Zprávy ze života #76: Nikdy nedávalo větší smysl zapojit se do klimatického hnutí než teď

05. 08. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Odeslal jsem dnes "Zprávy ze života #76". Je to jedno z těch čísel, kdy jsem si nemohl pomoct, jednoduše jsem je musel napsat. Jsou o tom, co můžeme udělat - my obyčejní lidí - v případě, že se chceme zapojit do klimatického hnutí a obecně do snah zvrátit temné scénáře, ke kterým aktuálně směřujeme.  
Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde. 

Přátelé, ahoj.

Před dvěma týdny jsem strávil několik dní na Meltingpotu v Ostravě. Ze všeho nejvíc mě tam pohltilo vyprávění tří veteránů boje za žitelný svět: Billa McKibbena, autora první knihy o globálním oteplování "Konec přírody" (End of Nature, 1989) a jednoho z nejstarších klimatických aktivistů. Pak se mi moc líbil John Perkins, autor globálního bestselleru Zpověď ekonomického zabijáka odhalujícího skutečné fungování americké globální politiky (podobně jako Propast, jejíž české vydání připravujeme na podzim). Nejvíc jsem se těšil na Helenu Norberg-Hodge, hlavní světovou propagátorku lokalizace, zakladatelku Local Futures a autorku jedné z našich nejdůležitějších knih Naše budoucnost je lokální. 

(Na snímku v úvodu jsou John Perkins s Helenou Norberg Hodge - foto Facebook Meltingpot Forum). 

Byla to paráda zažít tři starší moudré lidi během několika dní v takto koncentrované formě. Byla to ale i rána připomenout si některé detaily toho, jak vážná je dnes situace. Letošní červenec byl nejteplejší za posledních 120 tisíc let a nejspíš i za poslední milion let, tj. dávno předtím, než se tu objevil náš druh. Padá jeden rekord za druhým, o mnoha přírodních katastrofách se už ani neinformuje, neboť se staly normou, klimatičtí vědci hledají stále obtížněji slovník, kterým by vyjádřili úžas nad tempem změn. Mnozí upozorňují na to, že skončila klimatická krize a začal klimatický kolaps, či - slovy generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese - začala éra klimatického (u)vaření. 

Situace je nesnadná. Zatímco ekosystémy okolo nás chřadnou, fosilní firmy, banky a další korporace hlásí rekordní zisky. Spojnice mezi zrychlující destrukcí a chudobou na jedné straně a nárůstem zisku korporací a miliardářů na straně druhé už nemůže být oči-vidnější. Král je nahý. Bohužel, mocní neměli nikdy v historii takovou moc jako dnes: vlastní média, vlastní politiku, zaměstnávají nás, prodávají nám, co potřebujeme, zadlužujeme se u nich, investují rekordní částky do dobro-washingu a green-washingu - tj. do lhaní nám ostatním o tom, co se opravdu děje, jaké jsou příčiny a řešení. Mezi nejvypečenější příklady greenwashingových lží patří příběhy uhlíkové stopy, uhlíkové kompenzace nebo hra na recyklaci. Oblíbené závazky "uhlíkové neutrality" do roku 2050 jsou lež jak ta věž. Jejich cílem je nás uchlácholit, abychom konzumovali a vydělávali dál tak, aby "těžba" zisku korporacemi a tím i destrukci planety mohla dál zrychlovat.  

Všichni tři - Bill, John i Helena v Ostravě několikrát opakovali, že náš osud visí doslova na vlásku, ale že je stále ještě čas se pokusit cestu do propasti zvrátit. To že má ještě smysl se zapojit do odboje, je dokonce empiricky podložené. Tím základním parametrem, který smysl klimatického aktivismu určuje, je množství CO₂ v atmosféře, které se měří v jednotce zvané "ppm" (parts per million). Hranice pro život tak, jak jsme ho znali je 350 ppm. Tuto hranici jsme překonali v roce 1988. Aktuálně jsme na 423 ppm. Bod zvratu, od kterého již nemáme příliš šancí cokoli ovlivnit je okolo 450 ppm. Teplota umožňující dobrý život na Zemi by neměla vzrůst o více než 1,5°C oproti úrovní před nástupem industrializace. Letos jsme se na tuto hranici už dostali (oteplování totiž aktuálně ovlivňují i přirozené cykly známé pod jménem El Niño), ale průměrné oteplení je aktuálně někde okolo 1,2°C. 

