• The best of 2019: Jednadvacet situací, které mi tento rok otevřely oči

    Vloni jsem sepsal 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči. Letos jednadvacet.
    Dělám to (skoro) každý rok. Je to můj rituál konce a začátku roku. Zde jsou 201820172016 a 2014

    číst více
  • Proč číst Slámu v botách: Soběstačnost, zdravé jídlo, komunita, vztahy a řádná dávka humoru k tomu

    V pondělí jsme složili naši novou knihu Sláma v botách 2. V tomto blogu chci popsat jedno malé dejá vu, které mi u ní naskočilo. Chci vysvětlit, proč si tuto knihu přečíst a obecně proč Slámu číst a šířit. A protože tato kniha je dalším evolučním krokem v tvorbě ekologických knih, chci napsat něco i k tomu. Na závěr přikládám i pár fotek toho, jak kniha vypadá. P.S.: Zítra 21.12. ji křtíme v Lounech a 9.1. v Uhříněvsi. Přijďte!

    číst více
  • Snídaně č. 25: Po letech s Petrem Márou o tom, jak jsme se posunuli, o cestě Ruskem, klimatu, změně lidí i o Marxovi

    Sešli jsme se, po letech, s Petrem Márou.
    Od března 2011 do listopadu 2013 jsme spolu natočili 23 dílů "lavičkového" filozofování pod názvem "Snídaně". Před třema lety jsme se pak sešli ještě jednou, k 24-ce. 
    Teď jsme mluvili jsme o aktuálních křižovatkách, na kterých se lidstvo nachází, o tom, jak jsme se posunuli od našeho posledního setkání, jaká byla moje letošní cesta vlakem napříč Ruskem a probrali jsme i Gretu a Marxe :-).
    Rozhovor je od včerejška venku. Enjoy!

    číst více
  • Svoboda: Co to je a co to není?

    Včera v Da Vinci v Dolních Břežanech jsme ještě nasedli na vlnu oslav 30 let svobody v naší zemi a bavili se o tom, co to svoboda je a co to není. Pokusil jsem se převyprávět svou cestu zkoumání svobody a podělit se o některá zjištění, která mi otevřela oči. Chcete-li, podívejte se na to ze záznamu. Níže se podívejte i na prezentaci: 

    číst více
  • O blikaJící přístroJové desce aneb když tělo řekne NE

    Když jsme byli malí, dospělý svět po nás požadoval, abychom byli hodní a abychom nezlobili. Když jsme "tuto hru" odmítali hrát, hrozili nám nepřijetím. To nás samozřejmě děsilo. Pro dítě není nic horšího! A tak jsme se snažili být hodní (přijetí) a ne-zlo-bit. Tak dlouho jsme se snažili, až jsme přestali slyšet sebe a začali místo toho poslouchat druhé. Odřízli jsme se od svých pocitů, které jsou oním kompasem, který nám říká, co je správně a co špatně, co je pravda a co lež, komu věřit a komu ne nebo kdy už máme dost. Většina dospělých tak dnes své tělo neslyší, nerozumí svým pocitům. Proto si neumí stanovit své hranice a ohlídat si vlastní míru... bohužel příliš často až tak, že smrtelně onemocní. O tom, jak tento mechanismus funguje a co s tím, je tato kniha. V tomto blogu si přečtěte mojí předmluvu, ve které se snažím vysvětlit v čem je právě tato kniha speciální.  

    číst více
  • Obživa, moje velká naděje na to, jak se dostat zpátky k jídlu a lidem se rozjela. Podívejte se, jak to tam vypadá a řekněte o ní ostatním, prosím.


    Obživa funguje. Vloni, 2.10. jsem - vlastně jen o pár blogů níže - psal, že spouštíme registraci. V té době bylo všechno jenom na papíře a v několika hlavách. Pak jsme byli chvíli na cestách a když jsme se koncem května vrátili, Obživa byla na světě :-). Nefunguje zatím 100% tak, jak jsme jí plánovali v Kobylisích. Na tu je třeba minimálně 200 členů. Protože se zatím zaregistrovalo 108 lidí (aktuálně zde), rozjela se zatím v menším, zkušebním formátu na Florenci. Aktuální sortiment je zde
    Tento blog píšu proto, abych se podělil o radost, kterou z toho cítím a také, abych požádal o pomoc s rozkřiknutím, že tu takový projekt existuje. Proč? Abychom propojili další lidi, kteří potřebují jídlo s těmi, kteří umí jídlo obstarat. A pak taky proto, abychom se co nejdříve dostali na potřebných 200 lidí a mohli se do toho opřít naplno ve Dvoře v Kobylisích (nebo spíše 250 v případě, že bychom pokračovali i na Florenci).  

    číst více
  • Epidemie obezity, enkláva křesťanů uprostřed oceánu a korálový ráj bez korálů: Jak se žije na Samoi

    Moje velká obava v souvislosti se změnami klimatu je, jak si vypěstujeme jídlo. A tak jsem chtěl zjistit, jak to dělají v extrémních klimatických podmínkách. Po 45 stupních v Austrálii jsme si zkusili 32 stupňů (s 90% vlhkostí) na Samoi. Strávili jsme týden na farmě, v malé vesničce ostrově Savai'i. Holky natočily do školy video (nahoře) a dole si o té zkušenosti povídáme. 

    číst více
  • Naše australská zkušenost s HELPx jako cesta, jak propojit lidi, jak cestovat a učit se

    V rámci našeho letošního putování jsme strávili deset dní na permakulturní, soběstačné farmě nedaleko australského Hurstbridge. Po foto-reportáži z Dandenongu se chci podělit i o tuto naši zemědělskou zkušenost, neboť mi přišla mimořádně oči-otevírající.
    Cílem farmy o velikosti 33 ha, tj. zhruba padesáti fotbalových hřišť je (pouze) soběstačnost - tj. měla by uživit její zakladatelku, lidi, kteří na ní pracují a posloužit jako inspirace ostatním v tom, jak pěstovat a chovat jídlo v podmínkách extrémního sucha, veder a hrozby požárů.
    Na cestě jsme i s našimi dětmi (Valentýna 8, Valérie 13), které v tomto období studují na vlastní triko. Kromě zadané práce, kterou dostaly u sebe ve škole jsme se dohodli, že budeme jako studijního materiálu využívat vše, co nám život přihraje. A právě zmiňovaná farma byl parádní výcvikový camp. 
    Dohodli jsme se s holkama, že z našeho pobytu natočíme krátký dokument (v úvodu). 

    číst více
  • 22 situací roku 2018, které mi otevřely oči

    Tak jako jsem si koncem roku zvykl slavit Vánoce nebo Silvestra, už pár let sedám v tomhle období ke kompu, abych si sepsal to nejzajímavější z roku, který skončil. Zde je mých top dvaadvacet AHA roku 2018. Zde 2017, 2016 zde a 2014 zde

    číst více
  • Dělám, co můžu aneb 21 věcí, které můžeme dělat v Česku a na Slovensku v době ekologické a sociální krize

    Hoří les. Všechna zvířátka už utekla a zdržují se v bezpečné vzdálenosti u řeky. Jediný kolibřík ještě létá od řeky k lesu, se zobáčkem plným vody, kterou pak pokaždé chrstne na hořící les. Ostatní si klepou na čelo a říkají: “Co blbneš, vždyť to nemá cenu!” Kolibřík se na ně ale jenom podívá a řekne: “Dělám, co můžu.” viz Příručka kolibříka

    číst více