• Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit. (Série "Oligarchizace Česka")

    Podstatou demokracie je to, že lidé spolu-rozhodují o věcech veřejných. Zodpovědně rozhodovat může však jen ten, kdo má informace. Zajistit lidem informace je v demokratických zemích úlohou především tzv. veřejnoprávních médií. Když se pozorně zaměříte na zpravodajství těch našich, zjistíte, že informace, které nám zajišťují jsou z velké míry jedno-stranné, a že tedy značně zkreslují to, jak vnímáme skutečnost. V dnešním blogu chci nabídnout osobní zkušenost jedné palestinské Češky - zkušenost, která by pro nás ostatní měla být především alarmující. Pro mě osobně je i velmi inspirativní. 

    číst více
  • Dezerter Bazaar v Tbilisi - 2000 metrů čtverečních ekonomické demokracie (Série "Oligarchizace Česka")

    Gruzie i Arménie jsou ráji tržišť. O těch místních píšu léta (např. zde), neboť je to fascinující fenomén, který u nás téměř vyhynul. Dnes vás chci pozvat na návštěvu jednoho obřího, v centru Tbilisi, ale především se vám chci pokusit na příkladu tržiště popsat, co to je a co není demokracie. Málokde je totiž demokracie tak dobře pozorovatelná a pochopitelná jako právě na tržištích. 

    číst více
  • "Česká elita - Nejhodnotnější firmy Česka" jako další příležitost pochopit, jak funguje náš dnešní svět (Série "Oligarchizace Česka")

    Myslím, že už začíná být obecně známo, že žijeme v nejabsurdnější době, v které kdy člověk žil. Jedním z těch nejvíce absurdních rysů moderní společnosti je to, že ti, kteří lidské životy, naší svobodu a náš společný domov nejvíce ničí, sami sebe prezentují jako reprezentanty dobra, šiřitele demokracie, "elitu" a jako ty "nejhodnotnější" z nás. Činí tak prostřednictvím médií (která vlastní nebo mají ve svém vlivu), jim podřízených politiků, prodejných celebrit a stále častě i algoritmů umělé inteligence. Jedním z posledních počinů na toto téma - v nich končinách - je žebříček českých "créme de la créme" s názvem "Česká Elita".  

    číst více
  • Henry Kissinger - velký státník, nositel Nobelovy ceny za mír a jeden z největších válečných zločinců jako unikátní příležitost prohlédnout hry mocných

    Zemřel Henry Kissinger. Jeho odkaz ve světových médiích je unikátní lekcí fenoménu "vytváření souhlasu" a fungování globálních struktur moci. 
    Zde jsou jen dva/tři z mnoha titulků z dnešních médií, která na Kissingera vzpomínají:  

    číst více
  • Pekárny v gruzínském Batumi vs. pekárny v českých městech - šest věcí, o které přicházíme oligarchizací a korporatizací Česka (Série "Oligarchizace Česka")

    V zemích, kde se ještě "volnému trhu" (ideologie dominance korporací a oligarchů nad ekonomikou) nepodařilo rozbít místní ekonomickou infrastrukturu, máme unikátní příležitost pozorovat vliv tržišť, drobných místních krámků a dalších prvků místních komunit na kvalitu lidského života. Dnešní blog píšu v gruzínském Batumi. Chci v něm porovnat místní pekárny (jako jeden z příkladů podniku a ilustraci několika důležitých fenoménů) s těmi, které známe z našich měst. Musím říct, že je to fascinující rozdíl. 

    číst více
  • Moje slzy pro Palestinu - jak naše mysl vnímá, co se děje v Izraeli/Palestině

    “Zdá se mi, že v covidu si to na nás vyzkoušeli. Během války na Ukrajině to pak rozjeli naplno a teď s Gazou je to Ukrajina na desátou.”, řekl mi nedávno kamarád, který se právě vrátil z Izraele, kde pracuje na různých projektech, včetně mnoha míst v okupované Palestině. Shodli jsme se na tom, že jsme konsternovaní z toho, jak rychle se z českých/západních médií vytratily poslední zbytky poctivé žurnalistiky. 
    To, co dnes děje v Gaze a na Západním břehu, už dávno překonalo to nejhorší, co jsem dosud v životě viděl. Proto sedám k tomuto blogu, v kterém se chci zaměřit na rozpor mezi tím, co se tam skutečně děje a jak nás o tom informují naši političtí představitelé a média. Chci se zamyslet nad tím, jak to že tak snadno podléháme smyšleným příběhům, zatajování faktů a nabízím zdroje, kde si každý může zjistil, jaká je skutečnost. (Foto: "streetart" z Jaffy). 

    číst více
  • “Sorry, we don’t accept cash” - aneb 11 věcí, které mě překvapily ve Velké Británii

    Velká Británie, možná ještě více než Spojené státy, je místem, kam se můžeme jezdit dívat na naší budoucnost. Je to evropská i světová mecca kolonizace, patriarchátu a konzumu. Historické kořeny mnoha dnešních krizí vedou právě sem. V mnoha trendech jsou v Británii mnohem dál než jsme my u nás, v postkomunistické Evropě. Na jedné straně tu najdete to nejhorší z kapitalismu (extrémní konzum, ultra-individualismus, epidemii osamělosti, obrovské nerovnosti, impozantní krysí závod, nárůst nemocnosti, všudypřítomné bezdomovectví, destrukci přírody,…) ale zároveň tu mají i to nejlepší z alter-nativ, které vznikají jako protiváha konzumu a destrukce na okrajích společnosti.
    Do tohoto blogu sepisuji několik postřehů, které mě zaujaly během nedávné návštěvy Bristolu.  

    číst více
  • Zpět mezi automobilisty: 13 věcí, které mě naučil život bez auta (27. díl seriálu o car-free životě)

    Před bezmála pěti lety jsme prodali automobil. Došli jsme poznání, že nám jen zbytečně zabírá místo v garáži, odsává peníze, ničí přírodu a stresuje nás.Toto léto jsme si auto opět koupili**. V tomto díle seriálu o car-free životě chci popsat, co se za těch pět let změnilo a hlavně - co mě to bez-autové období naučilo. 

    číst více
  • Zprávy ze života #79: Propast - unikátní kniha o tom, jak se stalo to, že svět se dělí na bohatý sever a chudý jih

    Ve Zprávách ze života #79 se snažím informovat o tom, že se nám podařilo dokončit jednu z nejdůležitějších knih, kterou jsme kdy v Peoplecommu vydali: PROPAST.
    Minulá čísla Zpráv naleznete zde. Pokud moje Zprávy nedostáváte a chtěli byste, objednejte si je zde

    číst více
  • Případ veřejného lynče učitelky základní školy, který by nás rozhodně neměl minout

    Vůbec jsem si nevšiml zprávy o paní učitelce, která se vloni v dubnu snažila žákům 8. třídy, na jedné pražské škole, vyložit svůj pohled na to, co a proč se dnes děje na východě Ukrajiny. Tématem hodiny byla slohová průprava a práce s informacemi. Děti s paní učitelkou nediskutovaly, výklad jim přišel natolik bizarní, že si ho tajně nahrály a nahrávku rozeslaly ven. Paní učitelku na základě toho ze školy okamžitě vyhodili, vyšetřovala jí policie, případ komentoval dokonce i český ministr školství, nakonec jí obžalovali u soudu, kde se musela hájit, o jejím případu “informovala” snad všechna česká média, kde byla ve velkém zesměšňována. Jako by tento "hon na čarodějnice" nestačil, žalobci jí dnes ženou k soudu vyšší úrovně a celá kauza dál pokračuje. 

    číst více