• Philco & Whirlpool: Další příklad strategie plánovaného zastarávání jako způsobu, jak nám prodat ještě víc toho, co nepotřebujeme

    Je známým faktem, že žijeme v systému, který musí non-stop růst, aby nezkolaboval. "Růst" (ve smyslu růstu ekonomiky) znamená, že se musí stále více prodávat, vyrábět, spotřebovávat a vyhazovat. 
    V naší části světa už dávno žijeme v situaci, kdy nic moc nového nepotřebujeme. Jednou ze strategií velkého byznysu, jak tento fakt překonat je to, že vyrábí věci, které se co nejrychleji rozpadnou, přestanou fungovat, jsou jednorázové, nejdou opravit nebo je oprava nechutně drahá či obtížná. Pro tuto levárnu se vžil termín "plánované zastarávání". Je to dnes tak časté a všudy-přítomné šméčko, že ho jednoduše nevidíme. Občas se nad něčím, co se nám rozpadlo v rukou podivíme, někdo si zanadává, ale obecně se proti tomu nikdo nebouří. To, že musíme stále dokola kupovat stejné věci, které vydrží stále kratší dobu, jsme přijali za trpký fakt.
    Já chci v tomto blogu sdílet jeden z posledních příkladů z mého života - rozpadlé šuplíky v mrazáku Philco a v lednici Whirlpool. Věřím totiž, že podobné sdílení je to hlavní, co je třeba udělat, abychom tuto nehoráznost zviditelnili, konečně se naštvali se a řekli dost.

    číst více
  • Práce na hovno za volantem kamionu aneb o přetahování potravin sem a tam

    Srpen je v druhé polovině, venku vedra vyšší než v Chorvatsku a můj skleník přetéká okurkami. Já jdu okolo Billy, kde právě vyvěsili reklamu na "zlevněné" okurky z Řecka/Španělska/Chorvatska (...kdo se v tom má vyznat, odkud do té Billy vlastně přijely a kolik km přitom nacestovaly). Jako by nestačilo, že dnešní okurky jsou normálně nasáklé pesticidy, obalené v toxickém igelitu, a že na plantážích v jižní Evropě dřou v otrockých podmínkách utečenci z Afriky, ony navíc ještě i ve vrcholné sezóně musejí cestovat v kamionech napříč Evropou i tam, odkud se okurky (též) vyvážejí. 

    číst více
  • Zprávy ze života #76: Nikdy nedávalo větší smysl zapojit se do klimatického hnutí než teď

    Odeslal jsem dnes "Zprávy ze života #76". Je to jedno z těch čísel, kdy jsem si nemohl pomoct, jednoduše jsem je musel napsat. Jsou o tom, co můžeme udělat - my obyčejní lidí - v případě, že se chceme zapojit do klimatického hnutí a obecně do snah zvrátit temné scénáře, ke kterým aktuálně směřujeme.  
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Zprávy ze života #75: Konec druhého novodobého podnikatelského obrození v Česku a co se z něho můžeme naučit

    Posílám dnes "Zprávy ze života #75" jako nekrolog Bezobalu
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Zprávy ze života #73: Předzvěsti aneb co nás čeká v letech 2037 - 2070

    Posílám dnes "Zprávy ze života #73". Je to jedno z čísel, u kterého jsem opět cítil, že je prostě musím napsat. 
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Nový klimatický jazyk

    Dvě bouře během posledního týdne mi na zahradě poničily úrodu tak jako se to zatím nepovedlo ani slimákům, a že ti žerou letos jako pominutí. Teď jsem šel Valče naproti k autobusu a z cesty, po které běžně chodíme do sousedních Modřan je potok. V pondělí (27.6.22) okolo 16.00, tj. 48 hodin po posledním dešti. Pršelo u nás v sobotu, od té doby jen tropy. Za deset let, co jsme tu doma, jsem tohle nezažil. Vody u nás spadlo tolik, že nedokáže vsáknout a ještě po dvou dnech odtéká přes louky a cesty pryč. A to v noci Spadly další 4 cm. Připoměnlo mě to kapitolu z mé knihy Dobrý život ve stínu konzumní společnosti s názvem "Nový klimatický jazyk", který vznikl právě na údivu nad klimatickými jevy, které jsme nikdy v životě nezažili. 

