Pekárny v gruzínském Batumi vs. pekárny v českých městech - šest věcí, o které přicházíme oligarchizací a korporatizací Česka (Série "Oligarchizace Česka")
23. 11. 2023, TOMÁŠ HAJZLER
V zemích, kde se ještě "volnému trhu" (ideologie dominance korporací a oligarchů nad ekonomikou) nepodařilo rozbít místní ekonomickou infrastrukturu, máme unikátní příležitost pozorovat vliv tržišť, drobných místních krámků a dalších prvků místních komunit na kvalitu lidského života. Dnešní blog píšu v gruzínském Batumi. Chci v něm porovnat místní pekárny (jako jeden z příkladů podniku a ilustraci několika důležitých fenoménů) s těmi, které známe z našich měst. Musím říct, že je to fascinující rozdíl.
Pro Čecha studujícího kvalitu lidského života a místní ekonomiky, může být návštěva Batumi doslova oči-otevírající. Proto do podobných míst i jezdím. Co se týče pekáren, tak ve městě o 155 tisících obyvatelích jich jsou stovky. V každém bloku domů najdete minimálně jednu, častěji i dvě nebo víc. Někdy jsou to budky, stánky, okénko ze sklepa, kontejner nebo "díra ve zdi", ale jsou. Pekárny jsou tu v zásadě dvojí - ty, které pečou tradiční shoti a vyžadují speciální hliněnou pec a pak pekárničky, kde se peče vše ostatní - chačapuri (se sýrem), lobiani (s fazolema), kubdari (s masem), další placky, pirožky s bramborem, zelím, párkem,.. a nespočet sladkých variací.
99% pekáren je provozováno místními, často sousedy pro sousedy. Zásadou místního/sousedského podnikání je nejvyšší kvalita a dostupná cena, neboť pečete pro vlastní. Samozřejmě že ne žádný "rozmrazovaný polotovar", vše je čerstvé. Shoti stojí 1,40-1,70 lari (12- 14 Kč), chačapuri nebo lobiani, kterými se v pohodě navečeříte, stojí 3-4 lari (24-33 Kč).
99% pekáren v Batumi je provozována místními, často sousedy pro sousedy. Zásadou místního/sousedského podnikání je nejvyšší kvalita a dostupná cena, neboť pečete pro vlastní.
Odhaduji, že v celém Česku najdete méně pekáren než je v Batumi (pekárny pro 0,15 milionu vs. pekárny pro 10 milionů). V Česku je evidováno cca 700 pekáren. Okolo 500 je tzv. řemeslných, tj. místních, 50 je velkých průmyslových a zbytek jsou pekárny nadnárodních supermarketových řetězců. 50% pečiva nám prodává 1 člověk (!!) - agrobaron Babiš (Penam, Delta, Odkolek,..). Ročně u nás pekárny upečou 575 tisíc tun pečiva s celkovým obratem 25 miliard korun. Téměř polovinu celkové produkce činí chleba. 60% peněz za pečivo utratí Češi v nadnárodních supermarketech, 15% pošlou velkým průmyslovým pekárnám a cca 20% jde místním nezávislým, jejichž podíl ale trvale klesá (zdroj).
Tolik čísla. Mohu-li doporučit, na chvíli se nad nimi zamyslete. To porovnání může být pro našince doslova dech-beroucí.
To, že u nás nejsou pekárničky (jako jeden z příkladů podniků) na každém kroku, kde by místní pekli pro místní má na naše životy mnoho dopadů.
Vybral jsem šest nejpodstatnějších:
1) Chudneme - 20 miliard korun ročně pošleme mimo naše bydliště, anonymním korporacím a oligarchům do daňových rájů. Peníze tak odcházejí z míst, kde žijeme pryč a místní komunity chudnou. S výjimkou DPH jsou příjmy státu v tomto případě minimální a chudneme ještě jednou. Tam, kde trhu dominují oligarchové a korporace, tam je dráž, neboť velcí mají velkou moc stanovovat si podmínky - na příkladu chleba se podívejte na vývoj marží u chleba. Chápete, co to znamená? Je to vysvětlení toho, proč je "Nutella" (tj. potraviny) v Česku dražší než v Německu, jak se nad tím pozastavuje premiér Fiala. Tj. chudneme potřetí.
