• O blikaJící přístroJové desce aneb když tělo řekne NE

    Když jsme byli malí, dospělý svět po nás požadoval, abychom byli hodní a abychom nezlobili. Když jsme "tuto hru" odmítali hrát, hrozili nám nepřijetím. To nás samozřejmě děsilo. Pro dítě není nic horšího! A tak jsme se snažili být hodní (přijetí) a ne-zlo-bit. Tak dlouho jsme se snažili, až jsme přestali slyšet sebe a začali místo toho poslouchat druhé. Odřízli jsme se od svých pocitů, které jsou oním kompasem, který nám říká, co je správně a co špatně, co je pravda a co lež, komu věřit a komu ne nebo kdy už máme dost. Většina dospělých tak dnes své tělo neslyší, nerozumí svým pocitům. Proto si neumí stanovit své hranice a ohlídat si vlastní míru... bohužel příliš často až tak, že smrtelně onemocní. O tom, jak tento mechanismus funguje a co s tím, je tato kniha. V tomto blogu si přečtěte mojí předmluvu, ve které se snažím vysvětlit v čem je právě tato kniha speciální.  

    číst více
  • Dopad našeho knižního snažení: Co děláme proto, abychom co nejvíc prospěli, co nejméně ublížili a jak jsme se stali partnerem Hnutí duha

    Máme za sebou s Peoplecommem druhý rok na cestě k vizi nejekologičtějších tištěných knih v Evropě, druhý rok s 1% pro planetu. V tomto článku chci říct, co se nám v tom podařilo a jak jsme se stali partnery Hnutí duha

    číst více
  • Sami uprostřed cizích lidí: Úvod ke knize DRŽTE SI SVÉ DĚTI

    "To hlavní, co můžete dát vašim dětem je vaše štěstí a pohoda." 
    "Abyste vychovali zdravé dítě, potřebujete 2,75 dospělého, kteří budou fyzicky i psychicky přítomní." 
    "Když nezvoráte první dva roky výchovy, můžete si chvíli odpočinout. Když je zvoráte, čekají vás desítky let snah o nápravu." 
    Toto jsou jen tři příklady myšlenek Gábora Matého (více např ve videu v úvodu), kterému jsme právě vydali v češtině dvě z jeho knih: Když tělo řekne NE a Držte si své děti. Knihy nalezntete i ve dvou cenově zvýhodněných balíčcích Gábor Maté (Držte si své děti & Když tělo řekne NE) a Vztahy a rodičovství postavené na citovém poutu (Držte si své děti & Budování citového pouta). 
    A já mám na vás dvě prosby. Knihy jsou dalším krokem k naplnění naší vize nejekologičtějších tištěných knih v Evropě: Od roku 2016 tiskneme na recyklovaný papír, přírodními barvami, šijeme, nelepíme, snížili jsme počet barev, sjednotili jsme formát, aby bylo co nejméně odpadu, CO2, vody a škodlivin. Nyní jsme zkusili novou formu připevňování obálky ke knize. Moc vás prosíme o zpětnou vazbu - a to, jak první dojem tak i po čase, jaký z toho máte pocit a jak to drží.
    Druhou prosbou je to, abyste nám pomohli obě knihy rozšířit mezi lidi. Gábor Maté přináší na mnohá témata zcela revoluční pohled a ve světě je vidět, jak jeho myšlenky pomáhají léčit, napravovat mezilidské vztahy, zlepšovat život.
    V tomto blogu si přečtěte předmluvu, kterou jsem napsal ke knize Držte si své děti. V textu se snažím se vysvětlit proč bych si přál, aby si právě tuto knihu přečetl každý rodič. Je to samozřejmě bláhové přání. Kdyby se tak ale stalo, naše společnost by se musela proměnit od základu. V to věřím. 

    číst více
  • Obživa, moje velká naděje na to, jak se dostat zpátky k jídlu a lidem se rozjela. Podívejte se, jak to tam vypadá a řekněte o ní ostatním, prosím.


    Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde
    Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

    číst více
  • Epidemie obezity, enkláva křesťanů uprostřed oceánu a korálový ráj bez korálů: Jak se žije na Samoi

    Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

    číst více
  • Naše australská zkušenost s HELPx jako cesta, jak propojit lidi, jak cestovat a učit se

    V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
    Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
    Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
    Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

    číst více
  • Naše letošní studijní cesta a můj vztah k CO2

    Zdravím z Melbourne. 9.1. - 12.4. jsme na cestě po třech, pěti zemích.
    V tomto blogu chci vysvětlit, co má tahle cesta za cíl a jak můžu - jako relativně ekologicky smýšlející člověk - v roce 2019 ještě vůbec lítat.  
    To první se mi osvědčilo proto, že pak mě občas někdo propojí s někým na místě (např. vloni v Atlasu) a to druhé pro případ, že by mě chtěl někdo kritizovat za to, že lítáme letadlama (tak, ať k tomu máte potřebný kontext). 

    číst více
  • 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči

    Tak jako jsem si koncem roku zvykl slavit Vánoce nebo Silvestra, už pár let sedám v tomhle období ke kompu, abych si sepsal to nejzajímavější z roku, který skončil. Zde je mých top dvaadvacet AHA roku 2018. Zde 2017, 2016 zde a 2014 zde

    číst více
  • O svobodě, zodpovědnosti, marketingu, online závislostech, leadershipu, KPZ-ce, chudobě, historii moderní firmy a další přednášky aneb The Best of 2018 mého přednášení :-)


    Plánoval jsem letos zůstat zalezlý, abych dopsal knihu, kterou jsem posledních pět let rešešoval. Samotného mě překvapilo, jak jsem si tyto své hranice (zase) nedokázal udržet. Vysvětluju si to tak, že mě vychovali jako hodné dítě, pro které je schopnost stanovení si NE holt slabinou.
    A tak jsem, svým předsevzetím navzdory, mluvil letos o všem možným. Do tohoto blogu jsem vybral to co mě nejvíc bavilo. Najdete tu přednášky o chudobě, o marketingu bez manipulace, o svobodě, zodpovědnosti, o naší KPZce nebo o tom, jak náš dnešní svět ovlivnilo to, co se stalo v letech 1939 - 1952 nebo dokonce mezi lety 1000 - 1300. Když byste se chtěli do něčeho zaposlouchat, ať víte, kam se podívat. Jinak mnoho dalších monologů i dialogů najdete na mém youtube kanále. 

    číst více
  • Dělám, co můžu aneb 21 věcí, které můžeme dělat v Česku a na Slovensku v době ekologické a sociální krize

    Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé chrstne na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: “Co blbneš, vždyť to nemá cenu!” Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: “Dělám, co můžu.” viz Příručka kolibříka

    číst více