    číst více
  • Zprávy ze života #59: Sklonit se k zemi: Vrátit se k jídlu a k lidem

    Posílal jsem tento týden 59. Zprávy ze života, které tímto dávám i do blogu. Věnují se tématu jídla, potravin, jejich distribuce a zemědělství. A samozřejmě i Ukrajině. Předešlé Zprávy najdete zde. Pokud je neodebíráte a chcete, můžete zde.

    číst více
  • Rozmach SUV-ček jako ukázka využití strachu v re-klamě (8. díl seriálu o car-free životě)

    V tomto díle seriálu o souvislostech moderního automobilismu se podívejme na fenomén SUVček. Je to jeden z nejzajímavějších úhlů pohledu na problematiku automobilismu: SUV je dnes zdaleka nejprodávanější segment automobilů a jejich podíl na trhu aut neustále roste. Na druhou stranu jsou SUV-čka doslovná ekologická katastrofa ( = zdaleka nejvíc použitých zdrojů, nejvíc energeticky náročné, nejvíc CO2 ze všech segemntů osobních aut) a hlavně: je to nej-NE-bezpečnější typ auta, což je v příkrém kontrastu s tím, jak jsou SUVčka marketingem a re-klamou vykreslována. Za volantem obřích SUVček vidíte často drobné ženy - ty do SUVček často sedají právě pod dojmem většího bezpečí. Tento blog je tedy také mikro-exkurzí do tématu moci moderní manipulace lidské mysli a jeho alter-nativy, kterou je mattering. Foto, Licence: CC0 Public Domain

    číst více
  • Co nám teče z kohoutku aneb Proč problém řešit, když je na něm možné vydělat?

    Kvalita pitné vody se týká každého z nás. Nikdo bez ní nepřežije. Ti bohatší si ji mohou koupit v PET lahvích (v mylné naději, že je čistší než ta z kohoutku nebo ze studny) nebo si doma naistalovat filtr (v bláhové naději, že si kohoutkovku očistí od pesticidů, hormonů, reziduí léčiv nebo mikroplastů). My ostatní jsme odkázání na to, co nám přiteče kohoutkem z veřejných zdrojů nebo z vlastní studny. Dozvědět se, co pijeme může člověka vylekat, ale zároveň nás to může probudit, abychom zatlačili na naše zákonodárce a požadovali okamžitou instalaci uhlíkových filtrů na hlavní veřejné zdroje vody a urychlené zavedení zón ekologického zemědělství v dostatečné vzdálenosti od zdrojů pitné vody. 

    číst více
  • Nesmrtelný duch Václava Klause

    Zkraje listopadu jsem stonal z covidem. V mém případě to nebyla ani trochu "rýmička". A hlavně se mi covid rozjel na chatě u rodičů, odkud je do nejbližší nemocnice 50 km a kam se sanitka dostane jenom s obtížemi. Hlavně ale jsem se přes týden budil v panice, zda jsem nenakazil. 

    Tři týdny jsem byl v izolaci a to bylo hodně času na přemýšlení. Přemítal jsem mimo jiné i o celých těch dnes už 31 letech s Václavem Klausem (tím starším), neboť právě ten zažívá v covidu svůj revival. Možná se shodneme na tom, že málokdo zanechal po roce 1989 na naší společnosti takový otisk jako on. Hledal jsem, zda dopad Václava Klause na naší společnost už někdo analyzoval. Nic uceleného jsem ale nenašel :-( . Když si to skládám všechno dohromady... myslím, že kdyby se sestavoval žebříček Čechů podle negativního dopadu na českou společnost, Václav Klaus by byl v absolutní špičce. Ve své knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti jsem mu věnoval kousek prostoru v tématu popíračství klimatické změny (o jeho počátcích si přečtěte zde). Překvapila mě na tom jedna věc, a to že jeho negativní vliv byl nejspíš mnohonásobně větší, než by mě kdy bývalo napadlo, a to zdaleka nejenom v Česko-Slovensku, ale globálně. 

    číst více