Život bez odpadu

Tento blog patří do seriálu o carfree životě, neboť vypráví o jedné 700 km dlouhé cestě, kterou se nám s dětmi podařilo překonat - z větší části - veřejnou dopravou. Daleko víc je to ale příběh o jedné z velkých absurdit moderní doby, kdy zástupy turistů ze zemí bohaté části světa jezdí pozorovat poslední zbytky přírody, které na Zemi ještě zbývají. Člověk se považuje za cosi odděleného od přírody. Na jedné straně dělá maximum proto, aby přírodu vytěžil a tedy zničil, na druhé straně jezdí (jako turista) její zbytky pozorovat. My se, v rámci našeho pobytu v Ománu, vydali do vyhlášené želví rezervace. Přečtěte si, jak to dopadlo. Foto: V Ománu jsme byli v roce 2016, kdy byly naše dcery ještě malé. Byly doslovným magnetem pro místní, kteří se s nimi chtěli neustále fotit :-).  

číst více

Objevil jsem další nádhernou firmu jménem Lemniskáta - další příklad podnikání do doby po kolapsu konzumní civilizace. O tom, jak fungují a také o životě jako takovém jsme si povídali s jejich ředitelkou Vlastou Urbanovou. Zaposlouchejte se. 

číst více

Podívejte se na další dva příklady tržišť - tj. ekonomické demokracie, kdy místní prodávají místním bez korporátních překupníků a překážek od státních úředníků. Podívejte se na další dva příklady míst a způsobů, jak se dostat ke skutečnému, místnímu, čerstvému jídlu bez toxických jednorázových obalů za sousedské ceny. První je arménský Jerevan, druhý gruzínské Kutaisi.

číst více

Posílám dnes "Zprávy ze života #75" jako nekrolog Bezobalu. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

číst více

Mrkněte na pár fotek z 1. ročníku Zero waste festivalu v Písku. Pro mě bylo mimo-řádně inspirativní vidět, co se může stát, když se pár místních lidí a organizací spojí.To hlavní, co co bychom měli dělat, pokud chceme žitelnou budoucnost - je žít tam, kde bydlíme a se sousedy se co možná nejvíc propojovat. Písek je jedním z míst, kde se tohle daří. Mimochodem v Písku je BEZ - jeden z prvních spolkových obchodů s jídlem (vlastněný svými zákazníky). Festival vznikl pod vedením Voda a zeleň v Písku.

číst více

Toto byl můj nákup před-minulý týden v Obživě. Odhadem 35 kg v batohu, 10 kg v tašce. Cesta z domova do Obživy trvá přes hodinu: bus, tram, tram. Nákup a cesta zpět, dohromady přes tři hodiny. Stejné je to u nás s trhem - nejbližší máme jednou za týden, v sobotu na Výtoni. O víkendu je to hoďka tam a hoďka sem. 

číst více

Byl jsem dnes na srazu českých bezobalových obchodů. 
Bylo pro mě mimo-řádně silné vidět tváře za všemi těmi jmény, které jsem dodneška znal jen z netu a vyprávění. Cítím obrovské nutkání o tom napsat pár řádků a říct vám, že bezobaly existují, a že většině se v covidu nedaří vůbec dobře - tj. potřebují naši pomoc - v případě, že tento fenomén v naší společnosti i nadále chceme. 

číst více

Toto je druhá část dvou-dílného seriálu věnovaného skutečným příčinám a řešení non-stop rostoucího množství (nejenom plastového) odpadu. V prvním díle jsme se věnovali především popisu rozsahu tohoto problému. Dnes se chci zaměřit na otázku, kdo za to (skutečně) může a jaká jsou opravdová řešení. Musím říct, že otázka zodpovědnosti pro mě byla doslova oči-otevírající. Dozvěděl jsem se o tom, co mi dlouho vrtalo hlavou: Jak se stalo to, že většina Čechů dnes považuje třídění odpadů za ochranu přírody (= nic jiného není třeba dělat) a snižování množství odpadů nikdo nepožaduje (foto zdroj). Je to opět obsáhlé čtení, a tak si na to najděte klidnou chvíli, uvařte si kafčo/čaj a proklikejte si i zdroje. 

číst více

V roce 2016 jsme vydali náš, zatím nepřekonaný bestseller, Domácnost bez odpadu a začali se vážně zabývat dopadem našeho nakladatelství na přírodu a lidské zdraví. Doma fungujeme už léta jako "zero-waste domácnost" (např. zde nebo zde). 
Právě jsem odeslal poslední balíček komentářů tiskového pdf-ka mé nové knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, kde jsem zpracovával i téma (plastového) odpadu. Přestože se tomu léta věnuji, bylo to pro mě natolik oči-otevírající, že jsem tu část vzal a upravil jí do formy dvoudílného blogu, v kterém chci ukázat především to, jak se byznysu podařilo přenést zodpovědnost za to šílené a navíc ještě non-stop rostoucí množství (plastového) odpadu a s tím spojené škody na nás občany. Chci tak ukázat, jak se stalo to, že korporace chrlí rok od roku víc a víc odpadu a my následně část těchto odpadků poslušně nosíme a třídíme do barevných popelnic a většina si zcela absurdně myslíme, že tím zachraňujeme planetu. Přitom to celé byla bouda jako hrom, kterou jsme spolkli i s navijákem. 
Toto je první část, druhá je zde. Je to obsáhlé čtení, a tak si na to vyhraďte klidnou chvíli, uvařte si čaj/kafe a v klidu se začtěte. 
Moc vás prosím o dvě věci: Zaprvé ničemu, co tu píšu, nevěřte a vše si sami ověřte - v textu najdete množství zdrojů. Zadruhé, bude-li to oči-otevírající i pro vás, sdílejte oba díly, co vám budou síly stačit, ať se ta informace dostane, kam se dostat má. Díky vám za to. 

číst více

V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

číst více