Pravice. Levice. Konzervatizmus. Liberalismus. Socialismus. Jak se vyznat v politických stranách (nejenom v Česku).

08. 08. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Když se zaposloucháte do projevů dnešních vládnoucích (nejenom českých) politiků a/nebo, když čtete zprávy v západních médiích, máte pocit, že žijeme v jednom obrovském nebezpečí. Zvenku na nás útočí Putin, Hamás,.. derou se sem migranti,... velkou hrozbou jsou Číňani, Íránci,... Ještě nedávno to byl COVID - zvenku a zevnitř pak "COVID-idioti". Nepřátelé jsou totiž vždycky dvojí: vnější a vnitřní. K top třem těch "vnitřních" u nás dnes patří "Babiš", "bolševici/komunisti" a "pro-ruští konspirátoři". 
Cílem této nikdy nekončící "prezentace" nepřátel je jasný: Odvést pozornost od skutečných problémů a vyvolat/udržet v nás pocit, že potřebujeme od těchto politiků ochranu. To, jak moc-ná je politická propaganda vidíme na tom, s jakou lehkostí nás vládnoucí politici rozdělují na stále znesvářenější atomy a jak moc jsme nakonec bez/ne-moc-ní. 
Blíží se nám další volby. Jenomže zmatek v tom, kdo je v "politické aréně" kdo, jakoby nebyl nikdy větší. Chci proto nabídnout několik vodítek, které mi pomáhají v orientaci v tom, za čí zájmy v české politice kdo kope. Je to můj osobní pohled, ale třeba to pomůže v orientaci i někomu dalšímu. Do článku vkládám i řadu odkazů na další čtení pro čtenáře, kteří by se chtěli proklikat do větších hloubek. 

Na úvod chci připomenout Platóna, který si všiml toho, že když se občané NE-zajímají o politiku, musí se nakonec smířit s tím, že jim vládnou ti nejhorší z nich. Tj. chceme-li, aby se do politiky dostávali NE ti nejhorší, ale naopak ti nejlepší, potřebujeme udělat dvě věci: 

1) poznat, kdo jsou ti, kteří zastávají zájmy nás 99% běžných obyvatel a
2) chodit k volbám. 

Á propos, víme, co vůbec slovo politika znamená? Základ je z řeckého polis – město, politiké techné – správa obce. "Politika" tedy znamená to, jak se v dané oblasti "rozhoduje o společných věcech". Nezajímat se o to, jak se rozhoduje o velké části našich životů a nechat to na těch "nejhorších z nás" nepovažuji za velmi moudré. Daleko lepší mi přijde zorientovat se v tom, kdo je kdo a po-moci k moci těm, kteří zastupují nás - běžné lidi, ne ty, kteří nás ovládají. 

Pozn.: Pro zjednodušení nechávám v tomto článku stranou, že "volby jsou problém demokracie", a že máme-li se vrátit k demokracii, potřebujeme zcela nový systém. Stejně tak ignoruji evoluci lidského vědomí a společenských systémů - ad "integrální teorie". 

Jak se tedy v džungli české politiky zorientovat? 

Pravice a levice

Od dob francouzské revoluce se politické strany dělí na pravici a levici. Velmi zjednodušeně - pravice zastupuje zájmy vládnoucí menšiny bohatých ("oligarchie", někdy též "1%") a levice potom zájmy běžných lidí, tj. nás všech ostatních (často nazývaných "99%"). 

Kromě optiky pravice (oligarchové) a levice (běžný lid) jsou důležitým pomocníkem tři základní politické ideologie, z které každá dnešní politická strana vychází: konzervatismus, liberalismus a socialismus. 

Tou nejzákladnější optikou v náhledu na politiku je dělení na pravici a levici: velmi zjednodušeně, pravice zastupuje oligarchy (1%) a levice nás ostatní (99%).

Konzervatismus, liberalismus a socialismus

1) Konzervatismus - je politický směr, jehož cílem je udržet (starý) řád, tj. především mocenskou hierarchii = nadřazenost mužů nad ženami, nadřazenost bílých lidí nad snědými a černými, nadřazenost člověka nad přírodou a nadřazenost bohatých nad námi ostatními. V obecné rovině je dnes cílem konzervatismu udržení a rozmach neoliberálního kapitalismu, tj. "korporátní globalizace" (o tomto fenoménu více níže). Termín se začal používat v první polovině 19.století a označoval přívržence šlechty, tedy "prvního stavu" jako tradiční vládnoucí třídy.

