Hostina, která proběhla, ale nakonec neproběhla: Setkání reformátorů českého školství

03. 05. 2025, TOMÁŠ HAJZLER

Před dvanácti lety jsme se nastěhovali do jedné z těch anonymních nocleháren, které se dnes staví na periferiích velkých měst. Napadlo nás, že hostina by pro nás mohla být prostředek, jak v té anonymitě nalézt blízké lidi, jak vytvořit vazby a jak rozšířit rodinu pro naše děti a děti našich sousedů.
Po nějakém čase nás nadchlo, jak skvělý nástroj hostina je. Rozhodli jsme se proto téma hostění nastudovat i teoreticky, některé hostiny nafotit a napsat k nim podrobný manuál, včetně receptů. Tak vznikla kuchařská kniha "HOSTINA". 
Každá hostina byla obrovský zážitek, a tak jsme se rozhodli pro pokračování. Pustili jsme se do projektu "HOSTINA II". Už jsme nechtěli propojovat sousedy a kamarády, ale místo toho jsme začali vyhledávat aktivní lidi, kteří (ve stínu konzumu) budují jeho regenerativní alternativy. Chtěli jsme přispět k tomu, že se o těchto lidech a jejich projektech bude více vědět, a hlavně !!, že se navzájem lépe propojí. 
Tématem první hostiny bylo zemědělství a byla skvělá. Reportovala o ní Sláma v botách: ZDE.
Při druhé hostině jsme se zaměřili na školství a jeho změnu tak, aby nevytvářelo "ozubená kolečka do soukolí konzumní mašinérie!, ale celé, zdravé a šťastné lidi. Taky byla skvělá. 
Bohužel, jak se dočtete v závěru tohoto článku, tato "školní hostina" byla, projektu HOSTINA II, naše poslední. 
V dnešním blogu najdete záznam části myšlenek, které se mi podařilo během té hostiny zachytit. Jsou to "jen" útržky, ale mnohdy silné a hluboké. Alespoň pro mě. Přišlo by mi líto si je nechat pro sebe. Nejedná se vždy o přesné citace, někdy spíše o převyprávění toho, co ten večer padlo. Tam, kde se mi podařilo zachytit autora, najdete u citace i jméno. 
Myslím, že i vědomí toho, že tu podobní lidé existují, může v dnešní smutné době zahřát u srdce a naplnit nás nadějí. 

Pozvání na hostinu přijali - na fotografiích zleva doprava: Ivan Smolka, Ondřej Hausenblas, Zuzana Hryzbilová, Valérie Dobešová, Vladimír Dobeš, Lucie Němcová, Petr Diamant, Mirka Kellovská, Jana Nováčková. (každé jméno si můžete prokliknout na to, odkud daný člověk přichází). 

Tématem a pojítkem pro všechny zúčastněné byla "reforma vzdělávacího systému".

Úvodní otázka: "Odkud přijde reforma? Přijde od movitých rodičů, kteří si mohou dovolit alternativní školy? Nebo přijde odjinud?" 

"Bohatství rodičů se nezdá být měřítkem potřeby změny. Naopak: movití rodiče častěji požadují zaměření na úspěch/výkon/výsledky, tj. zachování, ba dokonce posílení stávajícího systému. Většinové vnímání toho, co je vzdělávání je dnes to, co vede k úspěchu." Lucie N. 

"Alternativy rostou v důsledku nespokojenosti se světem."

Vliv čtení na vývoj člověka:

"Lidé, kteří vyrostli v domácnostech, kde byli obklopeni knihami, jsou v životě úspěšnější (studie zde)", Ondřej Hausenblas

"V kolika měsících těhotenství jste začali svému dítěti číst?", ptá se dál Ondřej Hausenblas; "Vědci ve studii ze 30. let vzali delikventní děti, zavřely je do místnosti plné knih a řekli jim, že si tam mohou dělat, co chtějí. Jediné, co nesmí, je narušovat práva ostatních. Výsledkem byl obrovský nárůst samostatnosti těchto dětí".  

Ondřej Hausenblas pokračuje: "Literatura je na světě proto, abychom ji četli společně. Kultivuje totiž lidské hodnoty jako je láska, spravedlnost, věrnost,..." 

"Děti žádáme, aby si jednou týdně do školy přinesly svou oblíbenou knihu. Ve škole pak mají prostor si knihu číst, případně o ní diskutovat se spolužáky/učiteli bez jakéhokoli tlaku zvenku." Lucie Němcová 

"U nás děti číst neučíme. Naučí se samy, když zjistí, že potřebují umět číst pro to, co je zajímá." Mirka Kellovská

"Je nutné vzdělávat nejenom děti, ale i rodiče.", Mirka K. 

