Střelba na filozofické fakultě - nemoc jednotlivce ukazuje na nemoc společnosti

23. 12. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Snad každý Čech dnes pláče a říká si, co se to kde sakra zvrtlo a jestli to náhodou nebyl jen blbý hollywoodský film. 
Zdá se, že nebyl :-(. Média i asociální sítě přetékají zprávami, interpretacemi, kondolencemi,... stále ještě šokem, bolestí a smutkem. 
Kromě své vlastní bolesti, která je v mém případě chronická, chci sdílet tři úhle, které mě ve veřejném o-hlasu na včerejší tragédii zatím chybí. 
Možná na ně ještě nenastal čas, ale já dnes asociální sítě vypínám, a tak to sem - s dovolením - napíšu dnes (tento příspěvek jsem ve zkrácené verzi napsal na FB/IG). 

V západním světě se v podobných situacích vždy hledá viník k potrestání, ne příčina k poučení. V moderní společnosti je to buď jednotlivec, nepřátelská skupina či dokonce nepřátelský stát či uskupení států. Některá (na přírodu napojená) společenství chápou nemoc jednotlivce (a vraždit lidi je symptomem velmi vážné psychické nemoci) jako informaci o celém nemocném systému, o nemocné společnosti. 

V západním světě se v podobných situacích vždy hledá viník k potrestání, ne příčina k poučení.

Naše společnost je vážně nemocná. 

Hlavní ctností je dnes chamtivost, smyslem života je předehnat a porazit ostatní, příroda i ostatní lidé jsou nám prezentováni/y jako zdroje k vytěžení. Jako vzory nám jsou předkládány (velmi často traumatizované) celebrity a (ještě traumatizovanější) ultra-bohatí lidé. Žijeme v systému, který musí non-stop růst (aby nezkolaboval). Zvyšuje se tlak na výkon, roste tempo, citlivější lidé jsou stále nemocnější. Politici i média nám - už zcela bez skrupulí - lžou, přístup k informacím nám je nám stále více blokován (viz Otevřený dopis premiérovi ke dni lidských práv). Válka je nám prezentována jako mír, nevědomost je nám "prodávána" jako síla. Přestože slavný Orwellův román 1984 nebyl míněn jako návod, vládnoucí elity se ho viditelně drží a dystopii v něm popsanou, ve zrychleném režimu uskutečňují.

Hlavním (skutečným, ne proklamovaným) cílem aktuální vlády je transfer bohatství od obyčejných lidí k oligarchům. Stále rychlejší bohatnutí úzké skupinky ultra-bohatých a vedle toho proporcionální chudnutí nás ostatních vytváří tzv. nerovnosti (majetkové/příjmové). K těm nejlépe střeženým tajemstvím moderní konzumní, kapitalistické společnosti pak patří to, že čím větší jsou nerovnosti, tím více klesá kvalita života ve dvanácti základních parametrech - viz obr. výše. Všimněte si bodu 8, 10, 2 nebo 5. 

Násilí patří k symptomům konzumní společnosti stejně jako kašel patří k symptomům covidu. Detaily např. v tomto článku. Téma najdete podrobně rozpracované i v knize Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. 

Čím větší jsou nerovnosti, tím více klesá kvalita života ve společnosti. Násilí patří k symptomům konzumní společnosti stejně jako kašel patří k symptomům covidu.

Podstatné je zvědomit si i to, že násilí je hluboko v DNA našeho ekonomickém systému. Kapitalismus vznikl a stojí na kolonizaci, otroctví, agresi, porobení si ostatních a na vytěžení/destrukci přírody. Násilí, které máme možnost pozorovat aktuálně v Gaze a na Západním břehu, na Ukrajině, v Kongu, v Sýrii, v Subsaharské Africe,... stejně jako veškerou všudypřítomnou ekologickou destrukci,.. - to vše jsou symptomy systému, který určuje naše hospodářské vztahy. Pokud nezměníme systém, je třeba násilí přijmout jako fakt a zvyknout si na to, že bude sílit. Bohužel. 

Tolik k prvnímu úhlu. 

Co se týče toho druhého, přijde mi důležité zvědomit si, že při tragédiích jako byla ta včerejší, existuje několik nebezpečí. K těm hlavním patří to, že v nevyzrálých společnostech jako je ta naše, nastupují často "patriarchové" se silovými řešeními: militarizuje se policie, ve veřejném prostoru se objevují bezpečnostní rámy a další nástroje dohledu, instalují se nástroje šmírovací technologií, násobí se kontrola,... osobní svobody jdou stranou a bezpečnostní a zbrojní branže dostává - z veřejných peněz - další nové zakázky.  

Pro tyto "nezralé muže" v rolích našich (politických) vůdců je to často příležitost posílit vlastní pozici či aktuální vládní narativy. Mezi ty nejabsurdnější příklady ze včerejška řadím snahy svést se na aktuální ruso-bijské vlně. Dva příklady za všechny: "Inspirace ruskou školačkou" zde nebo "šířící se dezinformace jsou nejspíš promyšleným útokem „ruské trollí farmy“ (zde). 

Toť druhý úhel. 

Nakonec se zamýšlím nad úrovní péče o psychické zdraví. Není to tak dlouho, co Česko šokovala studie, podle které 40% deváťáků trpí depresí. Kolik deprese je mezi českými vysokoškoláky není známo, stejně tak jako kolik je mezi studenty jiných psychických nemocí. V české společnosti chybí diskuze o příčinách prudce se zhoršujícího psychického zdraví, což považuji za naprosté selhání vládních garnitur minulých období. 

Mám bohatou osobní zkušenost s psychiatrickou péčí v rámci své rodiny zmítané alkoholismem, domácím násilím a psychickými nemocemi. Za poslední léta jsem si nespočetněkrát všiml, jak podfinacovaná a často i velmi nekompetentní tato oblast medicíny je. Myslím, že včerejší tragédie by nás mohla probudit i v této oblasti. Mohlo by nám dojít třeba i to, že "koupit" si o několik úrovní lepší psychiatrickou ( a obecně zdravotnickou) péči je pro nás pro všechny přínosnější, než si kupovat stále větší a větší počty zbraní - např. zbytečné, předražené americké stíhačky. 

Tolik mé tři mikro-témata, která se mi po včerejšku honí hlavou. 

Na závěr chci říct je jen to, že tak jako se v meditaci modlím za všechny, kterých se tato tragédie dotkla osobně, modlím se i za nás ostatní, aby nás tato "pěst, která nás včera praštila", probudila, ne aby nás dostala ještě do většího strachu a letargie. 

Držme si palce a mějme se rádi. Pravda a láska musí nakonec zvítězit nad lží a nenávistí.

______________

Zprávy ze života - zůstaňme v kontaktu
Naše knihy - pomozte nám je šířit