• Permablitz v Cholupicích: Dovedete si představit, co bychom dokázali, kdybychom byli svobodní v tom jak pracujeme?

    Minulý víkend jsem zažil něco mimo-řádného. Na naši chatku do pražských Cholupic jsme svolali "permablitzovou" brigádu, abychom v partě 5 - 8 lidí společně zbourali nefunkční betonové stavby a uvolnili tak místo záhonům
    Byla to těžká, destruktivní, přesto ale v mnoha ohledech, fascinující práce a zkušenost. Udělali jsme toho neuvěřitelné množství - něco, co bych já sám nikdy nedokázal. Opět mě nadchlo, že je to něco, co se dřív dělo naprosto normálně - kdykoli bylo třeba něco udělat - sousedi/rodina spojili síly a šlo se.
    V dnešním zkomodifikovaném (zpoplatněném) světě nám ale bylo podsunuto, že "vše nepohodlné by za nás měla udělat firma" (rozuměj: neměli bychom to dělat sami, ale měli si to - u firem - koupit). A tak nakupujeme. A čím víc nakupujeme, tím víc musíme vydělávat. V konečném důsledku jsme tak uvízli v soukolí krysího závodu - osamělí, vyčerpaní, závislí a stále ne-mocnější.
    Myslím, že "permablitz" nebo prostě česky "brigáda" je jedna z nejelegantnějších, nejradostnějších a nejsnazších forem odboje proti destrukci konzumu. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak "ekonomiku finanční" obohatit zpětně o "ekonomiku daru".
    Měl jsem z toho víkendu řadu aha. Čtyři z nich jsem popsal tomto v blogu. Najdete zde popsanou i logistiku toho celého. 

    číst více
  • Mýtus oddělenosti nám tvrdí, že jsme každý sám za sebe (13. díl seriálu "Škola základ života")

    Ve třináctém díle seriálu Škola základ života pokračujeme základy mytologie naší kultury tedy toho, co rodiče a zbytek dospělé společnosti učí své děti. Po mytologii svobodné vůle se dnes věnujeme dalšímu klíčovému opěrnému kamenu moderní konzumní společnosti, kterým je princip od-dělenosti. Ten nám nalhává, že naše mysl je oddělená od našich těl, jeden člověk je oddělený od druhého i od všeho ostatního živého a neživého v přírodě. Víra v to, že jsme "každý sám za sebe", patří (podobně jako mýtus svobodné vůle) k tomu hlavnímu, co nás dnes drží v šachu.  

    číst více
  • Hlavním nástrojem udržení lidí v poslušnosti, je maximálně zúžit spektrum toho, o čem je možné debatovat

    Zdroj,  CC BY-SA 2.0 DEED

    Noam Chomsky upozorňuje na to, že hlavním nástrojem udržení lidí v poslušnosti, je maximálně zúžit spektrum toho, o čem je ve společnosti možné debatovat. V tomto (povoleném) spektru je pak třeba následně, co nejvíce rozvířit debatu. Přesně to můžeme pozorovat všude okolo sebe: Putin/Rusko, Babiš, Hamás, komunismus, případně Irán, Čína,... - ty je možné bezedně kritizovat a do krve se hádat o to, kdo/co je větší zlo. Pokud byste ale chtěli kritizovat NATO, USA, Izrael, Ukrajinu, "Západ" nebo kapitalismus,... tak to pozor! Pokud byste se o to byť jen pokusili, ostatní se na vás sesypou jako na "konspirátora", "dezinformátora", "šiřitele cizích narativů", "cizího špiona", zrádce,... prostě nepřítele. 

    číst více
  • Mýtus svobodné vůle jako to hlavní, co nás dnes drží v šachu (12. díl seriálu "Škola základ života")

    V dvanáctém díle seriálu Škola základ života, který zde vychází (skoro) každý víkend se pouštíme do základů mytologie naší kultury. Dnes začínáme jedním z těch nejzákladnějších - mýtem o svobodné vůli, tedy o tom, že se rozhodujeme každý sám zcela svobodně, nezávisle na své okolí.   

    číst více
  • Pět knih z nichž odevzdáme polovinu tržeb třem neziskovým organizacím aneb proč by se měla firma dobrovolně zdanit

    Rozhodli jsme se s PeopleCommem pustit do dalšího experimentu. Vybrali jsme pět knih, u kterých na konci roku 2024 odevzdáme polovinu tržeb třem organizacím, jejichž práci si nadmíru považujeme a které chceme, v rámci našich omezených možností, podporovat. Je to pro nás forma dobrovolného zdanění. V tomto blogu chci tento pokus vysvětlit, ale především se krátce zamyslet nad tématem nerovností v rozdělování bohatství a významu daní jako nástroje, jak se o společně vytvářené bohatství dělit.  

    číst více
  • Reakce českých politických stran na genocidu v Gaze

    V tomto blogu si můžete projít reakce vybraných českých politických stran a politických představitelů na genocidu v Gaze. 

    číst více
  • O (ne)fungování světa, o (ne)závislosti, (ne)radosti, o skutečných a proklamovaných hrozbách a o tom, kudy se z dnešního zmaru vydat dál

    Do tohoto blogu dávám odkazy na dvě poslední videa, které mi tento rok přinesl. Výše je jeden z nejmilejších rozhovorů v tomto roce - o mé cestě od narození k dnešku o (ne)fungování světa, o (ne)závislosti, (ne)radosti, o skutečných a proklamovaných hrozbách a o tom, kudy se z dnešního zmaru vydat dál. 

    číst více
  • Jeden jediný pohled aneb nárůst cenzury médií v Česku (Série "Oligarchizace Česka")

    Žijeme v časech, kdy se rozhoduje o tom, zda přežijí poslední zbytky demokracie, které se u nás ještě uchovaly. Jedním z rysů doby je masívní nástup cenzury - viz např. nedávný Otevřený dopis premiérovi ke dni lidských práv. V tomto blogu chci sdílet jednu nedávnou osobní, pro mě oči-otevírající zkušenost s cenzurou médií v Česku, potažmo v Evropě. 

    číst více
  • Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit. (Série "Oligarchizace Česka")

    Podstatou demokracie je to, že lidé spolu-rozhodují o věcech veřejných. Zodpovědně rozhodovat může však jen ten, kdo má informace. Zajistit lidem informace je v demokratických zemích úlohou především tzv. veřejnoprávních médií. Když se pozorně zaměříte na zpravodajství těch našich, zjistíte, že informace, které nám zajišťují jsou z velké míry jedno-stranné, a že tedy značně zkreslují to, jak vnímáme skutečnost. V dnešním blogu chci nabídnout osobní zkušenost jedné palestinské Češky - zkušenost, která by pro nás ostatní měla být především alarmující. Pro mě osobně je i velmi inspirativní. 

    číst více
  • Dezerter Bazaar v Tbilisi - 2000 metrů čtverečních ekonomické demokracie (Série "Oligarchizace Česka")

    Gruzie i Arménie jsou ráji tržišť. O těch místních píšu léta (např. zde), neboť je to fascinující fenomén, který u nás téměř vyhynul. Dnes vás chci pozvat na návštěvu jednoho obřího, v centru Tbilisi, ale především se vám chci pokusit na příkladu tržiště popsat, co to je a co není demokracie. Málokde je totiž demokracie tak dobře pozorovatelná a pochopitelná jako právě na tržištích. 

    číst více