Zprávy ze života #96: Pane Hajzler, vy jste kontroverzní osoba!

20. 03. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Zde jsou slibované Zprávy ze života č. 96. Poslední léta slyším mnohem častěji než dřív, že jsem "kontroverzní osoba". V těchto Zprávách se chci podělit o to, jak to celé chápu, co jsem v tomto tématu zatím zažil, co to se mnou dělá a chci se zamyslet nad tím, co to je, kde se to celé bere a co s tím. 

Přátelé, dobrý den!

Sliboval jsem napsat o kontroverzi. Tak tady to je.  

Mám to téma v konceptech už tak tři roky. 

Je to dlouhý, jak fronta na banány. Chcete-li si to přečíst, doporučuji si na to vyhradit klidnou chvíli, udělat si k tomu třeba kafe/čaj... Kromě toho, že je to dlouhé, je to i velmi osobní a také "kontroverzní" čtení :-). Nebudu přeci sám pít víno, když kážu vodu, no ne? Pokud to pro vás bude moc, nezlobte se. A odpusťte překlepy. Teď se zahradou není čas se s tím nějak extra mazlit. A taky mám haldy jinýho psaní.

Kontroverze

Když o tom přemýšlím, tak termín "kontroverzní" (ve smyslu vyjadřující opačný, protichůdný postoj, názor vyvolávající polemiku, spor, neshody) na mě působí tak trochu jako pochvala. 

Prostě mi to přijde jako "slušná verze" všeho možného, čím se dnes častují ti, kteří nesdílejí náš pohled na svět. Jak šel čas, já už byl/jsem vším možným... Namátkou: komunista/komouš, neomarxista, v obecné rovině pak hlupák, debil, idiot, chudák, ubožák, lhář a snad všechna další sprostá slova, která český jazyk nabízí. Později přibyl zelený šílenec, ekoterorista, pomatený aktivista. Od roku 2022 to pak byl ještě russák, ruský šváb, Putlerův agent, proruská svině,... Od října 2023 pak antisemita, Hamásovec, podporovatel teroristů,... A je jasný, že není všem nadávkám zdaleka konec. Spíš se zatím jenom zahříváme. 

Kdybych žil v 50.-60. letech, byl bych prozápadní živel, západní agent, imperialistický element, nepřizpůsobivý,... Jiná doba, jiné kulisy, ale hra je furt stejná.   

Kontroverzní pán

To, že jsem tenhle text nakonec vytáhl z konceptů a dopsal ho, spustilo to, že jsem nedávno přijel na besedu, z které je fotka v úvodu. Ještě než začali přicházet první lidé, přišla za mnou paní organizátorka, upřeně se mi podívala do očí a řekla: “Pane Hajzler, vy jste kontroverzní osoba!”. 

Na podzim mi v Bílovci besedu dokonce zrušili. Důvodem bylo právě to, že “... ten Hajzler je kontroverzní osoba”. Před Vánocemi si u nás jedna paní objednala balík knih. Když jí dorazily, zjistila, že autorem těch knih je zase ten "kontroverzní Hajzler". Napsala nám, že knihy zaplatí pouze v případě, že jí Petra (moje manželka a kolegyně) zaručí, že peníze za knihy půjdou výhradně jí, dětem a našim kolegům. "Pokud by z nich měl něco váš kontroverzní manžel, tak knihy okamžitě vracím!", napsala Peťce. 

Knihy nám vrátila. 

Nenávist od kolegů a kamarádů

Už si nevzpomenu, kdy mi začali nadávat anonymní avataři na internetu... 2007?

Divné to začalo být ve chvíli, když mi na internetu začal nadávat můj bývalý kolega a kamarád Petr. Dokonce na mě psal svého času i varovné recenze, aby ostatní před "nebezpečným člověkem" varoval. To samé mi začali psát další lidé, s kterými jsem dříve pracoval, s kterými jsem se osobně znal, s kterými jsme si byli blízko. Byli jich desítky. 

Fascinovalo mě, že to všechno byli lidé, s kterými jsme měli nějakou vazbu. Byli jsme si blízcí. Teda alespoň mně byli blízcí oni. Byli jsme kolegové, kamarádi. S některými jsme se léta neviděli, ani o sobě neslyšeli. Najednou jako blesk z čistého nebe od nich čtu nějaké nadávky a urážky. Lidi, s kterými jsme se ještě nedávno smáli a zažívali neuvěřitelné věci, mi najednou hrubě nadávají, zesměšňují mě a/nebo mi vyhrožují. Jsou i takoví, kteří mi u toho začali vykat (přestože jsme si dřív normálně tykali). 

Já na to koukám jak tele na vrata, hlava mi to nebere a je mi z toho do pláče. 