2) Liberalismus - je směr, který dává na první místo svobodu. Jeho stoupenci tvrdí, že je třeba zajistit na prvním místě právě svobodu tak, aby se ve společnosti mohli prosadit ti nejschopnější (ne ti, kteří se "jenom" narodili do prominentních rodin tak jako v případě konzervatismu). 

Ideál liberalismu je líbivý a (de facto) proti němu nemáte co namítnout. Bohužel v roce 2025 už víme, že svobodou v (dnešním pojetí) liberalismu je míněna na prvním místě svoboda tzv. volného trhu, tj. svoboda korporací a miliardářů maximálně zpoplatnit a vytěžit mezilidské vztahy a přírodu. Výsledkem liberalismu je pak nadvláda korporací nad životy nás ostatních, tj. v konečném důsledku (ekonomická a následně i politická) totalita. Čím víc svobody si vezmou ultra-bohatí, tím méně jí zbyde nám ostatním. Příklad: Kolik svobody má člověk, který musí přemýšlet, zda zaplatí nájem nebo oběd pro své děti? Epidemická chudoba, do které se propadá stále větší podíl lidí na Zemi, nemá už se skutečnou svobodou nic společného (O tom, jak jsme v roce 1989 oslavovali svobodu a přitom dostali kapitalismus, čtěte ZDE). Liberalismus je ideologií individualismu, tj. základem dnešní rozdělené společnosti. 

Hlavním problémem liberalismu je rozpor mezi ideály "svobody", prosazování ideologie "lidských práv" na straně jedné a podpory kapitalismu včetně genocid a ničení přírody na straně druhé. V dnešní době je velmi ilustrativním příkladem tohoto rozporu masová podpora evropských liberálních stran genocidy Palestinců (u nás TOP09, Piráti, Stan,...). Tento rozpor vysvětluje velmi srozumitelně Dr. Jason Hickel v tomto podcastu. 

Ultimátním problémem s pojetím svobody podle liberalismu (plodící astronomické nerovnosti) je v tom, že se časem konvertuje na fašismus. Víme to z 30. let 20.století a víme to už i z 20.let našeho století (USA, Izrael a stále viditelněji i Evropa). Slovy Chrise Hedgese: 

3) Socialismus je směr, který dává na první místo spravedlnost (a snaží se tak předcházet fašismu vyprodukovaného liberalismem). Ideje socialismu staví na staré moudrosti, která praví: "Chcete-li mír, zajistěte spravedlnost." 

Dnes jsme se, po cca 100 letech, opět ocitli v kontextu raketově rostoucích nerovností (konkrétně Česko je už jednička v Evropě a i ve světě už patříme ke špičce). Socialismus je oproti liberalismu protipólem: Tam, kde liberalismus lidi rozděluje akcentováním (a-sociálního) individualismu, tam socialismus vnáší sociální kolektivismus (spolupráci místo konkurence, komunity místo osamělosti).  

UPOZORNĚNÍ!! Socialismus neplést se stalinismem/totalitním komunismem, který známe z naší historie (O rozdílu mezi těmito dvěma termíny/ideologiemi čtěte více zde). Řeč je o demokratickém socialismu, který známe z prací socialistických myslitelů z 19.století, v některých aspektech pak částečně ze skandinávských zemí nebo z Jugoslávie. Cílem socialismu je skutečná demokracie, tj. na prvním míst demokracie ekonomická, která je nutnou podmínkou demokracie politické.    

Důležitost udržení minimálních nerovností

Extrémismu/fašismu lze zabránit jen udržením co nejnižších nerovností. Proto se například v "demokratických firmách" stanovují "maximální" mzdy s tím, že nevyšší mzda ve firmě může být nejvýše 4 - 10 násobek nejnižší mzdy. (O tématu spravedlnosti v dělení "bohatství" na příkladu knižní branže čtěte více zde). 

Předpokladem skutečné demokracie (a zabránění vzestupu extrémismu/fašismu) jsou co nejnižší nerovnosti. Proto se například v "demokratických firmách" stanovují "maximální" mzdy s tím, že nevyšší mzda ve firmě může být maximálně 4 - 10násobkem nejnižší mzdy.

