Zprávy ze života #74: Mýtus normálnosti

27. 05. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Posílám dnes "Zprávy ze života #74" u příležitosti vydání očekávané knihy Mýtus normálnosti. 
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Dnes jsme pustili do prodeje novinku Gabora Matého s názvem Mýtus normálnosti a podtitulkem Trauma, nemoci a uzdravování v toxické kultuře. 

Knihu je možné koupit ve dvou cenově zvýhodněných tematických balíčcích: společně s ostatními knihami autora s názvem "Gabor Maté" a v balíčku s knihou Dobrý život ve stínu konzumní společnosti nazvaném "Dekonstrukce konzumu". 

V souvislosti s vydáním této knihy jsem se rozhodl začít sdílet příběh traumatu své rodiny tak, jak se mi pomalu začíná - i díky Matého myšlenkám - zjevovat. Níže si přečtěte předmluvu, kterou jsem k českému vydání této knihy napsal. Jsem přesvědčený, že právě sdílení našich příběhů, je klíčový krok na cestě ke společnému uzdravování. Je jasné, že jsou to příběhy často intimní, které zůstávaly po generace za dveřmi domovů našich předků, v utajení rodin a jednotlivců. Dnes už ale víme, že se z velké míry nejedná o nějaké individuální selhání, vinu nebo něco, za co bychom se měli stydět a co bychom měli před druhými skrývat. Bez nadsázky, v tom jedeme prakticky všichni. Naše traumata - projevující se poruchami chování, závislostmi, násilím, civilizačními nemocemi,... - jsou z velké víry kolektivní, ovlivněné naší historií, dané společností, jíž jsme všichni součástí. Předáváme si je z generace na generaci jako štafetový kolík. 
I díky knihám jako je Mýtus normálnosti máme dnes ale možnost říct: "Dost!" 

V předmluvě ke knize, která následuje níže, se dočtete i o tom, jak jsme se vlastně k vydávání knih Gabora Matého dostali a v čem všem už změnily naše životy. 

V závěru pak najdete tradičně odkazy na to, co je od posledních Zpráv nového. 

____________________

Ještě před pěti roky by mě ani ve snu nenapadlo, že budeme v PeopleCommu vydávat už pátou knihu od téhož autora, navíc s tematikou zdraví. Dnes žasnu nad tím, jakým fenoménem se Gabor Maté za tu dobu stal a jak moc proměnil život i mně samému. 

Poprvé jsem ho zaregistroval někdy mezi lety 2007 a 2011, v trojdílném filmovém dokumentu Zeitgeist o fungování mocenských struktur a moderního světa. V paměti mi utkvěly jeho démonické, posmutnělé oči, ruce plné prstenů a klid, který vyzařoval. 

Fenomén tří dospělých na jedno dítě

V roce 2013 jsme se nastěhovali do našeho nového domova v Praze Komořanech. Přímo naproti nám bydlel mladý Švéd. Jmenoval se Magnus a byl velkým fanouškem hnutí, které okolo Zeitgeistu vzniklo, a mimo jiné i vášnivým čtenářem Matého knih. Magnus byl taková ta spřízněná duše, jakých potkáte za život jen pár. O Matém a jeho myšlenkách jsme spolu prodebatovali hodiny a hodiny. Naše dcery byly v té době ještě malé, a mne tak nejvíc ohromila informace, že podle jedné studie je na uspokojení všech potřeb jednoho dítěte v ideálním případě zapotřebí 2,75 dospělých lidí, kteří jsou přítomní, v klidu a schopní se o výchovu dítěte podělit. Kdo by nechtěl, aby jeho děti byly zdravé a šťastné, že? Myslím, že právě tahle informace se stala mým motorem, který mě v následujících několika letech poháněl k tomu, abych na anonymním sídlišti, kam jsme se nastěhovali, pomohl z cizích sousedů vytvořit síť tet, strejdů, bratranců a sestřenic pro své/místní děti, tzv. rozšířenou rodinu. Založili jsme sousedskou potravinovou komunitu KPZ (komunitou podporované zemědělství), jako dobrovolníci jsme se zapojili do dění u nás ve škole, začali jsme pořádat sousedské sešlosti, hostiny, dveře naší domácnosti byly a jsou otevřené dokořán. 

