Vztahy

"To hlavní, co můžete dát vašim dětem je vaše štěstí a pohoda." 
"Abyste vychovali zdravé dítě, potřebujete 2,75 dospělého, kteří budou fyzicky i psychicky přítomní." 
"Když nezvoráte první dva roky výchovy, můžete si chvíli odpočinout. Když je zvoráte, čekají vás desítky let snah o nápravu." 
Toto jsou jen tři příklady myšlenek Gábora Matého (více např ve videu v úvodu), kterému jsme právě vydali v češtině dvě z jeho knih: Když tělo řekne NE a Držte si své děti. Knihy nalezntete i ve dvou cenově zvýhodněných balíčcích Gábor Maté (Držte si své děti & Když tělo řekne NE) a Vztahy a rodičovství postavené na citovém poutu (Držte si své děti & Budování citového pouta). 
A já mám na vás dvě prosby. Knihy jsou dalším krokem k naplnění naší vize nejekologičtějších tištěných knih v Evropě: Od roku 2016 tiskneme na recyklovaný papír, přírodními barvami, šijeme, nelepíme, snížili jsme počet barev, sjednotili jsme formát, aby bylo co nejméně odpadu, CO2, vody a škodlivin. Nyní jsme zkusili novou formu připevňování obálky ke knize. Moc vás prosíme o zpětnou vazbu - a to, jak první dojem tak i po čase, jaký z toho máte pocit a jak to drží.
Druhou prosbou je to, abyste nám pomohli obě knihy rozšířit mezi lidi. Gábor Maté přináší na mnohá témata zcela revoluční pohled a ve světě je vidět, jak jeho myšlenky pomáhají léčit, napravovat mezilidské vztahy, zlepšovat život.
V tomto blogu si přečtěte předmluvu, kterou jsem napsal ke knize Držte si své děti. V textu se snažím se vysvětlit proč bych si přál, aby si právě tuto knihu přečetl každý rodič. Je to samozřejmě bláhové přání. Kdyby se tak ale stalo, naše společnost by se musela proměnit od základu. V to věřím. 

číst více

V tomto blogu se podívejte na mojí přednášku z konference Zero Waste, kde jsem se snažil představit to, jak funguje naše modřanská KPZ-ka. Systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ) patří k mých největších objevům za posledních deset let.
V přednášce vysvětluji, proč jsme se do toho pustili, jak to celé funguje, jaké jsou s tím potíže a divím se, že hnutí KPZ, které k nám přišlo z Japonska a Francie, je v Česku otázkou zhruba jen asi 5000 lidí. Přitom máloco mě osobně změnilo život (směrem k tomu dobrému) tak zásadně jako právě KPZ-ka.

číst více

Koncem roku 2013 jsem na půl roku vypnul internet a zahodil mobil (zde). Před měsícem mě pozvali do Budějovic na místní univerzitu, abych jim povyprávěl o tom, co mě to naučilo. Naučilo mě to opravdu hodně a můj život je díky tomu jiný. Chcete-li, zaposlouchejte se.

číst více

Moudrá píseň. Z roku 1980.
O to, o co v životě jde. V textu je to všechno.

číst více

Sepsal jsem si 20 momentů roku 2017, které mi vzaly dech, které mě zarazily a přinutily mě přemýšlet. Je to takový můj každoroční přechodový rituál. 2016 je zde, 2014 zde.

Došlo mi při tom, že už je to 11 let, co jsem s blogem začínal - vlastně ještě v době, kdy to byl pro většinu lidí "blok". Cítím se v tom tak v našich končinách jako senior, penzista nebo loajální zaměstnanec - podle toho, jak se na to člověk podívá :-).

číst více

Kniha Ve svém živlu: Jak najít svůj důlek: To, v čem jste nejlepší a co máte opravdu rádi patří definitivně k mým letošním objevům.
Ve videu výše vysvětluji v čem je tato kniha pozoruhodná a také to, jak jsme k ní přišli.

číst více

Jedním z lidí, kteří mi bez nadsázky změnili život je John Gottman. Nadchla mě jeho schopnost na základě pětiminutové konverzace odhadnout, zda se vztah dvou lidí rozpadne nebo vydrží. Zamiloval jsem se do jeho výzkumů. Zapadalo mi to do sebe jako puzzle. Od té doby se přes deset let v našich končinách ptám, kdo ho zná. 99% lidí kroutí hlavou a přitom se už i každé druhé české manželství rozpadá. Letos na podzim se změnilo, neboť v češtině nyní existuje Gottmanova nejlepší kniha: Sedm principů spokojeného manželství.

číst více

Umřel mi kamarád (na fotce). Minulý čtvrtek (1.5.). Nečekaně. Bolí to. Logicky. Byl to jeden z mých nejbližších lidí. Pohřeb je zítra - v pondělí (5.5. v 11.00). Chci tam být. Vlastně nechci. MUSÍM. Nemůžu se nerozloučit. Jenomže kamarád žil v Moskvě a rozloučení se koná tam. Letenky jsou, jenomže já se svým občanstvím potřebuji pro cestu do Ruska už pár let razítko úředníků. Nejrychlejší (a samozřejmě též hyperdrahá) možnost to odkývnutí získat, je najmout si na to specializovanou agenturu s potřebnými konexemi. Překvapilo mě, kolik lidí se vyplňováním podobných formulářů a získáváním správných razítek živí. Pořádná hromada "smysluplnné" nebo spíš pořádně nesmysluplnné práce!

číst více

Zde je poslední ze tří textů z našeho školního blogu (předešlé dva jsou zde: Instituce vs. komunita a Proč je důležité mluvit o hodnotách?) V tomhle textu chci připomenout několik známých konceptů/myšlenek na téma mezilidské komunikace/zpětné vazby a spojit je do jedné idei a též upozornit, že na jaro připravuji na toto téma stejnojmenný workshop - ZDE.

číst více

http://www.youtube.com/watch?v=W5U_TeI0O6M

Když pozorujete děti “při práci”, nemůžete si nevšimnout, že si "dobrovolně" hrají pouze s dětmi, které jim jsou blízké. Pokud je nedejbože nutíme hrát si s někým, kdo jim není příjemný, zpravidla se se zlou potážeme. Je to tak proto, že děti jsou tím kým jsou. Drží se svého vnitřního nastavení, dělají co je jim vlastní, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. My dospělí na to jdeme jinak. Tedy (přesněji řečeno) my dospělí, kteří jsme prošli tradiční výchovou, která nás přetvořila v hodné kluky a holky. Většina z nás už není tím, kým je. Snažíme se žít tak, abychom naplnili očekávání druhých, abychom se zavděčili, aby nás druzí přijímali. Pokud tímto stylem žijeme dostatečně dlouho, může se nám stát, že zapomeneme úplně na to, kdo jsme. Nevíme už, co je pro NÁS opravdu důležité. Jsme součástí společnosti orientující se na úspěch, která ostatní poměřuje číst více