"Matematika" nerovností je totiž velmi krutá: Čím větší nerovnosti, tím více pocitů nespravedlnosti. Nespravedlnost spojená se stále menšími možnostmi se z podřízení, chudoby a bezmoci vymanit s sebou přináší pocity úzkosti, beznaděje, frustrace, zlosti a nakonec i nenávisti. Lidé v takovém kontextu pak velmi snadno padají do pasti extrémistických stran tzv. ultra-pravice, které "rozdělují/ovládají lidi právě tím, že oživují ideje rasismu a vytvářejí nepřátele z příslušníků jiných ras/náboženství/ideologií." - viz Hedgesův citát výše. 

Kromě toho: Čím vyšší jsou nerovnosti (v rozdělování bohatství) - tím nižší je kvalita života v následujících 12 parametrech:  

Nerovnosti jsou prostě obrovsky důležité téma, v kterém bychom měli vzdělávat každého člena moderní společnosti v případě, že bychom chtěli zajistit a udržet skutečnou demokracii. Bohužel vzdělání je v této oblasti (cíleně) takřka nulové. Málokdo tuší, jak drastické jsou dopady nerovností na naše zdraví, štěstí a ekonomiky. Je tak na každém z nás, abychom se v této oblasti dovzdělali.  

Tolik k základnímu rozdělení, které by mělo být základní znalostní výbavou každého voliče. Pravici, levici a tyto tři základní ideologie najdete vysvětlené v 1. dílu podcastu, ve kterém český politolog Jan Charvát popisuje základní politické termíny (který je dnes mnohem, mnohem víc než pět, které popisuji v tomto článku). Celý podcast najdete zde.

Tím by tenhle blog mohl skončit :-). Bohužel, tak není tak snadné. Rozdělení na pravici, levici a tři základní ideologie k orientaci v dnešní politické džungli nestačí. Pokud chcete jít do větší hloubky... anarchismu, libertariánství a především pak různých forem extrémismu, poslechněte si zmiňovaný podcast. Já chci ve zbytku článku zviditelnit několik základních překážek, které v pochopení skutečné podstaty toho, kdo je kdo v české politice, brání. 

Za základní překážku považuji politický "marketing".  

Politický marketing jako základní nástroj (z)matení 

Narůstající rozdíl mezi marketingem ( = tím, co o sobě strany/politici tvrdí) a skutečností ( = tím, co skutečně dělají) považuji za největší překážku v tom, abychom se snadno vyznali v tom, "koho volit". Jak víme, každá strana má dnes svoje, stále propracovanější, "PR", které má stále méně společného se skutečností. 

Marketing velkých českých politických stran mají na starosti často mezinárodní profesionální týmy se zkušenostmi z nadnárodní komerční i politické propagandy. Základem marketingu jsou v politice především "sliby, u kterých se čeká, že přimějí občany k volbě". Cílem marketingu většiny politických stran není co nejpravdivěji vysvětlit podstatu a záměry, ale dostat politiky k moci. To zvyšuje nejasnost v tom, "za koho strana ve skutečnosti kope" a je to i důvod toho, proč se stále méně lidí v Česku o politiku zajímá: Jestli něco ničí důvěru, je to právě lhaní. 

Snad největším problémem v orientaci v politické džungli je marketing politických stran. Moderní re-KLAM-a je natolik KLAM-avá, že má se skutečností jen velmi málo společného. 

Dva příklady politické re-KLAM-y vs. jaká je realita

1) ODS je konzervativně-liberální strana, jejíž jednoznačným a dlouhodobým cílem je udržet a posílit moc (nad)národních miliardářů a korporací nad námi ostatními. Skutečnými "šéfy" ODS (a další stran v uskupení SPOLU) je západní oligarchie se sídlem ve Washingtonu, z části pak i místní oligarchové. Protože je to strana, která je politickou reprezentací ultra-bohatých, mají de facto neomezený rozpočet na re-KLAM-u (všimněte si, kolik re-KLAM-y na ODS/Spolu vidíte ve srovnání se stranami, které neslouží kapitálu, ale lidem). Jejich marketing přetéká líbivými slogany o tom, co všechno pro nás - občany ČR - už udělali a co všechno ještě udělají (..."Jsme opět respektovanou zemí; Nejsme závislí na ruském plynu; Máme vyrovnaný rozpočet; Přidali jsme penzistům;... Jsme nejlepší vláda od roku 1938 - více viz některé kultovní "chlubo-monology" Petra Fialy.)... Jejich re-KLAM-a toho tvrdí opravdu hodně. Skutečným cílem ODS/SPOLU je ale další posilování korporátní globalizace, komodifikace života a po roce 2022 nárůst zbrojení/válčení (o tom více zde). 