Držte si své děti

Magnus mi pravidelně citoval z Gaborových knih a mně se zachtělo si je taky přečíst. Koupil jsem si Držte si své děti, Když tělo řekne NE a později pak ještě V říši hladových duchů. Nutno podotknout, že nakladatelství PeopleComm se zpočátku zaměřovalo na knihy s tematikou svobody v práci. V době debat s Magnusem jsme se už ale začali pouštět i do tématu dětství, výchovy a vzdělávání. Došlo nám, že pokud chceme přispět k nějaké nápravě v oblasti práce a podnikání, musíme zpět až do dětství. Jediná Matého kniha, která z tohoto pohledu v té době přicházela v úvahu, byla Držte si své děti.

A tak jsme ji s trochou nejistoty vydali. 

Gabora Matého u nás v té době prakticky nikdo neznal. Knihu Držte si své děti ale napsal společně s Gordonem Neufeldem, který tehdy u nás už měl komunitu svých čtenářek-maminek, jež uvítaly, že tato kniha vyšla i v češtině, a pomáhaly nám ji šířit. Je smutným faktem, že zájmu o tuto knihu „napomohl“ i duch doby, kdy se dnes stále mladší děti ztrácejí v online světě. Nám pak přicházelo stále více vděčných ohlasů, což nám dodávalo sebevědomí. Tak jsme začali uvažovat o dalších Matého knihách. 

Další dvě knihy

Já jsem typický příklad člověka, kterého rodina, vzdělávací systém a společnost přetvořily v „hodného kluka“, kterého naučili ignorovat své potřeby a přestat vnímat vlastní tělo. V mém životě se to začalo projevovat jako workoholismus, popírání vlastních hranic, opakované syndromy vyhoření a s tím související zdravotní problémy. 

V jednom svém těžkém workoholickém období jsem si pojednou uvědomil, že musíme vydat i knihu Když tělo řekne NE. To už jsem věděl, že „hodní lidé“ jsou často natolik odpojení od vlastních emocí, tak moc se snaží být ostatními přijímáni, že z toho nezřídka onemocní, mnozí i velmi vážně. Viděl jsem, že v naší kultuře to je jakýsi „vzorec“. Došlo mi, že tak jako kniha Držte si své děti zachraňuje dětství, tak kniha Když tělo řekne NE zachraňuje životy.

V tu dobu jsme se už znali s Monikou Nyklíčkovou, terapeutkou, která za české vydání Matého knih často orodovala, a to nejvíc za „Duchy“, což byla kniha, do níž se nám dlouho nechtělo. Tenkrát jsem nevěděl proč. Dnes si myslím, že jsem ještě nebyl připravený otevřít bolestivé téma závislostí v naší rodině. 

Tlak čtenářů ale sílil, a tak jsme se nakonec vydali i do „říše hladových duchů“.  

Kniha o ADHD jako náš největší bestseller

Společným jmenovatelem všech knih Gabora Matého vydaných naším nakladatelstvím je to, že je přeložil Viktor Jurek. A byl to právě Viktor, který se během práce na překladu „Duchů“ začal přimlouvat za to, abychom vydali i Roztěkanou mysl. To byla jediná Matého kniha, která mě ničím nepřitahovala. Chtěl jsem udržet vazbu se svými dětmi a budovat jim rozšířenou rodinu, toužil jsem pochopit, jak moje zdraví souvisí s mým workoholismem, potřeboval jsem porozumět závislostem, které jako mor ničily mou rodinu a cítil jsem nutnost přijít už konečně na to, kde to má všechno kořeny. 

Ale téma ADHD?! To mě nezajímalo. Ve svém okolí jsem neznal nikoho s touto poruchou, kniha na mne působila moc odborně na to, abychom si na ni v PeopleCommu troufli. Viktor se ale nedal, a tak jsme se nakonec pustili i do ní. 

Nikdy by mě nenapadlo, že se z knížky o ADHD stane náš největší bestseller, a že i mně tahle kniha pomůže pochopit nejeden toxický vzorec v naší rodině. 

