Jednou ročně jedeme na nákup potravin do Itálie. Proč děláme něco tak absurdního a co nám to prozrazuje o Česku?

23. 09. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Tohle je jeden ze dvou košů našeho letošního nákupu potravin v jednom italském supermarketu. Podobný nákup děláme přibližně jednou ročně a je to pro nás jeden ze zdrojů jídla pro naše hostiny. V dnešním blogu chci tuto (svým způsobem absurdní) zkušenost sdílet.

V naší knize o tom, jak propojovat lidi přes jídlo "Hostina" najdete i kapitolu o tom, jak se v Česku dostat k jídlu. Pro koho z vás je jídlo též důležité a nechcete se stravovat předraženou, jedovatou produkcí nadnárodních chemických korporací, víte že v Česku to není žádná sranda.Na druhou stranu,  Itálie patří mezi země, kde jídlo bylo vždy středobodem dění a přestože i tam korporace už ničí místní potravinové systémy, i v běžném supermarketu je jídlo mnohonásobně kvalitnější a levnější než u nás. 

Dovolte mi k tomu pár myšlenek. 

Většina Česka patří mezi tzv. potravinové pouště, což jsou místa, kde se k místnímu, sezónnímu jídlu, bez pesticidů, dalších jedů a toxických jednorázových obalů dá dostat jen velmi obtížně nebo vůbec. 

Většina Česka totiž patří mezi tzv. potravinové pouště. My v Komořanech to řešíme tak, že vytváříme nebo vyhledáváme "potravinové oázy".

My v Komořanech to řešíme tak, že vytváříme nebo vyhledáváme "potravinové oázy". Provozujeme KPZ-ku, pořádáme hromadné nákupy a tzv. bezobalení, živí nás tři zahrady, hledáme si dodavatele napřímo, sbíráme jídlo v přírodě, bylinkaříme, zavařujeme, sušíme, fermentujeme, mrazíme,... prostě sháníme jídlo, kde se dá. Samozřejmostí je, že vaříme - často sedm dní v týdnu, 2 - 3 x denně. A naše hostiny jídla spotřebují habaděj. 

Jak se v Česku dostáváme k tomu skutečnému, popisujeme detailně v Hostině na str. 19-20. A jak děláme další věci okolo jídla je popsané třeba v tomto článku: Hostina jako jeden z nejpřirozenějších způsobů, jak změnit svět.

Jeden obří nákup v italském supermarketu jednou za rok patří už léta do puzzle toho, čím se stravujeme a čím krmíme i další lidi na našich hostinách. Jezdíme do IperCOOPu (kde jsme si před lety koupili věrnostní kartičku), většinou jedeme do Terstu, minulý týden jsme byli mezi Monfalcone a Palmanovou. Tyto nákupy spojujeme vždy i s jinými úkoly, které v Itálii máme. Kdybychom jeli nakoupit 750 km a zpět, přišel bych si jako blázen. Buď jak buď, těmito nákupy si vždy uděláme roční zásobu pro naše hostiny (a pro naše nejbližší rodiny) především různými oleji, těstovinami, konzervami (olivy, sušená rajčata, tuňák, artyčoky, houby,...). Většinou naplníme dva koše (viz foto v úvodu).

Smutným faktem je, že biopotraviny jsou v Itálii často řádově levnější, než chemo-potraviny v Česku a srovnatelná "pesticidová produkce" je tam nezřídka (v porovnání s tou naší) za hubičku. Řada položek je v místních supermarketech přímo z daného regionu:

Když se nad tím zamyslíte, zjistíte do jak absurdní situace nás česká polistopadová politika dostala: Naše města jsou dnes obklopená německými, rakouskými, holandskými supermarketovými korporacemi nabízejícími často tu nejhorší úroveň (p)otravin z produkce nadnárodních korporací za co nejvyšší ceny (navíc často z opačné strany planety... v Česku jíme holandskou cibuli, brazilská kuřata, chilská jablka,..). Peníze zde utracené odcházejí do daňových rájů a my chudneme. Internetové supermarkety, které nastoupily po covidu (a zlikvidovaly do té doby nadějné bezobalové hnutí) mají často jen lepší marketing, ale esence je stejná. Podařilo se to nastavit tak, aby tyto markety byly pro většinu Čechů jedinou možností, jak se dostat k potravinám.  