"Nejvtipnější" je, když mi někdo píše na fejsbuku ty největší prasárny a pak se potkáme naživo. Zažil jsem to teď na plese: "Ahoooj, Tomáši! Dlouho jsme se neviděli. Jak se máš??", ptá se mě s nepředstíraným zájmem jeden z těchhle "kamarádů". Fascinuje mě, když někdo dovede svou internetovou personu oddělit od svého já tak jako by to ani nebyl on/ona, jako by to byla nějaká virtuální hra. 

Případ každého člověka, kterého považuji za blízkého, který mě ale z čistého nebe začne někde veřejně urážet, beru pokaždé jako experiment. Vždycky přemýšlím nad tím, zda mě má vůbec někdo rád takového, jaký skutečně jsem. Nebo jak moc těm, kteří "mě mají rádi", se líbí jen nějaký aspekt mého chování a/nebo to, že je utvrzuji v jejich názorech, v jejich vidění světa? A když se pak mé názory nebo chování (v jejich očích) změní, začnou mě "hejtit"? 

Nenávidí mě nebo mé názory? Co to o nich říká? A co tento (dnes naprosto normální) fenomén říká o nás jako o společnosti?

Projekce stínů

Speciálním "druhem" jsou lidé, kteří si mě vyhlédnou někde na internetu, nadchnou se do něčeho, co dělám nebo tvrdím a začnou mi různě nabíhat a “blahořečit”. Často se pak poznáme i osobně, někdy se z nás stanou i blízcí lidé. Výjimkou není ani to, že mi třeba začnou nosit dárky. Pak uběhne určitý čas, přijde zkrat a ti samí lidé, kteří mi ještě včera nosili dárky, mě najednou začnou hrubě nadávat, zesměšňovat mě a nezřídka mi i vyhrožovat. 

Tohle chování si vždycky vysvětlím Jungem a jeho “projekcí stínů”, kdy si do druhých projektujeme to, co je v nás potlačeno. Tím si to vysvětlím, smutno mi z toho ale je vždycky. 

Útok anebo taky útěk

Ty sprosťárny považuji za formu útoku. Je to způsob, kterým my lidé reagujeme na vnímané nebezpečí. Buď zaútočíme nebo utečeme. 

Útěk se v mém okolí projevuje nejčastěji tak, že lidi, s kterými jsem ve spojení... najednou zmizí... přestanou mi odpovídat na zprávy, zablokují si mě na internetu, ve fyzickém světě se mi začnou vyhýbat, dělají, že mě nevidí, přestanou mě zdravit. 

I já od toho chci utéct

Sranda byla, že když mi paní na té besedě řekla, že jsem "ten kontroverzní pán", chtěl jsem se otočit na podpadku a (také) utéct. Stejně tak se cítím při každé urážce/výhrůžce, ať už online, mailem nebo jinak. Moje první reakce je vždycky chuť to okamžitě všechno vypnout, přestat sledovat dění a "jen žít",... rýpat se v zahradě, číst a psát si knížky, pořádat hostiny a hlavně se k ničemu už nevyjadřovat. Valná většina lidí okolo mě "má hlavu v písku", žijí si jen své životy, do ničeho se nezapojují a nejspíš je jim líp. 

Vyrostl jsem v rodině, kde bylo vyhrožování a jiné formy násilí normou. Mým hlavním obranným mechanismem byl právě "útěk". A obecně i v mé rodině se konflikt po generace řešil útěkem, který měl a stále má nejčastěji podobu přerušení kontaktu. Pracuju na tom, ale je to moje rodinná zátěž, element mého traumatu. 

Naštěstí v mé rodině/výchově byly i elementy rebelství a apelu na čest, spravedlnost, morálnost, pomoc slabším a nutnost ozvat se v situacích bezpráví, nespravedlnosti. A tak se to ve mně tluče: Od násilí chci utéct, ale zároveň vím, že když je někde nespravedlnost nebo lež, neumím mít hlavu v písku. 

Jak se mi to stalo?

Valná většina lidí okolo mě "má hlavu hluboko v písku", žijí si (jen) své životy, do ničeho se nezapojují a nejspíš je jim mnohem líp. 

Tíha lži & umění propagandy

V první třídě jsem zapálil svou základku. Tři dny jsem lhal, že jsem to nebyl já, ale nakonec to prasklo. Dostal jsem za vyučenou. Podepsalo se to na mě především tím, že mám dnes velký problém se lží - sám jsem ten nejmizernější lhář a cizí lež cítím na devět honů. 