To byla doba, kdy se nám už podařilo dostat jméno Gabor Maté do povědomí českých čtenářů. Pro ty, kdo otevíráte vůbec první knihu z našeho nakladatelství, je třeba říct, že naše knihy se šíří výhradně tím, že si je doporučují čtenáři mezi sebou. Nejsou v běžné distribuci, nepoužíváme „normální“ manipulativní techniky, jako jsou třeba na oko přeškrtnuté ceny, nezřídka i dlouho před vydáním knihy. Jsme malé nakladatelství, nemáme za sebou bohatou korporaci ani miliardáře, nové knihy a veškeré aktivity se musejí zaplatit z prodeje knih předchozích. 

Moudrost traumatu: Z okraje do mainstreamu

Matého začali doporučovat lékaři, terapeuti, knihy se začaly objevovat v seznamech doporučené/povinné literatury na vysokých i středních školách, ve velkém je od nás začaly nakupovat i knihovny, kde se na jeho knihy často čeká dlouhé měsíce. 

Přes to všechno byly ale Matého knihy v té době stále ještě na okraji čtenářského zájmu. 

Bodem zlomu se stal dokumentární film o práci i životě Gabora Matého Moudrost traumatu, který byl natočen v roce 2021 a po světě se rozšířil skoro jako tehdy covid. Kolem filmu se po celé planetě zformovaly fanouškovské kluby, vášnivě se diskutovalo, věci se dávaly do pohybu a Matého knihy se díky tomu staly doslova přes noc našimi bestsellery. Jako by to byla reklama na jeho práci. Maté se ocitl v mainstreamu. 

Gabor Maté v Praze

Pak přišla zpráva, že Gabor Maté v rámci evropského turné zavítá i do Prahy. To bylo v květnu 2022. Lístky na jeho přednášku byly během hodiny pryč. Zájem byl tak obrovský, že fanoušci dokonce „strhli“ rezervační systém a do pražské Hybernie se prodalo o 150 lístků víc, než kolik se tam vejde lidí. V sále zaplněném „po strop“ bylo nakonec bezmála 900 diváků. 

Při jeho návštěvě jsme měli možnost hovořit spolu také o našich knihách. Vyprávěl jsem mu o své knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti a o tom, jak vznikala, že nebýt covidu, nikdy bych ji snad nedokončil. Řekl mi na to, že jsme nejspíš napsali stejnou knihu a že ani on by Mýtus normálnosti bez covidových lockdownů nikdy nedopsal. Když jsem si pak jeho knihu přečetl, pochopil jsem, co mi říkal. Obě knihy nasvěcují vážné problémy, které jsme si zvykli považovat za normální, které jsou ale až příliš často toxické a destruktivní. Moje kniha na to jde z pohledu dobrého života, tj. blahobytu a štěstí, ta Gaborova z pohledu zdraví. Pro mne osobně je Mýtus normálnosti obrovsky objevný, především tím, že mi přinesl chybějící střípky do skládačky mého vlastního traumatu, a hlavně bolestí mé rodiny.

A v čem mi Maté změnil život 

Myslím, že to nejzásadnější, co do mého života Maté vnesl, je porozumění tomu, jak moc první roky života zformují náš život. Maté říká, že když se vám v prvních třech letech života vašeho potomka podaří „odvést dobrou práci“, můžete si odpočinout. Když to první období ale „pokazíte“, čekají vás celoživotní snahy o nápravu. 

Za jedno z největších „aha!“ považuji fakt, že i v dobách míru a bezprecedentního blahobytu v naší části světa – s nejvyspělejším zdravotnickým systémem – stále vychováváme traumatizované děti. Hlavními příčinami jsou dnes stres, psychická, a často i fyzická nepřítomnost matky, včetně stresu a nepřítomnosti dalších „primárních pečovatelů“, což způsobuje, že se mozek dítěte nevyvine takovým způsobem, který by posléze dospělému jedinci umožňoval žít zdravý a šťastný život. Dítě totiž už dokonce před svým narozením a pak v prvních letech života vnímá stres a nepřítomnost svých nejbližších pečovatelů jako svoje ohrožení. Takovou situaci si podvědomě vykládá jako vlastní nedostatečnost, což má za následek hluboká vnitřní zranění. Ta mohou později vyústit v poruchy chování, různé závislosti, vážné autoimunitní nemoci nebo rakovinu. 

