Zaměstnání je moderní formou otroctví. Práci je třeba od tyranie zaměstnání osvobodit.
21. 09. 2023, TOMÁŠ HAJZLER
Zaměstnání je dnes (stále ještě) nejčastější formou obživy. Když je něco časté, nezamýšlíme se nad tím. Je to pro nás normální a tedy neviditelné. Zamysleli jste se ale někdy opravdu nad tím, co to zaměstnání je a co s našimi životy dělá?
Zaměstnání je prodej času za peníze, za které si pak člověk kupuje to, co je mu předkládáno jako život. Nutno podotknout, že zaměstnanci na život zbývá zatraceně málo času, neboť většinu prodá. Život se mu smrskl na víkendy, státem vyčleněné svátky a 4-5 týdnů dovolené, kdy mu zaměstnavatel povoluje volno. Není divu, že mottem zaměstnanců je KPZ = "Konečně zase pátek!" a/nebo "K***a zase pondělí!"
To, co v životě na prodej za peníze, má ale se skutečným životem často jen velmi málo společného. A tak si místo života kupujeme často náhražky života - zbytečná, nekvalitní a toxické věci, místo radosti vysoce závislosti radovánky, místo pospolitosti elektronické hračky.
Většina zaměstnanců pracovat musí. Včetně povinné 9ti leté zaměstnanecké přípravky musí dnes pracovat cca 60 let, tj. de facto tak prodává většinu svého života.
Kdybychom nepracovali, většina by přišla o střechu nad hlavou.
9 z 10 zaměstnanců nemá ke své práci vztah - kdyby mohli, valná většina dělá něco jiného, jinak, jindy, s jinými lidmi. Až polovina zaměstnanců považuje své zaměstnání dokonce za nesmyslné/zbytečné.
Z výzkumů dlouhověkosti víme, že smysluplná práce je klíčovou ingrediencí zdravého, šťastného a dlouhého života. Většina zaměstnanců, ale svůj smysl života nikdy neobjeví. Zde je důvod:
Čas je život. Zaměstnanec je tak nucen prodávat svůj život za peníze, bez kterých by se - v našem systému - dostal na ulici. Zaměstnání je tak moderní formou otroctví. Ve společnosti, která se označuje za svobodnou je to přinejmenším zajímavé, ne?
Svoboda živit se tím, co člověka naplňuje a těší a co druzí skutečně potřebují, je v moderním kapitalismu velmi omezená, pro většinu dnes dokonce nedostupná. Není to neschopnost jednotlivců, je cíleně nastavené, abychom tuto svobodu neměli.
Práce ve smyslu tvorby něčeho užitečného pro ostatní blízké lidi je přirozenou lidskou potřebou. Čím méně je tato potřeba naplněna, tím více pociťuje člověk prázdnotu a úzkost. Čím více prázdnoty, tím manipulovatelnějším se, ze strany zaměstnavatelů a konzumu, stává.
A jako by to nestačilo, protože žijeme v ideologii "trickle down economics" - která nám podsouvá, že bohatnutím oligarchů zbohatneme všichni, tak nezdaňujeme držbu bohatství, ale práci (zaměstnání) a oběh zboží (DPH). Tj. zaměstnanci/občané platí největší gró daní a financují tak stát a oligarchy.
Jak říkával Frithjof Bergman: “Práci je třeba osvobodit od tyranie zaměstnání.”
K tématu toho, jak hloupě dnes pracujeme - viz moje poslední přednáška: Vydělávat na život je jako šetřit si sex na stáří - případně literatura: Dobrý život ve stínu konzumní společnosti nebo Ve svém živlu.
Zde přednáška o tom, jak se od zaměstnání osvobodit:
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.