Naše letošní studijní cesta a můj vztah k CO2

Zdravím z Melbourne. 9.1. - 12.4. jsme na cestě po třech, pěti zemích.
V tomto blogu chci vysvětlit, co má tahle cesta za cíl a jak můžu - jako relativně ekologicky smýšlející člověk - v roce 2019 ještě vůbec lítat.  
To první se mi osvědčilo proto, že pak mě občas někdo propojí s někým na místě (např. vloni v Atlasu) a to druhé pro případ, že by mě chtěl někdo kritizovat za to, že lítáme letadlama (tak, ať k tomu máte potřebný kontext). 

Proč tedy? Tak jako řidič toho bez autobusu nebo bez auta moc nenařídí nebo filmař bez kamery a počítače může o filmu tak akorát vyprávět, já potřebuji párkrát do roka odjet od své kultury za projekty a/nebo společenstvími, které ukazují, jak i ve zglobalizovaném, tržním prostředí fungovat lidsky, ohleduplně a tedy udržitelně. 

V zimě jezdíme už několik let všichni čtyři i s dětmi, obvykle na šest týdnů. Vzhledem k tomu, že jsme letos ale vyrazili do mega-dálky, rozhodli jsme se jet na tři měsíce. K tomu jet na takhle dlouho nás ispirovali naši holandští kamarádi (i když ti jeli na rok a pojali to jako prázdniny). Pro nás je to cesta pracovní. Děti dostaly práci pro svou školu a my s Petrou si vezeme každý svůj komp. Většina dní tak na těchto cestách vypadá dost jako doma, jen s tím rozdílem, že jsme 24/7 spolu, jsme mnohem víc venku a víc výletíme a samozřejmě, že i kulisy jsou jiné. 

Zde je náš letošní plán a důvody... 

Vietnam

Z Vietnamu jsme se odjeli předevčírem ráno. Hlavním důvodem zastávky v Saigonu bylo to, že Valentýna mívá v zimě často rýmu a já neměl odvahu jí vláčet celou cestu na jeden zátah. Ve Vietnamu jsem byl zvědavý na jejich mix kapitalismu a komunismu, chtěl jsem se podívat do saigonského muzea války a aspoň trochu pocítit, jaké je to v zemi odkud přišlo do Československa a do Česka tolik lidí. Nakonec jsme tam hned první den zažili jednu strašidelnou nehodu, sesbírali hromady mini-postřehů a ano - Valentýna se vyléčila z rýmy. Celkově jsem z těh pár dní tam měl pocit jako z Číny... kromě krásné přírody, nádherných tradic, to nejhorší z kapitalismu i komunismu mixlý do jednoho bizarního systému...

Výhled z našeho okna v Saigonu. Vietnamská, podobně jako čínská města se mění před očima. Horní 1% místních žije vlastně dost stejně jako horní 1% kdekoli jinde na planetě.

Singapur 

V Singapuru jsme strávili všeho všudy sedm hodin cestou do Melbourne a nakonec jsme se rozhodli je strávit na letišti. Důvody byly dva. Zaprvé venku lilo jako z konve a za druhé jsme našli doporučení kultovního, vloni zesnulého šéfkuchaře Anthony Bourdaina, který prohlašoval, že nejlepší jídlo v celém Singapuru najdete v jedné ze dvou kantýn pro zaměstnance otevřených i veřejnosti, ale "skrytých před ostatními" uprostřed spletě parkovišť. Jednu jsme našli (podle těchto instrukcí) a byl to mega-zážitek. Vzpomínal jsem tam na kantýnu v nemocnici Motol a také na naší školní jídelnu a chtělo se mi střídavě smát a střídavě brečet. Říkal jsem si, jak je možné, že v jednom místě můžete mít kantýnu á la 20 levných malých etno-restaurací vařících z těch nejčerstvějších surovin thajskou, japonskou, indickou, korejskou, západní, italskou,... you name it ... kuchyni, zatímco v jiném (např. našem) místě dostanete na výběr tak akorát mezi holandským řízkem s kaší a kousky masa s uhem a knedlíky. Jak to??