2) ANO je liberální strana (která se zčásti snaží narušit zaběhaný systém nad-národní oligarchie prosazovaný ODS a dalšími pravicovými stranami - SPOLU). Jak víme, ANO si založil místní miliardář snad proto, aby naplnil svůj prázdný život a pak samozřejmě i proto, aby posílil své mocenské impérium (viz tzv. Politika otočných dveří). Protože se jedná o "miliardářskou stranu", tak se - podobně jako ODS/SPOLU - i oni vyznačují masívní re-KLAM-ou, která buduje image ANO jako levicové/socialistické strany, která je "na naší straně" - na straně nás 99%, občanů. Z minulého volebního období víme, že tomu v některých tématech i bylo: ANO prosadilo důstojnější mzdy učitelům, zdravotníkům,... penze, z kterých bylo možné žít, dostupnou veřejnou dopravu,... Systém korporátní globalizace a nerovnosti, tj. podstatu dnešních krizí, však ANO neřeší. 

O co jde pravici a o co levici

Jednou z pomůcek pro lepší orientaci může být to, jak jednotlivé strany nahlížejí na "demokracii". Pro (skutečnou) pravici je základem demokracie rovnice "1 Kč/EUR = 1 hlas" zatímco pro (skutečnou) levici je demokracie "1 člověk = 1 hlas". 

Jinými slovy... zájmem skutečné pravice je růst moci bohatých = růst HDP = maximální zpoplatnění (komodifikace) lidských aktivit. Cílem je, aby vše, co člověk potřebuje, si musel koupit (u korporací/bohatých). V praxi to znamená, že každý by si měl ze své kapsy platit i za zdravotnictví, školství, záchranný systém, ideálně bez penzí, bez podpory v nemoci, chudobě, nemohoucnosti, se zprivatizovanou, na zisk zaměřenou dopravou, se soukromou, na zisk zaměřenými (dříve) veřejnými službami... ideálně zcela bez drobných místních podniků, bez komunit tak, aby všechny naše potřeby uspokojovaly korporace/velký byznys. Na to, jak tenhle sen vypadá v praxi, se podívejte do USA.

Cílem skutečné/autentické levice je sociální spravedlnost, tj. zajištění základních potřeb všech obyvatel (bez rozdílu), udržení minimálních nerovností a tím zajištění míru a udržitelnosti přežití našeho druhu na Zemi. K základním požadavkům levice patří právo na univerzálně dostupnou zdravotní péči, dostupné bydlení, univerzálně dostupný školní, penzijní a celkově sociální systém, funkční místní ekonomiku, demokratizaci ekonomiky, veřejnou dopravu a ochranu životního prostředí. 

Pozn.: Ideálem LEVICE z pohledu nás "99%" běžných lidí, je autentická eko-socialistická strana (strana, která by kopala za sociální, ale i klimatickou/ekologickou spravedlnost), která ovšem v době, kdy píšu tyto řádky v Česku neexistuje (nebo já jí nevidím). 

Cílem autentické levice je sociální spravedlnost, tj. zajištění základních potřeb všech obyvatel, udržení minimálních nerovností a tím zajištění míru a udržitelnosti přežití našeho druhu na Zemi. K základním cílům socialistických stran patří právo na univerzálně dostupnou zdravotní péči, dostupné bydlení, univerzálně dostupný školní, penzijní a celkově sociální systém, funkční místní ekonomiku, veřejnou dopravu (a ideálně i ochranu životního prostředí). 

Primitivní anti-komunismus

Pokud už jste o tématu české či slovenské politiky přemýšleli, jistě jste si všimli, že (demokratický) "socialismus" jako ideologie je tím hlavním, co ohrožuje moc vlastníků kapitálu nad námi ostatními. Proto je už od konce 19. století tím hlavním "nepřítelem" pravicových stran cokoli pro-lidského, pro-přírodního a pro-demokratického, tj. v politice toho, co je nazýváno "levicovým/socialistickým/komunistickým." 

V post-komunistických zemích (po unesení původních socialistických myšlenek "diktaturou proletariátu" ve 20.století) se zdá být tento "nepřítel" opravdu věčný. Cokoli, co má sloužit lidem a ochraňovat přírodu, je označováno za "totalitní komunismus/bolševismus". U nás se tato rétorika stala jakýmsi leitmotivem všech pravicových stran, které tu byly po roce 1990. Této snaze o potlačování prosazování uspokojování základních potřeb lidí, tj. "socialistických ideí" ze strany mocných/vládnoucí třídy se říká primitivní antikomunismus. 