"Alternativní školy jsou na misi vzdělávat rodiče v tom, že vzdělávání může fungovat jinak,... a že v něm může být diverzita.", Ivan Smolka

"V běžných školách není výjimkou, že zaslechnete otázku jako: A jak ho potrestáte, když dítě nesplní, co má? A nevypovídá takováto otázka o tom, jak moc je populace nesvobodná?", ptá se Ondřej Hausenblas; "Systém vychovává nové a nové dozorce (učitele)... proto se to, jak fungujeme, jen tak nezmění." 

"Neumíme se dětí ptát, jak na to či ono přišly.", Mirka Kellovská

"Dilema učitele: Splnit plán hodiny vs. nechat děti rozkvést po jejich".  

"Změnu systému vyvolají naše děti, když budou ve svobodném prostředí. Čím více svobody budou mít, tím více budou svobodu chtít. Uspořádání tradiční školy se už nedá snést, dnešní děti už nejsou schopné fungování školy akceptovat. Malé děti jsou dnes daleko kompetentnější, než v minulosti (v důsledku záplavy informací). Děti si to už prostě nenechají líbit. Státní systém se zhroutí zevnitř." Zuzana Hryzbilová 

"Tváří v tvář těmhle dětem se nekompetentní člověk znemožní hned." Ondřej Hausenblas 

"Děti na prvním stupni jsou velmi čitelné. Učitel se tu může naučit číst svou práci." 

K tématu důležitosti sebe-řízení: "Význam je markantní například u dětí z vyloučených lokalit, kterým státní systém pomáhá například tím, že jim poskytne asistenta. Pokud se ale nechá vzdělávání v rukou dětí, výsledky jsou mnohem lepší." Jana Nováčková

Jana Nováčková pokračuje: "10-12 let už nevěřím v reformu vzdělávacího systému. A je mi líto všech těch roků, které jsem tématu reformy našeho vzdělávacího systému věnovala. Je třeba, abychom od vnějšně řízeného vzdělávání přešli k vnitřně řízenému." Potřebujeme individuální přístup, neboť každý mozek funguje po svém. Žábou na prameni je představa, že děti musí absolvovat stejné curriculum jako všichni ostatní." 

"10-12 let už nevěřím v reformu vzdělávacího systému. A je mi líto všech těch roků, které jsem tématu reformy našeho vzdělávacího systému věnovala. Je třeba, abychom od vnějšně řízeného vzdělávání přešli k vnitřně řízenému." Potřebujeme individuální přístup, neboť každý mozek funguje po svém. Žábou na prameni je představa, že děti musí absolvovat stejné curriculum jako všichni ostatní." Jana Nováčková

Valérie Dobešová, absolventka demokratické školy Donum Felix, čili absolvent "vnitřně řízeného vzdělávacího systému": "V demokratické škole jsem byla od začátku 2. stupně. Nejprve jsem se zaměřovala na komunikaci, vztahy, na zapadnutí do skupiny, nasycovala jsem se vztahy,... Teprve časem mě začala přitahovat odborná témata. Když pak přišel čas přípravy na přijímačky na střední školu, za 4 měsíce jsem do sebe narvala sedm let matematiky... bez Hejného a jiných metod. Jsem vděčná za nabídku vzdělávání, ale potřebuju mít možnost odmítnout." 

Na to navazuje Petr Diamant: "Není tato forma přípravy na na přijímačky jedním z obrazů sebeřízeného vzdělávání? (příklad z Beránku i zde)

"Všechno začíná doma." 

"Ve waldorfském systému je (přirozená) autorita učitele klíčová. Učitel by měl děti táhnout, to je jeho úloha." Ivan Smolka

"Měli bychom vnímat obrovskou sílu konzumu, která stojí proti reformě vzdělávacího systému." Ondřej H. 

"Jak se vědomě bránit lákadlům konzumu? "Důvěřoval bych dětem, že nebezpečí konzumu samy rozpoznají. Je to lepší, než jim to zakazovat." Vláďa Dobeš. 

"Tam, kde je dospělý s představou o tom, jaké dítě má stvořit, tam se neobejdete bez vnější manipulace." Jana N. 

"Děti, které mají možnost vnitřní motivace, v dospělosti mají zpravidla jiné aspirace a cíle - věnují se seberozvoji, pečují o vztahy, přispívají své komunitě." Vnější motivace je zákeřnější v pozitivní formě - základem je srovnávání s ostatními." 

"Mohli bychom požadovat zrušení povinné školní docházky/RVP?" ptá se Petr Diamant

"Úlohou alternativních škol je přispět k léčení traumatu a budování zdravého sebevědomí jedince." 

"Absolventi waldorfského systému vykazují vyšší spokojenost v životě (studie Dánsko, Německo); Mezi absolventy Sudbury škol je vyšší počet lidí mající vlastní firmy, více cestují, více mění profese, celkově jsou v životě šťastnější." Jana N.  