V tomto ohledu je toto další Matého kniha, která doslova a do písmene zachraňuje životy tím, že ukazuje na pravé příčiny našeho stále více chátrajícího zdraví a našich nemocí a naznačuje cesty, jak z toho ven, jak se společně začít uzdravovat. 

V Mýtu normálnosti Maté upozorňuje na jeden klíčový fakt, a sice že z traumat nejranějšího dětství vychytrale těží moderní konzumní společnost, která nás manipuluje tak, abychom si kupovali, co nepotřebujeme. Na základě toho jsme pak nuceni do práce, kterou nesnášíme, a to jen kvůli tomu, abychom byli přijímáni lidmi, jež často ani neznáme. V tomto začarovaném kruhu se ocitáme na prvním místě proto, že nedokážeme sami sebe přijmout takové, jací jsme. 

Destruktivní dopady tohoto systému jsou stále oči-vidnější. Velkým „aha!“ může být pro čtenáře také nabyté poznání, že bez našich traumat by se všudypřítomný konzum zhroutil jak domeček z karet. 

Kořeny mých traumat

Dlouho jsem si myslel, že moje hluboké nejistoty, neschopnost jen tak být (bez nutnosti se neustále zabavovat nějakou činností, hlukem nebo zábavou), workoholismus a další závislosti jsou důsledkem více než dvaceti let strávených v tradičním vzdělávacím systému, jehož úlohou je už po 250 let přetvářet děti v poslušné robůtky ochotné vykonávat jakoukoli práci a třebas i jít poslušně do války. Teprve když jsem se seznámil s Matého názory a přečetl si jeho knihy, došlo mi, že škoda se stala mnohem dřív a že kořeny mých potíží budou asi spletitější a hlubší. 

Uvědomil jsem si, že moji rodiče mě dali do jeslí, když mi bylo 11 měsíců. V sedmi letech jsem pak onemocněl revmatickou horečkou, nebezpečným zánětlivým onemocněním srdce a kloubů, v důsledku čehož jsem strávil dalších téměř osm let v českém zdravotnickém systému. Lékaři mi několik dalších let v pravidelných intervalech vpichovali antibiotika, do nějakých patnácti let jsem měl de facto zakázaný pohyb. V době, kdy jsem se rozstonal s revmatickou horečkou, můj mladší bratr, v té době sotva roční batole, onemocněl dvakrát krátce po sobě vážným zápalem plic. To bylo období, kdy táta prakticky nebýval doma, z práce chodíval rovnou do hospody a domů se vracíval v noci a na mol. Hádky tak mezi mými rodiči v té době propukaly s železnou pravidelností. Lanškroun je v Sudetech, alkoholismus tu patřil a stále patří k běžným epidemiím. 

V roce 2020 přišel covid, mému tátovi, celoživotnímu alkoholikovi, k jehož závislostem patřilo dlouho i verbální a fyzické násilí na mé mámě, se přitížilo (umírali mu kamarádi, do hospod se nesmělo). Nejprve nám všem vyhrožoval sebevraždou, pak opakovaně napadal mámu, která po letech našla odvahu obrátit se na policii, jež pak otce na měsíc vykázala z domu. To ale neunesl můj bratr, který pod výhružkami přinutil rodiče, aby se rozvedli, s mámou a se mnou následně přerušil kontakt a znemožnil nám vídat se s jeho dětmi. 

V této době a za těchto okolností jsem se začetl do Roztěkané mysli a poprvé v životě začal chápat hlubokou linku traumatu a ADHD táhnoucí se v naší rodině. Ta kniha je o mém bráchovi, o mé mamince i o jejím tátovi, mém dědovi. Do skládačky mi zapadl další kousek puzzle. Najednou jsem daleko lépe než předtím začal chápat ono prokletí, které drží v hrsti nás všechny. Pochopil jsem, co Maté tak často opakuje, že „… žijeme v traumatizované společnosti vedené traumatizovanými lídry“. Je to tak časté, že se to stalo neviditelným, je to jako voda pro ryby, které o vodě též netuší, neboť se do ní narodily. 

Individuální traumata jsou velmi často traumaty rodinnými

A pak přišel Mýtus normálnosti, kniha, kterou nyní držíte ve svých rukou, a všechno se mi to spojilo v jeden souvislý obraz.  

