Blog o nové práci a dobrém životě

Zde je první díl toho, co u mě letos už nejspíš nic nepřekoná. Čtyři dny v klášteře pro lidi bez budoucnosti. Inkognito. Neuvěřitelné místo. Právě vychází v Pravém domácím časopise. Druhá část zde.

číst více

Zkoušeli jste někdy přečíst bílé písmo na bílém papíře nebo černé na černém? To nejde, že jo?! Není to vidět.
Stejně tak, jakékoli lidské chování - i to nejabsurdnější - přestává být vidět, pakliže se tak chová většina. Většinové chování je bílou na bílé.
My jsme včera přišli po více než měsíci v Maroku do španělské Ceuty (španělská enkláva na severu Maroka) a já mám pocit, že jsem dnes zase zahlédl pěknou řádku bílé na bílé - tj. rysů naší kultury, která je často absurdní, mnohdy až toxická, ale pro nás, kteří jsme její součástí, zůstává neviditelná.
Některé věci jsou tak na hlavu, že jsem si na ní musel mezi sepisováním stoupnout :-).
21.3. budeme právě o tomhle mluvit na Demystifikaci Matrixu. Prosím, přijďte, ať to proberem a posunem se zase o kousek dál.

číst více

Zde je audio záznam rozhovoru, který vyšel 9.9. na serveru ciernalabut.sk pod názvem "9 z 10 ľudí zarába na život namiesto toho, aby žili. Práca ich neteší a život sa im zmenšil na víkendy a dovolenky, hovorí odborník na slobodu v práci". Pokud preferujete čtení a nevadí vám slovenština, přečtěte si rohovor tam.
Podle ohlasů mám pocit, že se ten rozhovor po Slovensku (přinejmenším v naší sociální bublině) doslova prolétl :-).

číst více

Momo a ukradený čas: jeden z mých velkých literárních objevů posledních pěti let. Pohádkový román z roku 1973. Autorem je Michael Ende, kterého zná většina z nás z Nekonečného příběhu (Atrej, rychlodrak Falco,... vzpomínáte, ne?). Knížku jsme u nás doma dočetli tento týden. Mě ale nadchla natolik, že z ní čas od času předčítám na přednáškách a psal jsem o ní i do Pravého domácího časopisu. Nepoznal jsem mnoho knih, které by dokázaly tak uchvátit a obohatit čtenáře, kterému je šest, stejně jako čtenáře, kterému je 86. Knihu proto doporučuji, kudy chodím.

číst více

Stačí strávit deset minut na dětském hřišti a člověku dojde, s čím vším se rodíme. Společné budování hradu z písku nebo naopak jeho boření, přetahování se o bábovičky a s tím spojený výskot, vášeň, nadšení, ale i zlost, slzy, strach nebo smutek. Emoce střídá emoci.

číst více

Takhle jsem se před šesti lety rozhořčoval nad záplavou reklamních letáků, které pravidelně zaplavují naše schránky a vůči kterým už někdy nevíme, jak se bránit. Považuji je za jeden z nejzbytečnějších a též nejtoxičtejších vynálezů, které k nám s kapitalismem 90.let přišly.

číst více

V Cestě k lásce od Antony de Mella jsem narazil na krásný příběh. Pokládá jednu z nejzapeklitějších životních otázek.

číst více

Naposlouchal jsem teď kolem voleb nezvykle moc politických projevů. Často jsem přitom myslel na Katku Wildovou, jak vysvětluje nejistotu lidí ve vrcholové politice nebo byznysu přes Maslowovu pyramidu potřeb. Neboť! Každý jsme měli nějaké dětství, že jo? A ti týraní nebo přinejmenším nemilovaní mají ve vrcholových patrech naší společnosti nespočet příležitostí tyto výchovné díry, alespoň na chvíli zalátat, ať už tím, že někoho porazí nebo opovržením, despektem, "kopnutím do kotníku", pomluvou, drobnou či větší lží... Však víte, co myslím...

číst více

Čím víc se nořím do rešerší knihy, na které pracuji, tím více zjišťuji, jaký máme v naší společnosti hokej v základech naší společnosti. Požádal jsem proto o rozhovor ekonomku Ilonu Švihlíkovou (Alternativa Zdola a Argument).

číst více

Je zase zima a s ní zase jeden z našich evergreenů. Smog. Je prakticky všude, kde bydlí lidé. Zvykli jsme si na něj. Málokdo ale ví, jak toxická směs to je, a taky že zabíjí. Přitom jsou v Evropě místa, která už bez spalování tuhých paliv nebo bez podobně toxických dieslových motorů fungují. A já si říkám, že to nakonec musí jít i u nás! Stačí, že se dusíme doma.

Vzal jsem proto kapitolu z knihy Třináct tisíc dní, která se věnuje právě kvalitě toho, co dýcháme a vytvořil k tomu krátké video. Souzníte-li, sdílejte.

číst více