• Fortunate 500

    Fortunate 500

    Foto: disneymike

    V několika revolucích odkazujeme na americký žebříček největších firem – tzv. Fortune 500 (rok 2008) – pět set největších firem světa. Slovíčko fortune znamená bohatství. Vše stojí na obecně uznávaném, velmi zřídka zpochybňovaném postoji, že větší je lepší (viz Co mají firmy společného s rakovinou?). Měřítko úspěchu zde představuje zpravidla zisk, obrat a jiné číselné ukazatele.

    číst více

  • Firma a rakovina. Růst, růst, růst.

    Firma a rakovina. Růst, růst, růst.

    Albionnejvětší výrobce bazénů a zastřešení v Evropě. Sedinnejvětší výrobce razítek Trodat v České republice. Acertřetí největší výrobce počítačů, druhý mezi notebooky. Skupina ČEZnejvětší výrobce elektřiny v malých vodních elektrárnách. EricssonPomáháme vytvářet nejúspěšnější společnosti ve světě. Pr číst více

  • Zkopírovat! Vložit?

    Zkopírovat! Vložit?

    Jezdím rád na běžkách, nejčastěji u rodičů v Čenkovicích, na rozhraní Orlických hor a Jeseníků. Letos zkraje března mě překvapila jedna věc. Ve stopě jsem měl co dělat, abych se vyhnul psím výkalům. Místy jsem si připadal jako v pražských Holešovicích nebo na Pankráci. Vedle lyžařské stopy se nacházela stopa psí, zhruba dvakrát tak široká i hluboká než ta pro lyže. Vloni tady nic takového nebylo. Nevybavuji si, že bych tu kdy narazil na psa. Co se to stalo?

    číst více

  • Schůzky, porady, mítinky a spol.

    Schůzky, porady, mítinky a spol.

    Foto: profholtz

    Podle jednoho výzkumu stráví manažeři více než polovinu pracovního života (čím výše v hierarchii, tím větší je podíl) účastí, vedením nebo přípravou na schůzky. Ve Spojených státech proběhne denně údajně více než 30 milionů schůzek. Přičemž jejich účastníci považují více než jednu třetinu za zbytečnou. (zdroj: Center for Creative Leadership). 91 procent zaměstnanců připouští během sezení na poradě snění za bílého dne, 73 procent si na schůzky bere jinou práci, 39 procent přiznává, že někdy v minulosti na schůzce usnuli (podle: MCI).

    číst více

  • ISO, audity a jiné formy kontroly.

    ISO, audity a jiné formy kontroly.

    Foto: beavis

    Náš strach z dělání chyb nás vede k vykonávání mnoha podivných věcí. Jednou z nejpodivnějších (nad kterou se ovšem nikdo nepozastavuje) jsou různé certifikace typu ISO. Velkou módou 90. let bylo získat diplom – certifikát ISO, ten si pověsit vedle recepce, do zasedací místnosti nebo nejlépe do kanceláře generálního ředitele. Firmy si ta tři písmena dávala dokonce do inzerátů, na web, do firemních letáčků, nebo dokonce na vizitky!

    číst více

  • Založme kluby absolventů.

    Založme kluby absolventů.

    Foto: (jazQ6r)

    Kdybych měl vybrat jednu dovednost, která šéfům fakt nejde, potom by to byla dovednost rozcházet se. Většina je z toho tak vyřízená, že to všemožně odkládá, chce mít vše superrychle za sebou, nebo to převede na personalistu či jiného firemního „čističe“.

    číst více

  • Jsme tím, co děláme.

    Jsme tím, co děláme.

    Foto: etaymor

    Vzpomínám si, jak bylo v dobách mé rané firemní kariéry důležité, co mám na vizitce. Čím méně jsem si věřil, tím více jsem usiloval o nabubřelá slovíčka jako „Senior“ (tenkrát mi nedocházelo, že to ve své podstatě znamená důchodce) nebo „Group Manager“.

    číst více

  • Správné lidi dovnitř, špatné ven.

    Správné lidi dovnitř, špatné ven.

    Foto: jdmcfish

    Líbí se mi jedna metafora Jima Collinse v knize Good to Great. Ten navrhuje, ať si firmu představíte jako autobus a její cíle jako cestu, na kterou se s ním chystáte vydat. Prvním úkolem každého manažera, říká, je dostat správné lidi dovnitř a špatné ven. Ještě předtím, než se vůbec budete bavit o tom, kam nebo kudy jet, je třeba ujistit se, že uvnitř jsou pouze „správní“ lidé.

    číst více

  • Zadarmo ani kuře nehrabe!

    Zadarmo ani kuře nehrabe!

    Foto: Gnerk

    Buď se dramaticky změnila doba, nebo se autor tohoto lidového moudra musel ošklivě seknout. K tomu názoru jsem došel poté, co jsem chvíli pozoroval kuřata při hrabání. Musím říci, že zadarmo hrabou daleko lépe nežli za peníze.

    číst více

  • Králíkům trávu. Rozhodně ne kosti

    Králíkům trávu. Ale určitě ne kosti.

    Foto: Zesmerelda

    Můj strýc Petr vždy choval různá domácí zvířata. Nejraději měl slepice a králíky. S obzvláštní pýchou se chlubil svými chundelatými samicemi. Jednou, když nám zase ukazoval svá zvířata, jsem si všiml, že ve většině kotců leží hromádka kostí a podobných zbytků od oběda. Překvapilo mě to. Vždy jsem měl za to, že králík je stoprocentní býložravec. Ptám se tedy strýce, co ho k tomu vede a jaké má se svými výkrmnými experimenty výsledky. „Moc jim to nejede, ale sežerou to,“ řekl mi tehdy.

    číst více