Práce na hovno - výstřižky

Tento článek - Práce na hovno či v originále On The Phenomenon Of Bullshit Jobs od Davida Graebera jste už jistě všichni četli. Přesto sem s dovolením dám několik výstřižků, neboť jsou to "hřebíčky na hlavičku". Sám se totiž ptám, jak to, že se systém, který zpočátku sliboval hromadu volného času a pro většinu lidí možnost tvořit, co milují se tak hrubě zvrtl? Jak to, že dnes 8-9 z 10 lidí nemá vztah k tomu, co dělá? Jak to, že je tolik lidí "na prášcích"? Jak to, že byznys likviduje planetu v míře dosud nevídané (

John Maynard Keynes v roce 1930 předpověděl, že na konci století bude technologie tak vyspělá, že země jako Velká Británie nebo Spojené státy dosáhnou patnáctihodinového pracovního týdne. Podle všeho měl pravdu. Technologicky jsme toho docela dobře schopni, a přesto k tomu nedošlo...

John Maynard Keynes v roce 1930 předpověděl, že na konci století bude technologie tak vyspělá, že země jako Velká Británie nebo Spojené státy dosáhnou patnáctihodinového pracovního týdne.

… Působením nějaké podivné alchymie, kterou nikdo nedovede úplně vysvětlit, se počet placených posunovačů papíru viditelně stále rozrůstá a čím dál víc zaměstnanců zjišťuje – a je to podobná situace jako zmíněný sovětský příklad –, že oficiálně sice pracují čtyřicet nebo padesát hodin týdně, ale jejich skutečné pracovní vytížení se blíží oněm patnácti hodinám, které předpovídal Keynes. Zbytek času jim zabere organizování motivačních seminářů či účast na nich, aktualizování facebookových profilů nebo stahování filmů.

… Když jsem jednou přemýšlel o zdánlivě nekončícím narůstání administrativních povinností na britských katedrách, dopracoval jsem se k jedné z možných vizí pekla. Peklo je společenství jednotlivců, kteří tráví většinu svého času prováděním úkonů, jež nemají rádi a v nichž nijak zvlášť nevynikají. Je to stejné, jako kdyby vás najali, protože umíte vyrábět perfektní skříně, a pak byste zjistili, že máte většinu času trávit smažením ryb. A přitom by tuhle práci ani nebylo třeba dělat – přinejmenším proto, že jen velmi omezený počet ryb je nutné smažit. Zároveň ale vždy nějak dojde k tomu, že všechny zaměstnance postupně ovládne vztek nad představou, že někteří jejich spolupracovníci možná tráví více času vyráběním skříní a zanedbávají svůj podíl odpovědnosti za smažení, až se brzy v dílně začnou kupit nekonečné hromady zbytečně a špatně usmažených ryb a nikdo už pořádně nedělá nic jiného.

Peklo je společenství jednotlivců, kteří tráví většinu svého času prováděním úkonů, jež nemají rádi a v nichž nijak zvlášť nevynikají.

… Není to tak dávno, co jsem potkal kamaráda ze školy, jehož jsem neviděl od dvanácti let. Ohromilo mě, že se mezitím stal nejprve básníkem, pak frontmanem indierockové kapely. Některé jeho písničky jsem slyšel v rádiu, ale vůbec jsem netušil, že zpěváka vlastně znám. Byl očividně skvělý, inovativní a jeho práce beze vší pochybnosti prozařovala a zlepšovala životy lidí. Přesto však po několika neúspěšných albech přišel o smlouvu, a protože ho pronásledovaly dluhy a narodila se mu dcera, zvolil nakonec, jak sám řekl, „standardní cestu, jíž jde hodně lidí, kteří nevědí, kudy kam: studium práv“. Teď je právník zaměstnaný u významné newyorské firmy.

V naší společnosti zřejmě existuje obecné pravidlo, že čím zjevněji prospívá něčí práce jiným lidem, tím méně za ni dostane zaplaceno.