V dospělosti jsem byl osm let placený (postupně celkem ve třech nadnárodních korporacích) za to, abych manipuloval lidmi s cílem prodat jim, co nepotřebují (a co jim ubližovalo). Říkalo se tomu marketing a mně dlooouho nedocházelo, že jsem byl placený především právě za lhaní (v této přednášce mluvím o tom, jak moderní marketing funguje). 

Té absurditě navzdory to bylo ale osm let špičkového výcviku ve strategiích a technikách moderní propagandy, kdy jsem nahlédl hluboko “za plentu” té nejhrubší manipulace a pochopil, že lidem je možné prodat cokoliv - věci, myšlenky, politiky, ideologie, války a dokonce komplet životní styl. 

Cesta z jeskyně

Dlouho mi trvalo, než jsem nabyl dojmu, že jsem "venku" z (Platónovy) jeskyně.  

Na vysoké škole "mi Vesmír poslal do cesty" jednoho profesora s velkým "P". Douglas Pressman se jmenoval. Byl to americký disident, emigrant před kapitalismem. Byl to možná on, komu bych měl poděkovat za "cestu ven" nejvíc. Povedlo se mu to tak, že nás studenty nutil, abychom se dívali do míst, která jsou běžnému Evropanovi skrytá. Minimálně mně ukázal věci, o kterých jsem neměl - do té doby - ani ponětí. 

Klíčovou roli sehrál Papa. To je můj nejlepší kamarád, původem z Mali. Při pohledu z jeho domoviny mi došlo, jak hluboká je propast mezi "Západem" a zeměmi globálního jihu, a že příběh rozdělení světa na bohatý a chudý je lež jak ta věž. 

Můj další blízký přítel, Robert, mě naučil kriticky číst (mezi řádky) a probudil ve mě vášeň pro studium společenských systémů. Mí američtí přátelé Thea a Patrick mě zasvětili do tajů americké kultury a historie. Dva roky života v Rusku, navíc v časech, kdy se rozpadal Sovětský svaz, mi ukázaly další škvíry v Matrixu. Léta a léta strávená na cestách s batohem napříč planetou, roky proležené v knihách,… mě na hony vzdálily tomu, jak se na svět dívají běžní našinci. 

Podtrženo, sečteno myslím, že se se tím znatelně zvýšila moje imunita vůči manipulaci ze strany mocných, ať už těch komerčních (byznysu) nebo politických (státu/ů). Jen se tím ze mě stal (kontroverzní) vyděděnec, který už se nedokáže dívat na Českou televizi a všudypřítomnou re-KLAM-u a konzum nemůže ani vystát.  

Všechno tohle najdete dopodrobna popsané v mé knize Třináct tisíc dní.

Vyrostl jsem v rodině, kde bylo vyhrožování a jiné formy násilí normou. Mým hlavním obranným mechanismem byl "útěk". Naštěstí v mé výchově byly i elementy rebelství a apelu na čest, spravedlnost, morálnost, pomoc slabším a nutnost ozvat se v situacích bezpráví, nespravedlnosti. A tak se to ve mně tluče: Od násilí chci utéct, ale zároveň vím, že když je někde nespravedlnost nebo lež, neumím mít hlavu v písku.

Čtení mezi řádky

Každopádně přínosem všech těch mých cest bylo, že dnes dokážu obstojně číst mezi řádky mocných (oligarchů, politiků, byznysmanů, médií,...). 

Nejprve jsem se naučil komerční propagandu. Jak funguje, najdete do detailu popsané v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. Pochopit podstatu té politické po roce 1990 mi ale trvalo mnohem, mnohem dýl. (Z dnešního pohledu mě fascinuje, jak dlouho jsem byl natvrdlý a jak dlouho jsem věřil báchorkám o "dobrotivém Západu bojujícím za demokracii"). Dnes jsem ale už spokojený s tím, jak chápu esenci schovanou za hlavní "PR linkou" dneška, kterou je "boj demokratických zemí s totalitou", v obecné rovině pak "svobody proti totalitě".

Zde jeden z tisíců titulků (z dílny ČT), který živí (bohužel lživý) narativ o boji dobrého demokratického světa s tím zlým totalitním. Pro doplnění pohledu doporučuji těchto "5 minut Chomského" (s CZ titulky). 

Většinou dnes už rozumím, co se skrývá za "změnami režimů", převraty, puči a revolucemi. Myslím, že dnes chápu přesně i to, jak důležité je vytváření nepřátel (vnějších a vnitřních) a jaká je skutečná příčina moderních válek. Vím, jak důležité je "vrtět psem". Vím, jak snadné je lidi rozdělit, hýbat s nimi doprava/doleva tak, aby byli ochotní potlačovat vlastní zájmy a místo toho podporovat zájmy vládnoucích vrstev. Vím, jak jednoduché je zajistit, aby lidé bojovali proti svým sousedům a bratrům, které ještě včera milovali... 

