Žijeme ve dvoupatrové společnosti (a nevíme o tom)

05. 04. 2026, TOMÁŠ HAJZLER

Napsal jsem předmluvu k českému vydání k další úžasně důležité knize, která má velký potenciál pomoci nám v orientaci v dnešním světě tak, abychom zase o kus víc zvýšili naši imunitu vůči všudypřítomní manipulaci. Kniha se jmenuje Méně je více a po knize Propast, skutečný příběh rozdělení světa na bohatý sever a chudý jih je to druhý titul z pera úžasného Dr. Jasona Hickela. Kniha by mohla být venku někdy květen/červen '26. Chcete-li, nechte na sebe kontakt a já vám napíšu, až bude kniha k objednání ZDE. 

Velmi zjednodušeně řečeno, žijeme ve společnosti o dvou patrech. To horní si zabrala velmi úzká skupinka lidí, kteří vlastní většinu toho, co je k životu třeba: půdu, vodu, nerostné bohatství, energie, potraviny, bydlení, a nakonec i firmy vyrábějící vše ostatní potřebné. Lidem bydlícím v přízemí z toho moc nepatří. Aby si tyto – k životu nezbytné – věci mohli opatřovat, aby neskončili na ulici a nezemřeli hladem, nemají zpravidla jinou možnost než trávit životy „prodáváním svého času za peníze“ (tomuto prodeji říkáme zaměstnání). 

Do čeho investujeme?

Jsou to obyvatelé horního patra, kdo v dnešním světě rozhodují o tom, do čeho se budou investovat zdroje, které jsme na planetě buď dostali od přírody darem nebo které vznikají naší společnou prací. Žijeme v systému, který musí trvale růst (aby se nezhroutil), a v kterém se navíc soutěží o to, kdo bude nejbohatší a tedy nejmocnější. Proto se investuje do toho, co obyvatelům horního patra zajistí nejvyšší zisk: do zbrojení a válek, do extrakce přírody, fosilního průmyslu, průmyslového zemědělství a velkochovů, průmyslově zpracovaných potravin, „fast/junk foodu“, jednorázovosti, farmaceutického průmyslu ve smyslu stále dražších léků na stále nové diagnózy, do plánovaného zastarávání, rychlé módy, hazardu, tabákového průmyslu, marketingu a re-klam-y, spekulativních kryptoměn, AI nahrazující a kontrolující lidi, lobbingu, zážitkových letů do vesmíru…, prostě do čehokoliv, co vlastníkům přinese další zisky, posílí jejich moc, případně je pro ně rozptýlením nebo radovánkou. Tato úzká skupinka ultrabohatých pak rozhoduje o tom, jaká pracovní místa následně vytvoří pro obyvatele spodního patra, placených tak akorát, aby si mohli dovolit kupovat jejich produkty, ale zároveň aby nemohli přestat vydělávat, tj. směňovat své životy za peníze. 

Neinvestujeme do toho, na čem v životě záleží

Protože o investicích nerozhodujeme my všichni společně, tj. demokraticky, neinvestuje se do toho, na čem v životě záleží a co život zlepšuje. Peníze tudíž nejdou do vyčištění vzduchu, vody a půdy tak, aby byly bez toxických chemikálií, nejdou do ochrany přírody, regenerativního netoxického zemědělství, obnovitelné energie, dostupného bydlení, místních biopotravin, budování místní infrastruktury umožňující dobrý místní život pro rodiny, klidnou výchovu dětí, péči o starší a nemohoucí, nejdou do široce dostupného zdravotnictví, místní ekonomiky plné života, dostupné a frekventované veřejné dopravy, do propojování lidí v místech bydlišť, do moderního a široce dostupného vzdělávání, regenerace krajiny, ochrany přírody a dalších věcí, které umožňují a zlepšují život nás všech a uzdravují nás i Zemi. 

Příběhy, které udržují dvoupatrovou společnost

Aby se tento destruktivní, predátorský, hluboce nespravedlivý a neudržitelný systém nesesypal jako domeček z karet, kontrolují obyvatelé horního patra rovněž veškerá důležitá média a vrážejí astronomické sumy do „šíření mýtů“, které drží všechny ostatní v „zotročení“. Tvrdí například, že člověk je sobecký, na sebe zaměřený tvor, pro něhož je smyslem života boj s ostatními o omezené zdroje, že člověk je oddělený a nadřazený ostatní přírodě, že smyslem lidského života je hromadit majetek a hnát se za „úspěchem“, že člověk má „svobodnou vůli“, a když se bude snažit, může „se dostat do horního patra“, že svět se dělí na demokratický a totalitní a že ten totalitní usiluje o zničení naší demokracie, že bohatnutím nejbohatších zbohatneme všichni, že když se člověku něco nelíbí, může ve volbách „všechno změnit“… a další a další smyšlené příběhy. Ti z horního patra jsou dnes už tak mocní, že si skoupili i politiku a nastavují legislativu tak, aby vyhovovala jejich zájmům, ovládají finanční systém, ale také vzdělávání nebo vědu. Jejich cílem je udržet „narativ“, který „obyvatele zezdola“ drží v poslušnosti a nutí je nakupovat, co si už nedokážou obstarat jinde (neboť život ve spodním patře je stále více komodifikován), nutí je prodávat vlastní čas v jejich firmách, a ještě si myslet, že za tu stále obtížnější situaci si mohou sami. 

