Tragédie Aralského moře jako učebnicový příklad důsledků fungování industriální společnosti, lidské chamtivosti a hlouposti
29. 10. 2025, TOMÁŠ HAJZLER
Toto je fotka Aralského moře v roce 1989 (nalevo) a 2014 (napravo). Vyschnutí Aralského moře patří k největším ekocidám naší doby (ekocida = genocida zaměřená převážně proti jiným druhům, než je Homo Sapiens). Je to obrovská ekologická katastrofa, která by se měla detailně vyučovat ve všech školách světa a ve společnosti bychom jí měli studovat jako názornou ukázku upřednostnění ekonomického růstu, zisku nad životem a lidské neschopnosti dohlédnout důsledků svých činů.
Aralské moře a jeho příběh byl pro mě jedním z hlavních důvodů, proč jsem se vydal do Uzbekistánu. Do toho blogu vkládám své postřehy, videa, fotky a odkazy pro případné další bádání. (Foto zdroj).
Příběh této ekocidy je jednoduchý. Sovětští byrokrati se rozhodli proměnit polopouštní Uzbekistán na světového producenta bavlny. Bavlník je ale extrémně žíznivá rostlina, kterou je třeba zavlažovat. Sovětští inženýři tak začali hloubit zavlažovací kanály a odebírat vodu ze dvou velkých řek, které oblastí protékají a jsou základními přítoky Aralského moře - Amurdarji a Syrdarji.
Naši cestu k Aralskému moři jsme začali v Tadžickém Chudžandu, kudy protéká Syrdarja a nakonec pak v Nukusu, hlavním městě Karakalpakstánu, což je poslední velkém město, kterým teče Amurdarja předtím, než se řeka vlije do Aralského moře. Podívejte se na to, jak tento jeden z asijských veletoků, bájná řeka Amudarja, kousek před svým cílem vypadá: Je to vybetonované koryto a v něm polovyschlý "po-tok", spíše než vele-tok:
Zde se nad tím podivuji ve videu:
Amurdarja začíná v Pamíru, teče úctyhodných 2540 km a bývala to "nejvodnější" řeka (protékalo jí nejvíce vody) střední Asie. Protéká Tádžikistánem, Uzbekistánem, Turkmenistánem a Afghánistánem a všude "cestou" je využívána na zavlažování do té míry, že do Aralského moře už nic nedoteče. Více viz Wikipedie.
Druhý přítok do Aralského moře, Syrdarju, jsme "zastihli" už v Tadžickém Chudžandu. Tam byla ještě v maličko lepší kondici než je Amardarja v Nukusu, ale přeci jenom... k Aralskému moři to má odsud ještě hodně přes 1000 km. A ani v tom Chudžandu to žádný veletok už nebyl... břehy vystouplé, hloubka veškerá žádná. Jinak Syrdarja je druhá nejvhodnější řeka střední Asie a je dokonce ještě delší než Amurdarja - teče dlouhých 3 019 km.
No ale pojďme na to Aralské moře.
Podívejte se na moje včerejší dojmy, když jsem stoupal po schodech z moře, z hloubky 20 metrů pod hladinou, z místa, kde je dnes "pohřebiště lodí" u někdejšího majáku nedaleko městečka Moynaq. Dříve tu byla pláž. Dnes je tu jen 20 metrů vysoký útes, pod kterým je jenom nekonečná poušť. Mimochodem vyschnutím moře vznikla, dnes "nejmladší" světová poušť, která nese jméno Aralkum.
Zda někdejší "maják"... dnes je tu kavárna. Během naší návštěvy bylo vše zavřené a vypadalo to zkrachovale.
Kousek u majáku najdete hezky graficky znázorněno, jak voda ustupovala:
A je tu i tenhle trojhran, památník se stejnými reliéfy:
Jinak Moynaq, kam jsme včera přijeli, bývalo plážové město, prázdninový resort, kam jezdili Sověti na dovolenou k moři. Kromě toho se odsud pokryla šestina potřeby všech ryb, které se tehdy v celém Sovětském svazu spotřebovaly. Byl tu velký rybí konzervárenský závod a celkově to bylo prosperující místo, kde byla radost žít. A to nemluvě o unikátním ekosystému Aralského moře.
