Hostina jako jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak změnit svět

04. 05. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

V tomto blogu najdete poslední číslo Newsletteru PeopleComm. 

Dobrý den, milí čtenáři! 

Dnes o tom, proč a jak nejíst (aspoň někdy) sám - tedy o hostinách a hostění. 

Naší rodině totiž hostiny, ve smyslu společného stolování s dalšími lidmi, změnily život. Z anonymního místa, kam jsme se před lety nastěhovali, nám pomohly vytvořit domov (viz úvodní foto z jedné z našich hostin, kdy stolujeme se sousedy v naší nehostinné :-) panelákové chodbě). 

Hostění, včetně obstarávání skutečného místního, sezónního jídla nás natolik nadchlo, že jsme se rozhodli ho nastudovat i teoreticky, některé hostiny nafotit a napsat k nim podrobný manuál, včetně toho, kde a jak se v Česku dostat k jídlu, toho co všechno člověk k pořádání hostin potřebuje a samozřejmě a také desítek sezónních receptů. Tak vznikla kuchařská kniha "HOSTINA". 

Hostinu (tak, jak na tento fenomén nahlížíme) považujeme za úžasný nástroj léčení a posilování zdraví, antidepresivum, nástroj vzdělání a výchovy dětí, úžasnou metodu řešení konfliktů, cestu budování místní ekonomiky, propojování se s ostatními a budování dobrého života. Proto jí věnujeme celé toto číslo našeho newsletteru. Hostinu v něm chceme blíže představit, požádat vás, ať nám ji jako koncept pomůžete šířit a max. osm z vás i na hostinu pozvat. 

Kopíruji sem i dvě drobné kapitolky z HOSTINY, a tak je to krapet delší čtení. 
Můžete si (jen) prohlédnout fotky a v závěru se podívat na několik novinek. Nebo si můžete najít klidné místo, v klidu si to celé pročíst, zamyslet se nad vašimi hostinami a případně nad tím, jak bychom mohli společně tento úžasný koncept - který z moderní české kultury bohužel ve velkém vymizel - co nejlépe do našich zeměpisných šířek zase vrátit. 

Pojďme na to...

HOSTINU MÁME V GENECH

Hostinu je možné uspořádat kdekoli. V létě třeba v sadu, na zahradě, na louce, v parku, na ulici nebo dokonce na mostě... v zimě pak doma, na chodbě (viz ty naše ), ve společné klubovně, či kdekoli jinde pod střechou. My ty naše svoláváme nejčastěji v obýváku, na chodbě, v létě pak na zahradě nebo často i u kamarádů. Ve finále je jedno, kde se sejdete, důležité je (aspoň někdy) nejíst sám a jíst skutečné jídlo, u kterého víme, kde a jak vzniklo. Osamělost patří k moderním epidemiím. Zásadně poškozuje zdraví, o pocitech (ne)štěstí a nárocích na peněženku ani nemluvě. V každé třetí české domácnosti žije člověk sám. 

Hostina je "hack", který toto umí velmi ladně měnit. Máme ji v genech - člověk je společenský tvor, odnepaměti stoloval (nebo zemoval) společně... až do dnešních dní... kdy "se nechal opít rohlíkem" a uvěřil snu o vlastním (bohužel ale stále osamělejším) "štěstí". 

HOSTINOU ČASTO ZKRACUJEME CESTU K JÍDLU 

Jak už jsem psal, chci požádat, ať svoláváme hostiny. Myslím, že je to jeden z nejsnazších způsobů, jak změnit svět. Máloco dovede spojit rozdělené lidi tak jako jídlo. A když už začnete hostit lidi, začnete potřebovat skutečné jídlo. S průmyslovou, pesticidovou produkcí, za kterou posíláme, rok od roku, stále vyšší "poplatky" nadnárodním supermarketům a korporacím, totiž při hostině dlouhodobě neuspějete. Nevyhnutelně se tak vrátíte ZPÁTKY K JÍDLU: Najdete si lidi, u kterých víte, jak jídlo pěstují, chovají a zpracování a/nebo se rozhodnete si ho získat sami - třeba tak, jak k tomu vybízí tato chytlavá píseň a jak to ukazuje i tato známá infografiku: 

A proč se zabývat tím, co jíme? Protože jsme tím, co jíme a protože žijeme v absurdním světě, ve kterém toxické, pesticidové a vysoce průmyslově zpracované jídlo, které navíc obletělo planetu, je často mnohonásobně dostupnější a také levnější než to, které vyrostlo bez chemie kousek od vašeho domova - viz např. ilustrativní fotka níže. O tom, proč to tak je a jak to změnit pojednává bravurně kniha Naše budoucnost je lokální. 