Kdybyste jen tušili, jak snadno jsme hýbali "zákazníky" korporací, kterými jsem byl v minulosti placený... Dodnes nedokážu uvěřit, jak snadné jim bylo prodat i to, co jim ničilo zdraví nebo jak primitivní bylo je zadlužit na lichvářský úrok a de facto je tak zbavit základních svobod a zničit jim život. Nikdo za to nebyl zodpovědný, nikdo se tomu nedivil. Byla to přeci jejich svobodná vůle!  

Dodnes nechápu, jak jsem to mohl nevidět a stydím se za to. 

Divím se a kritizuji

Vím dnes to, že moderní "zprávy" nejsou informace. Jsem vycvičený slyšet, co se skrývá "za projevy politiků", za pod-bízivými slogany korporací", za "prospěšnými" nebo "zelenými" produkty nebo třeba za "nejdůvěryhodnějším zpravodajstvím" (To je slogan naší ČT24).

Právě proto, že tak těžko (s)nesu lež a protože vím, jak funguje propaganda, tak si posledních dvacet let prostě nemůžu pomoct a když už nic, musím se “divit”. 

Kolem roku 2005 jsem se začal divit tomu, že lidé v práci nejsou lidmi, ale lidskými zdroji určenými k vytěžení a tomu, jak normální je zneužívání moci těmi, kteří jsou v roli mocných (nad-řízených). Divím se tomu, že práce dnes není prací ve smyslu lidské potřeby, ale dehumanizujícím a zničujícím “hákováním”. Kritizuji korporace za to, jak moc nám lžou, jak moc zabíjí nás a naší domovskou planetu, jak likvidují naše demokracie i za to že podporují genocidy a válčení… a nenesou za to žádnou zodpovědnost... Kritizuji ale i nařízenou povinnost školní docházky, jejímž pravým cílem není rozvoj dětí, ale výroba poslušných robotů schopných vykonat jakoukoli robotu. Kritizuji lživou, všudypřítomnou re-KLAM-u,... degradaci veřejné dopravy,... ničení komunit nebo to, jak se z domova nebo z půdy staly investiční komodity. Poukazuji na skutečné příčiny bezdomovectví a miliardářství a na to, že už dávno nežijeme v demokracii, ale ve stále totalitnější oligarchii. V neposlední řadě kritizuji kapitalismus, jako predátorský, destruktivní, extrakční systém, mezi jehož opěrné nohy patří kolonialismus a genocida a jehož hlavním principem je komodifikace a vytěžování lidí a přirody s cílem maximalizace bohatství/moci vládnoucích elit. Poukazuji i na to, že přirozeným důsledkem cyklů kapitalismu jsou fašismus a následně pak války. 

Šlápl jsem už na hodně kuřích ok. 
Neměl bych se divit. 

Mám za sebou osm let špičkového výcviku ve strategiích a technikách moderní propagandy, kdy jsem nahlédl hluboko “za plentu” té nejhrubší manipulace a pochopil, že lidem je možné prodat cokoliv - věci, myšlenky, politiky, ideologie, války a dokonce komplet životní styl. 

Covid jako test a zlatý důl

Všechna ta "kontroverznost" nabrala grády covidem. Už Orwell si všiml, že čím víc se společnost vzdaluje od pravdy, tím víc nesnáší ty, kteří se snaží pravdu nasvěcovat. To samé tvrdil už i Platón, když říkal, že nikdo není nenáviděn tak jako ten, kdo říká pravdu. 

Covid byla zkouška toho, co jsme my obyčejní lidé ochotní tolerovat - kolik svobod si necháme vzít, kolik lži, oligarchizace, komodifikace, totality, zabíjení a destrukce budeme tolerovat. A byl to gigantický zlatý důl pro (nejenom pro farma) korporace. Bylo to období, kdy bohatí skokově zbohatli a chudí zchudli, což zvětšilo nerovnost a urychlilo většinu krizí, kterým dnes čelíme. 

Potom, co zjistíte, že nemoc a válka jsou dva zdaleka největší zdroje zisku a moci, dojde vám, že po covidu bylo jen otázkou času, než přijde nějaká větší válka a s ní po-řáááádné zbrojení (aby si nasosaly i zbrojní a další korporace). 

Válka jako pokračování

Netrvalo to dlouho a objevila se ta na Ukrajině a po roce i nová vlna izraelské genocidy v okupované Palestině a okolních zemích. 