Paralela s nerůstovým hnutím (viz např. ZDE): "Máme sepsané argumenty pro sebeřízené vzdělávání a reakce na nejčastější mýty o povinné školní docházce?" 

"Nucení do toho, na co nemáte nadání, omezuje to, co nadání máte." Vláďa Dobeš 

"Nucení do toho, na co nemáte nadání, omezuje to, co nadání máte." Vláďa Dobeš

Důležitost práce rukama pro zdravý rozvoj dětí: "Říkám tomu myslící ruka." Petr Diamant. "U nás je to například projekt vaření." Mirka K. 

Téma začátku školy. (V kolik byste vstávali?) "Začátek školy pevně v 8.00 pro všechny od září do června je aspekt naší školy, který se nám za celá léta nepodařilo změnit, a že trpím, když vidím své děti v zimních měsících, jak vstávají a odcházejí do tmy, jsou vyčerpané, mají kruhy pod očima,... Chápu, že narážíme na střet potřeb různých členů komunity (rodičů, učitelů, dětí, prarodičů,..), ale je to v mnoha ohledech toxické a velmi nezdravé. Vzpomínám si například na jeruzalémskou SUDBURY, kde si děti odhlasovali, že mohou přicházet mezi 7.30 a 10.30. Vím proto, že to jde." Tomáš Haj. 

"Je nutná diskuze, ale nakonec někdo musí rozhodnout." Zuzka H. 

Petr Diamant: "Nebo tak, že se dohodneme na otestování jednotlivých variant - každý týden jeden model a pak rozhodneme."

"U nás stavíme na tzv. sociokracii - tj. hledáme rozhodnutí, s kterým můžou všichni žít. Nehlasujeme, místo toho zjišťujeme míru odporu s návrhy. Tím se rozvíjí kompetence rozhodování. Jednotlivé týmy ve škole mají plnou autonomii. Pouze v případě, že se jejich rozhodování týká i jiných lidí ve škole, musí si vyžádat radu od ostatních, ale nemusí se jí řídit - je to ztv. "vyžádaná rada". Vláďa Dobeš

Petr Diamant: "Proč jsou vaše školy tak velký?" (Waldorfské lyceum 126 dětí, Montessori na Beránku 300 dětí, Donum Felix 120 dětí,...)

"Zavedli jsme tzv. tovaryšský model - jezdí k nám teenageři, kteří u nás pracují se dřevem.", Petr D. 

"Děti, které mají možnost vnitřní motivace, v dospělosti mají zpravidla jiné aspirace a cíle - věnují se seberozvoji, pečují o vztahy, přispívají své komunitě." 

"Od jakého věku mají mít děti plnou zodpovědnost za svůj život? Po devíti letech základky? Po čtyřech dalších střední?" 

...

Tolik několik střípků z rozhovoru v rámci, pro mě osobně, velice inspirativního a hlubokého rozhovoru...

Níže pár ukázek toho, co jsme ten večer jedli.... 

Zde pár fotek z toho, jak hosté přicházeli...

A několik fotek z debatování...

Na závěr památeční fotka, na které je i naše Haluška, která před bezmála rokem zemřela... 

Tolik pár fotek a také myšlenek z úžasného večera, které v čase, kdy píšu tyto řádky, už měly být i v knize - vše nafocené a zdokumentované. 

Jenomže, jak jsem psal v úvodu, všechno to dopadlo jinak. Chtěli jsme tímto projektem v Česko-Slovensku vyhledávat aktivní lidi, kteří mění svět, zvát je k našemu stolu, aby se - nad jídlem poznali, propojili a abychom vždy i jejich téma trochu probrali. Po bio-zemědělcích a vzdělavatelích jsme zvali malé knihkupce a pak aktivní lidi z naší čtvrti (Praha 12). V zásobě jsme měli i ty, kteří se v Česku věnují budoucnosti (veřejné) dopravy, veřejného prostoru a alternativní ekonomice. 

Zkusili jsme několik kol zvaní, ale vždy bez výsledku. Hostinu č. 3 (v projektu HOSTINA II) se nám nepodařilo sezvat. Buď se nám nedařilo najít termín a/nebo o to někteří zvaní nestáli. Výjimkou reakcí na mé zvací maily nebyl ani "mrtvý brouk". 

Bůhví, co bylo příčinou...??? Ze Slušné firmy vím, že "aktivní lidé" bývají velmi zaneprázdnění, a že na další aktivity hledají čas jen velmi složitě. Vím také, že v Česku se lidé domů moc nezvou, obzvlášť že by vás zval někdo, koho osobně neznáte. Mnoha lidem je to jednoduše nezvyklé nebo přímo DIVNÉ. A pak je tu i náš český "strach z konkurence", taková ta naše malost, které nás nutí, abychom v cizích lidech viděli ne spolupracující, ale soupeře. 

