Kavárny na pražském Hlavním nádraží: Iluze volby jako jeden ze základních pilířů konzumního kapitalismu

18. 04. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

Pražské Hlavní nádraží je laboratoří proměny české ekonomiky po roce 1990 (a té globální od 80.let dál). Jeden z fenoménů, které tu můžete pozorovat jako pod mikroskopem, je obří koncentrace ekonomické moci v rukou nadnárodních korporací. Vyfotil jsem si tam - jako příklad - kavárny (v patře a přízemí). Našel jsem osm, z kterých si člověk může vybrat. Šest z nich je ve vlastnictví obří nadnárodní korporace Lagardére (o nich jsem psal zde), dvě kavárny jsou ve vlastnictví Coca-Coly, která je ve vlastnictví amerických investičních fondů (zde). 

Když si chcete dát kafe, na Hlaváku můžete začít v Bread & Co - fotka v úvodu. 
Kdyby se vám tam nelíbilo nebo byla fronta, můžete zajít do Natoo.
Obojí Lagardére. 

Pak - velmi místně/česky - se tvářící "pekařství Hello" (zase Lagardére):

Pak (skoro už povinný řetězec) Paul. Další Lagardére: 

A dole ještě jeden (verze Express):

Srandovní jsou snahy marketingu vytvářet kolem každého názvu/značky příběh, abychom nabyli dojmu, že jsme se - v případě Paula - ocitli u staré francouzské rodiny, která peče zákusky už od konce 19.století. Přitom jsme de facto u jiného McDonalda, u obyčejné korporace, které jde jen o jedno. 

V patře si pak může vybrat ještě z další pobočky Bread&Co: 

A jako by to (vlastníkům Lagardéru) nestačilo, stejná korporace tu vlastní i síť stánků, které jsou v Česku na každém kroku, tj. i na Hlavním nádraží. 
Tedy další Lagardére: 

A kousek dál ještě jeden: 

A pak další: 

Nakonec Costa/Coca-Cola, která též nemá na Hlaváku jen jednu pobočku. To, abychom si mohli vybrat. Zde první:  

A zde ještě jedna Coca Cola:  

"Iluze výběru" patří mezi základní opěrné nohy moderního kapitalismu. Propaganda "volného trhu" nám podsouvá, že jsme svobodní - rozuměj: "Máme volbu mezi tisíci možnostmi toho, co si koupit". V běžném supermarketu dnes najdete 25 - 40 tisíc položek. Stačí ale poodhrnout oponu re-klam-y (opakovaného klamu) a zjistíte, že mezi těmi tisíci možnostmi je z velké většiny nabídka třeba jen pěti, šest obřích mega-firem, které mají nakonec třeba jen dva, tři hlavní vlastníky. 

Tuto "svobodu" známe dobře z politiky. I zde je nám každé volby tvrzeno, že "máme na výběr". Pozorný volič si už ale dááááávno všiml, že volíme vždy tzv. menší zlo - tzn. nevolíme, co bychom si přáli, ale ze strachu se snažíme zastavit nějaké nebezpečí (ale i to je téměř vždy iluze). Trefně to vystihl Frithjof Bregman, když pravil: "Jsme zhruba tak svobodní jako vegetarián, který si má vybrat mezi vepřových a hovězím." 

V běžném supermarketu si dnes můžeme vybírat z 20 - 40 tisíc položek. Z velké většiny se ale jedná o nabídku několika málo obřích firem. To samé známe z politiky. I zde "máme každé volby na výběr". Pozorný volič si už ale dávno všiml, že ve skutečnosti nevolíme, co bychom si přáli, ale vždy "menší zlo". Jak pravil Frithjof Bregman: Jsme asi tak svobodní jako vegetarián, který si má vybrat mezi vepřových a hovězím. 

A v čem je problém s tím, že naše potřeby "obsluhuje" pár obřích kmega-orporací (které se navíc non-stop zvětšují tím, že pohlcují vše, co jim stojí v cestě)? 

Ze všeho nejvíc v následujících čtyřech rovinách:  

1) Politické moci předchází moc ekonomická
Politické moci předchází moc ekonomická. Tam, kde se ekonomická demokracie, tj. mraky drobných místních podniků, kdy místní obsluhují místní, změnila na "ekonomickou oligarchii" - kde ekonomické potřeby obsluhuje jen několik máto superbohatých - tam se politická demokracie změnila též na oligarchii (běžná reality českých i slovenských měst - viz Lanškroun nebo Kravany nad Dunajom). Tj. o dění v zemi již nerozhodujeme my lidé, ale několik málo "mocných". Volby jsou jen iluzí toho, že máme nějakou moc.Česko je toho učebnicovou ukázkou. 