V Česku je postoj k těmto dvou konfliktům jasný: Vzhledem k mizerné úrovni výuky historie, ekonomie a celkově omezenému chápání fungování světa, v důsledku mizerné znalosti cizích jazyků, našich národních traumat a podřízené pozici Česka v globální mocenské hegemonii, Čechy je velmi snadné za-strašit a svést. Nemáme tu nezávislá média, tzv. hodnotové intelektuály (viz konformní vs.hodnotoví intelektuálové) ani hodnotové politiky. 

Podstatou pravicové politiky, která určuje modus vivendi v naší zemi většinu času po roce 1989, je vytváření nepřátel/strašáků. Tito politici (a mocní, kteří tyto politiky ovládají) vědí, že "vystrašení lidé" se nejlépe ovládají, a že "vzhlížejí k vůdci". Mezi nejčastěji používané "strašáky" těchto politiků/mocných patří, v naší části světa, komunismus (viz tzv. primitivní antikomunismus - zde), Rusko, nově pak Islám a migrace/uprchlictví. Našinec na tato témata naskakuje tak jako býk na červený hadr nebo jako slepice na flus. 

V marketingu bychom řekli: "My Češi jsme dobrá cílová skupina. Dá se nám prodat skoro všechno."

Potom, co zjistíte, že nemoc a válka jsou dva zdaleka největší zdroje zisku a moci, dojde vám, že po covidu bylo jen otázkou času, než přijde nějaká větší válka a s ní po-řáááádné zbrojení tak, aby si nasosaly i zbrojní a další korporace.

Snažím se o kultivaci vlastního názoru 

Abych si udržel psychické zdraví a nad-hled, nesleduji zprávy ani cokoli, co je nazýváno “zpravodajstvím”. Místo toho čtu knihy, studie, poslouchám světové historiky, politology, filozofy, mírové a jiné aktivisty a komentátory. Cíleně vyhledávám i myslitele mimo prostor globálního severu, obzvlášť původní obyvatele. Mám přátele po celém světě, cestuji, naslouchám, vnímám a usiluji o kultivaci vlastního názoru. 

Bohužel žijeme v době, kdy jsme ale za kultivaci vlastního názoru stále častěji uráženi a kdy je nám dokonce zakazována. Příkladem budiž názor na dění na Ukrajině po únoru 2022. Ruská média jsou v EU blokována. To je v dobách válečné propagandy běžná a zcela záměrná věc. Klíčový předpoklad pro udržení války je zamezit informovanosti obyvatel a nepřipustit narušení "narativu o nepříteli" (který byl zvolen jako terč). Řadový Evropan se tak jen velmi ztěží dostane k informacím o dění v Rusku a o nezápadním pohledu na celou věc. Je to stejné jako v dobách komunismu, kdy byla blokována zase pro změnu západní média - viz nedávno oceněný film Vlny. 

Člověk, kterému je znemožněno utvořit si vlastní názor se pak stává člověkem loutkou.  

Fascinující je se v tomto ohledu zamyslet třeba nad tím, jak to, že je v Česku zcela legální (dětské) porno na internetu, reklama na alkohol, hazardní hry, toxický "junk food" nebo kouření ve veřejném prostoru. Jsou ruská média nebezpečnější než dětské porno? Z pohledu zbrojařských korporací a obecně mocných jsou! 

PS: Fascinující cvičení nastává v mém životě vždy, když opustím EU a dostanu se volně ke všemu, co se děje v Rusku (jako naposledy ve Vietnamu/Číně). To je jeden z důvodů, proč se snažím náš kontinent pravidelně opouštět. Je to klíčová součást mé psychohygieny. 

Člověk, kterému je zamezeno, aby se dostal k informacím a je mu tak znemožněno utvořit si vlastní názor, se stává člověkem - loutkou.  

Věřím v kolibříka

Periodicky pláču u obrazů, které chodí napřímo z okupované Palestiny, ze Sýrie, Ukrajiny, Ruska, Konga, Jemenu, Libye… ale stále častěji i ze zemí “Západu”, kde exponenciálně narůstá chudoba a další obrazy zmaru. 

Uvědomuji si, že je to důsledek přirozených cyklů kapitalismu, který je od 80.let trvale zbavován veškerých "záchranných brzd", v důsledku čehož dramaticky narůstají nerovnosti. Uvědomuji si, že veškerý tento marast je super-živnou půdou pro raketový vzestup ultra-pravicových fašistických stran stavících právě na vytváření nepřátel a roztleskávání nenávisti. Do roku 1945 to byla nenávist vůči Židům a komunistům, dnes je terčem Islám/migrace. 

Vzhledem ke své minulosti patřím k těm, kteří nemohou mlčet. Á propos, Dostojevskij svého času pravil: “Lidé se bojí, že všechno ztratí, a tak mlčí. A nakonec všechno ztratí, protože mlčí.” 

