absurditách píšu opakovaně. 

Veřejná doprava v našem dnešním "laissez faire" kapitalismu (pod taktovkou pravicových vlád) už není veřejná služby, ale "byznysový produkt". Cenotvorba je v těchto firmách striktně extrakční. Cestující nejsou lidé, kterým ČD a další vlakové společnosti, operující na českých kolejích, slouží. Lidé jsou pro tyto firmy "klienty", chodícími peněženkami, prostě zdroji zisku. Cílem je z těchto chodících peněženek vytahat co nejvíc. Tento model přinesl na české železnice Leo Express, méně agresivně ho praktikuje i Regiojet a je to něco, co známe nejvíc právě od aerolinek. Manipulativní marketing a ještě víc pak manipulativní algoritmy jsou zde naprostým základem pro extrakci zisku, což je hlavním cílem těchto společností. České dráhy tyhle levárny do nedávna nepoužívaly nebo velmi omezeně. Dnes je používají v plné palbě.  

V době klimatického rozvratu je naprosto alarmující to, že lítání je za hubičku, zatímco cestování vlakem je buď pouze pro bohaté nebo je tak složité, nespolehlivé, nepohodlné nebo dokonce neexistující, že ani nikoho nenapadne, že by jel vlakem. Prostě letí letadlem. No řekněte! Znáte někoho, kdo by jezdil vlakem z Prahy do Barcelony, Paříže, Bělehradu, Moskvy nebo Instanbulu? V Evropě absurdní představa. 

V Číně, Japonsku nebo Rusku je to přitom naprosto normální. Mimochodem, to jsou tři případy zemí, kde je veřejná doprava ještě službou, ne byznysem sloužící k extrakci zisku. Vlaková doprava na střední i dlouhé vzdálenosti je v těchto zemích frekventovaná, cenově dostupná, 100% spolehlivá a navíc často i super rychlá. Především v Číně bere rozmach rychlovlaků dech. Už jsem tu psal o tom, že během našeho cestování po Japonsku jsme zažili maximálně 18 sekund zpoždění. Během 20 tisíc km na ruské železnici bylo celkové zpoždění 0 minut. Ceny miniaturní. 

V době klimatického rozvratu je naprosto alarmující to, že lítání je za hubičku, zatímco cestování vlakem je buď pouze pro bohaté nebo je tak složité, nespolehlivé, nepohodlné nebo dokonce neexistující, že ani nikoho nenapadne, že by jel vlakem. A hlavně, že se tomu nikdo nediví, v Evropě o tom neexistuje žádná diskuze. 

V Evropě se poslední roky posílají peníze zbrojařským korporacím a vypadá to, že tento trend bude sílit. Veřejná doprava proto nepatří mezi priority. Důsledky toho, že evropští politici posílají peníze zbrojařským korporacím a ne na rozvoj veřejné dopravy, zdravotnictví, školství, sociálního systému,... jsou v Evropě vidět a cítit na každém kroku.

Stále častěji je slyšet, že Evropa se vrací tam, kde byla před rokem 1500 (Předtím než evropské elity vytěžily a vykradly všechny ostatní kontinenty - o čemž mistrně pojednává kniha Propast). Zdá se, že se nevyhnutelně vracíme do kontextu zaostalého, zchudlého kontinentu zmítaného vleklými spory a válkami, jehož kultura a vliv nesahá zbytku světa ani po kotníky. K předním kritikům současného evropského válečného běsnění, astronomických zisků zbrojařských korporací, podpory genocid snědých lidí (mimo prostor Západu), obecné koroze morálních hodnot a lidství patří třeba řecký ekonom Janis varufakis. 

Dokázali bychom se tomu postavit? Nezdá se mi. Já osobně se s tím ale smířit nehodlám, a tak se tomu aspoň divím, kudy chodím. I zde na tomto blogu. 

__________________