Dezerter Bazaar v Tbilisi - 2000 metrů čtverečních ekonomické demokracie (Série "Oligarchizace Česka")

08. 12. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Gruzie i Arménie jsou ráji tržišť. O těch místních píšu léta (např. zde), neboť je to fascinující fenomén, který u nás téměř vyhynul. Dnes vás chci pozvat na návštěvu jednoho obřího, v centru Tbilisi, ale především se vám chci pokusit na příkladu tržiště popsat, co to je a co není demokracie. Málokde je totiž demokracie tak dobře pozorovatelná a pochopitelná jako právě na tržištích. 

A proč se zabývat právě demokracií? Protože ta skutečná, funkční nám běžným lidem dává moc spolu-rozhodovat o věcech veřejných a protože je to právě demokracie, co je v dnešním světě ve velkém ohrožení. O demokracii se hodně mluví, bereme jí jako samozřejmost, řada zemí se prezentuje jako demokratická (z řec. démos = lid; kratos = síla, vláda), ale ve skutečnosti mají lidé ve většině samozvaných "demokratických" zemí stále menší vliv na to, jak se jim žije. 

Běžný Američan si přeje tři věci, nedokáží je ale prosadit.

Příkladem budiž kolébka moderní demokracie - USA. Valná většina Američanů si mnoho let přeje tři věci: bezplatnou zdravotní péči, regulaci střelných zbraní a vyšší minimální mzdu (zde). Přes další a další masové střílečky, přes obrovský nárůst chudoby a bezdomovectví, přes všechny snahy a protesty se ani jedna z těchto třech - zdánlivých banalit - nedaří už několik desetiletí prosadit. 

Podobným obrazem nefunkčnosti demokracie je aktuální masakr v Gaze, kdy je každých 10 minut zabito malé dítě, na místní obyvatele je doslova pořádán hon, cíleně jsou zabíjeni novináři, zdravotníci, jsou ostřelovány sanitky, ničeny celé nemocnice, školy, civilní i historické objekty. Obyvatelé mají vypnutou vodu, elektřinu a většinu času i mobilní síť, je zakázán přísun jídla a léků. Formou masívní propagandy izraelské a americké vlády, je nám ale v naší části světa vyprávěno, že se jedná o sebeobranu, a že v Gaze buď nejsou žádní civilisté nebo, že všechny ty mrtvé děti, ženy, novináři, lékaři,.. jsou jen živé lidské štíty nebo malí teroristé. V částech světa, kam tato masívní propaganda nedolehne nebo kde je slabší (podle hlasování o rezolucích OSN můžeme usuzovat na 130 - 140 zemích světa) se už  dávno ví, že - podle platného mezinárodního práva - probíhá v Gaze etnická čistka/genocida. Obrazy destrukce a utrpení, které z Gazy non-stop přicházejí, jsou dech-beroucí a srdce-rvoucí. 

Na planetě dnes žije skoro 8 miliard lidí, z nichž valná většina chce okamžité zastavení těch šílených jatek Gaze. Protesty sílí po celé planetě. Není ale v moci běžných lidí to zastavit. Je to stejné jako v USA, jen na globální úrovni. Vláda lidu nemá žádnou moc zajistit to, co je opravdu podstatné.  

Většina Američanů si mnoho let přeje tři věci: bezplatnou zdravotní péči, regulaci střelných zbraní a vyšší minimální mzdu. Přes všechny snahy se ani jedna z těchto třech - zdánlivých banalit - nedaří už několik desetiletí prosadit. 

Koncentrace moci aneb oligarchizace

Důvodem je obrovská koncentrace moci v rukou velkého byznysu, tj. oligarchů a korporací, ke které dochází postupně od 70.let  Koncentrace moci znamená, že stále větší díl ekonomiky je v rukou stále menšího počtu osob. Tomuto fenoménu se říká oligarchizace - což je to, na co jsem se zaměřil v této sérii s názvem Oligarchizace Česka. Česko patří v míře oligarchizace ke světové špičce. V roce 2019, tj. ještě před tím než míra "nad-vlády mocných" nasadila turbo-rychlost, prohlásil americký politilog Jeffrey A. Winters toto: "Patnáct vašich nejbohatších oligarchů vlastní zhruba stejně velký majetek jako chudší polovina české společnosti. Mluvíme o extrémní koncentraci bohatství a moci, jaká nemá v dějinách obdoby." více v článku "Česká elita - Nejhodnotnější firmy Česka" jako další příležitost pochopit, jak funguje náš dnešní svět.