A tak nemlčím, ale píšu, mluvím, organizuji, propojuji,…  Věřím v kolibříka a hlavně v to, že se nám snad někdy podaří propojit kolibříky ve velkém. Poslední dva roky píšu hodně o skutečných příčinách válek. Do roku 22 jsem psal víceméně jen o míru. Dnes píšu o propagandě, o mocenských strukturách, o skutečné ekonomice a o kapitalismu.

Sranda je, že mi to není vlastní. Nebaví mě to. Nechci psát to, za co mě většina nenávidí. Nepomůže mi ani vědomí toho, že to není "nenávist jejich", ale že je to nenávist, která byla vytvořena na zakázku PR agenturami, médii a politiky. Nechci, aby mi někdo nadával nebo dělal, že mě nevidí, i když to (nevědomky) dělají z cizí vůle a pro někoho jiného. 

Vlastně mi je téma války a zbrojení, samo o sobě, odporné. A vidět všechny ty naše politické představitele, "oceňované" novináře, intelektuály, jak nám lžou a běsní po válce,... mě se z toho jednoduše dělá zle. 

Chtěl bych psát o (dobrém) životě, o dětech a výchově, o práci, komunitách, souladu, harmonii, o zdraví,.... místo toho mi to nedá a "musím být kontroverzní pán".

“Lidé se bojí, že všechno ztratí, a tak mlčí. A nakonec všechno ztratí, protože mlčí.” Dostojevskij

Prostě si nemůžu pomoct

Doba tomu holt nepřeje. Karel Čapek taky svého času miloval zahradničení, byl pejskař, miloval život a rád psal,... stejně jako já. Žít ve stejné době, myslím, že bychom si rozuměli. Jenže i on žil bohužel v časech, kdy nerovnosti produkované kapitalismem narostly do té míry, že přinesly fašismus a stalinismus a s nimi tvrzení, že válka je mír. Stejně jako dnes. Takže i on musel začít psát o válce, propagandě a nenávisti. Je to celé "jako přes kopírák"...

Prostě jako on, an já si nemůžu pomoct. 

Nemůžu lhát tak jako dnes lže Česká televize, Český rozhlas,... Petr Fiala a spol., Petr Pavel,… Rutte, von der Leyenová a další "pomocníci mocných" Česka nebo Evropy.

Když mám sílu, dívám se, kam to spěje a jak moc zrychlujeme směrem k destrukci. V roce 2024 jsme poprvé překonali hranici oteplení 1,5C, kterou jsme niky neměli překonat. Pláču u toho, co mi vyprávějí kamarádi a známí z Afriky, latinské Ameriky, Asie nebo Oceánie o tom, jak u nich kolabuje klima a příroda. Pláču u vyprávění přátel z Ruska a z Ukrajiny o tom, jak si s nimi mocní "Západu" hrají, jak vytvořili válku s cílem vyrubat Ukrajinu a oslabit Rusko bez ohledu na životy miliónů běžných lidí v těchto dvou zemích. Tak se to koneckonců dělá - příručka "proxy" válek byla napsána dávno. Kdybychom znali historii, chápali bychom to. Děsí mě, že “Doomsday Clock” jako metafora toho, jak blízko jsme globální katastrofě nebyly nikdy tak blízko celé jako dnes. Tak blízko katastrofě jsme nikdy nebyli (detaily zde). 

Mocní nebyli nikdy mocnější

Ultrabohatí nebyli nikdy v historii této planety bohatší. Tři nejbohatší lidé dnes vlastní tolik kolik polovina nejchudších. Čím bohatší je jednotlivec, tím snažší je koupit si politiku, média, soudy a jakoby mávnutím kouzelného proutku proměnit demokracii na oligarchii. Jak to vypadá (a jak to bude vypadat brzy i u nás) můžeme pozorovat, "z první řady" v dnešních USA nebo v Izraeli. U nás je rozbitá demokracie a oligarchizace stále ještě z větší části utajovaná a skrývaná. Ve Spojených státech si ale už na nic nehrají - "prvním prezidentem" je hajlující nacista, "druhým prezidentem" psychicky narušený narcistický oligarcha (Trumpův psychologický profil si přečtěte v Mýtu normálnosti), oba sociopati obklopení ze všech stran dalšími zástupy miliardářských techno-feudálů a dalších psychopatů. Jejich cílem je zmaximalizovat zisk a moc pro sebe a své přátele (globální oligarchy). Cokoli tomu stojí v cestě, se eliminuje. 