Nejdůležitější je začít, což vůbec nemusí být složité :-). 

Pokud jste v hostinách nováček, tak "Level 1" může být klidně i (jen) "společný kafčo/čaj" se sousedem, kterého jste včera ještě neznali nebo znali jen od vidění.

"Level 2" může být třeba model "BYOB" (viz foto níže), kdy každý snese, co připravil. Pokud se necítíte na to zvát někoho domů (nebo to není z jakéhokoli důvodu možné), v teplých dnech se nabízí piknik venku... na louce/v parku/u řeky. Vezmete prostě deku, vyhlaste společný čas a model "BYOB" a už se stoluje/zemuje...

Z HOSTINY sem kopíruji "MANIFEST", který vysvětluje mnohé základní obrysy s cílem ukázat, jak při-rozené společné stolování ze skutečného místního sezónního jídla vlastně je a na druhou stranu... jak ne-přirozené je jíst sám/sami anonymní průmyslovou produkci: 

Jídlo bylo vždy tím, co dávalo lidi dohromady

Zajišťování jídla a pití coby základních lidských potřeb – to znamená lov, sběr, pěstování, sklizeň a také následné zpracování a oslavy sklizní – vždycky lidi spojovalo. Společné hostiny potom byly významným pojítkem, nástrojem utužování mezilidských vazeb a tím i pevnosti kmene, rodiny či sousedské komunity. Na sjednocující síle společného stolování se nic nezměnilo.

Hostina chutná jinak než večeře v malé nukleární rodině

Ať už je to pestrost jídel a chutí, interakce s blízkými lidmi či případné poznávání „nových tváří“, hostinu i se sebesvátečnějším jídlem v malé moderní mikro-rodině neporovnáte. Vypadá, voní a chutná prostě jinak. Zážitek je zpravidla mnohem hlubší.

Největší dar, který můžeš lidem dát, je pozvat je domů a tam je pohostit. 

Člověk jako tvor společenský netouží po ničem tolik jako po přijetí ostatními. V době epidemické osamělosti, v kulturách – jako je ta naše – s nízkou mírou důvěry, kdy převažuje pocit, že jsme obklopeni „cizími lidmi“, je otevřená domácnost jedním z nejvzácnějších darů, jaké můžete dostat nebo naopak druhým dát.

Jídlo vždy chutná líp, když cestou na váš stůl neobletělo planetu

Obecně platí, že z čím větší dálky jídlo dorazilo, tím hůře chutná. Podobně jako jsou cestující po dlouhé cestě unavení, je i jídlo z druhého konce světa často doslova vyšťavené, nezřídka nezralé či nějak zakonzervované, bez chuti a bez živin. Někdo určitě namítne, že třeba hovězí z Botswany nebo Argentiny je delikátní! Chuť je velmi subjektivní a marketingem ovlivněný vjem. Na vrub potravin dovážených z dálek je ale třeba přičíst i to, že za to, co máte na talíři, nedostali lidé v mnoha dalekých zemích důstojně zaplaceno, že pěstování plodin a produkce masa spotřebovává vzácné místní zdroje vody, zatěžuje a ničí místní půdu a že transport k nám ještě poničí planetární klima.

Světem se inspirovat, ale pak vždy hledat místní zdroje

Přestože žijeme ve stále homogennějším světě, co se kuchyní týče, dosud do velké míry platí, že co kultura, to vlastní specifické ingredience, způsoby uchování, zpracování a servírování. Nechat se inspirovat (z lat. inspirare – vdechnout kyslík) jinými kuchyněmi považuji za nejdůležitější způsob kuchařského a hostinského vzdělání. A takového vzdělání není nikdy dost. Doma je pak ale třeba vždy myslet na lokálnost, to znamená vařit především z toho, co je pod nosem a po ruce.

