Korporace je totalita, mocenská hierarchie nad-řízených a pod-řízených

31. 05. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Dostal jsem pár otázek z jedněch novin (MF Dnes) na téma práce a korporací. Nevím, zda z toho něco použijí, proto to kopíruji i sem do blogu, ať je to k obecnému užitku. 

1) Setkáváte se ve své praxi často s lidmi, kteří nějakou dobu pracovali v korporátním prostředí a poté z nějakého důvody skončili a teď hledají smysl života jinde než v práci? 

Asi proto, že o práci, korporacích nebo smyslu života léta píšu a mluvím, tak moje činnost zákonitě přitahuje zájem těch, kterých se týká. Tématu se věnuju přes dvacet let, mimo jiné pořádám workshopy, kam jezdí většinou právě "ztracené duše" z korporací, a tak jsem jich za svůj život potkal už tisíce. Sám jsem jedním z nich. V korporacích jsem "bloudil" osm let, než jsem se vymotal ven. Ten exit z toho šíleného světa považuji za jeden z klíčových momentů svého života. 

2) Souhlasíte s tím co říkají personalisté, a sice že lidé čím dál tím více než po penězích touží po smysluplné práci? Nejsou i životní situace kdy lidé dávají smyslnost stranou a řeší hlavně peníze? 

Smysluplná, užitečná a svobodná práce patří k hlubokým potřebám našeho druhu. Abychom byli šťastní a zdraví, potřebujeme tvořit něco, co je užitečné pro lidi, kteří nám jsou blízcí tak, že máme možnost spolu-rozhodovat o tom, co, kdy, kde, jak, s kým, (případně za co) budeme dělat. Když práci ve smyslu tvorby nemáme nebo je jí málo, cítíme se nenaplnění, prázdní, úzkostní. Čím více pociťujeme prázdnotu a úzkost, tím více padáme do závislostí, do konzumu,... abychom to prázdno zaplnili. 

V korporacích je (té skutečné) práce naprosté minimum. Naopak, v korporacích je zaměstnání, kterému lidově říkáme "hákování". Ve své podstatě jde o prodej času, tj. života za peníze. Proč je tolik lidí ochotných vyměnit svůj život (tj. svou radost, svůj smysl, své zdraví, často i své nejbližší vztahy) za peníze,... je dáno našim ekonomickým systémem, kterým je kapitalismus. V tomto systému totiž platí, že kdybychom nehákovali, skončili bychom na ulici. 

Důvodem existence korporace je maximalizovat zisk pro vlastníky, tj. dnes především pro 1% nejbohatších. Lidé v korporacích proto nejsou lidmi, ale lidskými zdroji = snadno nahraditelnými kolečky v soukolí obřích strojů na peníze. Je to prostředí do velké míry anonymní, kde chybí to nejzákladnější, co nás lidi dělá lidmi - mezilidské vazby. 

Je úkolem povinné školní docházky nás zlomit tak, abychom byli ochotní v tomto prostředí strávit většinu našich životů. Je nutné zapomenout na svou lidskost, na svůj smysl/své poslání, své přednosti, vášně a blízké lidi a místo toho hákovat výměnou za známky a vidinu postupu do dalšího ročníku (ve škole) a za peníze a vidinu povýšení (v práci). Pokud "manažeři koleček" (personalisté) v soukolí stroje na peníze tvrdí, že se objevují lidé a ne lidské zdroje, je to naděje. Velká naděje. V korporacích ale bohužel většina pláče na špatném hrobě, tam je skutečný smysl jediný - maximalizace zisku. Jiná "Proč?" a deklarovaný smysl jsou zpravidla jen PR trikem na nás ostatní.

Smysluplná, užitečná a svobodná práce patří k hlubokým potřebám našeho druhu. V korporacích je práce ve smyslu tvorby naprosté minimum. Naopak, v korporacích je zaměstnání, kterému lidově říkáme "hákování". Ve své podstatě jde o prodej života za peníze. 

3) V čem je obecně korporátní prostředí toxické a proč? 

Jak pravil Freud, aby byl člověk šťastný a zdravý, potřebuje v zásadě dvě věci: Milovat a tvořit. Nové výzkumy potvrzují, že je tu - kromě lásky a tvorby - ještě třetí základní potřeba, kterou je (svobodná) hra. Jak už jsem říkal, aby práce člověka naplňovala a nebyl prázdný a zničený, je nutné, aby byla smysluplná, aby ji mohl vykonávat s lidmi a pro lidi, které má rád a mohl svobodně spolu-rozhodovat o tom, co, kdy, kde, jak, s kým, za co bude dělat. V typické korporaci toto není možné. Člověk zde nemůže být člověkem (přestože PR oddělení většiny korporací tvrdí přesný opak). Korporace je totalita, mocenská hierarchie nad-řízených a pod-řízených. Úplně nahoře, nad námi ostatními, je 1% nejbohatších této planety, kteří vlastní většinu akcií a určují tak, co se bude vyrábět, jak a na co se využijí přírodní a lidské zdroje každého národa. 