"Pokud se chcete zapojit do změn - to hlavní co je třeba udělat, je být méně jednotlivec.", prohlásil Bill McKibben. "We need to indigenize.", tj. Je nutné se "způvodnit", dodala pak Helena, ve smyslu znovu-napojení se na přírodu, jeden na druhého a na sebe sama (viz koncept čtvera odcizení). Čím více se napojíme na sebe, tím obtížněji manipulovatelní ze strany mocných budeme. Sami totiž rozpoznáme, co je pravda, co lež, co je správné a co destruktivní.  

"Pokud se chcete zapojit do změn - to hlavní co je třeba udělat, je být méně jednotlivec." Bill McKibben

Důležitým argumentem pro propojení a vyvinutí společného tlaku na politiky a na velký byznys je i lidská historie. Všechna naše moderní lidská práva si vymohli naši předkové tímto způsobem - že se propojili, povstali a společně si prosadili, co dnes považujeme za samozřejmé. U nás si vzpomeňte třeba jen na rok 1989.  

Od velké části klimatických vědců čtu, že máme ještě dobrých 3 - 5, možná 7 let na to, abychom se pokusili zvrátit kolaps (tak, jak jsme se s ním měli možnost seznámit v seriálu Předzvěsti nebo jak ho známe z knih z touto tématikou. Tolik let může trvat, než se dostaneme k hranici, kdy se s velkou pravděpodobností spustí řetězec nezvratných změn, které Zemi na dlouho promění.  

"We need to indigenize.", tj. Je nutné se "způvodnit" Helena Norberg Hodge

"Vzpomeňte si, co s Evropou udělal milion uprchlíků ze Sýrie.", řekl Bill McKibben a pak dodal: "Představte si, co s Evropou udělá miliarda lidí, kteří nebudou mít kam jít.". Aktuálně směřujeme k oteplení 2,7°C, což znamená 2 miliardy lidí vystavené extrémnímu horku, tj. podmínkám, které už neumožňují zdravý lidský život.

Přestože "nepřítel" (v tomto ohledu mocenské elity, jejichž hlavním cílem je upevňování vlastní moci prostřednictvím zrychlování komodifikace, tj. komercializace přírody a lidských životů) je silný a zákeřný, v Ostravě opakovaně zaznívalo, že nikdy nedávalo větší smysl zapojit se do klimatického a nerůstového hnutí než teď. Stejné informace čtu denně i u mnoha klimatických vědců, které sleduji na twitteru. 

Od Ostravy proto intenzivně přemýšlím o tom, co může udělat běžný člověk v případě, že se chce v dnešní době zapojit do snah o záchranu života tak, aby to mělo nějaký dopad. A došel jsem k závěru, že to nejsnazší a zároveň nejfunkčnější může být to, že sezveme sousedy, přátele, rodinu, kolegy,... nebo jakékoli jiné lidi  ke společné projekci jednoho z těchto dvou filmů (oba jsou s CZ titulky), případně jakýchkoli jiných filmů, které vysvětlují, co se děje a co je třeba udělat.  

Lokální planeta:

Ekonomika štěstí:

Myslím, že pozvat své blízké dokáže každý, že třeba i do mrňavé garsonky se pár lidí vejde a na film se dá dnes podívat i na telefonu. 

Oba zmiňované snímky vysvětlují kořeny toho, co se děje i to hlavní, co je třeba udělat: lokalizovat se - tj. znovu vybudovat infrastrukturu tak, abychom si do patnácti minut pěšky nebo na kole dokázali zajistit základní potřeby - především práci, vzdělání dětí a obstarání základních potřeb. Čím více se propojíme, tím více můžeme rozvinout nefinanční ekonomiku a vzájemně si pomoci, ať už s výchovou dětí, s obstaráváním základních potřeb, s obnovou místní infrastruktury. Myslím si, že z debat po filmech mohou vzejít velké věci - někoho to nadchne, jiného naštve. Pak už stačí jen emoce přetavit do akce, která může mít nespočet podob. Někdo může začít pěstovat vlastní jídlo, jiný začne organizovat hromadné nákupy pro sousedy, další bude svolávat a organizovat protesty, burcovat další lidí, informovat celebrity, influencery a miliardáře o tom, co se skutečně děje, a co mohou oni udělat ve svých kruzích....

Myslím si, že z debat po filmech mohou vzejít velké věci - někoho to nadchne, jiného naštve. Pak už stačí jen emoce přetavit do akce, která může mít nespočet podob.

Klíčové je co nejrychleji přestat spalovat fosilní paliva a přejít na obnovitelnou energii. Levná technologie na to už dnes existuje. 

