A kde teda čtete - v době všudypřítomné propagandy - zprávy?
25. 03. 2025, TOMÁŠ HAJZLER
Léta nesleduji, nečtu a neposlouchám to, čemu se říká zprávy nebo zpravodajství.
"A kde teda berete informace o tom, co se děje ve světě?", zeptala se mě - v návaznosti na to - nedávno jedna paní. Napadlo mě vzít odpověď, kterou jsem jí poslal a trochu jí rozpracovat i sem do blogu. Třeba to bude někomu k užitku.
Na úvod chci připomenout jeden podstatný, přesto však před veřejností skrývaný, fakt:
Zprávy v moderní společnosti nejsou informace, ale nástroj posilování moci mocnými.
Pokud nevěříte, připomeňme si, že v tzv. demokratických zemích jsou dnes všechna významná média ve vlastnictví těch nejbohatších (oligarchů) a ta tzv. veřejnoprávní jsou jimi ovládána skrytě přes politiku (stačí chvíli studovat zpravodajství České televize a Českého rozhlasu). O totalitnějších zřízeních ani nemluvě. Tam je myslím většině jasné, jak to s médii je. Proč asi mocní usilují o ovládání médií? Succession jste viděli? (Zprávy ze života #78: Boj o moc - unikátní vhled do fungování mocenských struktur na planetě, které vládnou ti nejvíce traumatizovaní z nás). Pokud ne, vřele doporučuji.
Důvod je jednoduchý: Základním předpokladem udržení moci mocnými bylo od nepaměti udržení "monopolu narativu". Jinými slovy - dokud lidé věří třeba tomu, "že král je boží syn s nadpřirozenou mocí" nebo, že "politik lidem zajistí hojnost a blahobyt", případně že "(voje)vůdce ochrání svůj lid před zlým nepřítelem"... jsou konformní a svého vůdce či jakoukoli jinou entitu následují - více viz fenomén "Výroby souhlasu".
Samozřejmě, že to platí i naopak! Jakmile bez-mocní a ti méně mocní začnou o narativu mocných pochybovat, moc "těch nahoře" je rázem ohrožena.
Zprávy v moderních mainstreamových médiích proto nejsou skutečnými informacemi o skutečném světě, ale vždy do nějaké míry dez-informacemi sloužícími posilování mocenských zájmů. Dnes je to především udržení predátorského ekonomického systému, umocnění daňové struktury, která obohacuje super-bohaté a obírá nás všechny ostatní. Ze stejného důvodu je součástí vládního narativu i nutnost privatizace všeho veřejného, pokračování těžby a spalování fosilních paliv, vytváření externích a interních nepřátel s cílem odvádění pozornosti od skutečných problémů a od dalšího růstu zisků a moci mocných. Jak to funguje najdete popsané v těchto dvou článcích: Struktury a posilování moci v demokratické společnosti a Tři základní (neveřejné) techniky propagandy. Jak se používají v demokratické společnosti?
Podtrženo, sečteno: "Zprávy" jsou prostě důležitou součástí mixu, jehož cílem jsou rozdělení, vystrašení a odevzdaní/pasívní lidé, kteří zkonzumují jakoukoli ideologii, jakéhokoli nepřítele, jakéhokoli politika,... prostě cokoli, co se jim formou zpráv, marketingu a re-KLAM-y předloží.
Příkladem toho, že zprávy nejsou informace, ale propaganda posilující moc mocných (oligarchů a korporací) budiž jeden z tisíců propagandistických článků níže.
Jak už jsem psal, i česká veřejnoprávní média (Česká televize a Český rozhlas) jimi posilují aktuálně - snad ze všeho nejvíc - narativ "agresivního Ruska, které se - potom, co nečekaně napadlo Ukrajinu - chystá zaútočit a obsadit zbytek Evropy".
Je to logické. Evropa má obrovské problémy. Vytvořit nepřítele a vyvolat válku je něco, co lidi spolehlivě "znovu nakopne" tak, aby EU a její pro-korporátní a a pro-oligarchickou politiku opět podporovali. V článku s názvem OVĚŘOVNA: Slíbilo NATO, že se nerozšíří na východ? ‚Žádný písemný závazek to není,‘ říká historik "ověřují" pravdu a vyvracejí tzv. ruskou propagandu.
