• Střelba na filozofické fakultě - nemoc jednotlivce ukazuje na nemoc společnosti

    Snad každý Čech dnes pláče a říká si, co se to kde sakra zvrtlo a jestli to náhodou nebyl jen blbý hollywoodský film. 
    Zdá se, že nebyl :-(. Média i asociální sítě přetékají zprávami, interpretacemi, kondolencemi,... stále ještě šokem, bolestí a smutkem. 
    Kromě své vlastní bolesti, která je v mém případě chronická, chci sdílet tři úhle, které mě ve veřejném o-hlasu na včerejší tragédii zatím chybí. 
    Možná na ně ještě nenastal čas, ale já dnes asociální sítě vypínám, a tak to sem - s dovolením - napíšu dnes (tento příspěvek jsem ve zkrácené verzi napsal na FB/IG). 

    číst více
  • Jeden jediný pohled aneb nárůst cenzury médií v Česku (Série "Oligarchizace Česka")

    Žijeme v časech, kdy se rozhoduje o tom, zda přežijí poslední zbytky demokracie, které se u nás ještě uchovaly. Jedním z rysů doby je masívní nástup cenzury - viz např. nedávný Otevřený dopis premiérovi ke dni lidských práv. V tomto blogu chci sdílet jednu nedávnou osobní, pro mě oči-otevírající zkušenost s cenzurou médií v Česku, potažmo v Evropě. 

    číst více
  • Česko si přeje pokračovat v zabíjení: Čelíme zkoušce, ve které prochází testem naše lidství, koncept lidských práv a demokracie. (Série "Oligarchizace Česka")

    Toto je výsledek hlasování o další rezoluci OSN vyzývající k okamžitému zastavení masakru v Gaze z úterý 12.12. 
    153 zemí hlasovalo pro. 
    10 zemi proti - kromě Izraele, USA také Česko. V tomto blogu si přečtěte, co znamená hlasovat proti a také to, že se to týká každého z nás.

    číst více
  • Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit. (Série "Oligarchizace Česka")

    Podstatou demokracie je to, že lidé spolu-rozhodují o věcech veřejných. Zodpovědně rozhodovat může však jen ten, kdo má informace. Zajistit lidem informace je v demokratických zemích úlohou především tzv. veřejnoprávních médií. Když se pozorně zaměříte na zpravodajství těch našich, zjistíte, že informace, které nám zajišťují jsou z velké míry jedno-stranné, a že tedy značně zkreslují to, jak vnímáme skutečnost. V dnešním blogu chci nabídnout osobní zkušenost jedné palestinské Češky - zkušenost, která by pro nás ostatní měla být především alarmující. Pro mě osobně je i velmi inspirativní. 

    číst více
  • Dezerter Bazaar v Tbilisi - 2000 metrů čtverečních ekonomické demokracie (Série "Oligarchizace Česka")

    Gruzie i Arménie jsou ráji tržišť. O těch místních píšu léta (např. zde), neboť je to fascinující fenomén, který u nás téměř vyhynul. Dnes vás chci pozvat na návštěvu jednoho obřího, v centru Tbilisi, ale především se vám chci pokusit na příkladu tržiště popsat, co to je a co není demokracie. Málokde je totiž demokracie tak dobře pozorovatelná a pochopitelná jako právě na tržištích. 

    číst více
  • "Česká elita - Nejhodnotnější firmy Česka" jako další příležitost pochopit, jak funguje náš dnešní svět (Série "Oligarchizace Česka")

    Myslím, že už začíná být obecně známo, že žijeme v nejabsurdnější době, v které kdy člověk žil. Jedním z těch nejvíce absurdních rysů moderní společnosti je to, že ti, kteří lidské životy, naší svobodu a náš společný domov nejvíce ničí, sami sebe prezentují jako reprezentanty dobra, šiřitele demokracie, "elitu" a jako ty "nejhodnotnější" z nás. Činí tak prostřednictvím médií (která vlastní nebo mají ve svém vlivu), jim podřízených politiků, prodejných celebrit a stále častě i algoritmů umělé inteligence. Jedním z posledních počinů na toto téma - v nich končinách - je žebříček českých "créme de la créme" s názvem "Česká Elita".  

    číst více
  • Henry Kissinger - velký státník, nositel Nobelovy ceny za mír a jeden z největších válečných zločinců jako unikátní příležitost prohlédnout hry mocných

    Zemřel Henry Kissinger. Jeho odkaz ve světových médiích je unikátní lekcí fenoménu "vytváření souhlasu" a fungování globálních struktur moci. 
    Zde jsou jen dva/tři z mnoha titulků z dnešních médií, která na Kissingera vzpomínají:  

    číst více
  • Pekárny v gruzínském Batumi vs. pekárny v českých městech - šest věcí, o které přicházíme oligarchizací a korporatizací Česka (Série "Oligarchizace Česka")

    V zemích, kde se ještě "volnému trhu" (ideologie dominance korporací a oligarchů nad ekonomikou) nepodařilo rozbít místní ekonomickou infrastrukturu, máme unikátní příležitost pozorovat vliv tržišť, drobných místních krámků a dalších prvků místních komunit na kvalitu lidského života. Dnešní blog píšu v gruzínském Batumi. Chci v něm porovnat místní pekárny (jako jeden z příkladů podniku a ilustraci několika důležitých fenoménů) s těmi, které známe z našich měst. Musím říct, že je to fascinující rozdíl. 

    číst více
  • Moje slzy pro Palestinu - jak naše mysl vnímá, co se děje v Izraeli/Palestině

    “Zdá se mi, že v covidu si to na nás vyzkoušeli. Během války na Ukrajině to pak rozjeli naplno a teď s Gazou je to Ukrajina na desátou.”, řekl mi nedávno kamarád, který se právě vrátil z Izraele, kde pracuje na různých projektech, včetně mnoha míst v okupované Palestině. Shodli jsme se na tom, že jsme konsternovaní z toho, jak rychle se z českých/západních médií vytratily poslední zbytky poctivé žurnalistiky. 
    To, co dnes děje v Gaze a na Západním břehu, už dávno překonalo to nejhorší, co jsem dosud v životě viděl. Proto sedám k tomuto blogu, v kterém se chci zaměřit na rozpor mezi tím, co se tam skutečně děje a jak nás o tom informují naši političtí představitelé a média. Chci se zamyslet nad tím, jak to že tak snadno podléháme smyšleným příběhům, zatajování faktů a nabízím zdroje, kde si každý může zjistil, jaká je skutečnost. (Foto: "streetart" z Jaffy). 

    číst více
  • “Sorry, we don’t accept cash” - aneb 11 věcí, které mě překvapily ve Velké Británii

    Velká Británie, možná ještě více než Spojené státy, je místem, kam se můžeme jezdit dívat na naší budoucnost. Je to evropská i světová mecca kolonizace, patriarchátu a konzumu. Historické kořeny mnoha dnešních krizí vedou právě sem. V mnoha trendech jsou v Británii mnohem dál než jsme my u nás, v postkomunistické Evropě. Na jedné straně tu najdete to nejhorší z kapitalismu (extrémní konzum, ultra-individualismus, epidemii osamělosti, obrovské nerovnosti, impozantní krysí závod, nárůst nemocnosti, všudypřítomné bezdomovectví, destrukci přírody,…) ale zároveň tu mají i to nejlepší z alter-nativ, které vznikají jako protiváha konzumu a destrukce na okrajích společnosti.
    Do tohoto blogu sepisuji několik postřehů, které mě zaujaly během nedávné návštěvy Bristolu.  

    číst více