“Bojovali a umírali za svobodu a demokracii” nebo “bojovali a umírali za to, aby mocní byli ještě mocnější”?

20. 06. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Šel jsem v Praze kolem fascinujícího plakátu, který zabíjení a umírání v uniformě pojmenovává jako "boj za svobodu a demokracii". 

Dovolte mi se nad těmi slogany zamyslet. 
Za klíčový považuji kontext, a to především to, že žijeme v mocenské hierarchii: rodiče šéfují dětem, učitelé žákům, ředitelé učitelům, manažeři zaměstnancům, stát občanům, lékaři jsou nadřízení zdravotníkům,... atd. 

Mocní vs. běžný lid

Těm, kteří jsou v mocenské hierarchii úplně nahoře, říkáme lidově “mocní”. Jejich hlavním cílem je odpradávna udržet a posilovat moc nad námi ostatními, kterým se říká třeba “běžní lid”, “obyčejní lidé” nebo také “zmatený dav”, což je termín, který etabloval Walter Lippmann v "bibli propagandy" s názvem Veřejné mínění (1922). Úlohou udržování a posilování moci mocných je pověřena ještě jedna "kategorie lidí". Lippmann je nazval "pomocníky mocných". V moderní západní “demokratické společnosti” jsou pomocníky především korporace a jejich management, politici, média, politické neziskovky a nadnárodní organizace, které hlídají pravidla korporátní globalizace jako MMF, Světová banka, WTO nebo NATO. Toto téma najdete rozvedené detailněji v článku Struktury a posilování moci v demokratické společnosti.

Kontrolovat narativ je základ základů pro udržení si moci.

Výroba souhlasu

Hlavním nástrojem udržení moci mocných je “vytvoření a kontrola narativu” čili “výroba souhlasu”, což je další termín z dílny zmiňovaného W. Lippmanna. Od 20.století je hlavním narativem mocných v západním světě idea, že svět se dělí na svobodný/demokratický (dobro) a na autoritářský/totalitní (zlo) s tím, že ten totalitní chce zničit ten demokratický. Úlohou toho demokratického (dobra, světla) je proto se tomu totalitnímu (zlu, temnotě) bránit. Tento narativ je živen masívní propagandou hrozby šíření komunismu (Sovětský svaz, Rusko, Čína, Kuba,..), zbraní hromadného ničení (Írák, Súdán, Írán..), podpory terorismu (Palestina, Afgánistán, Jugoslávie, Lybie, Somálsko, Súdán, Pákistán, Jemen, Rusko,..),... atd. 

Nutnost růstu

Pokud jste tuto pavučinu lží ještě neprohlédli, doporučuji třeba balíček knih s názvem Obnažený Západ, případně Vyhlaďte všechny ty netvory. Zjistíte, že skutečnost je úplně jiná než tvrdí "zpravodajství" v tzv. demokratických zemích. Mocní (prostě jen) usilují o to, aby byli ještě mocnější. 

Do roku 1945 bylo hlavní globální mocenské centrum v Londýně, po druhé sv. válce se přesunulo za oceán, do Washingtonu. Nyní žijeme v době, kdy se moc přesunuje i jinam, ale mocní ve Spojených státech si to nechtějí připustit. 

Politické moci předchází moc ekonomická, a tak hlavním nástrojem mocných jsou dnes korporace. Ty - z podstaty kapitalismu - potřebují růst, tj. potřebují těžit a dobývat (zde). V místech, kde se místní lidí dobývání postaví, tam je místní vláda obviněna například z terorismu, svrhne se a dosadí se loutková. Tam, kde to nejde, tam se nasadí sankce, země se vybombarduje, případně dojde k přímé invazi a okupaci. Vojáci, kteří při tomto prosazování moci mocných zahynou, jsou doma následně prezentováni jako hrdinové. O tom, jak to funguje píše velmi názorně i John Perkins ve své knize “Zpověď ekonomického zabijáka”. 

Jako příklad, zde je koláž, kterou se kdosi pokusil zobrazit skutečnou tvář NATO: 

Zde je jeden z mnoha rozhovorů na téma zločinů NATO: 

A zde úžasné svědectví německého válečného reportéra a o dění na východní Ukrajině od roku 2014 do dnešních dní: 

K ikonickým příkladům z nedávné doby, kdy bylo NATO použito k tomu, aby se nepoddajné státy podřídily moci mocných Západu jsou Jugoslávie a Libye. Obě země patřily - z pohledu kvality života běžných lidí - k nejvyspělejším oblastem světa a kromě péče o kvalitu života místních obyvatel pomáhaly navíc i ostatním státům v tom, aby se vymanily z koloniálního područí. Jugoslávie byla zakládajícím členem Hnutí nezúčastněných, který byl svého času demokratickou "třetí cestou" a tedy alternativou kapitalismu a komunismu. Libye sjednocovala Afriku a pomáhala ostatním africkým zemím. 