Tento přechod ovšem není v zájmu dnešních mocných, bez našeho tlaku k němu nedojde. A protože kořenem kolabující planety je posedlost ekonomickým růstem, přechod na obnovitelnou energii nestačí. Je třeba přejít od HDP jako měřítka "kvality života" k měřítkům dobrého života pro všechny tak jak o tom mluví George Monbiot v tomto videu: 

Co se týče klimatického hnutí, u nás je možné se zapojit do Extinction rebellion, Greenpeace, Fridays for Future, Limity jsme my, Hnutí duha, globálně třeba do Local Futures (Lokalnost) a pak určitě do aktivit Nerůstu. Každá z těchto organizací něco dělá. Ve světě pak najdeme hromadu inspirace aktivit, které mají dopad. 

Několik příkladů: Předevčírem vylezlo pár lidí z Greenpeace na jednu z vil britského předsedy vlády a ze střechy pak na dům pověsili transparent (zde). Vloni v listopadu jezdila velká skupina lidí po přistávací ploše amsterdamského letiště a blokovala odlety soukromých tryskáčů s cílem upozornit na absurditu létání ultra-bohatých zde. Tento květen v celkem 90 místech napříč USA si penzisti přinesli svá houpací křesla před banky, které financují fosilní průmysl zde (na toto téma upozorňuje v ČR projekt Špinavý prachy). Hezké věci dělá Arnika - mám rád především jejich dopisy zákonodárcům, do kterých se může zapojit každý a lobovat tak u konkrétních politiků. 

Je toho hodně, co se děje. Všechny tyto aktivity s dopadem mají jedno společné - a to uvědomění, že planeta nekolabuje sama. Planeta je zabíjena (konkrétními) lidmi a tito lidé, jejich firmy a aktivity mají jména a adresy. 

Velmi zajímavým prostředkem k projekci, propojení a aktivizaci je The Week - což je projekt Frederica a Helen Lalouxových (viz Frederikova Budoucnost organizací). To je série tří dokumentů, které vznikly právě pro sledování ve skupině. Součástí je vždy i diskuze. Pokud by byl někdo ochotný dokumentům vytvořit české a/nebo slovenské titulky, napište prosím mě nebo autorům. Myslím, ž by nám to tu moc pomohlo. 

Je důležité říct, že čím více se budeme blížit bodům zlomu, tím více bude třeba pracovat na adaptaci na nový svět. Co se mi na těchto skupinových projekcích líbí  je to, že i kdyby z nich nakonec nevzešel dostatečný odpor a přešvihli jsme limity planety, mohou nás propojit natolik, že adaptace bude snažší a funkčnější. Obecně myslím, že sami (už) nemáme šanci. Blíží se čas, kdy bude třeba z cizích lidí udělat blízké, opravit rozbité rodiny, začít spolupracovat. Témat, která bude v budoucnu třeba řešit, může být hodně - od toho, kde a jak získat jídlo, vodu a energii, přes to jak nastavit místní ekonomiku, téma bezpečnosti, až třeba po téma péče o děti a staré či nemohoucí lidi. Budoucnost ukáže. Zatím to vypadá, že se nudit nebudeme. 

Tolik k tomu, jak případně přiložit ruku k dílu v tom nejpalčivějším, čemu aktuálně čelíme. 

Zde je Helena Norberg Hodge na fotce se svou knihou Naše budoucnost je lokální. Prosím, pomozte nám, prosím, tuto důležitou knihu šířit. Je v ní vše podstatné o čem píšu v těchto Zprávách: 

PS: Buďme připravení na to, že v zemi Václava Klause bude stále ještě dlouhý zástup lidí, kteří tomuto tématu neporozumí. Nikoho tak asi nepřekvapí, že Češi jsou na chvostu uvědomění toho, že klimatický kolaps je zásadním problémem dneška: 

Zdroj: Zde

_____________

ODKAZY: 

Zde moje přednáška z Ostravy: Vydělávat na život je jako šetřit si sex na stáří 

Zde odkaz na podzimní Důlek: Najděte svůj důlek

Nová kniha vysvětlující fungování naší civilizace: Vášeň západní mysli

A na závěr obrovská prosba: Pokud tyto Zprávy čte nějaký právník, který umí  rozvody, případně máte někoho takového okolo sebe, kdo by mi byl i ochoten za nekomerčních podmínek pomoct v rámci mé rodiny na Lanškrounsku, prosím ozvěte se mi. Řešíme tam velké trápení a byl bych vám za to neskonale vděčný.  

Toť pro dnešek vše. Mějte se hezky. 
Díky.  

Tomáš 

Všechna čísla Zpráv ze života naleznete zde. 
Pokud víte o někom, koho by potěšily, k objednání jsou zde.

____________

Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Všechny moje články: Linktree 
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.