Co je komunismus, socialismus i primitivní antikomunismus vysvětluje Jan Charvát v 2. díle už zmiňovaného podcastu. O tématu antikomunismu ve smyslu snah odvést pozornost od skutečných problémů píšu v článku: "Skutečná tvář moderní pravicové politiky: Hlavním cílem marketingu těchto stran je odvést pozornost od spravedlivého zdanění ultra-bohatých."

Zde jsou, pro ilustraci, dva z tisíců příkladů "primitivního antikomunismu" v naší zemi: 

Ideologie (demokratického) socialismu je jednou z největších hrozeb moci mocných. Proto je v západní společnosti už přes sto let vynakládáno tolik prostředků na "anti-socialistickou" propagandu. V situacích, kdy se kapitalismus dostává do krizí (tak jako dnes - rekordní nerovnosti a stagnace růstu), strach ze socialistických idejí roste a anti-socialistický sentiment narůstá.  

Mýtus: Pravice = šetří naše peníze vs. Levice = zadlužuje nás

Jedním z evergreenů pravicového marketingu je i mýtus, který praví, že pravice = šetří naše peníze, zatímco levice = nás zadlužuje - viz příklad aktuální billboardové kampaně SPOLU. Jedním ze sloganů je "Zkrotili jsme rozpočet", který nepřímo živí právě tuto iluzi: "My pravicová vláda jsme zkrotili rozpočet, který zničila předchozí levicová." (s úsměvným odkazem na "levicové" hnutí ANO, které vládlo v minulém volebním období). 

Nic nemůže být dál pravdě než podobná tvrzení. Skutečnost je zcela jiná a každý se s ní můžeme seznámit, když se ponoří do ekonomických ukazatelů naší země po roce 1989 ve vztahu k tomu, kdo byl v daném období u moci. I ten poslední laik si může všimnout toho, že hlavním zájmem pravice je maximálně snížit daňovou zátěž bohatých a to, co bylo veřejné přenést do sféry soukromého korporátního majetku. Čím více přímého placení se podaří převést na nás, tím větší zisky pro 1% nejbohatších. Součástí této strategie je tzv. strategie úspor, která v praxi znamená, že to, co jsme měli zdarma (= ze společných peněz) a ve vysoké kvalitě si najednou každý platíme sám ze své kapsy s tím, že kvalita veřejných služeb je non-stop snižována. Příkladem budiž čekací lhůty na ošetření v nemocnicích, strhaní zdravotníci, maximální osekání pooperační péče, slučování škol, celkově snižování rozpočtů na veřejné služby, likvidace České pošty, Českých drah... atd. 

Faktem bohužel zůstává, že průměrný Čech vydělává "Dvacet let života na stát." Dříve jsme za ty peníze měli špičkové zdravotnictví, školství, penzijní  systém, veřejnou dopravu,... prostě "sociální stát". Dnes odvádíme stále větší část těchto společných peněz oligarchům a jejich korporacím. Cílem pravice je, aby většina peněz, které nám odebírá stát, šla korporacím a miliardářům (zde najdete popsané základní strategie, které k tomu dnes slouží). Cílem levice je, aby tyto společné peníze šly na financování služeb, z kterých mají prospěch všichni bez ohledu na víru, barvu pleti a socioekonomické postavení. 

"Dvacet let života vyděláváme na stát." Dříve jsme za ty peníze měli špičkové zdravotnictví, školství, penzijní  systém, veřejnou dopravu,... prostě "sociální stát". Dnes odvádíme stále větší část těchto společných peněz oligarchům a jejich korporacím. 

Období chaosu s sebou nese nové strany

V obdobích (gigantických) nerovností v kombinaci s krizí kapitalistického růstu a (dnes navíc i) kolabujících ekosystémů - přichází chaos. Z chaosu se rodí nové strany, noví politici, kteří slibují ZMĚNU. Stávající situace se jeví natolik neúnosná, že to hlavní, po čem lidé touží je právě změna. Změna je tak tím hlavním, co většina stran slibuje. Změna je přesně tím pověstným prázdným' marketingovým "slibem, kterým nezarmoutíš". 