Věděl jsem, že individuální traumata jsou velmi často traumaty rodinnými, multigeneračními, a že traumatických událostí bylo a je v naší kultuře jako much. Pro připomínku uvedu několik (traumatizujících) událostí (jen) z minulého století. Pozpátku: devadesátky jako období násilné privatizace, ničení místní infrastruktury, nástup masivní reklamy, propouštění z práce, tunelování a jiné podvody, rozbíjení přirozených lidských vazeb; normalizace a s ní perzekuce některých povolání a názorů; rok 1968 a okupace sovětskou armádou; 50. léta s jejich monstrprocesy a měnovou reformou; znárodňování majetku po roce 1948; rok 1945, „kolektivní vina“ Němců, násilné rozbití smíšených rodin a krádež století majetku německým sousedům v Sudetech; všechna utrpení druhé světové války; hospodářská krize, nezaměstnanost, chudoba a nástup nacismu; epidemie španělské chřipky; první světová válka; epidemická chudoba; lékařská péče pouze pro bohaté, vysoká úmrtnost malých dětí i rodiček a umírání na banální nemoci…

Naši rodiče, prarodiče, pra-prarodiče by mohli, a tam kde mohou, i měli vyprávět, neboť jejich traumata jsou zpravidla i našimi traumaty.

Začíná to už těhotenstvím

V osobní rovině všechno začíná už těhotenstvím. V této knize se dočtete o přírodních kmenech, které ochraňují těhotné ženy před rozzlobenými lidmi a jinými zdroji stresu. Následně je klíčový porod. Ten přirozený upevňuje základy našeho zdravého vývoje, zatímco ten dnešní, industrializovaný, je často hlubokým traumatem pro matku i dítě. Pak přicházejí na scénu zmiňovaní tři dospělí a minimálně 3–5 let chování, doteků, blízkosti, a protože jsme savci, tak samozřejmě kojení. Zaujalo mě, že průměrná délka kojení u kmenů, v kterých vyrůstají zdraví, sebejistí a šťastní lidé, je 4 roky. 

Musím říct, že v naší moderní společnosti vím jen o několika rodinách, které dokážou svým dětem podobný „komfort“ zajistit. 

Samozřejmě k tomu všemu je třeba připočíst všechny tlaky moderní neoliberální společnosti s vypjatým individualismem a osamělostí, narůstající chudobou, pocity nespravedlnosti, nástupem extrémismu, návratu ke zbrojení a válčení. 

Gabor Maté říká, že jsme všichni podobně zranění. Myslím, že i díky němu a jeho myšlenkám máme nyní možnost nastoupit cestu uzdravování. Je mojí nadějí, že jeho knihy budou tím, co nám pomůže znovu se napojit na sebe, na přírodu a jeden na druhého. A to je mojí nejhlubší osobní motivací k vydávání a šíření jeho knih. Jak on sám říká: „Trauma je neviditelná síla, která formuje náš život. Formuje to, jak žijeme, jak milujeme a jak dáváme světu smysl. Je to kořen našich nejhlubších ran.“ Již docela malé dítě ví, že když je kořen nemocný, rostlina churaví a nakonec uhyne. Trauma našeho druhu je tak jedním z těch nejpodstatnějších témat, na která se potřebujeme zaměřit. 

Jsem upřímně přesvědčený, že Matého knihy mohou být tím, co nám pomůže přežít. Došli jsme totiž na rozcestí, kde se rozhoduje o tom, zda náš druh skončí v nějaké formě dystopie nebo zda se nám po generacích konečně společnými silami podaří vybudovat nějakou formu utopie, o které snili naši předci, minimálně od doby Thomase Moora a jeho stejnojmenné knihy z roku 1516. To je to, o čem já sním a proč dělám, co dělám. 

____________

O tomto tématu jsme si povídali i v tomto rozhovoru. 

____________

Sešlosti a kde si koupit Mýtus normálnosti naživo:

Jak už jsem psal v úvodu, na Peoplecommu si můžete knihu Mýtus normálnosti pořídit v balíčku s názvem Dekonstrukce konzumu, společně s knihou Dobrý život ve stínu konzumní společnosti a v balíčku Gabor Maté s ostatními Matého knihami.  