Moment radosti: Našli jsme Bourdainovu kantýnu :-)

Austrálie 

Dnes jsem se v Melbourne nadchl z tržnice ve čtvrti Dandenong, kde bydlíme - až tak, že jsem to tam celý nafotil a zítra z toho sepíšu mini-reportáž na blog Slušné firmy. V pondělí se v Hurstbridge, kousek od Melbourne, pouštíme do práce na farmě (celkem 10 dní). I v Austrálii samozřejmě padají teplotní rekordy a já jsem zvědavý, jaké to bude kydat krávy v 45°C. Před pár lety jsme v Ománu ve 42°C lezli jako mouchy. Chci ten "zážitek" zprostředkovat mým dětem, neboť teploty nad 40 budou jejich téměř jistá budoucnost, ale samozřejmě jsem na nás zvědavý... Jinak se tu chci dozvědět něco o místním ekologickém zemědělství a hospodaření v podmínkách australského jihu v době klimatických změn. V Gosfordu, kousek nad Sydney máme zkraje února na tři týdny vyměněný dům Home exchange. Na několik dní tam za námi přijede můj kamarád Michal z Brisbane, kterého zmiňuji v tomto článku a s kterým plánujeme natočit několik videocastů na téma vlivu moderních technologií na lidské zdraví. V mém okolí ví o tomto tématu bezkonkurenčně nejvíc. V Sydney máme rodinu - sestřenici, bratrance, tetu s rodinou, a tak se moc těšíme, že pobudeme i s nimi. Jsem zvědavý na emancipaci Aboridžinců, na místní klimatické hnutí (Jejich premiér Scott Morrison nedávno prohlásil: “Na globální klimatické konference a všechny tyhle nesmysly nejsou peníze.” vs. místní klimatické protesty, zajímají mě samozřejmě plasty, téma uprchlictví a imigrace, chtěl bych navštívit nějaké B Corp v oblasti, případně Montessori školy (ty zatím hledám). Pracovně plánuji v Gosfordu dokončit semi-finální editaci mé nové knihy. 

Samoa

Na Samou jedeme 21. února. Máme v rámci helpx učit :-) jednu místní rodinu zavařovat výpěstky z jich zahrady. Hlavně ale Samoa patří mezi společnosti, kde my je (mnohem) víc než . Tradice jsou tam víc než individuální radovánky. Je to jedno z míst, kde se podle všeho ještě žije dobrý život tak, jak si ho já definuji. Hluboké kořeny tam má křesťanství... v tomto ohledu čekám návrat do naší dávné minulosti. Obecně tam jedu jako "jedno velký ucho s ostře ořezanou tužkou a zápisníkem". Kromě zkoumání společnosti jsem zvědavý na jejich ekologické zemědělsví, problém místní obezity a dopady změny klimatu (viz tzv. klimatická genocida). Péťa pracuje na projektu kuchařky a já myslím, že hlavně na Samoi může sesbírat nejvíc studijního materiálu.

Nový Zéland 

Nový Zéland je pro mě zatím "Wonderland". Otázek si vezu víc než zvládnu položit. V půlce března máme přijet do Aucklandu. Týden máme být ve Wellingtonu u kamarádů v rámci Home Exchange, pak se chceme nějak po zemi dostat zpět do Aucklandu odkud se vracíme. Přál bych si, aby těch cca 14 dní mezi Wellingtonem a Aucklandem bylo na této cestě prázdninami. Uvidíme. Na Novém Zélandu mě zajímá především fenomén zkupování pozemků světovými miliardáři (zde), fungování jejich předsedkyně vlády Jacindy Ardern a celkově jejich demokracie, otázka uprchlictví, správa přírody, např. ochrana Kiwi nebo to jak funguje veřejný prostor a jak probíhá emancipace Maorů,…  Stejně jako v Austrálii, chci navštívit nějaké B Corp a Montessori. 