Příkladem budiž SPD (ve spolku s dalšími třema stranami) jako ukázka (ultra)pravicového, konzervativně-liberálního spolku s částečně "levicovým" marketingem: 

Esencí jejich nabídky je ochrana starého řádu (konzervatismus) - v jejich případě především proti uprchlíkům, proti EU, za spalovací motory,... a udržení starého řádu

Strach jako základ politické re-KLAM-y

Jak jsem psal v úvodu, základem moderní politické propagandy je vytváření strachu jako základu pro nabídku ochrany před těmito nebezpečími. Podívejte se na několik příkladů. Zde je hrozba migrantů. 

Dnes pravděpodobně nejfunkčnější nepřítel je Rusko.

Rusko, migranti, případně Islám jsou příklady vnějších nepřátel. Pak jsou tu nepřátelé vnitřní. Vedle strašidla komunismu je vděčným nepřítelem Babiš - člověk, který se dostal k moci především právě v důsledku toho, že si lidé už začali všímat toho obrovského rozdílu mezi propagandou ODS a skutečností. Verze roku 25 je kombinovaná s Ruskem pro "double impact". Za mě je tohle už hodně zmatlané a překombinované, ale zoufalí marketéři dělají viditelně zoufalé věci... neboť jak praví jeden ze sloganů ODS ve volbách 2025: "Teď jste o všechno/o Česko!" 

Stiálo by za to připomenout kampaň, která ODS, TOP09 a KUD-ČSL přivedla k moci v minulých volbách. Tenkrát to byl pelmel strašáků komunismu, Babiše a Okamury. Tenkrát jím strach zafungoval. Nechají se Češi znovu zmanipulovat? Nedivil bych se. 

Motoristé jako ZMĚNA:

Jednou z těchto "nových" stran slibujících "ZMĚNU" jsou tzv. Motoristé, kteří toho v aktuální re-KLAM-ě slibují opravdu hodně. Když se ale poctivě zamyslíte nad tím, co to vlastně slibují a jak se to dá v dnešním světě doručit, zjistíte, že skutečnosti je v tomto marketingu opravdu, ale opravdu žalostně málo, pokud je tam vůbec nějaká. 

Podívejte se na pár příkladů z jejich aktuální kampaně. 

BYDLENÍ - Praha je třetí nejnedostupnější evropské město, co se bydlení týče. Dostupnost bydlení je tak tématem, které letos slibuje každý. Motoristi patří k těm, kteří vidí řešení v dalším stavění. Bohužel stavění nových bytů v kontextu, kdy bydlení je top investiční komoditou pro bohaté, problém bydlení nevyřeší ani náhodou. Více stavění zajistí jen více investičních příležitostí pro bohaté lidi. Ti, kteří dnes vlastní 15 bytů, budou vlastnit 17. Ti, kteří jich mají 300, si koupí další stovku a ti s 5000 byty jich budou vlastnit 10000. 

Á propos je třeba si připomenout, že kromě toho, že vlastní bydlení je dnes pro většinu mladých Čechů už zcela nereálné, nedostupné je už i bydlení v nájmu: "Investoři mění strategii. Nájemní bydlení zdražuje a nebude pro každého"

ENERGIE - Opravdu "levné energie" by musely znamenat drastický přechod na obnovitelné zdroje (u elektřiny slunce/vítr), návrat k levným energiím z Ruska (ropa/plyn), převod vlastnictví přírodního bohatství - uhlí, elektráren a distribučních společností, z miliardářů zpět na nás všechny tak, aby se tyto podniky staly ne zisk zaměřeným byznysem (jako dnes), ale podniky veřejné služby. V kontextu kolapsu planetárních ekosystémů je ovšem třeba na prvním místě urychleně přejít k obnovitelným zdrojům. 

Nabízí tohle v Česku vůbec někdo?  

A samozřejmě, že se chtějí přiživit i na aktuální vlně "primitivního antikomunismu". Na tom se konzervativní, pro-oligarchické strany nakonec vždy prozradí:  

Už podle volební fotky na jejich webu to na mě působí taková ta "učebnicová" strana načinčaných stárnoucích bílých mužů bojujících ("uniformě v uniformě") za svoje jistoty (silné spalovací motory,... ženy u ploten, rozmach konzumu a maximalizace vlastního bohatství...).

Kdo je kdo v následujících volbách 

Níže je jeden z oblíbených grafů, kterým nás větší strany s oblibou manipulují. Ať se nám to líbí či nelíbí, s velkou pravděpodobností je to ale seznam politických stran, které se v příštích volbách dostanou k moci. Kdo je tedy kdo ve smyslu, čí zájmy kdo prosazuje: 

ANO - liberální strana oligarchy předstírající, že se jedná o levici prosazující zájmy nás 99%. 