Dnes je to bezútěšná "díra" v toxické poušti. K té toxicitě: Bavlník není jen žíznivá rostlina, ale pokud se pěstuje jako monokultura, je i velmi náchylný na škůdce, plus potřebuje hnojit. Pole se tak stříkaly obrovskými množstvími pesticidů a hnojily se tunami průmyslových hnojiv. Zbytky této chemie se následně splachovaly do moře a do podzemních vod. Jak vyschlo moře, zmizelo vypařování a s ním i srážky. V oblasti jsou tak dnes údajně každý třetí den písečné bouře, kdy se zvedá toxický prach, jehož stopy se našly dokonce i v tučňácích v Antarktidě. Plus je tu samozřejmě toxická pitná voda. Místní, kteří neutekli, trpí nadprůměrným výskytem rakoviny, vrozenými genetickými poruchami a řadou dalších autoimunních chorob.
Toto je pár fotek z centra Moynaqu. Překvapilo nás, že je tu i řada nových budov tak, jak se Moynaq snaží si vdechnout život (např. přeorientováním se na turismus).
Ta kostra uprostřed je poslední torzo bývalé věhlasné konzervárny:
Zde je několik fotografií z místního muzea z časů, kdy byl Moynaq ještě přímořským městem. Zdá se, že všechno se točilo okolo ryb.
V muzeu mě zaujala tahle fotka. Jak moře vyschlo, bylo pokryté silnou krustou soli - de facto to byl nehostinný "měsíční povrch". Místní se proto pustili do osazování tohoto šíleného terénu rostlinami, kterým by se i v tak extrémních podmínkách mohlo dařit. A s úspěchem.
Zde je několik fotek ze zmiňovaného "pohřebiště lodí". Moynaq je jen jedno z míst okolo bývalých břehů Aralského moře, kde se povalují různě velké rybářské lodi na suchu. V Moynaqu jich prý bývala víc než stovka. Místní se je ale rozhodli "uklidit do šrotu" a nechali tu jen malé torzo, které tu vidíte dnes.
V roce 1960 by tihle lidé stáli ještě ve vodě a daleko před nimi by bylo jen nedozírné moře, v něm tuny života, nad vodou hejna racků, všude okolo kypící život. Není to fascinující?
Aralské jezero je jednoduše dech-beroucí příběh lidské hlouposti a chamtivosti. Zde jsou dva z mnoha popularizačních dokumentů, které najdete na Youtube. Další hromadu informací najdete jinde na netu.
Myslím, že příběh Aralského moře, celého toho zničeného ekosystému, včetně tisíců zničených lidských životů, je dnes přesně tou zpětnou vazbou na směrování moderní industriální společnosti, kterou tolik potřebujeme. Naše dnešní společnost má formu obzvlášť toxického systému: "laissez faire kapitalismu" (co to je proč si kapitalismus nesmíme plést s demokracií/svobodou, vysvětluji zde), jehož destruktivitě nesahal tehdejší sovětský systém ani po kotníky.
Jen jako jeden z tisíců příkladů si vezměte dnešní "fast fashion" - ad Zara, HM-ko, Primark,... a de facto všechny další dnešní oděvní korporace, které dnes chrlí 52 kolekcí za rok - detaily viz H&M: Globální lídr ve vědomé módě. Každá kolekce znamená tuny bavlny (a tuny ropy). Za každou tunou je někde nějaké "malé Aralské moře", nějaká "malá Amurdarja" nebo "malá Syrdarja"... s obrovskými dopady pro místní ekosystémy a životy a pro planetu jako celek.
Od vědců víme, že z devíti definovaných planetárních limitů, které neměly být nikdy překročeny v případě, že bychom chtěli udržet podmínky umožňující přežití našeho druhu, bylo k dnešku překročeno už sedm. Situace je velmi vážná a svět - místo aby spojil síly na cestě k nápravě - se potácí v zestupu fašismu, válčení a dalším prohlubování destrukce.
Ze všeho nejvíc potřebujeme nový ekonomický systém Ekonomický systém.
K tématu ekologické krize čtěte: Neobyvatelná země, Klima - Nový příběh, Klima je příležitost, Továrna na lži a Dobrý život ve stínu konzumní společnosti.
P.S.: Včerejší zážitek s Aralským mořem byl (sice v mnohem větším, ale přesto) dejá vu podobného zážitku v roce 2014 u Mrtvého moře. K němu jsem se vrátil po 14 letech a moře za tu dobu vyschlo o výškových 14 metrů. Co jste tam tenkrát zažil popisuji ve své knize Třináct tisíc dní.
__________________
Zůstaňme v kontaktu: Zprávy ze života
Kde se můžeme vidět: Akce
Moje knihy: Knihy
Peoplecomm: zde - Pomozte nám šířit důležité knihy. Díky.
V případě, že čerpáte z mé práce a cítili byste potřebu "vyrovnat energie" - zde je možnost poslat mi libovolný finanční příspěvek na transparentní účet číslo: 2400493472/2010. Dar za dar. Díky.