Hong Kong

V Hong Kongu a Macau jsme byli naposledy před 15 lety, jsem moc zvědavý na pronikání vlivů Číny. Máme tam strávit jen čtyři dny před cestou domů. 

Pokud by vás zajímaly nějaké moje instatntní foto-postřehy z cesty, Valentýna je dává na Instagram. Pokud mě něco mega-nadchne, napíšu o tom na Facebook. Možná pošlu Zprávy ze života. Videa s Michalem a s mými dětmi (plánuji se jich cestou vyptávat na různé věci) budou na mém Youtube

K čemu tyto cesty slouží

Jak stárnu, zjišťuji, že nejpřirozeněji se mi svět chápe a také vysvětluje na vlastních prožitcích, ne na tom, co si někde přečtu, co někde slyším nebo shlédnu. Moje knihy, články, přednášky, workshopy, videa,... veškerá ostatní práce na těchto prožitcích stojí. Bez mých cest by nebyla Slušná firma ani Svoboda v práci, naše KPZka, nezapojil bych se do Obživy a tak dál. Loňská cesta do Ceuty nebo předloňská na Okinawu mi pomohly pospojovat některé body jako máloco. Kromě toho jsem si sepsal 25 dalších důvodů, proč na tyto cesty s celou rodinou (zatím) jezdíme. Na prvním místě je to pouto rodiny (o tom vydáváme knihu), na druhém odpočinek od ranního vstávání do školy, které mě i mé děti ničí jako máloco (viz např. zde). Kdo mě znáte, víte, že na otázku: "Kdybyste mohli v životě změnit jednu věc, která by zásadně změnila váš život směrem, kterým si přejete, co by to bylo?" odpovídám: "Změnil bych začátek školy svých dětí na 8.30 - 9.00." Bohužel je to škola státní a já na takovou změnu nemám kompetence :-(. 

A co to CO2?

Každá věc něco stojí. Žijeme v době hříšně nebo spíš trestuhodně levných letenek, neboť ničení přírodí a kvality lidského života se do nich (zatím) nezapočítává. Tj. kromě ceny letenek a dalších nákladů na cestu je třeba započítat především CO2  a další aspekty vlivu cestování na přírodu a ostatní lidi. Osobně se raduji, že se zvyšujícím se povědomím o ekologické krizi se zvyšuje i vědomí toho, že letecká doprava patří mezi důležité viníky katastrofálního oteplování planety. Protože do letadel občas lezu, dostávám kritiku - viz např. tato od Adély: 

Bacha na obětní beránky

Jak jsem psal, raduji se, že si začínáme uvědomovat, že každá naše aktivita má nějaký dopad. K létaní chci říct dvě věci: Zaprvé si myslím, že je třeba si dát bacha na populární fenomén "obětních beránků". Mezi příklady obětních beránků doby a naší části světa patří pro někoho Babiš nebo Zeman, pro jiné tzv. Pražská kavárna, pro další třeba stát nebo korporace, pro mnohé třeba plasty. Mám pocit, že i letecká doprava se do stáda těch vinných beránků přidala. A to právem... reklamní masáž exotickými dovolenými, eurovíkendy za hubičku, mega-přelétávání korporátních zaměstnanců nebo úředníků sem a tam, letecká doprava fungující jako autobus jak je tomu např. v USA, mega-rozmach nízkonákladovek (a nše nepochopení, kdo ty letenky za hubičku ve skutečnosti platí), stejně tak rozmach přeprodejců á la KIWI,... to všechno se bude muset změnit a čím dřív se to změní, tím lépe. Na první místě bude třeba začít započítávat do ceny letenky její komplet cenu.  