3.6. budeme na sešlosti s názvem Gabor Maté - Rok poté v pražském kině Přítomnost. Naše holky tam budou mít všechny knihy od Gabora (i další z Peoplecommu) k prodeji. Pro knihy je tam možné se zastavit i když se neúčastníte setkání v kině (prodej pouze za hotové).

12.6. jedu, poprvé po covidu, na Slovensko - mám debatu v Šale. Máte-li kamarády ze západního/jižního Slovenska, které by bavilo se tam potkat, dejte jim vědět. 

8.11.'23 je už vypsaný podzimní Důlek. 

Aktuální sešlosti najdete zde.  

____________

Videa - přednášky/rozhovory: 

Jak firmou začít měnit svět? Jak vybudovat tu svobodnou, tyrkysovou? - Úvod do tématu evoluce, filozofie a anatomie firem a obecně organizací. V blogu najdete i další odkazy a videa, která jsou kuchařkou na to, jak vytvořit svobodnou/tyrkysovou firmu. Jinak tato prezentace bylo zároveň i mým rozloučením se spolkem Slušná firma, z kterého jsem se po letech, jako zakladatel, rozhodl vystoupit. V některém z dalších čísel těchto Zpráv napíšu proč. 

Nová práce/Důlek - Jak si vytvořit práci tak, aby byla postavená na vašich přednostech - To je návod na to, jak si vytvořit radostnou, užitečnou práci a snížit tlak složenek. V tomto odkazu najdete i další odkazy tak, abyste si dokázali vytvořit práci podle vlastních představ.   

Podcast Nastav duši - Rozhovor s Veronikou Bernard o (ne)růstu z pohledu filozofie, tj. o práci, vztazích, "komodifikaci" jako základním procesu našeho systému, o výchově, traumatech a také o porodu. S Veronikou jsme si povídali už před rokem - viz Dobrý život ve stínu konzumní společnosti  (to byl jeden z nejposlouchanějších rozhovorů v jejím pořadu). A pro mě jeden z nepříjemnějších.  

Rozhovor s Urzou - to byl experiment, na který jsem kývl ze zvědavosti. A stálo to za to: Mnoho let jsem si nepovídal s někým z tak odlišného Vesmíru - nepotkávali jsme se ani na základních definicích, faktech a významech slov. Za mě to byly dvě hodiny slepých uliček, dvou nenavazujících monologů. Myslím, že Urzův dar (Aspergerův syndrom) je zároveň i jeho nezvědoměným prokletím. Na jednu stranu je to obrovsky inteligentní člověk, který si viditelně užívá svůj intelekt a dar řeči. Jenomže, dle mého, zůstal v estetické fázi vývoje, která následně určuje i jeho unikátní světo-názor. Fascinující a smutný byl pro mě i pohled do komentářů pod videem, v kterých je to jedno velké opovržení. Napsal jsem tam k tomu i svůj komentář, ale smazali mi ho. Prostě, zajímavá zkušenost.

____________

Další odkazy: 

Vznikl skvělý dokument o Dobrém Pastierovi s názvem "Poslední budou prvními". Jsem z toho nadšený, neboť Dobrý pastier je obrovská inspirace. Jejich příklad jsem použil i v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti jako jeden z obrazů budoucnosti podnikání. 7.6. od 18. do 20.00 je v Praze prepmiéra tohoto filmu a následná debata s Jánem Košturiakem. Já jdu.  

Doprodali jsme 2. vydání Summerhillu. Než vydáme třetí, můžete na sebe nechat kontakt zde a my vám napíšeme, až bude kniha k objednání.  

V češtině se objevila potenciálně velmi důležitá kniha s názvem Vášeň západní mysli. Do češtiny jí přeložil Vlado Lobotka. Jak Vlada znám, bude to skvost. Vlado jí zatím šíří vlastními silami, můžete si ji objednat pomocí formuláře zde. K odběru budu začátkem června v Praze nebo poštou. 

Kniha Hostina má ebook. 

19.7. a 21.7. vystupuji na Meltingpot v Ostravě. Jedeme tam celá rodina a potřebujeme na ty dvě noci v Ostravě či okolí nocleh. Kdyby si chtěl někdo z Ostravy udělat v tento termín výlet do Prahy, můžeme si věznit byty. Napište mi pokud byste měli zájem. 

______________________

Toť pro dnešek vše. Díky.  

Tomáš 

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.