Rozšířená rodina dle vlastní volby (21. díl seriálu "Škola základ života")

04. 08. 2024, TOMÁŠ HAJZLER

21.díl seriálu Škola základ života se zaměřuje na to, jak vytvořit to nejzákladnější prostředí pro výchovu zdravých, NE-traumatizovaných dětí v případě, že nežijete poblíž své pokrevní rodiny a mimo blízkou sousedskou komunitu. Všechny díly seriálu najdete zde. Foto v úvodu je z jednoho ze srazů naší KPZ-ky. 

Tento seriál vznikl proto, že žijeme v období, kdy čelíme několika existenčním krizím najednou. Pokud chceme změnit systém, který námi manipuluje do toho, abychom se stávali poslušnými konzumenty, dělníky a vojáky, systém, který nás rozděluje, ožebračuje, vyvolává války a devastuje přírodu, potřebujeme na prvním místě změnit to, jak vychováváme a vzděláváme naše děti. Seriál Škola základ života mapuje to, jak dnes k výchově a vzdělávání přistupujeme a ukazuje alternativy, které dnes již existují. 
___________________

Jak zajistit přítomnou, pohodovou, láskyplnou, ale také dostatečně početnou rodinu a splnit podmínku alespoň tří dospělých na jedno dítě? Lidé, kteří žijí tam, kde vyrostli, obklopení svojí pokrevní fungující rodinou, to mají většinou snadné. Jak to ale řešit v situaci, kdy se pokrevní rodina rozhádá a rozpadne a/nebo se člověk odstěhuje daleko od původní rodiny a v místě, kde nikoho nezná, založí svoji novou rodinu a pak se přestěhuje ještě několikrát? Když si někde vybíráme nový domov, většina lidí se zajímá na prvním místě o vlastní dům či byt a bezprostřední okolí. Rodiny s dětmi se pak ještě ptají, zda je v okolí školka nebo škola. Málokdo se ptá na to, jací tam žijí lidé, jak funguje místní samospráva, jaké jsou v obci sousedské spolky, jak se do chodu obce zapojují místní podniky a jak tam funguje veřejný život. Zakořenit někde a vytvořit skutečný domov i se sítí blízkých vztahů je tak obtížné.

Velký propagátor svobody učení Peter Gray radí rodinám nevybírat si domov podle dostupnosti školky a školy, ale především podle toho, zda v místě budoucího domova běhají venku volně děti, a to ideálně různého věku. Pro ty, kteří se odstěhovali od svých rodin, existuje řešení, kterému se říká rozšířená rodina dle vlastní volby. To je geniální a v podstatě vlastně docela jednoduchý nápad, který radí si tuto původně pokrevní „síť babiček, tet, strejdů, bratranců a sestřenic“ vybudovat ze sousedů. U těch s dětmi to bude nejspíš všude v bleděmodrém stejné – také oni budou s největší pravděpodobností uhnaní a vyčerpaní a jejich děti až příliš často samy doma u počítačů, tabletů nebo mobilů. Proč tedy nespojit síly?

Velký propagátor svobody učení Peter Gray radí rodinám nevybírat si domov podle dostupnosti školky a školy, ale především podle toho, zda v místě budoucího domova běhají venku volně děti, a to ideálně různého věku.  

Jak na to? První podmínkou je vědět o dalších lidech v domě, ulici nebo čtvrti, kteří mají stejnou potřebu „spojení sil“ jako vy. My jsme na to šli tak, že jsme se po nastěhování každému představili, uspořádali jsme několik seznamovacích večírků a navrhli pořádání pravidelných sousedských slavností, založili sousedskou facebookovou skupinu a účastníme se všeho možného, co kdo u nás ve čtvrti pořádá. Například naše sousedka Katka – matka dvou malých dětí, jeden z největších propojovatelů u nás ve čtvrti – je pro mě čítankovým příkladem člověka, který se dokáže bavit s každým a nebojí se ťukat na jiné dveře ani otevřít ty svoje.

Když už člověk pozná lidi, potom je rada jednoduchá: při čemkoliv, co se s dětmi chystáte dělat (výlet, opékání špekáčků, hra, slavnostní večeře...), mávněte na ostatní: přizvěte je osobně, napište to na Facebook, vyvěste plakátek nebo pošlete e-mail do sítě spřátelených rodin. A když mávne někdo na vás, snažte se udělat si čas. Podstatou je dělat méně věcí sami a více s dalšími lidmi. Introvertnější jedinci mohou začít s jednou spřátelenou rodinou, extroverti ať svolávají větší akce. I kdyby mělo jít jen o to, že souseda pozvete na kafe nebo na panáka, každá interakce se počítá. Vždy se vyplatí překonat počáteční ostych nebo vyčerpání z práce a věnovat tomu určitý čas.

Když už poznáte lidi okolo sebe, potom je rada jednoduchá: při čemkoliv, co se s dětmi chystáte dělat, mávněte na ostatní. Prostě to nedělejte sami ale s ostatními. A když mávne někdo na vás, snažte se udělat si čas. 