"Patnáct nejbohatších oligarchů v Česku vlastní zhruba stejně velký majetek jako chudší polovina české společnosti. Jeffrey A. Winters

Tržiště jsou místem, kde můžeme pochopit, co je demokracie 

O co víc upadá demokracie, o to víc se musíme opřít do její záchrany. Často se říká, že demokracie je jako šlechtěná rostlina, zatímco totalita/oligarchie jsou jako plevel. Pokud se o demokracii nepečuje, zajde. Každý zahradník ví, že pokud má o nějakou rostlinu pečovat, potřebuje jí nejprve znát. Systém, v kterém žijeme se sice nazývá "demokracií", ale demokracie to není. Jsou to právě tržiště v zemích globálního jihu, které jsou dokonalým obrazem skutečné demokracie. 

Demokracii politickou - tj. to kdo a jak ve společnosti rozhoduje, pochopíte nejlépe přes demokracii ekonomickou - tj. kolik lidí vlastní jaký díl ekonomiky.
Člověk se nejlépe učí na kontrastech, podívejme se proto nejprve k nám domů, do Česka. U nás většinu našich potřeb obsluhují nadnárodní korporace, řetězce ve vlastnictví našich či cizích oligarchů či jiný oligopol/monopol a valná většina toho, co jíme, do čeho se oblékáme, v čem žijeme, čím se přepravujeme,...  pochází od obřích firem vlastněných anonymními vlastníky. 

Sami sebe utvrzujeme v tom, že žijeme v demokracii. Jenomže korporace, které naší společnosti dominují, jsou totalitní organizace. Není možné žít v demokracii, pokud trávíme většinu bdělého času v totalitě, kde nemáme možnost spolu-rozhodovat o tom, co, jak, kdy, kde nebo s kým budeme dělat. 

Kolika lidem jdou vaše peníze?

Zkuste si na toto téma jeden experiment - až budete příště platit třeba v IKEi, zkuste si představit, kam jdou vaše peníze. Velká část odchází do dvou daňových rájů - do Nizozemí a Lichtenštejnska. Až budete platit na Alze, vaše peníze půjdou do skořápkové firmy na Kypr. Až zaplatíte v Bille, Kauflandu, Penny nebo Lidlu, vaše peníze jdou někam do Německa. Když nakupujete cokoliv z produkce Agrofertu, peníze jdou Andreji Babišovi neznámo kam,... Při každém placení jdou peníze jedné entitě, často jedinému člověku. Každou platbou posilujeme moc těch nejmocnějších. V článku "Česká elita - Nejhodnotnější firmy Česka" jako další příležitost pochopit, jak funguje náš dnešní svět jsem se snažil vysvětlit, že čím méně ekonomické demokracie, tím méně demokracie politické, neboť čím je podnikatel bohatší tím větší moc má ovlivňovat legislativu a další prvky nastavení společnosti.  

Kdykoli platíte oligarchovi/korporaci ochuzuje sebe a své sousedy. Kdykoli platíte oligarchovi nebo korporaci oslabujete demokracii.

O co jde oligarchovi/korporaci?

Podobně jako s posíláním peněz jedné entitě, je fascinující si uvědomit, že v Ikei, Bille, Kauflandu, v Tescu, v Alze, v Dr. Max nebo Benu, v DM-ku nebo v Rossmanovi, ve Starbucksu, v OBI, Hornbachu nebo v Bauhausu,.... jste v celé jedné velké budově (nebo na obřím e-shopu) u jedné jediné entity. Před lety jsem se podivoval nad tím, o co demokratičtější je práce na Srí Lance (viz video zde) - jedete vlakem a cestou si můžete koupit to nejčerstvější jídlo od stovek místních lidí. Pak jedete vlakem napříč Českem a není jiná možnost, než si koupit vysoce průmyslově opracované jídlo v igelitu ohřáté v mikrovlnce od jednoho jediného monopolu.  

Ti, kteří vás v těchto firmách "obsluhují" jsou pro korporaci lidským zdrojem. Cílem korporace/oligarchy je zdroje vytěžit - ty přírodní, finanční,.. i ty lidské. Zákazník je pro korporaci též zdroj, i zde je cílem těžit. Cílem zaměstnance a zákazníka je pak "vytěžit" korporaci. V případě zaměstnance jde o co nejvyšší mzdu, u zákazníka o co nejlepší nabídku/slevu. To jsou cíle zúčastněných ve hře, které šéfují oligarchové a korporace. Jde o to vytěžit co nejvíc. 

O co jde na demokratickém tržišti?