Propaganda má mnoho forem a podob. Tvrdit ale napřímo, že (snadno doložitelná) pravda je lež patří k těm nejabsurdnějším. A tvrdit to ve veřejnoprávním médiu, které mají všichni občané povinnost financovat ze svých peněz, to už není ani k pláči, to už je výzva k revoluci. To, co nějaký anonymní "český expert" vyvrací, vysvětluje v rozhovoru níže, velmi polopaticky jeden z nejpovolanějších, Jeffrey Sachs. Činí tak zcela fakticky - poukazuje na doklady a důkazy, které jsou dnes k dispozici každému volně online.
Je tu někdo, kdo se proti fungování ČT/ČRo bouří?
Já v ulicích nikoho nevidím. Před budovou rozhlasu ve Vinohradské ani v Římské ulici ani na Kavčích horách před Českou televizí nevidím žádné protestní demonstrace. Všem se to zdá být jedno. Á propos, poslední České lvy získal film o tom, jak se v roce 1968 skupinka zaměstnanců Českého rozhlasu rozhodla postavit dobové propagandě. Všiml si ale vůbec někdo, že v Českém rozhlasu je dnes situace identická? Že jsme zpět v roce 1968? Jediný rozdíl je v tom, že "pro-západní živly a západní propaganda" se změnily na "pro-ruské živly a kremelskou propagandu".
Co je to s námi, že se tomu nikdo nediví? Je to náš hujerismus, co nás drží v kleštích? Nebo jsme jen otroky svého pohodlí?
Všiml si někdo, že v Českém rozhlasu je dnes situace identická jako byla v roce 1968? Jediný rozdíl je v tom, že "pro-západní živly a západní propaganda" se změnily na "pro-ruské živly a kremelskou propagandu".
Ale zpět k tématu, kde se dnes dostat k informacím. Co tedy dělat, když vám dojde, že zprávy nejsou informace, ale propaganda?
Krok 1) je se od "zpráv" á la ČT/ČRo izolovat - tj. vyhodit televizi, přestat číst noviny, vyhnout se "zpravodajským serverům", ideálně se i společně vyhnout nařízené povinnosti propagandu financovat... krok 2) je najít si důvěryhodné zdroje informací a krok 3) je připravit se na to, že se stanete tak trochu "vyděděncem" ve vlastní společnosti.
Běžný dav bude totiž dál konzumovat servírované "zprávy" a podle nich utvářet svůj světo-náhled. Část bude věřit ještě větším smyšlenostem než vypráví ČT/ČRo. Čím víc se bude společnost vzdalovat od pravdy tak, jako to činí ta evropská (ve zrychleném režimu od začátku roku 2020), tím více budete žít v totálně jiném světě než vaši sousedé, kolegové, rodina, přátelé. Asi se shodneme na tom, že život, kdy si s nejbližšími lidmi nemůžete popovídat o nejdůležitějších tématech, stojí za starou belu. Je s tím třeba ale počítat a nějak se s tím popasovat.
A kde teda beru informace já?
V minulých "Zprávách ze života (#96: Pane Hajzler, vy jste kontroverzní osoba!)" jsem napsal toto: "Abych si udržel psychické zdraví a nad-hled, nesleduji zprávy ani cokoli, co je nazýváno “zpravodajstvím”. Místo toho čtu knihy, studie, poslouchám světové historiky, politology, filozofy, mírové a jiné aktivisty a komentátory. Cíleně vyhledávám i myslitele mimo prostor globálního severu, obzvlášť původní obyvatele. Mám přátele po celém světě, cestuji, naslouchám, vnímám a usiluji o kultivaci vlastního názoru."
Zprávy v moderních mainstreamových médiích nejsou skutečnými informacemi o skutečném světě, ale vždy do nějaké míry dez-informacemi sloužícími posilování mocenských zájmů.
Tyto dvě knihy doporučuji všem jako "úvod do problematiky" uspořádání světa po roce 1945. Myslím, že člověku poskytnou "rám", přes který už nikdy neuvidí svět tak jako předtím. Pochopíte, že to, co je nám předkládáno jako zpravodajství, je právě ve skutečnosti většinu času smyšlený příběh (propaganda) sloužící posilování moci mocných (a zotročování/ožebračování nás ostatních): Obnažený Západ.