2) Odcizujeme se - Drobné místní krámky patří k základům konviviality (z lat. "con vivere", tj. žít spolu) v každém místě, kde žijí lidé. Čím více míst, kde se mohou místní lidé potkat, tím vyšší je míra důvěry, sociální kapitál, kvalita života, méně krysího závodu a stresu, tím lepší zdraví. A naopak - tam, kde se nakupuje v anonymním "Lidlu" nebo ještě hůře na "Rohlik.cz", základní parametry kvality života a naše moc ovlivňovat dění v naší zemi klesají (zatímco moc oligarchů a korporací trvale stoupá).
3) Jsme nemocnější - Zatímco Gruzínci baští z velké míry ještě čerstvé jídlo vypěstované přirozeným způsobem, vyrobené ze základních surovin podle tradičních receptur, my jsme odkázaní na chemo-suroviny (včetně stále vyšší míry pesticidů), mraky potravinářské chemie, vysokou míru průmyslového zpracování, tj. do těla dostáváme stále vyšší množství karcinogenních a jinak toxických látek, které ničí naše zdraví a zkracují nám životy.
4) Přicházíme o demokracii - Čím více se koncentruje ekonomická moc, tím více se koncentruje moc politická. Tak, jak jsme u nás přišli o ekonomickou demokracii (tzn. valnou většinu našich potřeb uspokojujeme u oligarchů a korporací, ne u místních jednotlivců či místních komunitních podniků), tak jsme přišli o velkou míru demokracie politické (Pozor: PR systému nám tvrdí opak - bohužel je to lež, jak ta věž).
5) Dochází k destrukci planety - Čím více centralizace, tím více přetahování potravin napříč planetou, tím více emisí, spotřeby vzácných surovin, odpadu a škod. O detailech centralizace ekonomické moci více v článku: "Čtrnáct (utajovaných) faktů o supermarketech, které by mělo znát každé dítě."
6) Přicházíme o pracovní místa - V českém pekárenství pracuje 22 600 lidí. Většina jsou zaměstnanci korporací a oligarchů, tj. je to do velké míry náročná, špatně placená, drezúrovaná, nezdravá práce. V Batumi fascinovaně pozoruji, jak rodinka sejde z bytu v horním patře, otevře pekárnu a pracuje z domova na svém. Bez drsných korporátních šéfů, oddělení lidských zdrojů, bez polo-vojenské drezůry. Práce je to smysluplná, svobodná, v obklopení blízkých lidí. Co u nich utratíme, je jejich. Proto jsou mohou i ceny být tak nízké - neplatíte marketing, personalisty, manažery, anonymní vlastníky,...
Lidská mysl má jednu vlastnost - když je něco časté, přestává to vnímat. Je to pro nás normální a tedy neviditelné. To platí i v případě destruktivních jevů jako je třeba právě oligarchizace a korporatizace naší společnosti.
Česko patří k "nejzkomodifikovanějším" místům na světě, místům s největší mírou oligarchizace a korporatizace. Česky řečeno - většinu toho, co Češi potřebují si nedokážou obstarat už dnes jinak než u korporací a oligarchů, tj. musí do nadnárodních supermarků, ve velkých eshopů, do řetězců. Malí obchodníci prošli v naší zemi doslovným holocaustem: 1939 - 1945 židovští, v roce 1945 němečtí, 1948 - 1952 čeští a po roce 1995 čeští ještě jednou.
V českých městech dnes na nezávislé pekárničky také narazíte. Ty tradiční, místní ale živoří, v centrech velkých měst jsou hipsterské s anglickými názvy a vysokými cenami, stále častě i ty původně malé dnes formují řetězce - např. Pekařství Sázava - původ z vesnice poblíž mého rodného Lanškrouna.
Níže zleva doprava: lobiani, shoti, chačapuri
Dále několik fotek z Batumských ulic:
Pečivo najdete samozřejmě i v obyčejných potravinách, které tu jsou na každém kroku - zpravidla je to pečivo od sousedů.
Naší nadějí je osvěta. Pokud pochopíme, co se to (nejenom u nás) děje, postavíme se tomu - budeme požadovat změnu. Velkou osvětovou práci v tom dělá globálně už desítky let Helena Norberg Hodge (zakladatelka Local Futures), které jsme vydali knihu Naše budoucnost je lokální, kde velmi srozumitelně vysvětluje, co se děje a co s tím. Alternativou jsou filmy - Lokální planeta nebo Ekonomika štěstí (obojí s CZ titulky).
A o tohle jde:
____________
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.