Střih. Pojďme na tržiště. Na ploše stejné nebo i menší než je IKEA/Tesco/Kaufland,.. jsou najednou desítky, stovky, někdy i tisíce jednotlivců a malých komunitních firmiček. Pokud je tržiště opravdu místní, pak jsou tu místní prodejci a výrobci, kteří obsluhují místní občany. Sousedi obsluhují sousedy. Cílem souseda prodejce je obživa pro svou rodinu a užitek pro sousedy. Cílem souseda zákazníka je zajistit svoje potřeby. Pro oba pak naplňuje tržiště i sociální potřeby, tj. potřebu blízkosti a komunity. Pokud jste někdy na nějakém takovém tržišti strávili nějaký čas, jistě jste si všimli, jak tu spolu prodejci pijí čaj/kafe, jak probírají život, pomáhají si, jak jsou spolu. Zjistíte, že je to propletenec lidských duší, skutečná komunita. V demokracii jde o naplnění potřeb všech zúčastněných, o dobrý život.  

Cílem korporace a oligarchů je vytěžit co nejvíc - přírodu, lidi, společnost. Cílem místního prodejce je zajistit obživu pro svou rodinu a být platným členem své komunity. 

O tom, co, za kolik a jak se bude prodávat u oligarchy/v korprorace, rozhoduje v ústředí, často na druhé straně planety, několik málo lidí, v těch autokratických často jen jeden. Takové formě vládnutí se říká plutokracie - plútos = bohatství; kratos = moc, vláda). O tom, co, za kolik a jak se bude dít na tržišti rozhoduje každý prodejce sám nebo častěji společně. To je demokracie - demos = lid kratos = vláda. 

Hlavním problémem demokracie, která se stala mezitím plutokracií jsou dnes volby. Pokud máte peníze, můžete dnes lidem velmi snadno prodat jakéhokoli politika, jakoukoli stranu. Lidi mají iluzi svobody a volby, vy máte politiky, kteří prosadí vaše zájmy. To je dnešní hra na "demokracii". Více v článku Volby jako problém demokracie. Demokratický únavový syndrom. Řešením, které již bylo v řadě zemí otestováno, jsou tzv. občanská shromáždění, které v Česku, i na evropské úrovni prosazuje mimo jiné i režisérka Andrea Celková. Poslechněte si její přednášku na toto téma: 

No a níže si konečně prohlédněte slibované tržiště.

Dezerter Bazaar

Najdete tu všechno. Co se týče potravin, představte si ten největší Kaufland nebo Globus, jen s tím rozdílem, že valná většina potravin neobletěla planetu, ale přijela sem jen pár kilometrů, jídlo je bez pesticidů, bez hormonů, bez průmyslových přísad, bez toxických plastových obalů, za sousedské ceny. 
Suché, sypané jídlo je na váhu z pytle (mimo jiné i granule pro psy nebo kočky). Peníze, které tu za jídlo utratíte jdou přímo pěstitelům nebo přes prodejce pěstitelovi. Je to tak proto, že si to tak lidé demokraticky rozhodli - není tu žádná centrála někde v Německu, která by rozhodovala za ně.
Kromě jídla tu jsou domácí potřeby, železářství, elektronika, obuv, oděvy, textil, drogerie, galanterie, lékárny... vlastně všechno, co vás napadne, všechno, co byste mohli doma potřebovat. Samozřejmě v případě elektroniky, obavy nebo oděvů se jedná o překup z Asie, v době globalizace to nejde jinak. Ale ani v toto případě nemusíte do Alzy nebo do H&Mka/Zary.
Překvapilo a potěšilo mě mimořádné množství opraven - obuvi, textilu, elektroniky, nábytku,... jako by tu ještě vzdorovali tsunami jednorázovosti, kterou korporace zaplavily náš svět proto, aby nám mohly stále dokola prodávat stále větší šmejdy. Jako by tu stále ještě jeli na trvanlivost. Bylo dojemné zažít. 
Nejsou tu anonymní zaměstnanci, ale známí místní podnikatelé nebo komunitní firmičky. Vaše peníze nejdou oligarchovi do skořápkové firmy v daňovém ráji ale jednotlivcům a jejich rodinám, kteří za tyto peníze pořizují zase to, co oni potřebují - většinu zase u sousedů. Peníze tak zůstávají doma, množí se a všichni společně bohatnou. 

Podívejte se na fotky - jeden obraz za tisíc slov, případně se podívejte na internet - např. zde. 

______________
Zprávy ze života - zůstaňme v kontaktu
Naše knihy - pomozte nám je šířit