SPOLU - konzervativně-liberální uskupení, jejichž cílem je další urychlení bohatnutí bohatých včetně převodu maxima našeho veřejného (i našeho soukromého) majetku (a moci) (nad)národnímu kapitálu. V dnešní fázi kapitalismu je jedním z jejich top cílů udržet maximální podporu válčení a tedy zbrojení. Zbrojení je aktuálně fázi vývoje kapitalismu top zdrojem zisku. Vytváření nepřátel a potřeby válčení funguje ideálně pro odvádění pozornosti od toho nejdůležitějšího, co je dnes třeba udělat proto, abychom udrželi nerovnosti na uzdě a pokusili se zvrátit nástup fašismu (viz "spravedlivé zdanění hyperbohatých" - Bregman v textu zde).   

SPD a spol. - konzervativní, v mnoha ohledech extremistické uskupení s prvky fašismu předstírající, že se jedná o levici (viz témata cen potravin, dostupnosti bydlení, ceny energií, dostupnosti léčiv, atd).  

STAN - Slibem ani STAN nezarmoutí a jsou to vskutku líbivé, místy až "socialistické" sliby. My ale po čtyřech letech STANu u moci víme, že velká část těchto slibů je jen vypečený marketing. Za mě je Stan (normální) liberální strana, jejímž hlavním cílem je navýšení moci nadnárodního kapitálu na úkor nás ostatních.

Piráti - U nich vlastně nevím nic, jen to, že jejich prioritou je podpora systému korporátní globalizace. Jejich marketing je plný slibů, nenávisti proti socialistickým idejím a všemu ruskému. Když se před lety objevili, naletěl jsem jim, myslel jsem že je to nová strana, která kope za nás... poslední 4 roky jsme ale mohli zřetelně vidět, že opak je pravdou. To samé platí u Zelených, které jsem léta, z neznalosti, volil. Na příkladu německých Zelených můžeme jasně vidět, že i Zelení jsou normální liberální strana, jejíž marketing je sice plný "ochrany přírody", zatímco podstatou je podpora kapitalismu, včetně genocid.

Stačilo/Socdem - Ať se nám to líbí nebo nelíbí, desetiletím primitivního antikomunismu navzdory, se mi zdá, že Stačilo je aktuálně jediné uskupení v naší zemi, která má šanci se dostat do parlamentu a nese skutečné "socialistické ideje", tj. zájmy nás 99%. V minulosti byly Socdem a KSČM zcela mimo můj radar. Stará, "porevoluční" Socdem se notně pošpinila různými aférami a jako typický příslušník své generace jsem dlouho věřil post-komunistickému sloganu: "KSČ = zlo minulosti". Dnes mi ale přijde, že v kontextu rozpadajícího se světa je všechno jinak, a že je třeba dávat nové šance a propojovat spíše než rozdělovat. Samozřejmě, že teprve až se tyto strany dostanou k moci, budeme moci zhodnotit, co ze svých proklamací myslely vážně. (i když už podle působení Stačilo v europarlamentu se dá usuzovat na to, že velká část jejich prohlášení je skutečná).

 Zdroj: STEM pro CNN Prima News, model 2025: 25, červen 2025, N=1555, CAWI

Postoj k masakru v Gaze

Důležitým vodítkem, kterou chci nabídnout, je postoj ke genocidě Palestinců. Zde najdete detailně sepsaný postoj všech základních politických stran v Česku tak, jak na masakr v Gaze reagovaly před rokem a půl. Myslím, že právě na postoji k masovému vyvražďování tohoto národa můžete poznat skutečné hodnoty a cíle jednotlivých stran. Já jsem na české politické scéně zaznamenal, že proti tamnímu masakru se staví pouze "socialisté" - Stačilo a pak menší uskupení Levice a Budoucnost (po velkém otálení a tisícovkách zabitých se ozvali i Zelení). Palestinci jsou náš budíček, naše poslední šance pochopit, co se děje, a že při každých volbách na této planetě by měly být jednou z klíčových proměnných. 

