Dvě mouky Aneb proč jsou pesticidové, rakovinotvorné potraviny levnější než ty zdravé

30. 03. 2026, TOMÁŠ HAJZLER

Včera v Billa mě zaujalo, že 1 kg pšeničné hladké mouky BIO stálo 38 Kč. V eshopu PROBIO, která mouku pro Billu mele a balí stojí dokonce 58 Kč. A vedlo toho ta "normální" CHEMO-pesticidová je za 12 Kč/kg. V Penny, které má stejné vlastníky stojí chemo pšeničná mouka dokonce 9,90 Kč za 1 kg. Nepřestává mě fascinovat, že víc ingrediencí znamená často značně nižší cenu, tj. že přidávání toxických jedů potravinu paradoxně zlevňují. 

Fascinuje mě i to, že nadnárodní korporace dokáže místní firmu zmáčknout natolik, že jim za zboží zaplatí třeba 1/2 nebo míň ceny, která by byla férová a pro udržení té místní firmy potřebná. 

Málokdo z nás se zamyslí nad tím, že peníze utracené u nadnárodní korporací mizí v daňových rájích, jsou odsávány z míst, kde jsou utraceny (viz fenomén WalMartu). Nedochází nám, že nakupování u nadnárodních korporací přispívají k chudnutí nás běžných lidí, k rozvratu demokracie, vzestupu totality a ještě větší moci mocných nad námi ostatními. 

Je šílené žít v době a v části světa, kde normální jídlo jsou p-otraviny, které úplně normálně obsahují pesticidy, mikroplasty, věčné a jiné přidané chemikálie. Je šílené, že je to legální, a že proti tomu nikdo neprotestuje. Je šílené, že tyto přísady nemusí být uváděny jako součást složení potravin. Je šílené, že když náhodou jídlo toxické jedy neobsahuje, je zpravidla dražší a korporace na něho dělají speciální reklamu. Je šílené, že dovolíme, aby školní a školkové jídelny vařily z p-otravin, které obsahují jedy. 

Myslím, že naši potomci budou jednou na dnešní dobu vzpomínat jako na "velkou dobu temna" - ať už na to, že jsme pěstovali jídlo tak, že na něj stříkáme jedy tak, že to toxické dokonce dotujeme ze společných peněz, aby bylo násobně levnější než to zdravé nebo to, že dotujeme nadnárodní korporace tak, aby zmizely místní podniky a mi přišli o demokracii. 

Slovy nesmrtelné Jane Goodall: 

Mohli bychom to změnit, ale to bychom tomu museli rozumět, propojit se a postavit se tomu. 

Líbí se mi, jak k tomu přistoupili v Sonnentoru. Zaposlouchejte se do krátkého vyprávění jejich ředitele o tom, proč Sonnentor neprodává své čaje a bylinky supermarketům: 

Jen zhruba 1-2% spotřebovaných potravin v České republice je vypěstováno bez použití jedů. Je to typický příklad "mytologie normálnosti". Co je časté, považujeme za normální, přestože je to toxické a zabíjí nás to. Přestože nás něco zabíjí, stane se to tak častým, že to přestaneme vidět. Není divu! Výdaje na propagandu a lobbing agro/potravinářského byznysu jsou enormní a neustále rostou. Daňová a dotační politika je zaměřena na podporu obřího agro/potravinářského chemo-průmyslu, zatímco malé, bio-podniky často živoří. Výsledkem je pak to, že biopotraviny jsou u nás předražené nebo dokonce zcela nedostupné. Nejtristnější je, že např. školní jídelny v Česku vaří prakticky unisono z "chemo-" a "ultra-zpracovaných" potravin a naše děti se tak jedům vyhnout de facto nemohou. I to je logické. Žijeme ve společnosti, jejímž cílem je zisk. Na zdravých a šťastných lidech nic nevyděláte. Naopak, nemoc (vedle války) patří k největším zdrojům zisku.

Příklady odvážných v Česku - "Bio je naše cesta". Pesticidové vs. bio-zemědělství, fenomén glyfosátu, lobbing, dotace, daně, pesticidy v naší pitné vodě a všechny další hlavní souvislosti toho, co dnes jíme, jsem rozebral v knize "Dobrý život ve stínu konzumní společnosti". Systém, který toto umožňuje je stručně a srozumitelně popsaný v knize Naše budoucnost je lokální. 

Naší zbraní je vědění. Vědět, jak tento systém funguje je začátek cesty k tomu, abychom vybudovali systém, který bude sloužit lidem a ostatní přírodě (ne oligarchům). 

 __________________