Buď jak buď, mně osobně došly síly. Přišlo mi hloupé "házet hrách na zeď", když můžu hrách třeba set. "Hodil jsem proto ručník do ringu" a šel raději obdělávat zahradu, svolat další sousedskou hostinu a pracovat na jiné knize. 

___________________

K tématu reformy školství jsem dnes na asociální sítě dával výstřižek jednoho z rozhovorů s Gaborem Maté, kde říká: 

"Hra patří k základním potřebám všech savců a je nevyhnutelným předpokladem pro rozvoj mozku. Je daleko důležitější než akademické učení. Ve škole by tedy mělo být mnohonásobně víc hry, mnohonásobně víc svobody být sám sebou, mnohonásobně víc svobody pohybu. V moderní škole se ale snažíme "dát vůz před koně". Snažíme se děti nacpat znalostmi, vědomostmi a kontrolou chování místo toho, abychom podporovali zdravý vývoj mozku. Ve školách to myslí dobře, ale nedochází jim, co děti opravdu potřebují."

Myslím, že k tomu celému je vždy třeba dodat kontext, a to že nastavení toho, jak moderní škola funguje, má své důvody. Žijeme v systému, který ne-potřebuje svobodné, zdravé a šťastné lidi. Zdravý, šťastný a svobodný člověk by nikdy nekupoval toxické krámy, léky,... ani toxické politiky a ideologie a už vůbec by nebyl ochotný strávit život hákováním v nějaké bezduché korporaci/montovně (což je nutný předpoklad konzumního kapitalismu). Tento systém nevyhnutelně potřebuje poslušné zaměstnance a snadno manipulovatelné konzumenty a voliče. Bez nich by se sesypal jako domeček z karet. Z pohledu 1% nejbohatších, kteří nám vládnou, je tak škola základním "indoktrinačním" nástrojem na to, jak děti/lidi přeměnit na "kolečka do soukolí stroje" moderní konzumní společnosti.

Je na nás rodičích, osvícených učitelích a všech dalších lidech, kteří si uvědomují "hrůzné dopady dnešní školy" na naše děti i nás ostatní, abychom požadovali zcela zásadní změny tak, jako nám je ukazují např. demokratické školy nebo domácí vzdělávání. 

___________________

Na úplný závěr mi dovolte, abych se pochlubil jednou moc milou hostinou, kterou jsme u nás doma zažili předevčírem. Vlastně to bylo poprvé od té "vzdělávací hostiny" popsané v dnešním blogu, co jsme se u nás doma sešli s lidmi, které jsme osobně většinou neznali a kteří se neznali navzájem:

O co šlo? Napsal jsem do newsletteru/na fejsbuky, že k nám domů zveme čtenáře mé knihy "Dobrý život ve stínu konzumní společnosti" na hostinu. Svolali jsme to proto, že mi chybí živé spřízněné duše, s kterými můžeme být 100% tím, kým jsme a mluvit o čem opravdu mluvit chceme. Však víte, jak často jsme v dnešní společnosti souzeni a napadání za názory, které vybočují z mainstreamu. Důsledkem je to, že se stále více témat stává tabu, s ostatními plkáme “o počasí” a/nebo se uzavíráme do "svých světů" a nemluvíme spolu vůbec. To je nepřirozené, nezdravé a destruktivní. 

Nakonec přijelo osm odvážných :-). Skvěle jsme probrali život, výtečně si pochutnali, propojili se a bylo nám dobře. 

Z jižních zemí a za léta, co doma pořádáme hostiny vím, jak moc dokáže právě jídlo lidi svést dohromady a propojit. K mým velkým radostem patří, při našich hostinách, “přidržovat tašku” své manželce Péťe a pozorovat ji při přípravách a hoštění. Zatímco ona je vyloženě “vítací” a “večírkovský” typ, já jsem člověk spíše introvertní a nesmělý. I v tom je pro mě velkou inspirací. Mimochodem, moc mě těší i to, když se jí něco, co jsem vypěstoval vlastníma rukama. 

Buď jak buď, hostiny jsou prostě skvělá cesta, jak se vrátit ZPÁTKY K JÍDLU a tím i k lidem. A nemusí to být vůbec náročné ani nákladné. Kdybyste někdo potřeboval manuál, včetně desítek základních sezonních receptů, najdete jej ve zmiňované knize ZDE. A tady si můžete přečíst "příbalový leták", kde vysvětlujeme, v čem všem nám právě hostina přijde unikátní: "Hostina jako způsob, jak měnit svět". 

Mějte se hezky!

_________________

Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.

V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.