Korporátní globalizace jako modla všech

Na závěr velmi doporučuji tento rozhovor s Helenou Norberg Hodge (autorka důležité knihy Naše budoucnost je lokální). Málokdo umí vysvětlit tak srozumitelně hlavní příčinu většiny našich dnešních problémů (ty najdete detailně sepsány zde). Tou hlavní příčinou je (neviditelný) fenomén korporátní globalizace ( = systém neveřejných smluv a institucí, které zvýhodňují (nad)národní korporace a miliardáře nad místním podnikáním a námi všemi. V důsledku tohoto systému 1% nejbohatších neustále bohatne, zatímco my ostatní chudneme, to s sebou nese nerovnosti, což zabíjí demokracii a probouzí fašismus. 

Helena Norberg Hodge upozorňuje na to, že korporátní globalizaci v západních zemích podporuje většina stran, jak z pravice, tak levice, málokdo tento fenomén vidí a prakticky nikdo ho nechápe. Máme-li mít nějakou budoucnost, potřebujeme strany, které pochopí, jakou hrozbou korporátní globalizace je a spojí se napříč kontinenty k masové lokalizaci, tj. demokratizaci ekonomiky a života. 

Mocenské struktury demokratických zemí

Tolik k orientaci v tom, kdo je kdo na aktuální české politické scéně, co se týče hlavních subjektů. Aby byl obrázek úplný, chci jen připomenout rozložení mocenských struktur moderní "demokratické společnosti", z kterého plyne, že tradiční pravicové strany jsou a vždy budou "pomocníky mocných" s cílem udržet je při moci. 

Přestože jsou volby "cinklé", politický marketing je jedna velká lež a my každé volby od 90. let volíme "menší zlo" (ne našeho ideálního zástupce), pojďme zase k volbám! V posledních volbách se k moci prodralo uskupení SPOLU jenom díky vyvolání strachu z Babiše. Za čtyři roky u moci poškodili 99% z nás jako žádná jiná vláda od poloviny 90. let. Víme tedy, že chodit k volbám má význam (ať už - pro nás - pozitivní nebo negativní). Letos udělejme jednu věc jinak: Snažme se odhrnout zdánlivě nepropustnou oponu marketingu a pokusme se zahlédnout skutečné cíle a skutečné pány těch, kteří o naše hlasy usilují. Čím připravenější budeme, tím méně zklamání. 

Přestože jsou volby "cinklé", politický marketing je jedna velká lež a my každé volby od 90. let volíme "menší zlo" (ne našeho ideálního zástupce), pojďme zase k volbám! 

Všude opakuju, že naší hlavní nadějí vidím ve studiu. Propaganda bude sílit a nás obyčejné lidi dále mást a rozdělovat. Čím lépe budeme znát svou historii, fungování ekonomických a politických systémů a též naší vlastní biologii, tím hůř se bude mocným s námi manipulovat. 

Z literatury, kterou šíříme v PeopleCommu, doporučuji na téma historie: 1) Propast, 2) Kdo vládne světu - příběh skutečného rozložení mocenských struktur v moderním světě (obě jsou v balíčku Obnažený západ) a pak 3) Vyhlaďte všechny ty netvory. Z domény ekonomie/ekonomiky a společenských systémů potom 1) Nová ekonomika - Vše, co potřebujete vědět o novém ekonomickém systému, 2) Nerůst jako alter-nativa růstového kapitalismu, 3) Dekonstrukce konzumu a 4) Nová společnost. 

Na závěr - v návaznosti na mojí poznámku v úvodu Pozn.: (Pro zjednodušení nechávám v tomto článku stranou, že "volby jsou problém demokracie", a že máme-li se vrátit k demokracii, potřebujeme zcela nový systém. Stejně tak ignoruji evoluci lidského vědomí a společenských systémů - ad "integrální teorie") mi dovolte skončit tímto citátem: 

"Nečekejme, že lidé u moci něco změní. Lidé, kteří mají moc, jsou velmi často nejvyprázdněnějšími bytostmi na světě. Kvůli nám věci nezmění. Musíme najít sílu v sobě, ve svých společenstvích, ve svém poznání a vlastní tvořivosti. Nemůžeme čekat až politici něco kvůli nám zlepší, protože to nikdy neudělají, pokud je k tomu nedonutíme.
Tvrdí nám, že lidská přirozenost je soutěživá, agresivní a sobecká. Je to přesně naopak. Lidskou přirozeností je ve skutečnosti spolupráce a štědrost. Člověk je společenský tvor. Pokud najdeme svou vlastní sílu, svojí přirozenost, budeme laskavější k sobě i k přírodě. Teprve potom můžeme něco opravdu změnit." ~ Gábor Maté

Držme si palce!

__________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.