2) Cíl: těžba hodnoty, ne zlepšení života. 
Problém je i v tom, že korporace mají - legislativou předepsanou - úlohu, kterou je "těžba hodnoty" od lidí (zákazníků, zaměstnanců, komunit) a z přírody. Cílem korporace NENÍ zlepšení našich životů, našeho zdraví nebo víc radost), cílem je finanční zisk. Pro korporace/oligarchy jsme tak (jen) chodícími peněženkami. Jak říká Gabor Maté: "Je jim jedno, jestli zemřete, chtějí jen vaše peníze." Není v tom nic zlého nebo osobního. Tak je (jen) nastavený systém. 

3) Jejich bohatství = naše chudoba
Korporace si lze představit jako gigantické vysavače (viz zde), které odsávají bohatství z míst, kde působí. Peníze utracené v Lagardéru/Black Rocku odcházejí do daňových rájů a přispívají ke zrychlování bohatnutí těch nejbohatších na této planetě. Zatímco ti nejbohatší jsou stále bohatší a tedy (politicky) mocnější, většina nás ostatních chudne. Náš vliv ovlivňovat fungování společnosti a světa je tak de facto nulový - viz naše schopnost zastavit ekologický kolaps, jaderné zbrojení, šmírovací kapitalismus, nekontrolovaný vývoj AI, genocidu Palestinců, války,  nárůst propagandy,.... nic z tohle se nám nedaří. Proč? Protože politickou moc mají dnes oligarchové, ne my. Není v jejich zájmu omezovat své zdroje zisků. Naopak, je jejich úlohou udělat vše, aby zisků bylo co nejvíc.  

4) Nerovnosti = válka
Čím větší rozdíly v rozdělení bohatství ( = čím více miliardářů), tím více se objevuje pocitů nespravedlnosti, chudoby, bezmoci a nedůvěry. Tyto pocity jsou následně podhoubím extrémismu, nárůstu ultrapravice, fenoménu "rozdělené společnosti" a nakonec válčení, genocid a jiných forem násilné destrukce. Fenomén nárůstu nerovností a jeho důsledky můžeme pozorovat aktuálně asi nejvíc v Izraeli, v USA, Argentině a samozřejmě - ve zrychleném režimu - i u nás. 

O dalších dopadech koncentrace ekonomické moci/"oligarchizace" detailněji v článku věnovaném českým elitám.

K tématu nerovností se ještě, prosím, podívejte na dva grafy níže:  

První ukazuje podíl nejbohatších lidí na celkovém bohatství - celkově světa, pak v západní Evropě a nakonec i v Česku. Je to oči-otevírající:  
(HNW = "High-net-worth individual" - Jednotlivec s vysokým čistým jměním) "Ultra HNW, tj. ultrabohatí" vlastní v Česku už 26% majetku a tento podíl dále narůstá: 

Druhý - podobně oči-otevírající - graf ukazuje, kolik miliónů let byste potřebovali k tomu, abyste se stali těmi nejbohatšími lidmi na této planetě. Příklad: Aby se běžný Američan "stal Elonem Muskem", musel by pracovat 3 miliony let. Pro kontrast: Homo Sapiens existuje 250 tisíc let. 

Ještě jednou - (jen) přátelská připomínka: Čím větší rozdíly v majetku, tím rozdělenější společnost, tím méně důvěry, více strachu, konfliktů a válek. A pokud něco na planetě Zemi aktuálně roste, jsou to právě rozdíly mezi objemem majetku mezi ultra-bohatými a námi ostatními. Riziko velkých válek roste stejně s tím. 

PODTRŽENO, SEČTENO: 

Žijeme v 'éře monokultury. V lesích je smrk, na polích řepka, ve společnosti jen korporace a oligarchové. Monokultura je (pro majitele) skvělá - má vysokou výtěžnost (a tedy zisk). Pro nás ostatní (a pro přírodu) je vysoce toxická. Monokultury jsou též velmi zranitelné/neodolné. Smrky napadá kůrovec a hynou. Monokultura řepky vyžaduje tuny rakovinotvorných pesticidů a umělých hnojiv, které se vyrábí z ropy (a jsou tedy dalším impulsem do dalších nekonečných válek o zdroje a příčinou kolapsu klimatu), ničí naši půdu, vodu, lidské zdraví.  

Žijeme v 'éře monokultury. V lesích je smrk, na polích řepka, ve společnosti jen (západní) korporace a oligarchové. 

Máme-li mít nějakou šanci, potřebujeme monokulturu nahradit polykulturou (viz zde) tak, jak to popisuje jedna z našich nejdůležitějších knih Naše budoucnost je lokální. Tj. ze všeho nejdůležitější je znovu-obnovit místní ekonomiku - viz Nová ekonomika. 

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.