Po "humanitárním bombardování" je dnes Libye klasickým zhrouceným státem a nechvalně proslulým "světovým centrem v obchodu s otroky". Jugoslávie dnes neexistuje a Srbsko je "normálním, podřízeným satelitem Západu". NATO na Srbsko nasypalo přes 400 tisíc bomb, velkou část s ochuzeným uranem. Srbsko se tak dnes potýká i s následky radiace a tun toxických látek, které unikly do vody, půdy a vzduchu po tom, co NATO bombardovalo srbské podniky a rafinérie. Nám ostatním bylo toto vraždění a environmentální destrukce prodávána jak jinak než "boj dobra proti zlu". Více viz moje zápisky z bývalé Jugoslávie z loňského léta.   

Hlavním nástrojem udržení moci mocných je “vytvoření a kontrola narativu” čili “výroba souhlasu”. Od poloviny 20.století je hlavním narativem idea, že svět se dělí na svobodný/demokratický a na autoritářský/totalitní. Totalitní chce zničit ten demokratický. Úlohou toho demokratického je proti tomu totalitnímu bojovat. 

Bludný cyklus konzumu a válčení

Za podstatné považuji připomínat si, že moderní války jsou vytvářeny těmi nejprofesionálnějšími PR agenturami (viz dnes dobře zdokumentovaný příklad právě z jugoslávských válek zde). Příčinou válek je to, že žijeme v ekonomickém systému, který musí růst, aby se nezhroutil. Proto byl vyvinut konzum jako systém, který lidem prodává, co nepotřebují. Bohužel konzum se v pravidelných cyklech kapitalismu vyčerpává. V tu chvíli přicházejí na řadu války, které přinášejí astronomické zisky pro zbrojařské a jiné korporace. Následná destrukce pak vytváří obrovské nové trhy “poválečné obnovy”, které jsou zdrojem dalšího zisku pro nespočet dalších korporací (a možnost vrátit se od válčení na chvíli zpět ke konzumu). Detailněji viz: Proč a jak se vyrábí válka? Protože nakupování a válka jsou dva základní fenomény, na kterých stojí kapitalismus.

Aby celé to válečné divadlo fungovalo, klíčovou součástí "válečného PR mixu" je i dosazení těch "správných herců do správných rolí". I proto se do vůdčích rolí dosazují ti, kteří zajistí souhlas s válkou a tedy zbrojením. U nás tak bylo například logické prosadit do nejvyšší funkce v zemi generála NATO.

Boj za mír

Jak jsem psal: Kontrolovat narativ je základ základů pro udržení si moci. Tento fenomém pojmenovala snad nejtrefněji německá  historička a filozofka Hannah Arendt (1906 - 1975): 

Myslím, že my, kteří bojujeme za mír bychom se měli učit od těch, kteří bojují za válku. Možná bychom měli začít používat i stejné nástroje. (Nechme teď stranou, zda slovní spojení "bojovat za mír" vůbec dává nějaký smysl, zda je možné mír vybojovat.) 

Příčinou válek je to, že žijeme v ekonomickém systému, který musí růst, aby se nezhroutil. Proto byl vyvinut konzum jako systém, který lidem prodává, co nepotřebují. Bohužel konzum se v pravidelných cyklech kapitalismu vyčerpává. V tu chvíli přicházejí na řadu právě války, které přinášejí astronomické zisky pro zbrojařské a jiné korporace. 

Když nahlédnete za oponu a zjistíte, jaké divadlo se tu s námi hraje, dojde vám, že válečného štvaní je velmi často velmi "silné kafe": Vykreslování koloniální agrese a plundrování jako boj za demokracii, nazývání obrany původních obyvatel proti osadnickému kolonialismu terorismem, nazývání etnických čistek bojem za svobodu a demokracii,... to všechno je velká síla. Na běžný lid, na onen "zmatený dav" to ale dokonale funguje. Našinec tyto zkratkovité PR slogany opakuje to bez toho, že by se nad tím, co říká, dokázal sám zamyslet. Přeci jenom všichni procházíme minimálně devíti lety povinného odnaučování samostatnému myšlení. Je proto spíše výjimkou, když si někdo schopnost myslet udrží nebo jí v sobě znovu-objeví. 

Podtrženo, sečteno: Je to hra, která je s námi hrána ze strany mocných a jejich pomocníků s cílem, abychom zůstali bez-mocní konformní zaměstnanci, konzumenti, voliči a vojáci. Je to hra, do které se jen za minulý rok (2024) nalilo celosvětově přes 1 bilion dolarů a předpokládá se, že trh s propagandou dál poroste o cca 10% ročně. 1 bilion dolarů se může zdát hodně. Nás běžných lidí je už ale na planetě 8 miliard. Orwell sice tvrdil, že ... "se lidé nevzepřou, že nezvednou hlavu od svých obrazovek, aby si všimli, co se děje." Já ale věřím v to, že "lež má krátké nohy", a že roste počet lidí, kteří se dozvídají PRAVDU: 

Zásadním budíčkem dneška je pro nás genocida v Palestině viz: Palestinci jsou náš budíček, naše poslední šance pochopit, co se děje. Jsou to Palestinci, kdo pro zbytek světa dokumentuje 500 let genocidy páchané evropskými mocnostmi na lidech zemí globálního jihu. 

__________________