Několik intimních setkání s válkou (na Ukrajině a v Rusku) z minulého týdne
09. 09. 2024, TOMÁŠ HAJZLER
Minulý týden jsem zažil několik oči-otevírajícich setkání/interakcí souvisejících s válkou, především s tou na Ukrajině a v Rusku. Chci je sdílet v naději, že se třeba dotknou i nějakého jiného srdce než mého. Válku na Ukrajině, kromě veškerého zmaru a destrukce, považuji za jedno z největších ohrožení organizovaného života Homo Sapiens na Zemi. USA/EU se tu snaží všemožně vyprovokovat zemi s 6000 jadernými hlavicemi. Aktuálně jednají o použití raket, kterými by ostřelovali Moskvu. Běžný člověk si neuvědomuje, že použití jediné jaderné hlavice by ukončilo život tak, jak ho známe. Kromě zcela zásadního ohrožení našeho přežití je tato válka stejným útokem na naší svobodu, inteligenci a majetek jako byl covid, jen to celé na desátou.
Večeře s Chrisem & Táňou
Jsou u nás na večeři Chris s Táňou. On Němec, ona Ruska. Ptám se jich na to, jak jejich rodinu ovlivnila druhá světová válka. “Jeden strejda padl ve Francii, druhý někde na východní frontě.”, říká Chris. To samé, v bleděmodrém, řekne i Táňa. I kus její rodiny ve válce prostě zmizel. Vlastně ani pořádně neví :-(. O to poutavěji ale vypráví o tom, jak "rozbití" (tj. traumatizovaní) jsou dodnes Rusové. V druhé světové válce zahynulo 27 milionů obyvatel Sovětského svazu a míra všudypřítomné destrukce byla nepředstavitelná.
Od konce 2. světové války uplynulo už skoro 80 let. Pamětníci už de facto vymřeli. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč dnešní evropští politici, média a běžní Evropané (pod taktovkou amerického establishmentu) znovu štvou k válce, stejně jako to dělali v 30.letech 20.století. Zapomněli na to, co je válka i na to, že válečnému utrpení nikdo neunikne (kromě několika málo superbohatých, kteří na ní pohádkově zbohatnou). K zabíjení na Ukrajině a v Rusku přistupují mnozí dnešní lidé jako k počítačové hře a ti u moci jako k další položce v strategii zajištění byznysu pro zainteresované korporace a oligarchy.
Kafe u Josefa
Povídáme si s naším sousedem Josefem, ročník 1938. Narodil se na venkově, na malém rodinném hospodářství ve východních Čechách. Ptám se ho, co dělal jeho tatínek během 2. světové války, zda byl "totálně nasazený" nebo nedejbůh někde na frontě. Zemědělci v porobených zemích/oblastech jako byl Protektorát Čechy a Morava, prý nasazení nebyli, neboť jejich úkolem bylo živit Wehrmacht. Pro každou jejich úrodu, pro každé jejich poražené zvíře,... si tak prý přijížděli němečtí vojáci. "Vše bylo zaplombované, když se odevzdávala úroda...", říká Josef. Všechno, co vypěstovali, vychovali a vyrobili, jim sebrala německá armáda. Vše šlo do války.
Dovedeme si představit, že by nás dnes odveleli na frontu, někoho pod pohrůžkou přinutili vyrábět bomby a ostatním by sebrali vše, co by měli? Většina z nás to nedovede. Přijde nám to vzdálené, je to pro nás historie. Proto s takovou lehkostí šíříme i my, obyčejní lidé, nenávist našich politiků a médií. Bohužel, jak zjistili obyčejní Ukrajinci a Rusové, historie to ani náhodou není.
Sněžana u nás doma
Sněžana je Ruska, která žije léta s rodiči ve Španělsku. Učí angličtinu a španělštinu (tak platí složenky). Přijela k nám domů přes HelpX, na tři dny. Jejím snem je vlastní farma. Proto objíždí Evropu a hledá půdu a s tím i to, "kam patří". Ptala se se nás, zda by Česko pro ní mohlo být dobré místo. "Za mě rozhodně ně.", říkám já. Kromě toho, že jsou v Česku obrovské ekonomické nerovnosti, které neustále narůstají a jsou předzvěstí velkých sociálních a ekonomických problémů, je tu i velká - našimi politiky non-stop rozdmýchávaná - nenávist proti všemu ruskému. Jedním z obrazů této nenávisti jsou nadávky, které Češi vymýšlí těm, které jim politici média předkládají k nenávidění. Jsou v tom velmi vynalézaví. Z těch proti-ruských "zaujal" Sněžanu nejvíc “russák”, "Russký šváb", "kremelský agent" a “pro-ruská špína”. Vlastně jí to rozplakalo. A já se styděl.