V mocenské hierarchii nemůže být člověk tím, kým je. Musí hrát přiřazenou roli. Smyslem existence člověka v korporaci je "úspěch" (ne být tím, kým člověk je a dobře žít podle svého nejlepšího vědomí a s-vědomí). Úspěchem v korporaci je nějaká podoba přispění ke kumulaci zisku pro vlastníky. Existuje zde trvalý tlak na výkon a naprosté ignorování přirozených biorytmů nás lidí. V naší části světa se "hákuje" nejčastěji od pondělního rána do pátečního pozdního odpoledne s přestávkami na spánek. Kancelářští pracovníci se práci věnují často i doma, večer a o víkendech. Zaměstnanci v montovnách i v jiných no-stop provozech pracují na směny, tj. stále. Většina času strávená v korporacích je časem stráveným uvnitř, tj. v nějaké obdobě nezdravého prostředí. Douglas Rushkoff mluví o korporacích jako o sociopatických entitách, Dr. Gabor Maté často zmiňuje to, že korporacím je jedno, jestli nás zabijí, neboť chtějí jen naše peníze a naši práci. Noam Chomsky, Jason Hicklel a další upozorňují na to, že na společnosti řízené korporacemi, tj. totalitními entitami, není nic demokratického. 

Důvodem existence korporace je maximalizovat zisk pro vlastníky, tj. dnes především pro 1% nejbohatších. Lidé v korporacích proto nejsou lidmi, ale lidskými zdroji = snadno nahraditelnými kolečky v soukolí obřích strojů na peníze. Je to prostředí do velké míry anonymní, kde chybí to nejzákladnější, co nás lidi dělá lidmi - mezilidské vazby. 

4) Vyhoří lidé dříve v korporátu nebo nezisku? V korporátu sice nevidí reálný dopad, ale alespoň za to mají důstojné platové ohodnocení. V nezisku je sice často větší poslání a myšlenka, reálné dopady ale také občas zadrhávají a platové ohodnocení je výraně horší. 

Rozdělení sektorů na "zisk", jehož smyslem je bezohledná přeměna přírody a lidí na peníze a s tím související obrovské škody na planetárních ekosystémech, kvalitě a zdraví lidí a... na druhé straně na "nezisk", jehož smyslem je tyto škody alespoň zčásti eliminovat, patří ke smutným obrazům naší doby. Smutné je i to, že čím méně smysluplná práce, tím více je v tomto systému honorovaná a naopak (více viz fenomén "Práce na hovno" (orig. "Bullshit Jobs"). Tento systém není udržitelný.

Nevím, zda vyhoření je otázkou zisku/nezisku. Já osobně považuji vyhoření za jeden ze symptomů traumatu, tedy nejčastěji důsledků nepříznivých událostí v našem dětství. Čím méně se měl náš mozek možnost vyvinout správně, tím více jsme odpojení od svých emocí. Lidé odpojení, tedy traumatizovaní často neznají své potřeby, vlastní hranice, snaží se zalíbit, jsou závislí na práci, na výkonu, na přijetí ostatními, na penězích, na povýšení nebo třeba na tom, že jsou "uznávaní", že "něco znamenají. Čím odpojenější člověk je, tím větší nebezpečí, že vyhoří. To vše samozřejmě zhoršuje kapitalismus, který na našem odpojení přímo staví a posiluje ho. Kdybychom byli v kontaktu s vlastními emocemi a věděli, co opravdu potřebujeme, kdo by toleroval systém tupého otročení za peníze (ad 9 z 10 zaměstnanců nesnáší svou práci) proto, abychom si mohli kupovat krámy, které nepotřebujeme tak, abychom se vyrovnali lidem, kterými opovrhujeme (Jak pravil nesmrtelně Tyler Durden v Klubu rváčů)? 

Aby práce člověka naplňovala a nebyl prázdný a zničený, je nutné, aby byla smysluplná, aby ji mohl vykonávat s lidmi a pro lidi, které má rád a mohl svobodně spolu-rozhodovat o tom, co, kdy, kde, jak, s kým, za co bude dělat. V typické korporaci toto není možné. Člověk zde nemůže být člověkem. Korporace je totalita, mocenská hierarchie nad-řízených a pod-řízených

5) Co se musí v člověku zlomit aby si řekl že chce z korporátního prostředí odejít? 

Z mé zkoušenosti je to nejčastěji nějaká forma "facky": Vyhoření a jiné formy selhání zdraví, rozpad vztahů, nehoda nebo jiná forma průšvihu, která přijde, aby člověka probudila. Potkávám i lidi, které z korporací vytáhli jejich kamarádi a známí, kteří je pozvali do nějaké formy podnikání, komunity, prostě na jinou/vlastní cestu. Toto byla moje cesta. Odešli jsme s kolegou, s kterým jsme se následně pustili do podnikání (PeopleComm). Pozoruji, že funguje i inspirace, kdy je člověk frustrovaný a hledá možnosti, "jak z toho ven". Stane se, že pak spíše zahlédne něco, u čeho má pocit, že by mohl zkusit i on. U žen (stále častěji i u mužů) je exitem mateřská. Hodně "ztracených duší" z korporací se rozhodne pro nějakou formu hybridního uspořádání/úvazku: To, co dělali v korporaci "od nevidím do nevidím", si zkrátí například na 2 dny v týdnu, tím si zajistí příjem i svobodu věnovat se skutečnému životu. 

Foto v úvodu je z tak trochu jiné korporace, Zapposu v Las Vegas. 

_________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.