Právě společné prožitky totiž lidi sblíží tak, že časem vznikne dětská věkově různorodá smečka, která může fungovat do velké míry autonomně. Pokud žijete v prostředí, kde máte strach (auta, cizí lidé...), můžete se s rodiči střídat, kdo bude „držet službu“ v tom, že na děti dohlédne. Stejně tak, a to je nejkouzelnější, se můžete střídat v dopravě dětí do školy nebo při domácím vzdělávání. Společnými prožitky se z některých cizích sousedů časem stanou vaši dobří přátelé, a to je velmi příjemný bonus. Vzpomínáte na šestý pilíř dobrého života (přátelství a mezilidská blízkost)?

Kdo jste to zažili (a já věřím, že mezi čtenáři vás bude hodně, poněvadž rozšířená rodina se i v našich zeměpisných šířkách vrací do módy), víte, jak se dětem změní dětství, jak se jim rozzáří oči, jak jsou najednou šťastnější i zdravější. Klíčové pro jejich zdravý rozvoj je i to, že už nemají jen jeden nebo dva uštvané a nervózní dospělé vzory, ale relativně širokou škálu dospělých a o to pestřejší škálu zájmů a dovedností. Jeden tatínek tak může vzít děti na výpravu, další do dílny, jedna maminka je naučí tvořit věci z papíru, druhá malovat, třetí vařit, čtvrtá péct, starší děti budou učit mladší. V takové partě, když jeden nemůže, se také spíš najde někdo, kdo (ještě/už) může.

Pokud tu popisuji vaši každodenní realitu nebo jste to už alespoň na chvíli někde zažili, víte, že děti jsou v takovém prostředí jako ryby ve vodě – na rozdíl od situace, kdy se nudí nebo trápí samy doma. Je velmi zajímavé pozorovat obzvlášť věkově namíchanou smečku, ve které ti starší pečují o mladší a ti mladší se učí od starších (o tom, proč je to důležité, hned v následující, V. části). Mne na tom nejvíc ze všeho fascinuje, jak si děti ve smečce samy tvoří hranice, jak se učí prosadit, ale zároveň i vnímat a respektovat limity ostatních. Tedy to, co je my rodiče v umělém prostředí bytu či domu nikdy pořádně naučit nemů- žeme. I ta sourozenecká rivalita dvou dětí zavřených po většinu času v bytě, ze které bych někdy vyletěl z kůže, je najednou ta tam.

"Rozšířená rodina dle vlastní volby" je vlastně geniálně jednoduchý nápad, který radí si původně pokrevní „síť babiček, tet, strejdů, bratranců a sestřenic“ vybudovat ze sousedů. Pro ty z nás, kteří žijí daleko od své pokrevní rodiny, to může být život měnící.  

Pro stále větší počet domácností bude rozšířená rodina také ekonomickou nutností. Přece jenom, pokud jsme si blízcí, můžeme si toho většinu obstarat svépomocí tak, jako to dělali ještě nedávno naši rodiče a předtím jejich rodiče. Na druhou stranu, movití lidé mohou dětem začít kupovat „méně věcí a více lidí“. Vím, může to znít trochu přitažené za vlasy, ale možná už v této fázi knihy cítíte, že byť i zaplacená (v případě, že si to můžete dovolit) teta je pro vývoj dítěte lepší než další plyšák.

A to nejlepší na závěr!

V rozšířené rodině se dlouhodobě rozplývají všechny výzvy zmíněné v této části knihy – od základního problému dnešní výchovy, kterým je rozpad vazeb dětí na rodiče a přeorientovávání se na vrstevníky (viz Držte si své děti), od osamělosti, nutnosti řešit většinu potřeb nákupem za peníze (které je třeba vydělat), přes online závislosti až po krizi mužství. S rozšířenou rodinou kvalita života stoupá. S manšaftem blízkých lidí okolo je dobrý život do velké míry i v dnešní konzumní společnosti možný.

Tématu rozšířené rodiny jsme mluvili před lety s autorem stejnojmenné knihy Rozšířená rodina dle vlastní volby Petrem Jasinskim: 

Zde je moje kraťoučká recenze jeho knížky: 

Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti:

____________
Všechny díly najdete zde: Škola základ života.
Seriál vzniká úpravou textů dvou kapitol (výchova a vzdělávání) z knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.

Výchovu dětí nezměníme, pokud se současně nezačneme uzdravovat z generačních traumat, které si předáváme z generace na generaci. Obrovskou nadějí je pro mě to, že se to již děje - alespoň soudě podle toho, že našimi nejprodávanějšími tituly jsou Respektovat a být respektován (téma výchovy) a všechny knihy od Gabora Matého (téma traumatu). 

Kromě výše jmenovaných šíříme k tématu tohoto seriálu, přes Peoplecomm, další knihy: Vůdce smečky: Láskyplné vedení v rodině, Důkaz, že sebeřízené vzdělávání funguje, Jak děti získávají "akademické" dovednosti bez formálního vyučování, Summerhill a další. 

Podobně, jako vzniká tento seriál věnovaný prvním letům života, vznikl i seriál o tom, jak jak funguje firma, jak jsme se v podnikání dostali tam, kde jsme dnes a v čem všem ovlivňuje byznys naše životy. Jmenuje se Byznys 101 a má 69 dílů. Co je mi známo, je to nejkomplexněji zpracované téma fungování byznysu v naší mateřštině. 

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.