Kromě toho, když se chci dozvědět, co se kde děje, sáhnu do newsletterů, které mi chodí nebo si na internetu najdu články nebo rozhovory lidí, ke kterým mám důvěru, neboť vím, že téma zkoumají a znám rámce, přes které na daná témata nahlíží. Mezi tyto lidi patří poslední léta Arundhati Roy, Naomi Klein, Noam Chomsky, Helena Norberg-Hodge, Vandana Shiva, Gabor Maté, Boris Malagurski, Gary Stevenson, Jeffrey Sachs, Jason Hickel, Douglas Rushkoff, v něčem Janis Varufakis, v něčem Slavoj Žižek a další. Pro orientaci v tom, co se děje ve světě mě v češtině mě napadá (bez výhrad) snad jenom Petr Drulák.
Na Twitteru/X pak sleduji lidi, kteří se věnují tématům, která mě zajímají - ekonomika, lokalizace, zemědělství, Palestina, klima, Rusko/Ukrajina, imperialismus,... Nárazově se na to podívám.
Přiznám se, že někdy jsem příliš utahaný na to, abych četl tlusté knihy, předlouhé články nebo poslouchal ještě delší přednášky a rozhovory. Prostě na mě přijde stará touha "si poslechnout/přečíst zprávy" a často si jen projít "novinové titulky". V tom případě vybírám z následujících médií, která (v době, kdy píšu tyto řádky) považuji za "nezávislá", tj. ta která na skutečnost nahlížejí z pohledu nás 99% a ne 1% nejbohatších nebo která nabízejí jiný než mainstreamový západní pohled. Jsou to tedy média, která nešíří příběhy posilující moc našich nebo globálních oligarchů.
Nutno podotknout, že můj výběr je omezený mou jazykovou a časovou i jinou omezeností. Dobře funguji pouze v angličtině, ruštině a češtině/slovenštině. "Zprávy" sleduji i ve francouzštině a v několika dalších slovanských jazycích, ale není mi to pohodlné a činím tak jen, když není zbytí.
Toto je seznam, z kterého vybírám:
+972 magazine - Izrael/Palestina
RED revolutionary, educational, documentaries
The Electronic Intifada - Palestina
The New Internationalist - tihle jsou mému srdce snad nejblíž - léta jsem měl jejich časopis předplacený
DemocracyNow - Když mám chuť si pustit "aktuální zpravodajství" - místy je to ale hodně americké a stále větší "depka"
Ahram - egyptské noviny pro jiný pohled, především v oblasti Střední východ, Afrika, arabský svět
NHK World - milé japonské zpravodajství pro jiný pohled
South China Morning Post - noviny z Hong Kongu pro jiný pohled
Strait Times - noviny ze Singapuru pro jiný pohled
AlJazeera - zde sleduji pouze téma Palestiny a zemí globálního jihu; v mnoha tématech totiž přebírají západní koloniální rámce
Guardian - zde sleduji výhradně téma klimatu/Planety a pak se občas podívám, když chci rychlý základní přehled o tématech "západní propagandy" - abych viděl, co naši mocní propagují (co si přejí, abychom si mysleli).
Media z globálního jihu - seznam několika médií ze zemí globálního jihu
Independent Media Sources - seznam dalších odkazů na nezávislá média napříč planetou
V Česku vím pouze o pěti médiích/místech, u kterých vím, co čekat a "co je za tím" (Pozn.: každé médium má svou slepou skvrnu. Alarm i Deník referendum (níže) patří k tomu nejlepšímu, o čem v Česku vím. Ovšem obě najely po roce 2022 na "proti-ruský tunel", oběma trvalo dlouho než se - po 7.10.23 odvážili znovu postavit za Palestinu, Alarm se navíc nekriticky staví k tématu epidemie změny pohlaví u náctiletých.
Spolek Svatopluk - články, videa
Britské listy - občas mi někdo pošle článek
Když jsem mimo Evropu, baví mě ruská média pro ten jiný pohled. Vlastně cokoli mimo Západ je - pro mě - osvěžující a obohacující. Když něco sleduji, rozhodující je shoda na základním rámci. Pak už nesoudím a vnímám, nechávám se obohatit. Nemám potřebu souhlasit, beru si, co mi zapadá do vidění světa.
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života, Bluesky, Mastodon.
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.