Mimochodem tohle pravil k tématu nerovností Gabor Maté: „Čím více je ve společnosti nerovnosti, tím více nenávisti, patologie, psychických chorob a fyzic­kých nemocí. Nemělo by nás tedy překvapovat, že vidíme víc závislostí i masového střílení, protože nerovnosti neustále rostou. Rasové, etnické nebo náboženské násilí je projevem společnosti, která podněcuje rozdělování lidí a staví je proti sobě.“ 

Mocní neměli nikdy tak dokonalé nástroje

Celosvětové výdaje na propagandu loni poprvé přesáhly 1 bilion dolarů (to je 12 nul). Oproti roku 2023 to bylo o 10% víc. Čeká se, že výdaje porostou dál stejně nebo ještě rychleji. Oligarchové dnes vlastní média, sociální sítě a další nástroje. AI se zdokonaluje každou sekundou a rozpoznat propagandu od skutečnosti tak bude zítra ještě složitější než je to ve chvíli, kdy čtete tyto řádky. 

Přitom platí, že čím víc propagandy, tím víc zmatku v tom, co a proč se skutečně děje. Čím víc chaosu, tím víc rozdělení jako společnost jsme. Čím rozdělenější jsme, tím lépe se nám vládne... a o to menší šance, že bychom si mohli vládnout sami. 

Celosvětové výdaje na propagandu loni poprvé přesáhly 1 bilion dolarů (to je 12 nul). Oproti roku 2023 to bylo o 10% víc. 

Je třeba opustit fotbalové přemýšlení

Vím, že jediná naděje, jak se tomu dnešnímu globálnímu šílenství postavit je to, že povstaneme. A povstaneme jedině tehdy, když se spojíme. A spojíme se jedině tak, že opustíme “fotbalové přemýšlení” (Anglie vs. Česko, Itálie vs. Maďarsko, Ukrajina vs. Rusko,...). Ve skutečnosti totiž obyčejní lidé v USA, Anglii, Česku, Rusku, Izraeli, Palestině, v Íránu,… mají mnohonásobně víc společného, než kolik mají společného s oligarchy, ať už ve svých zemích nebo s těmi globálními. 

O fotbalové mentalitě píšu zde: předposlední odstavec s názvem "Nutnost opustit fotbalové přemýšlení".

"Žít správně" je víc než "být oblíbený"

Když se rozhlédnu kolem a pustím k sobě naplno informace o stavu světa, padne na mě hluboký smutek. 

To, že tak těžko toleruji lež a to, že jsem se vyučil u nejlepších světových re-klam-ních černo-kněžníků, je mým požehnáním i prokletím zároveň. Na jednu stranu jsem vůči dnešní tsunami lží mnohem imunnější než běžný člověk. Na druhou stranu ale vidím věci, které nám běžným smrtelníkům mají zůstat skryty.

Ale pak jsem kdo jsem: Mám předky, vůči kterým cítím vděk za to, co vybudovali a mám i děti, ke kterým cítím závazek v tom, abychom jim předali společnost, která bude aspoň trochu k žití. Proto se snažím žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To, že mi za to, jak žiji, druzí nadávají, že mi vyhrožují, že mě přestávají zdravit, že mi ruší besedy a vrací mi knihy,… mi přijde méně podstatné než pocit, že jsem žil správně, že jsem během toho, krátkého času, který mi byl vyměřen udělal, co bylo v mých silách.  

Mimochodem, hluboce souzním s tímto citátem novináře a disidenta Petra Uhla: “Plnohodnotný život je ten, který je věnován zlepšování společenských poměrů.” A taky Toni Morrison, která řekla: “Pokud jste svobodní, je třeba, abyste osvobozovali jiné. V případě, že máte moc, vaším úkolem je posilovat moc těch, kteří žádnou nemají.”

“Pokud jste svobodní, je třeba, abyste osvobozovali jiné. V případě, že máte moc, vaším úkolem je posilovat moc těch, kteří žádnou nemají.” Toni Morrisonová

Hra, která je tu s námi hrána

Lidé, kteří si utvářejí svůj náhled na svět podle České televize, Českého rozhlasu a další našich, případně podle jiných čistě "západních médií", mě zákonitě musí považovat za pomatence, konspirátora, cizího agenta, prostě za ne-přítele. 

Jak už jsem psal, kdyby se psal rok 1953 nebo 1970, bylo by to stejné, jen z jiné strany. Rozumím jim. Jediné, co na to mohu říct je to, že "za to nemůžeme". Je to hra, která je tu s námi hrána. 

Navíc, každý národ má svou zátěž. My máme svůj "hujerismus", ultra-nízkou znalost jazyků, mizernou znalost historie a schopnost kritického myšlení, omezenou zcestovalost a vlastní zkušenost s cizími kulturami, máme komunismem a kapitalismem zničenou duši a ekonomiku a do toho podřízenou roli, která nám byla jako státu, přiřazena systémem korporátní globalizace. To platí - do jisté míry - i pro Slovensko a další východoevropské země.