Hostina je nejlepší způsob řešení konfliktů

V tradiční Číně mají hezký zvyk. Když se dva dostanou do konfliktu, sednou k jídlu a nevstanou, dokud není konflikt vyřešený. My v Česku se s druhými často rozhádáme nebo jdeme za právníky. Hostina je skvělou prevencí, ale i řešením konfliktů, určitě lepší než se s druhým člověkem nadobro rozejít nebo platit někomu, kdo se bude dohadovat místo vás.

Mi casa es tu casa

Hostina je o to lepší, o co více mohou být její účastníci tím, kým jsou. Jakékoliv hraní si na někoho nebo na něco radost z hostiny snižuje. Je tedy nutné udělat všechno pro to, aby se všichni cítili na hostině jako doma.

Jídlo, ne potraviny

Není to tak dávno, co by tento bod byl zcela zbytečný. Jenomže situace se řádně zkomplikovala, jídlo se začalo vytrácet a prim dnes hrají vysoce průmyslově zpracované potraviny vypěstované či vychované za použití neuvěřitelného množství toxické chemie. Dobrou hostinu uděláte pouze ze skutečného a zdravého jídla.

Lokální jídlo nechává peníze doma

Pokud si jídlo nepěstujete či nesbíráte sami nebo v rámci rodiny či sousedské komunity, ale kupujete ho, je podstatné i to, kam vaše peníze směřují. Pokud je utratíte u místních sedláků nebo obchodníků za místní jídlo, tak jich většina zůstává doma a přispívá k bohatnutí vaší obce či kraje. V konečném důsledku tak místními nákupy pomáháte sami sobě. Peníze, které utratíte u řetězců nebo u velkých e-shopů, však odcházejí pryč. Těmito „vzdálenými“ nákupy tak naopak přispíváte k chudnutí vašeho kraje, ke zmenšování našich veřejných rozpočtů a k zániku místních podniků, drobných pěstitelů a chovatelů.

Vzor pro děti

Dětem můžete říkat, co chcete, ony ale stejně udělají to, co u vás vidí. Ať se nám to líbí nebo ne, jako rodiče jsme pro své děti vzorem – v tom dobrém i špatném. Pokud je budeme vodit do McDonald’s, k večeři budou rohlíky a ve školní jídelně UHO, bude to jiné, než když bude na stole skutečné, místní jídlo a kolem něj budou lidé, kteří jsou spolu rádi. Život, jaký prožijí vaše děti, to, jak budou zdravé, spokojené či nemocné, a nakonec i to, jakého věku se dožijí, vyplyne do velké míry také z toho, jak přistupujete k jídlu a stolování.

Vedle Manifestu sem kopíruji i PRINCIPY A PRAVIDLA, kde najdete základní opěrné body pro pořádání skvělé hostiny:  

Jednou částí hostiny je jídlo, druhou hosté. Hostina je sešlost, společenská událost, kdy se u jídla schází skupina lidí, kteří se někdy třeba ani neznají. Aby bylo všechno, jak má být, jsou zapotřebí – podobně jako u jídla – ty správné „ingredience“ a postupy. V této části se chci podělit o několik zkušeností, kterých jsem při pořádání hostin nabyla.

Dvě základní potřeby

Hostina vychází ze dvou základních lidských potřeb: z potřeby sounáležitosti a potřeby (dobře) jíst. Potřeba trávit čas s blízkými lidmi je v každém z nás. Jde o to, někam patřit, jasně cítit svou identitu. I potřebu dobře jíst v sobě máme všichni. Jak už bylo řečeno, mnozí z nás jsou navyklí na produkty potravinářského průmyslu s vyladěným bodem blaha, různými zvýrazňovači chuti, obarvovadly, ovoňovadly. Těm se může stát, že některé skutečné jídlo zpočátku neocení, ale je to jen otázkou času. Buď jak buď, i sebevíce načinčané jídlo je zpravidla jen záminkou k setkání a spolu-bytí. O to jde v první řadě.