Nikdo nás nevzdělává v tématu politické manipulace, které stojí na šíření znechucení a nenávisti. Tyto emoce sídlí v "tajemné" části mozku s názvem insulární kortex. Dnes je to už vcelku dobře prozkoumaný fenomén, který ale na svou popularizaci stále čeká (zde jedna z prvních vlašťovek v našem jazyce). Až se to stane, dozvíme se, že jsme do velké míry loutkami politických her, jejchž cílem je nás stavět proti sobě: Nás Evropany aktuálně proti Rusům, "uprchlíkům, Muslimům, Íráncům,... a komukoli jinému, kdo ohrožuje mocenské zájmy establishmentu Spojených států nebo se zrovna namane jako vhodný cíl.
Až se dozvíme o podstatě politické manipulace, dojde nám, že jsme do velké míry loutkami politických her s cílem stavět nás - běžné lidi - proti sobě.
Poslouchání Vysockého & Putina
Jedeme s dětmi autem. Pustili jsme si Vysockého kultovní píseň Кони привередливые. Je to jedna ze skladeb, kterou mám objednanou na svůj pohřeb. Miluju ji. Přijde mi totiž, že je i o mém životě...
Mladší dcera se mě ale po chvíli zeptá: “Jak to, že posloucháme ruskou muziku, když jsou Rusové našimi nepřáteli”
Není to tak dlouho, co jsem doma poslouchal rozhovor s Putinem (Snažím se si v životě tříbit vlastní názor - proto si na různá témata zjišťuji pohledy více stran. Navíc to, co vypráví Putin mi přijde mnohem příčetnější než to, co slyším od českých, EU, US politiků). Tehdy se mě taky zeptala, jak to, že poslouchám "nepřítele".
Řekl jsem jí, že zaprvé "poslouchat není souhlasit", zadruhé, že považuji za důležité zjistit si o situaci co nejvíc, a za třetí, že "v době všeobecného klamu", v které dnes opět žijeme, je to ještě důležitější než kdy předtím. A nakonec, že Rusko není žádný "náš nepřítel".
Nemáme doma televizi ani rádio a ani sami nenávistné řeči nevedeme. Pozorovat tak dopady štvavých politiků a propagandy na naše děti - bez toho,. že bychom to byli schopni jakkoli zastavit - je asi nejbolestivější. Nevím, jak moc si uvědomujeme, jak štvavá hra dnešních politiků a médií ovlivňuje dětství našich dětí a nás všechny - naše zdraví, štěstí, naší ekonomiku,... Mě to děsí.
Pavel s maminkou
Pavel s maminkou jsou Ukrajinci. Pochází ze Lvova. Jejich rodným jazykem je ruština (hovoří i ukrajinsky). Vypráví mi o letité nenávisti ukrajinsky hovořících Ukrajinců vůči Ukrajincům, kteří mluví rusky. Maminka vzpomíná, že už v 80.letech dostávala v zaměstnání nižší odměny, než její kolegyně hovořící ukrajinsky. Pavel mi často vypráví o tom, jak byla tato latentní zášť ve velkém zneužita a rozdmýchána politiky po roce 2014 a vyvrcholila de facto zákazem ruštiny, kdy se na Ukrajině ukrajinština stala jediným povoleným jazykem. Pavlova maminka mi vyprávěla o kamarádech z Běloruska, které zmlátili nedávno ve Lvově, na ulici jen proto, že spolu mluvili rusky.
Bylo to pro mě malé dejá vu. Mně před lety zmlátili uprostřed Minska ze stejného důvodu - s kamarádem jsme se bavili česky. (Co se tehdy stala a jakou to mělo dohru si přečtěte v knize Třináct tisíc dní). A protože jsem po celém světě zažil podobných interakcí víc, jsem vůči nenávisti vnímavější než běžní Češi ponižující dnes kohokoli, kdo je pro mír a nesouzní s aktuální ruso-fobií - viz například jedna z nejubožejších nadávek "chcimír".
Český Vampir zabíjející ruské děti v Kursku
Občas si poslechnu ruské zprávy. Mám tu výhodu, že ruština je můj druhý/třetí jazyk a mohu se tak snadno dostat k ruskému pohledu na dění a k čemukoli dalšímu, co se tam děje (i když jsou ruské pohledy v EU blokovány tak, aby se k nám jejich interpretace nedostala - viz Jeden jediný pohled aneb nárůst cenzury médií v Česku.
(Respektive jsem se díval na 1TV, než byla i tato stránka v Česku zablokována. Nárůst cenzury v samozvaných demokratických zemích je dech-beroucí. Toto se dnes objeví při pokusu o načtení zprávy z české IP adresy:
Když to ještě šlo, pustil jsem si ruské zprávy. V jedné z reportáží informují o ostřelování nějakého ruského městečka v kurské oblasti vojsky "pod ukrajinskou vlajkou" (Mimochodem, v jiné reportáži mluví o tom, že velká část zabitých "ukrajinských vojáků" v Rusku byli Poláci, Češi, Britové,.. dokonce prý "černoši"). Reportér zmiňuje deset obětí toho ostřelování, z toho dvě mrtvé děti a dodává: “Střílelo se raketomety Vampír české výroby”.