Naší nadějí je tuhle zvrhlou hru prokouknout a pochopit, že neexistuje žádná pravice/levice, komunisti/kapitalisti, demokracie soupeřící s totalitou, křesťanství bojující s islámem, stát x vs. stát y,... případně jakákoli další dichotomie. 

Jediný konflikt, který existuje a ke kterému je třeba se postavit, je hegemonie globální vládnoucí třídy oligarchů, kteří si podrobují nás ostatní. Dokud tohle nepochopíme, budeme se dál propadat do ekologického kolapsu, válek, chudoby a dalších forem zmaru, který dnes už mnozí cítí v kostech (bohužel PR agentury jim předepsali z toho vinit Rusko). Dál budeme plýtvat silami v nekonečných kulturních válkách, které jsou našimi mocnými cíleně vyvolávány tak, aby bylo zamezeno tomu, že povstaneme. 

Kontroverzi, tedy odvaze studovat a žít vlastní život a vždy též upřímně sdílet svůj pohled ZDAR! 

__________________________________

Objevy, inspirace a odkazy od minule:

- Lemniskáta, unikátní chráněná dílna potřebuje podpořit.

- Rozhovor s inspirativním Singapuřanem Kishorem Mahbubanim, který doporučuje nám Evropanům tři věci: 1) Opustit NATO, 2) uzavřít smlouvu s Ruskem, 3) uzavřít smlouvu s Čínou. Minule jsem posílal jeho článek s názvem: It’s Time for Europe to Do the Unthinkable.

- Moc se mi líbila tahle přednáška Janise Varufakise WTF happened to Europe - zazní tam vše podstatné o tom, co se to u nás na kontinentu děje a co s tím. I tenhle rozhovor s Varufakisem se mi, z pohledu orientace, moc líbil: Trump, Europe’s Collapse & Why Liberals Keep Losing.

- Dlouho jsem nenarazil na tak srozumitelného ekonoma, který by dokázal vysvětlit, co se to sakra děje s cenama bytů, energií, mzdami, inflací,... jaký vliv to má na kvalitu života, kde se to bere, jak to bude pokračovat a co příspadně s tím - Garys Economics. Velmi doporučuji. 

- Tvrzení/lež, že USA jsou nejstarší moderní demokracií na světě. Na pravou míru uvádí Jason Hickel.

- Jedna z ukázek rozmachu totality v Česku - Evidence toho, které weby navštěvujeme a vtipná reakce z dílny Vidlákovy kydy. Nevím, zda sledujete Vidlákovu tvorbu - z pohledu forem odporu vůči mocným to považuji velmi inspirativní způsob. 

- Jedna z ukázek CZ propagandy v tématu sionismu: Kam s Palestinci?

- K tématu příspěvků na propagandu v naší zemi.

- Článek: Konkurenceschopnost. Slovo, za nímž se skrývá útok na naši budoucnost

- Článek - postřeh: Praha - Gdaňsk - Praha: autem 866 Kč, letadlem 978 Kč, vlakem: 2244 Kč (33. díl seriálu o car-free životě)

- Metropolis (1927) - film o budoucnosti

- Years and years - britský film o budoucnosti v letech 2019 - 2031 natočený v roce 2019 vyprávěný na příběhu jedné britské rodiny. V minulosti jsem to už posílal. Podíval jsem se na to ale teď znovu a musím říct, že je to z pohledu roku 2025 ještě víc fascinující než to bylo v roce 2019.

- Přpomínám Body, Mind, Unity - přijedou fantastičtí hosté. 

- Kdybyste někdo hledal milý ubytování v Jeseníkách - tak Habartovi. Kamarádi tam provozují i hrnčířskou dílnu. Mrkněte. 

Zprávy ze života

Já jsem teď denně v zahradním fitku, dnes jsem vozil hnůj, sel petržel, ředkvičky, špenát a sázel ranný brambory. Jak tohle pošlu, jdu ještě na satbu (rajčata). Vlastně nic moc jiného teď nedělám, neuvěřitelně mě to naplňuje, ale bolí mě záda jak čert. 

Trápí mě zas zuby, a tak věnuju zbytek času léčení. Testuji metody, které jsem zatím v životě nezkusil. 

Blíží se přijímačky, závěrečné práce a maturita. Náš domov je jedna velká studijní buňka. Držte palce, prosím. 

Knihy

Udělali jsme x změn na webu PeopleCommu - Knihy jsou stále ještě tím, co může změnit svět. Mrkněte. Naše nejžhavější novinka -Přirozené hnízdo, je v semifinále. 

Toť vše. Odpusťte chyby, nemám sílu to už po sobě číst. 

Tomáš

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.