Lidé, které něco spojuje

Základní „ingrediencí“ hostiny, při níž má být lidem dobře, je promyšlený seznam hostů. Mělo by je něco spojovat, měli by se rádi uvidět či poznat, měli by si rozumět. Pokud zvete hosta, který neumí česky ani slovensky, je samozřejmě dobré myslet i na to, aby byl přítomen ještě někdo, kdo umí nějaký další společný jazyk. V dnešní stále rozdělenější společnosti není moc důležitějších věcí než právě to, abychom společně usedali ke stolu, mluvili spolu a tak se skrovný dílkem snažili dobrat se lepšího vzájemného porozumění.

Příprava

Přestože jsem člověk velmi intuitivní, kterému není plánování vlastní, zjistila jsem, že čím lepší příprava, tím větší pohoda při samotné hostině. Začínám tím, že si sepíšu hosty. Pak zjišťuji, co mám k dispozici na vaření, a sepíšu si základní recepty. Při zvaní nových lidí se ptám na alergie a diety. Stane se, že přijde někdo, kdo má alergii třeba na vajíčka nebo jí výhradně veganskou stravu, a to je potom zbytečný stres.

Jako doma

Na návštěvě si vybíráme v zásadě ze dvou možností, jak se chovat – „jako na návštěvě“ nebo „jako doma“. Možná jste zažili oba způsoby, a proto víte, že je to jako nebe a dudy. Model „jako na návštěvě“ klade veškerou zodpovědnost za blaho návštěvy na hostitele. V extrémním případě by měl v pravidelných intervalech zjišťovat potřeby hostů: „Nemáte hlad? Co žízeň? Není vám zima? A nepotřebujete na toaletu?“ Jistě uznáte, že hostina „jako na návštěvě“, kdy kmitáte v kuchyni, a ještě byste měli hlídat pohodu každého hosta, vyžaduje armádu spolupracovníků, neboť v jednom je zhola nemožná. A tak každého nováčka na našich hostinách požádáme, ať se chová jako doma. Jdu na to tak trochu jako IKEA, která se svými zákazníky podělila o práci. Hostům vysvětlíte, co kde je, jaká jsou pravidla, seznámíte je s lidmi, s kterými se neznají, a pak už to necháte na nich, maximálně jste po ruce pro případ, že by v něčem tápali. Velkou část úkolů, které bývaly tradiční doménou hostitele, přenášíte na hosty. Taková hostina vás nevyčerpá, naopak vám dodá energii. Hosté se mohou uvolnit, chovat se přirozeněji, lépe „zapadnout“ mezi ostatní a celé si to tak víc užít. Pokud je vaše hostina mezinárodní, je třeba počítat i s tím, že „jako doma“ může být v některých aspektech za hranicí vašeho komfortu. Existují například národy, které se doma nezouvají (mezi našimi přáteli např. Bulhaři nebo Američané). Zvykli jsme si na to, že u nás jsou prostě obutí. Na druhou stranu jsou hosté, kteří model „jako doma“ nezvládnou, i kdyby chtěli, neboť byli vedeni k chování „jako na návštěvě“ (např. Japonci, ale často i starší ročníky v naší zemi).

Jako v diplomatických službách

Čím méně se vaši hosté znají, tím spíše je třeba dbát na to, aby komunikace nevázla a nestalo se, že někdo stojí „opuštěný“ v koutku nebo někde osamocený mačká mobilní telefon, aby se necítil nesvůj. Takové situaci můžete předejít, když se pokusíte každého nově příchozího hosta co nejvýstižněji představit ostatním a v případě, že s někým z přítomných něco sdílí, zdůraznit vždy i to, co mají společné. Na recepcích diplomatických služeb existuje člověk či lidé, kteří mají za úkol tyto opuštěné účastníky večírku vtahovat zpět do dění. Pokud na to máte kapacitu, pokuste se o totéž nebo o to požádejte někoho ze svých blízkých.

Samoobsluha

Z filozofie „jako doma“ vychází i princip samoobsluhy. Každý se na hostině obsluhuje sám. Každý si servíruje svoje jídlo i nápoje.

Nedokonalost

Každá hostina je experiment a není potřeba na sebe být příliš přísný.Minimálně je dobré se tomu učit – člověk tak zažije méně stresu a více radosti. Když se něco vyvede jinak, než mělo, asi to tak mělo být. Učím se nad tím mávnout rukou a být vděčná za to, co se povedlo.