Chápat život v celku

Za nejpodstatnější považuji posuzovat dopad aktivit každého z nás v kontextu života v celku. Tak například - můžeme se zbavit auta (tak jako my před odjezdem). Jsme ale schopní vstávat každé ráno v pět, abychom stihli autobus (pokud náš život vyžaduje každodenní dojíždění)? Zvládne to naše tělo a naše rodina? Budeme schopní pracovat? ... zbyde nám na práci a na naše blízké vůbec nejaká energie? Nebo můžeme třeba zkusit žít 100% zerowaste. Dovedeme si ale přenastavit život tak, abychom se z toho nezbláznili?
Co se mých cest letadlem týče, vidím že bez nich by byl můj profesní i osobní život jiný. Vlastně nevím, kdo bych bez cestování byl. Alespoň zatím se mi to tak jeví. Rok od roku lítám míň a míň rád. Jenomže, jak už bylo řečeno, žiji v době a části světa, kdy je létání a cestování zatím trestuhodně dostupné. A já už v mnoha oblastech mého života vyzkoušel tolik extrémních poloh, abych se nakonec vrátil někam do středu. Co se letadel týče, mám to momentálně tak, na "dovolenou" už nelétám, jen za prací. Létám jen pokud to jinak nedokážu a bedlivě sleduji, jaký mají moje cesty přínos - co z nich přivezu pro ostatní. Kromě toho - a to považuji za podstatné - jsem si svůj život nastavil tak, aby měl ekologickou stopu minimální. Zde je pár příkladů: 

Jak to děláme doma, aby naše eko-stopa byla co nejnižší

- Nekupujeme tropické ovoce a vlastně nekupujeme na denní bázi prakticky nic, co by k nám přiletělo letadlem nebo lodí. Děti šatíme převážně z druhé ruky. Prakticky nechodíme do supermarketu (Já vůbec, Petra minimálně. Počítáme, že s rozmachem Obživy budeme zpět na 100%). 
- Zbavili jsme se auta. Chodíme pěšky, jezdíme na kole, MHD, vlakem, busem, podle toho, co se nám jeví nejvhodnější. 
- Máme jen dvě děti, které vedeme ke skromnosti.
- Doma přes zimu topíme většinu času pouze vařením, teplotu máme okolo 18 stupňů. V létě neklimatizujeme.
- Pereme zpravidla na 40 °C v přípravku, který si připravujeme ze sody a mýdla. 
- Prádlo sušíme ne venku, bez sušičky.
- Nádobí většinu roku myju nad kýblem s minimální spotřebou vody, bez saponátů, bez elektřiny. Vodou zalívám zahradu. Ve sprše máme úsporné kroužky.
- Jíme z 99% jídlo z české ekoprodukce, bez jednorázových obalů.
- Jím prakticky jen bezmasá jídla.
- Za život jsem nasázel desítky stromů a do sázení stromů se letos hodlám znovu opřít. Průměrný evropský strom spolyká za svůj život tunu CO2 vs. jeden let za oceán, který splodí 1,5 CO2.
- Seknul jsem se zimníma radovánkama v parcích (zde). Kromě ski -, nechodím do shopping-, fun-, aqua- ani jiných parků, které jsou továrnami na CO2.
- Hlavně se ale přes mé a naše knihy, blogy a jiná média snažím svoje experimenty a postřehy sdílet a podle ohlasů vím, že to je pár lidem k užitku. 

V čem ještě čisté svědomí nemám

Bydlíme v neekologickém domě, který je nastaven na maximální spotřebu (např. vytápění a osvětlení společných prostor, nakupovaná udržba,..). Jedeme ze 100% na fosilní energii. Vlastníme psa, kterému vaříme z vnitřností, které 2x ročně kupujeme v jatkách a pak uchováváme v mrazáku - tj. podporujeme svým způsobem masný průmysl. A také vím, že naše knihy mohou být ještě víc eko než jsou (viz Zbytečně neškodit). Děláme na tom. 

Tak to je vše. Pokud máte někdo tip na cokoliv v oblasti Sydney, na Samoi, na severním ostrově Nového Zélandu nebo v Hong Kongu, sem s ním. A pokud mě chcete někdo kritizovat za CO2, prosím, aby mě kritizovali pouze ti, kteří si předtím zametli před vlastním prahem a vzali v potaz celý kontext. Nebo mi vymyslete jiný povolání. Díky!