… Co vypovídá o naší společnosti fakt, že generuje jenom krajně omezenou poptávku po talentovaných básnících či hudebnících, ale zdánlivě nekonečnou poptávku po specialistech na firemní právo. (Odpověď: jestliže jedno procento obyvatel ovládá většinu dostupného bohatství, pak takzvaný volný trh odráží jen to, co považují za užitečné nebo důležité oni, nikoli zbývající procento populace.)

Co vypovídá o naší společnosti fakt, že generuje jenom krajně omezenou poptávku po talentovaných básnících či hudebnících, ale zdánlivě nekonečnou poptávku po specialistech na firemní právo?

V naší společnosti zřejmě existuje obecné pravidlo, že čím zjevněji prospívá něčí práce jiným lidem, tím méně za ni dostane zaplaceno.

Co by se stalo, kdyby se některá konkrétní skupina zaměstnanců zcela vytratila?

Co by se stalo, kdyby se některá konkrétní skupina zaměstnanců zcela vytratila? Říkejte si, co chcete, o zdravotních sestrách, popelářích nebo mechanicích, ale je evidentní, že kdyby zničehonic zmizeli v oblaku kouře, následky by byly okamžité a katastrofické. Svět bez učitelů či dělníků v docích by začal mít problémy velmi rychle, a dokonce i bez autorů sci-fi nebo ska muzikantů by byl svět nepochybně horším místem. Není už ale vůbec tak jasné, čím by lidstvo trpělo, kdyby měli podobně zmizet všichni výkonní ředitelé „private equity“ firem, lobbisté, PR výzkumníci, pojišťovací agenti, telemarketéři, exekutoři nebo právní poradci. Hodně lidí má dokonce podezření, že by se svět jejich neexistencí zlepšil...

PS - Hlava 22: Moc děkuji za všechny názory na Mojí hlavu 22. Byl to dobrý experiment. Asi nejvíc mě překvapilo množství lidí, kteří mi poslali nějakou radu. Posílají mě za gurui, na kurzy, doporučují knihy. Došlo mi na tom, jak já sám často radím lidem, kteří mě o radu nežádají :-( Díky za tohle AHA! Jinak mám za to, že jsem o radu nežádal. Tíha tohoto problému je v tom, že já si přeji svět, ve kterém většina z nás dělá, co máme rádi a dělám, co můžu aby to bylo normálnější. Denně mi proto píší různí lidé o svých skvělých projektech - mám jim poradit, propojit, zpropagovat, přijet,… No, odmítněte to! To přece nejde. Ale když najednou zjistíte, že do kompu koukáte víc než na své děti, rodinu a přátele, tak je něco špatně. A tak děkuju Janě, že mě z toho probrala a já už se nyní omlouvám, za všechny nezodpovězené e-maily.

PS - Andrej Babiš: Bezmála 20% lidí zvedlo ve víkendových volbách ruku pro Andreje Babiše. Vylekalo mě to. Naši politici jsme my. Naposledy jsme si zvolili Miloše Zemana, mistra v přechytračování a ponižování druhých. Andrej Babiš = (podle všeho) české potraviny. Nevím, jak vy, já okolo sebe slyším na české potraviny stále hlasitější nářky - uzeniny, které nejsou z masa, rohlíky, které jsou "chemickou laboratoří" (tohle já fakt nebudu svým dětem dávat),… Dokonce je to asi tak blbě, že existuje "Sdružení na obranu spotřebitelů" - nejspíš má někdo pocit, že je třeba se bránit. Jinak obvyklé "chemo-potraviny" (a mám pocit, že konglomerát firem tohoto pána neprodukuje nic moc jiného), které se vyrábějí stejně jako třeba šroubky s hlavním cílem - snižovat náklady a maximalizovat výnosy, jsou cestou k "chemo-terapii". Leká mě, jakou moc má ještě v roce 2013 re-klama (re-klama = opakovaný klam). A že vlastně jsme na tom asi tak zle, že stačí do zblbnutí opakovat "Nebudu lhát, nebudu krást..." a rázem za vámi stojí pětina populace. Nebo, že si demokraticky zvolíme člověka, který hlásá, že "stát je třeba vést jako firmu" a přitom je proslulý tím, že své firmy vede autoritářským, diktátorským způsobem. Do pytle, kam jsme to dopracovali?