"Zprávy" nejsou informace, přesto mě věta o českém raketometu zabíjejícím ruské děti velmi zaujala. Přeci jenom "Zprávy" jsou tím, co v každé zemi určuje vnímání a tedy realitu běžného občana. Jdu si vyhledat, kdo tyhle zbraně vyrábí.
Zjistil jsem, že výrobce se jmenuje “Czechoslovak group”. Je ve vlastnictví českého oligarchy Strnada. Zaujalo mě zjištění, že Strrnadovi je 31 let a aktuálně je to "šestka" mezi nejbohatšími Čechy. V objemu majetku přeskočil dokonce oligarchu Babiše. V celosvětovém žebříku je to aktuálně 712. nejbohatší člověk a poskočil tam o úctyhodných 804. příček (!!!). Za nejzajímavější považuji to, že na Strnadovo jmění (a tím pádem i na zabíjení i ruských dětí) se skládají ti nejobyčejnější Češi - např. v Česku ve velkém propagovaná (např. Pirátkou Richterovou - viz sbírka Dárek pro Putina).
Vlny (film)
Podívali jsme se na nový film Vlny, který vypráví o dění v Československém rozhlase od roku 1967, přes okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, až po dohru, kterou tato smutná událost měla v podobě fenoménu s názvem "normalizace". Je to už několik dní, co jsem ten film viděl, ale stále ze sebe nemohu setřást smutek, který z toho cítím. Myslím, že na většinu našinců bude mít film podobný dopad, že budou cítit tuto emoci - smutek.
Myslím si ale, že můj smutek se bude, v jednom malém detailu, od většiny národa lišit. Mně totiž není smutno z té okupace. Ta se holt stala, máme ji odžitou a já osobně i zreflektovanou. Nemá smysl - každý srpen - "brečet nad rozlitým mlíkem".
Já cítím smutek z toho, že "jsme znovu v letech 1967/1969". Znovu je tu cenzura, znovu jsou tu zdroje informací, které není možné používat, znovu jsou vyhazováni novináři, kteří se odváží obnažit pravdu (o několika příkladech z poslední doby jsem psal opakovaně i na tomto blogu - viz např. Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit. Více v záložce Palestina.
Cílem mocných je odpradávna udržení a posilování moci. Hlavním nástrojem posilování moci těch dnešních evropských politiků je šíření nenávisti vůči Rusku, sekundárně vůči Íránu a Číně, následně pak proti Islámu a uprchlíkům. Hlavním důvodem toho, proč naši politici tak intenzivně šíří nenávist, je podřízení se zájmům americké mocenské hegemonii. Tam jde, na prvním místě, o zisky zbrojařských (a jiných) korporací (tak jako šlo během covidu na prvním místě o zisky korporací farmaceutických).
Hlavní PR linkou je "boj demokracie s diktátorskými režimy" tak, jak to vystihuje tento "učebnicový" titulek:
Vytváření nepřátel je staletími ověřená strategie k ovládání mas. Není to nic nového. Boj "demokracie proti diktátorství" je velmi poutavý a funkční "PR tagline". Jeho cílem je odvést pozornost od skutečného konfliktu dneška, kterým je stále větší míra nadvlády 1% ultra-mocných nad 99% z nás. Slovy zakladatele moderního PR Edwarda Bernayse:
Boj "demokracie proti diktátorství" je velmi poutavý "PR tagline". Jeho cílem je odvést pozornost od skutečného konfliktu dneška, kterým je stále větší míra nadvlády 1% ultra-mocných nad 99% z nás.
Myslím, že když je člověk vnímavý, může pravdu stále ještě zahlédnout a stát se tak vůči manipulaci ze strany politiků a médií imunnější. Za důležité považuji pochopit strukturu a nástroje posilování moci v demokratických společnostech. Klíčové je porozumět základům toho, jak funguje náš mozek (především emoce jako je znechucení) a nakonec to, jak funguje moderní propaganda jako obor. Za klíčové považuji pochopit i to, co už jsem psal výše: zprávy nejsou informace. Zprávy jsou nástroj indoktrinace mas a rozdělování lidí a prosazování mocenských zájmů. Myslím, že tento citát je vše-říkající:
Zprávy nejsou informace. Zprávy jsou nástroj indoktrinace mas a rozdělování lidí a prosazování mocenských zájmů.
Mějte se hezky a držme si palce!
Na fotce v úvodu je Sněžana a Táňa u nás doma.
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.