Kniha Méně je více

Zjistit, nakolik se realita liší od „mýtů šířených z horního patra“, je osvobozující. Teprve když víme, „kde na mapě se nacházíme“, můžeme udělat první krok za svým cílem. Jason Hickel má onen vzácný dar vidět realitu ve skutečných barvách a má také odvahu ji otevřeně a srozumitelně pojmenovávat. Podobně jako jeho první kniha Propast, patří i Méně je více k oněm jedinečným knihám, které otevírají oči dokořán v tom, jaká je skutečnost, a co jsou jen „lživé mýty sousedů seshora“, jejichž cílem je udržet nás v „krysím závodě“ vydělávání na to, co nám oni nabízejí. 

Kniha Méně je více nás provede historií vzniku „horního patra“, jehož příslušníci si během staletí podrobili přírodu, ženy, celé národy i rasy. Ukáže, jak fakticky funguje náš neviditelný hospodářský systém – kapitalismus. Kromě skvělého nasvícení „matrixu“ však autor v knize naznačuje i cestu ven, směrem ke skutečně demokratické společnosti, v níž se o životně důležitých věcech rozhoduje společně.

Nerůst = co musí přestat růst

Podtitulek knihy zní „Nerůst zachrání svět“. Dovolte mi onen „patvar“ krapet vysvětlit. Přestože se i v naší zemi už skloňuje řadu let, ve většinové společnosti je stále zatím zcela neznámý nebo zcela mylně chápaný jako výzva ke stagnaci a chudobě. Co je to tedy ten nerůst? Tím termínem se označuje nutnost zásadního omezení či ideálně naprostého ukončení investic do toho, co snižuje kvalitu života a ohrožuje naše přežití, tj. do zbrojení a válčení, do plánovaného zastarávání, do fosilního průmyslu, „rychlé módy“, hazardu, tabákového a alkoholového průmyslu, průmyslového zemědělství, do mocenské i komerční propagandy, soukromých tryskáčů a všeho dalšího, co ničí život na Zemi a co vzniklo především z podstaty existence „horního patra“.

V obecném smyslu je nerůst hnutím, jež svým názvem provokuje k úvahám o tom, jak zastavit růst toho, co veškerý život na Zemi zabíjí, a jak naopak zajistit růst toho, co je k udržení a zvyšování kvality života nezbytné. Aby bylo možné přesměrovat prostředky tam, kde jsou z pohledu přežití našeho druhu potřebné, je nutné vymanit se z ekonomické totality udržované obyvateli horního patra a posunout se směrem k ekonomické demokracii. Ostatně, bez ekonomické demokracie je politická demokracie jenom prázdný PR slogan, který se skutečnou demokracií má jen máloco společného. 

Co naopak růst musí 

Na druhou stranu je třeba podporovat růst všeho, co umožňuje dobrý život pro všechny, to znamená investovat do propojování lidí, diplomacie a obrany míru, do ochrany přírody, do toho, aby vzduch, voda a půda byly bez toxických chemikálií, do uzdravování generačních (a národních) traumat, regenerativního zemědělství, místních biopotravin, do podpory drobného místního podnikání, do budování místní infrastruktury umožňující dobrý život pro rodiny, klidnou výchovu dětí, péči o nemohoucí, do dostupného bydlení, místní ekonomiky, veřejné dopravy, do regenerace krajiny, do obnovování divočiny… Nerůstové hnutí tudíž vyzývá k demokratizaci společnosti tak, abychom o tom, jak nakládat s dary přírody a vším, co vzniklo naší prací, rozhodovali všichni, nikoliv jen čím dál užší skupinka ultrabohatých „z horního patra“.

Anglický spisovatel Herbert George Wells už před sto lety napsal, že „civilizace běží závod mezi vzděláním a katastrofou“. Tato kniha vznikla v časech, kdy nám katastrofa buší na dveře stále hlasitěji. Wellsova slova tudíž nebyla nikdy v historii lidstva aktuálnější. 

Mezi knihami, které vydáváme v PeopleCommu, najdete řadu „budíčků“ do dnešní doby. Vedle knihy Méně je více chci zmínit tituly Supí kapitalismus, Budoucnost je nerůst, Naše budoucnost je lokální, Život po pokroku, Dobrý život ve stínu konzumní společnost, Mýtus normálnosti, Propast…, ale i řadu dalších, které pomáháme šířit jiným nakladatelstvím. Věřím, že k pravdě a k (r)evoluci se na prvním místě můžeme právě pročíst. Není mnoho jiných možností, jak se dostat k důležitým souvislostem, než je právě čtení. Proto prosím: čtěme a co nám otevírá oči si nenechávejme pro sebe. V sázce je hodně. Díky!

Tomáš Hajzler
PeopleComm

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.