Když se nad tím zamyslíte, zjistíte do jak absurdní situace nás česká polistopadová politika dostala: Naše města jsou dnes obklopená německými, rakouskými, holandskými supermarketovými korporacemi nabízejícími často tu nejhorší úroveň (p)otravin z produkce nadnárodních korporací za co nejvyšší ceny. 

Místní podniky už de facto nejsou nebo živoří, trhy byly ve většině měst zrušeny, drobní (bio)zelináři a jiní malí pěstitelé též živoří nebo nejsou. V zemi, kde jsou mzdy cíleně drženy tak, abychom byli dál rezervoárem laciné pracovní síly pro německé korporace, tak platíme za mnohem horší kvalitu víc než v Německu, Rakousku a dalších zemích na západ, sever a jih od nás. 

Zde je 14 faktů o hegemonii supermarketů, které jsou před námi tajeny - sepsal jsem to před lety ve snaze krapet obnažit zoufalost situace, do které nás naši politici dostali. Ohlas to mělo samozřejmě nulový. 

O tzv. holocaustu místních podniků v Česku píšu léta (viz seznam článků na závěr tohoto blogu). Do roku 1939 fungovala naše města i venkov jako dokonalá místní ekonomika. Ano, byl to tvrdý kapitalismus, který vytvářel obrovské nerovnosti, které nakonec vyústily v vzestup fašismu, ale byly tu stovky tisíc, možná spíš milionů drobných zemědělců, trhovců, pekařů, zelinářů, řezníků, drobných místních zpracovatelů, výrobců,... Jenomže pak přišel nacismus a zničil židovské podnikatele. V roce 1945 byli vyhnáni ti němečtí a po roce 1948 byli nakonec zlikvidováni i ti čeští. 

Když jsme se pak - v roce 1990 - chtěli nadechnout, zvolili jsme si politiky, kteří nám sem vpustili nadnárodní západní korporace, které dokonale zničily tehdejší místní ekonomiku - viz jeden z tisíců příkladů z Krokonoš nebo od nás doma - kde fungoval prosperující velký cukrovar se nyní buduje další noclehárna s investičními byty. Stali jsme se kolonií Západu a v této pozici jsme dál cíleně drženi.  

K tématu doporučuji poslechnout si zkušenost z Japonska a Jižní Korei 50.-70. let, kde to udělali jinak. Nepustili si do země západní korporace a místo toho vybudovali silnou ekonomiku, která dnes v mnoha sektorech vévodí celému světu. Úryvek je z knihy Stravitelná ekonomie: 

Obligátně přikládám i tuto vizualizaci - kterou myslím, že bychom měli šířit, co nám síly stačí: 

Naše budoucnost prostě musí být lokální. Nebo žádná nebude:

Tolik několik souvislostí k té absurditě, proč jezdíme kupovat jídlo 750 km. 

Co s tím?

Zaprvé je třeba si to uvědomit: viz Naše budoucnost je lokální nebo Nová ekonomika - Vše, co potřebujete vědět o novém ekonomickém systému.
Zadruhé: Brzy jsou další volby.
Máme další možnost to začít měnit.
Za 35 let se nám to ještě nepodařilo - non stop si volíme loutky západní oligarchů, kteří dělají to, co dostávají za úkol, jejich média nám tvrdí, jak se máme parádně a my tomu věříme. Proto jsme kde jsme a proto děláme často tyhle absurdní věci. Moje snaha vyznat se v CZ politice je zde: Pravice. Levice. Konzervatizmus. Liberalismus. Socialismus. Jak se vyznat v politických stranách (nejenom v Česku).

Třeba to jednoho dne pochopíme.

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.