Deset tisíc hodin

Všichni lidé, kteří se ve svém oboru vypracovali na špičku, mají jedno společné, a to „léta zkušeností“. „Léta“ znamenají v průměru minimálně deset tisíc hodin. Jako ke všemu jinému, i k hostině je třeba se „provařit“ a „prohostit“ tak, aby v tom člověk nabyl patřičné sebejistoty, hosté se dobře najedli i cítili a byl to pro ně třeba též zážitek, na který budou rádi vzpomínat.

V knize dále najdete všechno další potřebné k tomu, abyste mohli hostiny - s lehkostí, klidem a radostí pořádat....  

Jak vařit ze skutečného jídlo... co všechno s tím může pomoct...

Najdete tu i kapitolu o tom, kde se u nás dostat ke skutečnému jídlu... něco málo najdete i v tomto blogu: 

Tolik k tématu hostin a hostění. Prosím, pomozte nám jí šířit, a to především koncept toho proč a jak nejíst (aspoň někdy) sám nebo ve své mikro-rodině. A můžete-li, pomozte nám i s šířením HOSTINY jako manuálu, jak na to. Podle ohlasů víme, že pří-ručka v ruce to může celé velmi usnadnit. 

Á propos, předevčírem jsme u nás doma stolovali se čtenáři knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti (viz foto níže). 

Nadchlo nás to, a tak chceme navrhnout další hostinu, tentokrát se čtenáři HOSTINY. Termín je 12.6. od 17.00 u nás doma v Praze-Komořanech. Může to být příležitost zažít hostinu tak, jak je koncipujeme my, na cokoli se vyptat, vyměnit si zkušenosti s ostatními a také se navzájem propojit. Míst je 8. 

O této hostině a ještě o jedné úžasné si přečtěte v reportáži zde: Hostina, která proběhla, ale nakonec neproběhla: Setkání reformátorů českého školství

Níže jen několik málo novinek a odkazů:

Vytvořili jsme balíček všech knih, které jsme od začátku existence PeopleCommu v roce 2010 vydali za velkoobchodní cenu. Inspiroval nás k tomu jeden náš čtenář, který si objednal všechny naše knihy. V tomto balíčku vám tedy přijde celkem 21 knih. Balíček je k objednání ZDE.

Naše novinka, kniha Při-rozené hnízdo je v tisku, bude zkraje června. Jakmile bude venku, napíšu. Je to další z knih, které dokonale obnažují naší (dnes tolik ztracenou) přirozenost, a to se zaměřením na to, jak vychovávat děti a formovat rodinné a sousedské komunity. Vědět, "jak to s námi příroda zamýšlela" považujeme za klíčové know-how proto, abychom chápali, proč je většina z nás dnes stále uhnanější, smutnější, osamělejší, bez energie, proč naše zdraví churaví a proč máme stále hlouběji do kapsy, včetně těch opravdu vážných věcí, na kterých naše životy zá-visí.  

P.S.: Hledáme někoho, kdo by nám pomohl otitulkovat do češtiny tři krátké filmy, které koncept při-rozeného hnízda vysvětlují. Pokud by byl někdo ochotný, napište mi, prosím na tomas@peoplecomm.cz. Díky. 

Naše knihy najdete nově v pražské Vršovickém knihkupectví. Kdo je neznáte, je to jeden z takových těch tradičních rájů pro knihomoly, úchvatný labyrint, kde můžete hodiny listovat stovkami úžasných knih...  

Léta toužím zaznamenávat události v celé naší široké rodině. Konečně jsem se k tomu rozhoupal. Rozhodl jsem se k tomu využít Jeden odstavec denně, který doma píšeme jen v osobní rovině (každý svůj). Chystám se každý den zapsat hlavní události/milníky celé rodiny v rozsahu jednoho odstavce. Pokud to někdo děláte, podělte se se mnou o zkušenost, prosím. Jsem na to zvědavý. 

Připomínám, že už 16.5. se v Praze koná Body, Mind, Unity kongres. Mrkněte. 

Toť pro dnešek vše.

Mějte se hezky a díky, že čteme. 

Tomáš Hajzler

Peoplecomm
Tyto zprávy jsou k objednání zde. 

_________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.